Aluška.org: Věděním ke svobodě

Původně jsem chtěla do nadpisu napsat ,,Co mi dalo a vzalo vegetariánství“, ale pak jsem si uvědomila že je to pitomost, mně to totiž vůbec nic nevzalo. Jenom dalo 🙂

,,Vegetarián“ v uvozovkách jsem zhruba od začátku roku 2015. V uvozovkách proto, že jsem se nevzdala vajíček, mléčných výrobků, zhruba 1-2x za měsíc mám něco s rybou a nejsem úplně striktní vegetarián, nehodím vám například polívku na hlavu, když mi řeknete ,,jé soráč je to vývar z masa, snad neva…“

Za ten necelý rok si dokonce naprosto přesně pamatuji, kolikrát jsem ,,zhřešila“ a měla vepřové nebo hovězí. Všechnny tři situace se dokonce staly celkem nedávno…

Jednou jsem čekala třičtvrtě hodiny na vlakovém nádraží, měla jsem hrozný hlad, byla mi zima… tak jsem do sebe práskla párek v rohlíku a strašně mě to uspokojilo, přestože je tam víc mouky, vody a soli, než toho masa. Otázka je, jestli se vůbec párek v rohlíku na nádru dá počítat jako maso…. Jinak si nic u hladových oken zásadně nekupuji, bojím se že se otrávím. Ale ten večer, to byla nouze nejvyšší.

Podruhé jsem v mrazáku vyhrabala fakt starou škatulku s gulášem, který jsem vařila v zimě. Přemýšla jsem, že by se měl spotřebovat, že už tam leží dlouho a taky škoda nevyužité škatule, když si do ní můžu nacpat cuketky… A protože jsem z chudé rodiny a mám na mozku vypáleno ,,JÍDLO SE NIKDY NEVYHAZUJE, S JÍDLEM SE ŠETŘÍ!!“, řekla jsem si že ho dojím…. Myslela jsem, že po necelém roce pauzy od veškerého hovězího zažiju chuťový orgasmus, ale žádné blaho jsem nepocítila. To mě docela překvapilo. Jednak asi že to bylo v mrazáku dlouho, taky jsem si tam zapomněla nakrouhat kolečka cibule a tak nějak mi ta masová hmota nechybí. Za co jsem ráda, nemám tím pádem pocit, že o něco přicházím.

Potřetí se to stalo minulý týden. To jsem byla v Cocktailbaru Karibská perla, měla jsem hlad a aniž bych něco řekla, položili mi na stůl dvě teplé bagetky namáznuté mírně pikantní masovou směskou s cibulí, s rozpečeným sýrem na povrchu a cherry rajčátky navrch. Byla jsem tak šťastná že se kvůli mě někdo klohnil, že jsem to vděčně zblajzla a ani nemrkla.

Dobré na tom je, že ačkoliv jsem si už na začátku řekla že nebudu striktní a nebudu držkovat s masem a dělat vegeteroristu za každou cenu, tak mám na kontě jenom tři zářezy za necelý rok, což je dost dobré skóre…

A co mi tedy vegetariánství dalo, co považuji za hlavní přínosy, přestože – jak už jsem popsala výše – nejsem zcela striktní a neženu to do extrému?

MÁM KONEČNĚ KLID !!!!!

To je úplně to nejdůležitější ze všeho, to je hlavní důvod proč jsem přestala s masem. Měla jsem jisté ,,vegetariánstvé záškuby“ už jako malá a od té doby se to se mnou pořád nějak táhlo. Viděla jsem krávy v ohradě, pohladila jim čumák a říkala si ,,A my mrchy takový krásný zvíře jíme… A já taky!“ A bylo mi ze sebe prostě blbě, úplně mi to pokazilo náladu.

Nebo jsem viděla záznamy z jatek a uvědomovala jsem si, že tohle se děje, protože jsme my lidé rozežraní, protože musíme mít flák masa na talířku několikrát do týdne, někdo dokonce i denně, když to stačí jednou za 14 dní, za měsíc, nebo dokonce vůbec…. a ,,fuj! Já ho taky jím několikrát týdně!“ – A zase bylo po náladě.

Viděla jsem králíčky v králikárně… Ňu ňu ňu :3 miluju morčátka a králíčky… A pak mi došlo, proč v té králikárně vlastně jsou… A zase jsem měla po náladě.

V pozdějších fázích už jsem měla stavy, kdy jsem při vaření koukala na syrové maso a ptala se sama sebe, ,,jestli mi ta vražda za to žrádlo stála…“ a styděla jsem se.

Nejvíc jsem se styděla proto, že jsem tak dlouho cítila že to není dobře, ale když si člověk denně sám nevaří, nějak nemá tolik prostoru, motivace a vitamínů něco měnit. To uvědomění ani není tak silné, je utlumené tím, že to člověk dostane hotové a má míň času přemýšlet nad původem použitých surovin.

