Aluška.org: Věděním ke svobodě

Šla jsem zrovna z nádraží vyprovodit návštěvu a jak se tak vracím, naproti mě vidím už z dálky ženskou jak vede velkého černého krásného Labradora. Jenomže ten byl dost nevychovaný, patrně nebyl na vodítko zvyklý.

Prostě poznáte majitele co se svému psovi věnuje a má ho vycepovaného bez ohledu na velikost… a poznáte i majitele, co na psa kašle, nechá ho až do dospělosti nevychovaného a pak se diví, že táhne a neumí se chovat na procházce. Toto byl přesně ten případ, ale úplně ukázkový.

Já nejsem profesionál, ale psů jsem měla opravdu hodně, malé i velké, se všemi jsem uměla vyjít, všichni mě i jako dítě respektovali a ledacos tudíž poznám. Není to vyloženě moje nejoblíbenější zvíře, ale umím se postarat, umím vychovat, umím vyléčit. A hlavně vím, jak jsou psi dobré duše. Všechna zvířata jsou… Protože jsem s nimi vyrostla.

Koukala jsem z dálky na to, jak ho paní vedla táhla zpátky z trávníku na cestu každý jeden krok a vedle ní šlo její dítě. Malá holka, tak 8-10 let, v ruce pár klacků a kdykoliv ten pes udělal krok mimo cestu a matka ho zatáhla, děcko hned stálo u jeho hlavy a bilo ho otevřenou rukou do hlavy a pak ho švihalo těma klackama po hlavě.

A takhle jsem se na to dívala a takhle šli naproti mě. Sešla jsem pryč z té cesty (protože byla dost úzká) na silnici, abych jim udělala prostor a celou dobu jsem se snažila ,,držet hubu a krok“. Ale když už byli tak 10 metrů ode mě, děcko zase začalo toho psa švihat klackama po hlavě ANIŽ BY NĚCO UDĚLAL a to už jsem byla jak natlakovaný papiňák, to ze mě už vylítlo, i když jsem si řekla že ne, že do toho nebudu zasahovat. Prostě jsem pukla jak popcorn.

,,ehem… mno… Prosim vás, jestli vám do toho můžu vstupovat…“

Ty dvě trýznitelky se na mě podívaly.

,,Nebijte toho psa! On by vás později mohl i kousnout!“

Chvilku bylo ticho. Matka vůbec zprvu nevěděla jak má zareagovat, zaskočilo ji to.

,,Ale on táhne.“

,,Já to vidím, ale pes se NIKDY nesmí bít!“

,,Ale podívejte se, jak táhne.“

,,… Víte, já jsem měla psa který kousal malé děti. A to opravdu není nic hezkého. Nedovolte dítěti aby toto dělalo, seberte dceři ty klacky!“

Pak mi přímo za zády prosvištěl autobus který mě přerušil. Dívala jsem se na ně dál… ty dvě si zase začaly hledět psa, asi využily autobus jako rušítko, které ukončilo tuto nepříjemnou situaci, kdy je vlastně cizí člověk cepuje kvůli psovi. Tak už jsem byla ticho, ani jsem se s nimi nerozloučila a šla pryč. Protože jsem si uvědomila, že v tomto případě je to zbytečné.

A navíc bych riskovala, že řeknu i něco údernějšího… protože kdyby to bylo moje dítě, tak by takhle plesklo psa jednou a NAPOSLEDY. Okamžitě bych ho zpacifikovala. Nedokážu se na tohle ani dívat zdálky.

A navíc ve chvíli kdy by třeba druhá strana projevila zájem, by se jí muselo vysvětlit, že pokud pes táhne, je to chyba MAJITELE který na něho kašle a neumí ho vychovat. A to už je věc, kterou málokdo je ochoten slyšet nebo připustit, když je to zrovna ten kašlající majitel.

Proč si někdo pořizuje psa, když se o něho nechce starat a neumí ho vychovat??

Ta ženská měla obrovské štěstí, že to byl labrador. Kdyby ten pes byl nějaká ostřejší rasa, nebo kdybych v tom psovi byla vtělená já, tak už tu její dceru dávno pokoušu, prostě trpělivost toho psa s těma dvěma ženskýma byla úplně neuvěřitelná… Já bych se ohnala už dávno.

Pamatuju na psa co k nám kdysi přišel, když jsem byla malá. Kousal. Bál se lidské ruky. Když jste ho chtěli pohladit, pokousal vás do krve. I návštěvy. Pak už kousal i když jste se ho ani nedotkli, ani se na něho nedívali… Prostě se mu něco přesypalo v hlavě a útočil natvrdo i ve chvílích kdy to vůbec nečekáte, ani vás předem nevaroval.

Byl mentálně úplně vyřízený, už neuměl rozeznat normální situaci od hrozby. Nakonec se musel dát utratit, protože jsme se ho nakonec všichni strašně báli. Mě pokousal 2x, jednou dokonce skočil ke mně do dřevěné chaloupky co jsem měla na zahradě. Seděla jsem tam v klidu a měla jsem na klíně deku… a zaútočil na mě.

