Aluška.org: Věděním ke svobodě

Jistě jste se také mnohokrát setkali se situacemi, kdy jste byli posuzováni na základě toho, že se o vás ví, že ,,žijete duchovně“. Většina lidí, dokonce i ti kteří se sami snaží takto žít, však často neví, o čem to ,,duchovno“ vlastně je. A tak vznikají různé mýty a předsudky, které mezi vás staví bariéry a vytvářejí zmatek. Pojďme si dnes ukázat jedny z těch nejblbějších a pokud víte o některém předsudku, který v článku není zmíněn, určitě ho připište do diskuze.

1. Musíte se k něčemu hlásit
Ve chvíli, kdy o vás ,,praskne“ fakt že máte zájem o věci mezi nebem a zemí, zákonitě dostanete od laika otázku ,,Takže na co ty vlastně věříš?“
Je pravda, že náboženství je určitá forma projevu zájmu o duchovní věci, ale pokud se do toho člověk dostane hlouběji, nakonec zjistí, že je mu už náboženství malé, že je omezující, že nedává odpovědi na všechny otázky a ve chvíli kdy tuto instituci přeroste, vydá se na dráhu vlastního sebepoznání. A pokud je v této pokročilejší fázi, kdy už objevil že odpovědi na všechny otázky najde v sobě a ne v kostele, tak už nedokáže na danou otázku odpovědět všeobecně známým názvem. Maximálně složitějším opisem.
Často se však setkáme s vnitřní nechutí vysvětlovat něco v reakci na otázku ,,Takže na co ty vlastně věříš?“, protože tato otázka sama o sobě ukazuje, že tazatel vůbec nechápe, co to duchovno vlastně je a ačkoliv to může někoho překvapit, otázka na víru je velice intimní. Ne každý má chuť se o takto niterné věci dělit s jinými lidmi.
Mnohdy také zjistíte, že ve chvíli kdy nedokážete ,,svou víru“ popsat ani jako typ náboženství nebo sekty, tak se protistrana naštve, protože vaši odpověď nechápe, nebo má pocit, že to schválně zatajujete.

Skutečný duchovní život je spíš druh filozofie, nebo typ svobodného myšlení. Uvědomění, že jsem jedinečná spirituální bytost se svobodou volby. A takto hluboké poznání se do kostelní (ani žádné jiné) lavice prostě nevejde.

2. Musíte jezdit na duchovní akce a festivaly
Nemusíte vůbec nikam jezdit a nemusíte hledat žádné kruhy, ani skupiny, ani skupinové meditace. Nemusíte mít zájem o všechno o čem se dozvíte, nemusíte chtít všechno zkoušet, všude být a všechno poznat. A nedělá to z vás méně ,,duchovně žijícího typa“. Znamená to pouze, že jste orientovaní dovnitř, sami na sebe a vybíráte přísněji, které vnější věci si do života vpustíte. Možná máte za sebou i řadu špatných zkušeností, které si nechcete zopakovat.
Nemusí vás lákat extrovertně laděná setkání se spoustou lidí a je to naprosto v pořádku. Skutečný duchovní život není o tom kde jste byli, koho znáte a co jste si koupili, skutečné duchovno je o vás, o vašem nitru, o vašem vnímání světa a přístupu sám k sobě. Všechno ostatní je podružné, volitelné a dobrovolné.

3. Musíte být vegetarián, ideálně vegan
Ačkoliv dobře sestavený vegetariánský jídelníček (lakto–ovo vegetariánství) může být zdravý a dlouhodobě udržitelný, ne každý člověk je schopen si takový jídelníček sestavit a dodržet. Z výživových poradců a profesionálů vzdělaných v oblasti výživy, nepotkáte jediného, který by doporučil veganství jako dlouhodobě zdravou variantu. Naopak ho označují jako druh extremismu.

Mnoho lidí, kteří ze soucitu a z lásky ze zvířátkům přešli na vegetariánství až veganství, se kvůli zhoršenému zdraví, padání vlasů, nespavosti, přibývání na váze, ztrátě svalové hmoty a podobným zdravotním problémům, navrací zpět k masité stravě, zatímco jsou lynčováni skalními vegany a vegetariány, že ,,pokud jí zvířátka, nejsou dost duchovní“.
Je potřeba pochopit, že zdraví člověka stojí na prvním místě a vyvážený jídelníček je základ tělesného zdraví. Pokud budeme stavět jakoukoliv jinou hodnotu nad naše zdraví, pekelně se nám to vymstí. ,,Žít duchovně“ neznamená být extremista a stavět filozofii nad své zdraví.