Koneckonců já se stravuji pouze tím co si sama uvařím až od 1. Září 2014 a s masem jsem sekla pár měsíců poté, v zimě. Což je polehčující okolnost.

Takže to vlastně bylo na spadnutí už dlouho, jenom jsem v podstatě čekala, až uzraje ta vhodná doba. No, uzraje… Už jsem nedostala hotové masíčko na talíř, první jsem si ho musela připravit a místo abych si zvykla, naopak častější kontakt se syrovým masem mi ho znechutil ještě víc než předtím.

Zábavné bylo, že v době kdy jsem byla velmi nalomená a už si říkala, ,,jo nebo ne“, staly se mi ,,náhody“, co moje rozhodnutí zpečetily. Jako například:

Když se koupily u řezníka odřezky pro kočku, po rozbalení zjistíte že tam byly staré smradlavé kusy masa co už se rozkládá a máte chuť vrhnout jednoho aliena do kyblíku… Jednak teda nechápete jak vám může někdo prodat zkažené maso, druhak začnete cítit smrad zkaženého masa i v případě, že to maso zkažené není, jenom třeba den leželo a má nějaký svůj pach.

Pak nemáte na maso chuť opravdu dlouho, vždycky když to čerstvé vybalíte, vzpomenete si, že je to extra hnilobný materiál, který po dvou třech dnech na vzduchu zasmrádne a začne se kazit…. A maso se prý tráví 2 dny… No fuj, co asi dělá v těch střevech… Oproti tomu ovoce a zelenina vám po třech dnech nesmrdí, maximálně dojde…

Už jsem z těch neustálých vnitřních monologů, výčitek svědomí a studu za sebe a svůj živočišný druh byla vyčerpaná. Přestat vařit z masa bylo pro mě vlastně vysvobození. Konečně se můžu normálně najíst a nepřemýšlet kdo zase kvůli tomu umřel. Konečně si můžu pohladit nějaké zvíře a nepřemýšlet nad tím, že kdybych byla opravdový masožravec, tak ho nehladím, ale zakousnu a sežeru. (Ano, opravdu jsem uvažovala, proč jím maso, když nemám pud zakusovat zvířata jako skutečný dravec, ale naopak je hladit a opečovávat?)

Pravda, jednou za čas si dám rybu. Někdy je to po měsíci, někdy po dvou měsících, někdy po dvou týdnech, asi podle potřeby těla. Když dostane chuť, dostane rybu. Nehrotím to… Ale ryba je pro mne sváteční jídlo, při přípravě jí děkuji, je to takový malý rituál, trochu po křovácku.

A věřte nevěřte, to maso změní chuť. Prstruh pečený na cibuli v troubě s paprikou tu chuť změní asi nejvíc, protože se připravuje celá ryba od začátku, nikdo ji předtím nijak neupravoval. A je potom tak lahodný, že do mě padne a já jsem na vrcholu gastronomicého blaha… Bez modlitby a díku to tak ale není.

Mám se radši

Souvisí s hlavním bodem. Můžu se na sebe podívat do zrcadla a říct si, že netlachám naprázdno jak ,,chudáčci zvířátka na světě trpí“, ale konečně jsem začala se sebou něco dělat, konečně se opravdu reálně snažím nebýt toho součástí. Vajíčka mám jenom domácí, od veselých slepiček co pobíhají po dvorku a ďobou travičku, takže z těch výčitky nemám. Občas je na vajíčku ještě neumytý kousek kuřince, tomu říkám ECHT BIO.

Jediná věc na kterou nejsem hrdá je sýr, ale sýra já se nevzdám. Jestli někdy jo, rozhodně ne teď, protože bez vajec a sýra neumím uvařit dobré jídlo… Co není může být, neříkám že nemám zájem naučit se něco nového. Ale veganská jídla, aby v tom nebyla soja, už člověk musí umět uvařit, aby byla dobrá. No já to neumím. Zatím.

Každopádně teď když už nejdu proti své přirozenosti a konečně jsem poslechla to k čemu jsem inklinovala už dlouho (a jak já si to roky nechtěla připustit!), vyčistila se mi hlava. Mám klid, nevidím v sobě vrahouna, napomáhače utrpení a zla (Zní to asi trochu extremisticky, ale když si představím jak kuřeti někdo podřízne hrdlo, jinak než ,,zlo“ to nazvat neumím.)… Jsem člověkem, jakým jsem už roky chtěla být a uspokojuje mě to. Vesele si vysmažuju cuketky, dělám květákové placičky (super místo řízků), žiju si ve svém světě a vyhovuje mi to.

Vzpomínám jak jsem před lety říkala, že bych bez masa nevydržela… Ale jo, vydržela, by to jenom blok. Vtip je v tom, umět si bezmasé jídlo udělat DOBRÉ, chutné, mastné a pak si na maso prostě nevzpomenete.

Líp trávím

Nebudu vás zatěžovat vyprávěním o tom, jaká jsem šikovná na oné místnosti, protože ani předtím to nebyl bůhvíjaký problém, ALE nějaké změny jsem si i tak všimla:

Když sním hovězí maso, hlavně tatarák, udělá se mi strašně těžko a odpadnu asi na 4 hodiny. A nemůžu to vůbec strávit, je mi těžko až do večera, trochu i následující den. Odpadnu i po svíčkové s knedlíkem, prostě mi to nedělá dobře. Někde jsem četla, že když se najíte a přepadne vás tíha, že máte pocit že nemůžete vstát a nejste schopní pár hodin nic dělat ani se soustředit, tak vám to jídlo nedělá dobře a neměli byste ho jíst. Člověku by se prostě z dobrého jídla nemělo dělat těžko a už vůbec by neměl mít stavy, jakoby byl v posledním tažení. Syrové maso sice prokazatelně léčí srdce a obsahuje mnoho důležitých živin, ale pro mne to je jako dostat kladivem do hlavy. Už nevstanu…

Jiným lidem to prý nedělá, asi je to individuální. Očividně proto – můj starý názor za kterým si stále stojím – že každý máme trávení trochu jiné a vegetariánství není pro každého stejně vhodné, stejně tak ale není ani hovězina nebo vepřové pro každého stejně vhodné.

Nějaká mírnější únava a ,,lenora“ je po dobrém jídle normální, je normální si třeba 20-30 minut v klídku posedět než jídlo slehne, ale neměl by to bý stav, kdy odpadnete, nebo to musíte jít zaspat.

Po bezmasé stravě necítím únavu, neodpadnu. Normálně se najím, normálně po jídle vstanu, normálně uklidím nádobí. Posedím si v klidu, ale ne proto, že bych byla vyřízená, ale protože si chci udělat pohodlí a v klidu slehnout. To je velký rozdíl oproti minulosti.

A i když mi po bezmasých jídlech není těžko, nedostávám hlad dřív, než obvykle. Zasytí mě, ale nezaplácne. Značka ideál 🙂

V minulosti jsem měla občas problém náhlého průjmu bez zjevné příčiny, bez psychosomatické příčiny, bez toho abych snědla něco špatného. Tak jsem různě odčervovala, brala probiotika…. A stejně mi to občas dělalo. Po přechodu na bezmasou stravu to odeznělo samo spontánně.

Jsem vnitřně klidnější

Maso obsahuje stresové hormony, které ovlivňují psychiku. Já neměla problém nikdy například s agresí, ale třeba s napětím, strachem, nebo nervozitou ano. Po vynechání masa všechny podobné programy výrazně oslabily a myslím že pořád ještě dál oslabují. Neříkám že bych předtím byla třesoucí se uzel pocuchaných nervíků, ale určitě jsem spoustu věcí mnohem víc řešila.

Dneska je pro mne jednodušší a mám k tomu větší sklon, blahosklonně mávnout rukou nad kdejakou blbinou. Dokonce i když jde o opravdu vážný problém, který ale nedokážu sama vyřešit, umím na to nemyslet, říct si ,,nechám to vyboptnat ono se to nějak projeví, samo to dopadne, co se budu stresovat…“ a opravdu mi to jde. Nenervuju se každý večer v posteli a nepřevaluju to v hlavě ze všech stran. Prostě umím líp problémy pustit, nebrat si je, neřešit.

Nejsem tak nervozní, nemám takovou trému, tolik se nebojím mluvit na cizí lidi, nebo před kamerou… K této věci bych se chtěla znova vrátit později, ono to souvisí ještě s něčím… Mám v plánu speciální video 🙂

Toto duševní uvolnění má ještě jiný efekt: Mnohem líp umím nahlas říct že se mi něco nelíbí, mnohem snadněji umím vypustit páru když mě něco naštve. Místo abych si nechala skazit celý den, řeknu si třeba ,,Debile!“ všechno to ve vteřině pustím tím jedním slovem. Nic v sobě neskladuju, dovoluji si mít tuto emoci… Nebo se cynicky zasměju, to je taky dobré.

(Protože naštvat se je lidské, normální a když jste Alue a někdo do vás pořád šije za každou blbost a vymýšlí si na vás ještě špínu co na vás hází, tak se musíte naučit s tím správně pracovat. Jinak se z těch lidí zblázníte.)

… A za deset minut nevím, že mi někdo lezl na nervy. Respektive ano, pamatuji si to, ale nijak mě to neštve a získám si snadněji odstup a nadhled.

Na masité stravě jsem tyto věci sice uměla, ale bylo těžší je tak efektivně praktikovat. Teď mi jdou skoro samy od sebe, nemusím se namáhat.

Nesplněná očekávání

Samozřejmě že když přestanete vařit maso, máte nějaké představy co se asi tak změní a ono se to nevyplní 🙂 Mezi moje nesplněné představy patří například:

Že zhubnu

Nepřipadám si tlustá, ale myslela jsem si, že když nebudu jíst maso, tak pohubnu a budu prostě typ ,,ten hubenej plochej vegetarián“

To se ale vůbec nestalo. Asi proto, že do všeho cpu sejra, vajíčka, smetanu a podobné radosti, asi proto že brambory a těstoviny jím dál a přílohy jsou to, po čem se doopravdy tloustne. Ne po libovém mase.

Takže moje ženské tvary zůstaly nezměněny a fakt byste od oka nepoznali, že jsem si vyřadila maso. Nejsem neduživá, ani hubená, nemám šedou pleť, nejsem unavená, nepadají mi vlasy… a podobné blbosti, ze kterých jsem měla obavu.

Že mi bude víc zima

Tohle je nutné trochu vysvětlit: Když jsem si dělala jaterní očisty, bylo to tak, že jsem předtím 14 dní musela držet dietu, která vypadá takto: Nesmíte ŽÁDNÉ tuky, ani sýr, ani mlíko, nic na oleji, nesmíte cibuli, cukr, ani syrovou mrkev, nesmíte nic studeného… To proto, aby se játra uvolnila, aby si co nejvíce odpočala. Proto se nepřijímá potrava, při které by musela játra pracovat. A když v potravě nepřijímáte žádné tuky, rychle hubnete a začne vám asi pátý den být zima. Pořád jste nabalení v županu, termofusaklích a ne a ne se zahřát.

Jenomže moje vegetariánská strava má tuku dost, takže mám s čím topit a jsem v pohodě. Tohoto bych se bála až při veganském stravování.

Že budu více ,,éterická“ a rozlítaná, nebo jak se tomu nadává

Lidi říkají, že maso uzemňuje a že lidi bez masa bývají rozlítaní… Víte jak to myslím.

Já v tom vidím jistou logiku, ale v mém případě to neplatí. Já nepozoruji žádnou změnu. Extrémě citlivá jsem byla vždycky, to vegetariánská strava vůbec nezměnila a jídlo nemá vliv ani na moje spirituální zážitky. Opravdu vůbec…

Co se týče uzemnění, resp. schopnosti být vědomě v realitě a neulítávat na nějakých fantasmagoriích, tento problém jsem neměla nikdy. Můj smysl pro realitu je stejný, neulítávám, neblbnu.

Je vegetariánství znak duševního/duchovního pokroku?

Na konec tohoto zamyšlení mi dovolte položit otázku sobě i vám: Opakovaně jsem četla názor, že lidé kteří se stanou vegetariány z přesvědčení že zabíjet zvířata je špatné, mají určité vyšší uvědomění. Nepočítají se sem ti co si změní stravování protože to není zdravé, ale vyloženě ti kteří cítí s jinými živými tvory a nechtějí jim ubližovat…. S tím by se souhlasit dalo.

Souhlasíte ale i s názorem, že když je někdo vegetarián, tak je duchovnější a uvědomělejší než masožravec?

Přece jenom: Když miluju své bližní, miluju je všechny bez rozdílu, tedy i zvířata a pokud nejsem jenom povrchní pozista co jenom blbě kecá aby vypadal dobře a jinak s ničím nic nedělá, měl bych podle toho žít… Ale skutečně člověka dělá lepším to, jestli něco jí nebo nejí?

Poznala jsem vegetariány totální pitomce s nulovým smyslem pro realitu, absolutně nepraktické lidi, lidi co vůbec nevěděli co se svým životem dělat, asociálové, prostě chudáci, kterým ani nevíte jak byste pomohli. Pár jich bylo i celkem zákeřných… A láska ke zvířátkům jim prostě nijak nepomohla. Vlastně tito lidé byli důvod, proč jsem se roky dívala na vegetariány přes prsty, dokud jsem si neuvědomila, že to není o tom co kdo jí, ale o tom, že někdo se jako pitomec prostě narodí a jako pitomec i umře. Bez ohledu na to jak se stravuje.

A poznala jsem masožravce, kteří byli naopak skvělí, jejich život měl smysl, něco dokázali, měli obrovské znalosti, měli duchovní dary, byli moudří, hodní, charakterní a byl na ně spoleh… Podle mě se prostě nedá podle jídla paušalizovat.

Co si ale myslím je, že když nějaký člověk řekne ,,Miluju zvířata“ a přitom je pojídá a žádné doma neopečovává, tak nemluví pravdu. Jenom chce vypadat dobře.