Aluška.org: Věděním ke svobodě

Jak jistě stálí čtenáři vědí, od 1. září jsem se přechodně musela obejít bez internetu. Proč, to veřejně psát nechci (přece jen osobní věci celkově vypouštím, jsou tu tisíce návštěvníků). Spíš o tom, co bylo díky tomu jinak…

Kouzlu internetu jsem úplně propadla, už když mi bylo nějakých 11, prakticky jakmile jsem k němu mohla mít přístup.

Tehdy si mě získal – možná sami už dopředu tušíte – svou schopností odpovědět mi na všechny moje doplňující otázky kolem puberty, dospívání a sexuality. (Měla jsem obrovskou radost, že se na to nemusím ptát otce 😀 … NO, já bych se radši asi ani neptala.)

A následně jsem zjistila, že mi odpoví na jakoukoliv jinou otázku, která mi vrtá hlavou… Tak jsem mu propadla, protože odmalička jsem na data hrozně žravá a všechno mě zajímá… Tedy ,,všechno“ asi ne. Zajímá mě zkrátka všechno kolem přírody, lidského těla a co jak proč funguje. Tak jsem se díky tomu pořád setkávala s nějakými blbými řečmi a pohledy, protože lidem se jednak nechce přemýšlet, druhak přírodě málokdo rozumí a když malé děcko pořád pokládá otázky, na které nikdo neví odpověď, začnou si i dospělí postupem času připadat jako blbci. – Internet se na mě nešklebí, internet poslouchá a dělá co mu zadám. To se mi moc líbí 🙂 Konečně jsem se mohla někde ventilovat.

Je to taková studnice vědomostí, která nikdy neodmlouvá, nikdy se na mě blbě netváří, když položím nějakou neobvyklou otázku.

Stačí ji zadat do příslušného políčka a ,,ty internety“ poslušně vyplivnou všechno, co lidé vědí. Jen málokdy svoji odpověď nenajdu.

Ta možnost sdílet vědomosti mi připadá úplně úžasná, trochu jako napodobenina napojování se na morfická pole, akorát elektronkové. Je to sice slabá náhražka, ale doooooost dobrá.

Jakýkoliv plevel chci určit a v knihách si u nákresů nejsem jistá, na netu ověřím. Stejně tak houbu, nebo brouka, když ho v knize nemám, najdu na internetu. Když chci někam jet hromadnou dopravou, nejsem si jistá co kam jak jede, tak si všechno najdu. Časy, čísla, kudy to jede, dokonce i cenu.

Když mám z nějaké složité cesty ,,jooo bobky“, tak si dokonce můžu vyznačit a vytisknout mapku a jít podle ní. – Luxus!

S internetem je prostě všechno možné…. Tak jsem si říkala, že jsem schválně zvědavá, jak se bez něj obejdu. To jsem ani nevěděla, na jak dlouho to nakonec bude, takže jsem operativně počítala maximálně s jedním měsícem.

A na ten celý měsíc dopředu jsem už v srpnu syslila články jako divá a snažila se vyřídit co nejrychleji příchozí maily, aby to ve schránce zbytečně nestálo, dokud u toho ještě jsem.

Inu, příprava na výpadek byla poněkud stresová, presová… Ale zvládla jsem ji dobře.

Nakonec to nebylo ani tak zlé. Čekala jsem, že bez něho budu jako bez ruky, ale nebyla.

Využila jsem ,,volný“ čas (tím nemyslím že jsem si válela šunky někde u rybníka, ale vyplňovala jsem volné večery) na četbu knih které na mě už dlouho čekaly. Jednu jsem dočetla, jednu přečetla, další rozečetla. – To není úplně špatné skóre! 🙂

A více jsem se zaměřila na psaní mé třetí knihy (O které jsem říkala, že bych si přála, kdyby mohla vyjít už na podzim 2015. Snad se mi to splní, myslím že to není nereálné a že to jde zvládnout.).