4. Musíte být chudí, pracovat zadarmo a bát se peněz
Mnoho lidí si při slovech ,,duchovně žijící člověk“ vybaví Otce Školastyka z filmu Hrátky s čertem, který žil v dřevěné chajdě a jedl sušené kobylky. To si bohužel v reálném životě nemůžeme dovolit, ačkoliv by se možná takto jednoduchý život některým lidem líbil. Otec Školastykus nezažil zimu, nemusel platit INKASO, zdravotní a sociální pojištění, neměl děti, ani nemoci, neřešil stravu (kobylka řešila všechno), nenakupoval, neplatil nájem, nikam nechodil, neměl koníčky a nosil jeden hadr. Otec Školastykus si to jako správný pohádkový extremista mohl dovolit, ale normální člověk rozhodně ne.
Žít duchovně neznamená, že musíte být finančně negramotní, nezaměstnaní, neschopní se o sebe postarat, že vás bude živit někdo jiný, nebo že musíte rádi pracovat zadarmo. Mnoho duchovně žijících lidí část svého času dobročinnosti, charitě a práci zdarma skutečně věnuje, ale část aktivit vždy musí být výdělečná.
Některé to možná překvapí, ale duchovně žijící člověk je pořád jenom člověk. Který dýchá, přijímá potravu, vyměšuje, potřebuje přístřeší a zaplatit složenky.

Bohužel nestačí zajít do obchodu a říct paní prodavačce: ,,Víte paní, já žiju duchovně.“ A paní prodavačka by řekla: ,,Jo tak, vy vlastně musíte všichni pracovat zadarmo a musíte být chudí, tak to je v pořádku, máte to samozřejmě zadarmo.“
Takže chodí do práce. Ti, kteří projeví určitou schopnost a talent navíc, nebo mají štěstí na příležitost, spojí příjemné s užitečným a pracují nebo ,,živnostničí“ v oboru, který se zabývá duší, duchovnem, energiemi… Ti jsou nejvíce lynčováni za to, že nepracují zadarmo, samozřejmě ze strany těch, co se buď nechávají živit od papíka, nebo kteří by sami zadarmo ani sousedovi nenakrmili rybičky.
Je pravda, že duchovně žijící lidé nejsou materialisté. Ale někteří tuto premisu přetahují do extrému a dělají z nezávislosti na hmotě chudobu a život s lejnem na botě.

5. Musíte sbírat zasvěcení a školení
Ti, kteří chápou duchovní život z pozice ega a hledají pravdu venku, mají utkvělou představu, že čím více ovládnou disciplín, oborů a čím více posbírají zasvěcení, tím jsou duchovnější a jsou víc, než ti co žádné školení a osvědčení nemají.
Když si ale skutečně uvědomíte, co to ,,duchovní život“ je, přestanete duchovno hledat, protože budete vědět, že je ve vás, že jste to vy sami a kamkoliv se hnete, vaše vnitřní duchovno a váš duch tam jsou s vámi. Takže budete prozkoumávat sami sebe. A to je zadarmo.
Duchovno není žádný závod!

5+1. Musíte sloužit lidem
Ačkoliv mnoho duchovně uvědomělých lidí má přání a tendenci prospět světu a pomoci druhým lidem, ve skutečnosti vůbec nic nemusíte, pokud to vy sami nechcete. Skutečné duchovno je o uvědomění si své síly a svobody. Je tedy niterné a soukromé, je to pouze vaše cesta. Uvědomění si možnosti výběru a přijetí zodpovědnosti za svůj život. Nevzniká vám tím povinnost být ,,holka pro všechno“ a pokud to tak necítíte, nemáte povinnost komukoliv posluhovat, dělat charitu, nemusíte dělat zadarmo a ani nemusíte nikoho zachraňovat z jeho hnoje.
Mnoho lidí přivede k duchovním hodnotám potřeba udělat si v hlavě a v životě pořádek. Zjištění, že dosavadní materialistický život přináší samý stres a vnitřní naplnění nikde. Takový člověk by měl duchovní hodnoty směřovat do sebe.
Teprve až když jsme na tom sami výborně, můžeme pomáhat druhým lidem a zkoušet zachraňovat svět, ale nikdy ne za cenu vlastního sebezničení, protože to je opět forma extremismu. Spasitelský komplex už není duchovno, ale je to projev duševních problémů. Takže klidně ,,buďte sobci“ a věnujte se sobě. Máte na to právo. Máte právo říct NE a máte právo nepomáhat. Zejména pokud na to nemáte sílu nebo prostředky.

7. Musíte mít paranormální schopnosti
To, že se o něco zajímáte, nebo pro to máte přirozený cit, neznamená, že se vám tím automaticky otevře třetí oko a vyšší světy. Neznamená to, že se z vás okamžitě stane expert na všechno. Může to tak výjimečně být, ale pokud to tak není, je to v pořádku. Na klavír se také nenaučíte hrát za týden. Zvláštní zážitky a duchovní vhledy přicházejí postupem času, praxí, a ve chvíli kdy přijít mají. Je to vaše soukromá niterná cesta a je jedinečná. Neexistuje žádné pravidlo, které by vám přidělilo určitý počet zázraků ročně když se hlásíte k duchovnímu životu. Není žádný bonusový program na paranormální schopnosti pro ty, co projeví zájem.
Dovolte si ,,být normální“ a mějte se rádi. Zbytečně se za ničím nehoňte, stejně to násilím neprotlačíte. A pokud na vás někdo kouká shora za to že nevidíte víly a necítíte energie, pak víte že je ovládán vlastním komplexem méněcennosti a potřebou se nad ostatní vyvyšovat. To neříká nic špatného o vás, ale o něm.

8. Musíte mít všechny rádi a všechno si nechat líbit
Jedna z nejdebilnějších představ, se kterými se určitě setkalo mnoho místních čtenářů. Ve chvíli, kdy se o vás ví, že jste duchovně žijící člověk (nebo se o to snažíte v rámci svých možností), vzniká představa, že nemáte právo někoho poslat do pr***e, nemáte právo někoho odmítnout, nemáte právo mít na někoho nelichotivý názor a ať se vám děje cokoliv, všechno si musíte nechat líbit. A pokud byste náhodou chtěli protestovat, tak se vám dostane následující poučky: ,,Všechno co ti vadí na okolí a na ostatních lidech, je zrcadlení tvého vlastního problému a komplexu. Změň sám sebe a přestane se ti to dít.“
Tato poučka je částečně pravdivá, zejména pokud se člověku opakují stejné situace. Znamená to, že volí špatně a měl by změnit způsob myšlení. Ale nebere v potaz fakt, že svět je plný idiotů a lidí, se kterými se nedomluvíte, protože nemají všechny švestky pohromadě.
Takže ve chvíli, kdy vás šikanují spolužáci, kdy ženu mlátí manžel, nebo kdy jste týrané a zneužívané dítě, vám tato debilní poučka vlastně říká, že se nemůžete zlobit ani se bránit, protože je to projev vaší vlastní nedokonalosti, nebo navrácené zlo, takže si za to můžete sami. Je to jakoby někdo přišel, vzal vaši ruku, začal vás s ní mlátit a u toho se ptal ,,Proč se biješ?“a vy jste nedělali nic. Tento způsob myšlení je nejenom zcela mylný, ale zároveň extrémě nebezpečný.
Skutečné duchovno je o poznání sebe sama a o vlastní integritě. Znamená to, že milujete sami sebe a hájíte své zájmy. A to znamená, že absolutně máte právo někoho poslat do pr***e pokud vás otravuje, máte právo se bránit a máte právo někoho nesnášet, pokud se chová jako kretén. A nedělá to z vás málo duchovního člověka. To budete poslouchat jedině od lidí, co rádi škodí ostatním, šikanují je, vyžívají se v neštěstí jiných lidí a neradi vidí, když se někdo nenechá a umí se bránit. Protože jim to kazí radost.

9. Musíte přijímat intimnosti, jinak se nemáte rádi
Určitě to znáte, hlavně pokud občas rádi zajdete na nějaké to duchovní setkání. Lidé, kteří se vidí poprvé v životě, se objímají, opusinkovávají a zdá se, že je to norma. Protože ,,když jste duchovní, tak žijete v lásce a milujete všechny bez rozdílu“. Tento mýtus úplně ignoruje vaše právo nemít někoho rád a cítit k někomu antipatie.
Někteří extremisté se vám na základě tohoto přesvědčení dokonce pokoušejí nabourávat intimní prostor a ve chvíli kdy se bráníte, se dozvíte, že se nemáte rádi, že jste zakomplexovaní a neduchovní. Najednou se máte cítit špatně za to, že se vám nechce objímat cizí lidi, že máte rádi svůj prostor a chcete si vybírat, koho do něj vpustíte?

Pamatuji si na situaci před lety, kdy na mě dosti nevhodně sahal v té době dost známý autor duchovního webu, který všichni znáte (dnes už ten web neexistuje). Když jsem mu v tom zabránila, odpověděl mi, že neumím přijmout lásku a že se tudíž nemám ráda (měl v té době přítelkyni i milenku, asi to nestačilo, měl v sobě tolik lásky na rozdávání…). Takže někdo na mě sahá a když se mi to nelíbí, tak špatná jsem já… typická manipulace ze strany úchyla, který nedostal co chtěl. Když jsem se o rok později nenechala ošustit, přečetla jsem si na internetu jeho dojemný článek o tom jaká jsem kráva co všechno dostala zadarmo a nic neumí a bylo po kamarádství 🙂

Mnozí lidé žijí v představě, že když máme oba zájem o věci mezi nebem a zemí, padají určité bariéry a můžeme být familiérní. Takže ve chvíli, kdy se po mě někdo sápe a vyletí facan, nebo ve chvíli kdy se na mě zezadu natlačí cizí chlap a já mu dupnu na nohu, koukají jako bacil do lékárny, co si to proboha ta ženská dovoluje? – Ona je neduchovní!

Ve skutečnosti vám zájem o duchovno v žádném případě nebere právo odmítnout něčí nabídku intimností. Vůbec nemusíte každému dovolit aby na vás sahal a nemusíte se s nikým objímat. Nedělá to z vás neduchovního člověka. To se vám snaží podsouvat lidé, kteří si z duchovna a tantry dělají zástěrku pro ventilaci svých úchylek, nebo energetičtí upíři, kteří objímáním svých obětí nasávají energii. Nebuďte jejich oběť, to není nic duchovního.

10. Musíte být pořád šťastní
Duchovno není instantní cesta ke štěstí. Laika to možná překvapí, ale je to spíše naopak. Čím víc je člověk uvědomělý, tím více si uvědomuje a chápe problémy tohoto světa a lidskou hloupost. Vidí věci, které běžný člověk nevidí, ani si je neuvědomuje. To ho přivádí na hluboké a vážné myšlenky, mnohdy smutné. Duchovní lidé opravdu celý den neběhají na paloučku a nesmějí se jako zhulené žáby.
Naopak se ukázalo, že čím je člověk hloupější, tím je v životě šťastnější a naopak čím má člověk vyšší IQ, tím je šťastný méně a dokonce má vyšší sklon k depresi. Způsobuje to právě jeho schopnost uvědomovat si, myslet a vidět chyby tam, kde je hloupý člověk nevidí.

Můžeme často vidět lidi, kteří se ,,snaží o duchovno“, jak nosí masku instantního falešného úsměvu. Mají pocit, že když se budou chvilku mračit, nebo spustí koutky dolů, mohlo by si okolí myslet, že nejsou dost duchovně na výši a nejsou dost milující. Je to velký sebeklam. Žít duchovně neznamená být nonstop šťastný. Nonstop šťastný může být pouze blázen v ústavu, ale rozhodně ne duševně zdravý člověk.

Skutečné duchovno je o porozumění svému nitru. O schopnosti přijmout sám sebe, přijmout své skutečné pocity i emoce a umět je zpracovat, transformovat. To znamená schopnost přiznat si, že vás něco trápí a přijmout svůj smutek. Prožít ho, usmířit se s ním a poté se opět vrátit do svého středu, do klidného stavu mysli.
Potlačovat své emoce a přetvařovat se je nezdravé, sebedestruktivní a nemá to s duchovnem nic společného.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2020