Tak jsem se bránila tou dekou, chtěl mě pokousat do břicha. Pak jsem rychle vstala, zařvala na něj autoritativně ať vypadne a on pak z toho domečku vyskočil… Tehdy mě něco osvítilo a vzpomněla jsem si, že psovité šelmy si nedovolí na toho kdo je vyšší, jako ty hyeny v Africe, ve filmu Bohové musejí být blázni. A fakt to zabralo, jak jsem se zvedla, přestal kousat a jak jsem zařvala, dostal strach a odešel… Mně se nic nestalo, kousal do deky, dobře jsem ho vykryla.

Ale neobviňovali jsme toho psa, obviňovali jsme toho neznámého majitele. Toho hajzla, co očividně svého psa vychovával tím že ho mlátil, pak ho vyhodil někde do polí a takto se k nám ten chudák dostal. A už mu nikdo z nás nedokázal pomoct, ten pes byl úplně vyšinutý. Takže se pak nedivte, že puknu jako papiňák, když vidím dvě fúrie co hřeší na dobrou povahu labradora a bijou ho za takovou blbost, jako že si jde jeden krok mimo cestu čuchnout k trávě…

Kdyby byly ty dvě trochu inteligentnější, mohla jsem jim ještě poradit kde zadarmo na internetu seženou lekce na výcvik psa které mohou přímo doma uplatnit, i bych jim je ručně našla a poslala mailem… Ale šlo vidět že jednak nemají moc zájem (vlastně byly úplně zaskočené že je zničehonic někdo takhle kritizuje), druhak když vám na tak závažnou větu ,,Nebijte toho psa! Může vás pak pokousat!“ Někdo odpoví takovou nepodstatnou blbost ,,On táhne“, jde vidět že má IQ tykve, nezlobte se na mě. Ale úplně to ve mně vře, když si na to jenom vzpomenu.

I když je to Labrador, neznamená to že jeho trpělivost bude věčná. Jednou už se fakt naštve, dceru pokouše, matka se nebude stačit divit a pak si MOŽNÁ vzpomene jak jí kdysi nějaká blondýna u cesty řekla, ať tomu děcku sebere klacky… Jak je sakra možné, že rodič dovolí, aby se jeho potomek takto choval ke zvířeti?!

Přitom princip je snadný. Pes ví že ho pořád někdo něčím mlátí po hlavě, zejména to jedno konkrétní dítě. Pak jednou nebude mít náladu, majitelé přijdou, budou ho chtít výjimečně pohladit, u něj se zapne základní sebeobranný instinkt a pokouše jakoukoliv ruku, která se přiblíží k jeho hlavě. A kdo bude na vině? – No samozřejmě že ,,chlupatej agresivní šmejd a samozřejmě hned utratit“. Nikoho nebude zajímat, že předtím ho každý den mlátilo nějaké děcko do hlavy.

Mě by stačilo šlehnout klackem po hlavě tak pětkrát a vyjedu… a tenhle pes si to nechal líbit z dálky až ke mně, nonstop ho někdo bil a bůhvíjak dlouho to trvalo, než jsem je zahlédla.

Psi jsou pro některé lidi až moc dobří. Nezasloužíme si je.

Toulavý pes našel na ulici novorozené opuštěné lidské dítě a zachránil je.

Pes zachránil dítě před tyranskou chůvou

Pes Kabang zachránil dvě děti tím, že je strhl z cesty a zabránil tak srážce s motocyklem. Sám přitom přišel o kus obličeje.

Miluju svého psa. Vždycky když pláču, sesbírá špinavé ponožky a přinese mi je. Jsou to jeho nejoblíbenější věci na celém světě a dělají ho šťastným. Takže udělají šťastným i mě. Je to hodný kluk… Nezasloužíme si psy.

Pes utekl z domova, přešel 20 bloků a došel až do nemocnice, kde vyhledal svého majitele, který se zotavoval po rakovině.

– Co lidstvo udělalo, že si zasloužilo psy?

Pokud máte problémy se svým psem, na vině jste vždy vy a váš špatný příklad/přístup/výchova. Nikdy není na vině ten pes, on jen jedná podle svého přirozeného naprogramování a podle toho, co vy mu nonverbálně dáváte najevo. Je to pouhý odraz toho, jací jste vy sami.

Na youtube najdete zdarma rozsáhlý seriál, kde psí trenérka ukazuje lidem, jak vychovat problémové psy. Problémy s tím že pes táhne na vodítku lze velice snadno vhodným výcvikem odstranit. Celý seriál najdete jako playlist zde: https://www.youtube.com/playlist?list=PLPOYnj7XVtqQVI6CO7IcJgzw5deP7ywal

Velice ho doporučuji každému kdo má psa a řeší s ním nějaké potíže. Dozvíte se tam mnoho o psí duši, nejenom o technikách výcviku.

A jestli někoho uvidíte jak bije svého psa, pukněte jako přetlakovaný papiňák. Nemlčte. Možná tím alespoň zasadíte semínko dobré myšlenky do nějakého omezeného mozku, které pomůže aby se ten člověk nakonec probral a pochopil, že to je špatně.