Sama a bez internetu… To se mi to psalo jedna báseň. Také mě těší, že jsem se mohla v klídečku vrátit s odstupem času k již napsaným kapitolám a jsou velice čtivé. To jsem měla fakt radost. Bývám často ke svým dílům zbytečně kritická a pořád tam něco hledám, co je blbě – často úplně zbytečně. Nejlepší je to napsat jak mi ruka jede, nadiktovat jí písmenka, pak třeba měsíc počkat a za měsíc si to přečíst a dělat, že to vůbec není moje. A pak najednou zjistím, jak jsem do toho zažraná a hodiny uběhly jako voda.

Čeho jsem ale pak upřímně litovala, že nemám alespoň IDOS v mobilu. Těch pár SMSek, případně hovorů (samozřejmě se sluchátkem na drátu, nedávám si to k hlavě, nejsem sebevrah) se dalo, ale odpadl mi ten luxus, dopředu se podívat kdy co jede, kam to jede, kudy a tak… To si člověk buď musel zajít k jízdním řádům na ulici, či doptat se. Jinak smůla.

Tak jsem jenom šoupala nohama a tiše záviděla všem kamarádkám, co vždycky jenom vytáhly mobil, udělaly ,,ťuk ťuk“ a hned věděly, co a jak. – A já vždycky amatérsky syslím nějaký papír v kabelce, kde to mám napsané dopředu 😀

Na moji žravost po vědomostech jsem si na 17 dnů vystačila s encyklopediemi a slovníky, ale přece jenom…. Jednu věc jsem tam nerozluštila:

Byla jsem v přírodě, zkoumala rostliny, které tam rostou a snažila se zapamatovat si kde jaká je, když budu náhodou potřebovat.

… Našla jsem spoustu divoce rostoucího chmele… (dá se z toho doma vařit pivo? Zkoušel to někdo? Je to plné ,,šišek“, to je ale škoda je tam nechat, ne?)

… Našla jsem obrovskou hromadu rostlin Netýkavky dvoudomé. Všechny druhy, od červených po bílé. Myslela jsem, bůhvíjaký to nemám před sebou zázračný objev, když ty květy vypadají trošku jako orchidej.

Ne, je to jen zplanělá, původně indická rostlinka, v Česku běžná. Akorát já ji předtím nikdy nepotkala, tak teď jsem o něco chytřejší. A fakt moc se mi líbí, odolávám tomu, neškubat je do vázy.

A pak jsem objevila velmi podezřelý keříček.

Malý, s malými tuhými okrouhlými listy a naspod semtam červená bobulka. – Měla jsem podezření na Brusnici brusinku, kterou jsem jinak ještě v přírodě buď nepotkala, anebo nepoznala… Tak jsem kousek uštípla, že to pak doma určím.

Ale ve všech mých čtyřech knihách, kde je Brusnice brusinka uvedená a popsaná, jsem nenašla jistotu, že to fakt je ,,ono“ a že jsem fakt našla keříček s brusinkami, i když všechno sedělo.

,,No hrome, kdybych měla internet, tak se tady vyprdnu na nějaké nákresy. Naklikám si obrázky a hned bych věděla…“ Bručela jsem si pod vous a do bobulky zkušebně kousla. – Chuť jemná, uvnitř velká pecička… To moji nejistotu ještě více podpořilo.

Samozřejmě hned jak byl internet k mání, studovala jsem brusinku… (Když mám otázku, tak nade mnou zůstane viset ve vzduchu tak dlouho, dokud na to nepřijdu.) Dočetla jsem se však, že brusinka obsahuje ve své bobuli ,,červenohnědá rohlíčkovitá semena“, to znamená že jsem fakt našla něco jiného.

Takže jsem si tím vůbec nepomohla, protože teď budu muset jít znovu na ono místo, opět odebrat vzorek a zjistit, co to teda je!!!

Kam dál:

• Zobrazit celou rubriku ,,Deníček“

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue