Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dneska to bude o naprosto kuriózním nálezu, který jsem našla v akvarijním filtru, když jsem se ho po více než půlroce rozhodla vyčistit. Nevěřila jsem vlastním očím, co tam všechno bylo!
Přestože je moje akvárko koncipováno jako krevetník, poslední cca půlrok jsem neměla na sání do vnějšímu filtru nainstalovanou žádnou ochranu pro krevetky. Prostě mi došla trpělivost a vykašlala jsem se na to, protože s tím byly pořád problémy. První jsem měla na sání nataženou silonku, která se ale neustále ucpávala špínou, nebo na začátku založení dokonce porůstala sinicí.

Pak jsem koupila komerčně prodávanou ochranu krevetek , je to takový kovový koš a nahoře je těsnění. Stojí to, jak kdyby to bylo z pandí kůže, ale ve skutečnosti je to naprostý šmejd. Stojí to asi dvě stovky, další stovku až dvě dáte za poštovné a když vám to dojede domů a chcete to natáhnout na trubku, tak se vám to těsnění nahoře rozřízne na dvě půlky. Pokud se roztrhne jenom částečně, dá se to ještě použít, ale když se vám to utrhne úplně, tak jste skončili, protože už vám to na trubce držet nebude. Jednoduše proto, že ten kov ze kterého je daná ochrana krevetek vyrobená, je pod tím těsněním ostrý jako břitva a ve chvíli kdy se tím ostrým okrajem zatlačí na těsnící gumu proti tuhé trubce, jednoduše to roztrhnete v tom zúženém okraji, takže úplně nová věc vám pak stejně nedrží, nebo drží, ale nakřivo a vypadá to dost blbě.

A když to teda strpíte a necháte to tam i s rozřízlou gumou nakřivo, stejně zjistíte, že jste vyhodili peníze, protože se to ucpává úplně stejně jako silonka… Nedávno jsem ale zjistila že existuje nový produkt a to je ochrana krevetek z biomolitanu, která se natáhne na trubku – tak tu ještě vyzkouším, protože to podle mě bude naprosto geniální řešení.
Ale ten kovový krám nikomu nedoporučuji kupovat, protože při dotazu na prodejce co to prodávají za šunt a snaze to reklamovat, vám prodejce sdělí, že nebere zpátky zboží, které ,,jste si poškodili sami NEODBORNOU instalací“. Zde se nabízí otázka, jakou musím mít vysokou školu na to, abych uměla natáhnout gumové kolečko na trubku. Asi hodně vysokou akvarijně technologicko instalatérskou univerzitu. Normálnímu českýmu polenu to asi nepatří do ruky.
A dále dostanete vysoce inteligentní radu, abyste si koupili ještě speciální lepidlo a koš na trubku nalepili, což vám může poradit jenom někdo, kdo tu věc v životě nepoužíval a vůbec neví, že se neustále ucpává a musí se pravidelně čistit nejenom ten koš, ale i ta trubka. A když si to zalepíte, tak co?

Takže mi po půlroce od založení akvárka došla trpělivost a vrátila jsem tam zpátky originální sací koš dodaný k EHEIM filtru. A doufala, že mi to snad moc krevetek nesežere.

Caridina japonica

Teď mám tři druhy krevetek. Caridina japonica, atyopsis moluccensis – oba druhy mi krásně drží a prospívají, můžu doporučit protože mi nikdo z nich nechcípl – a neocaridina davidi ve variantě yellow fire.

Atyopsis moluccensis

Neocaridiny jsou celkem citlivé krevetky, ve třicetilitru mi jednou jejich populace úplně vymřela, takže jsem je musela ,,podsazovat“. Kolik to sežralo tisíc, radši ani nemyslet.

Neocaridina davidi

Ve velkém 125l akvárku mi pak první půl rok populace také klesala, patrně nestálým prostředím. Neocaridiny mi přestaly chcípat ve chvíli, kdy jsem do krevetníku koupila a poté domnožila zlaté pancéřníčky a dokoupila hejno dánia perlového (15ks).
Tehdy konečně chcípla i sinice, která se mi udělala na začátku a bez manuálního odstraňování (které spočívalo v odrbání všech kamenů kartáčkem na zuby, vytahání všech rostlin, manuálním oplachu mimo akva a opětovným sázením. Práce cca na 2 hodiny i více, protože to bylo i na mechu co se pak musel znova lepit na kořen) se byla schopná rozrůst všude a veškerou floru udusit… Ty ryby ale něco změnily a od té doby už s akvárkem a úhynem problémy nejsou. Můj prvotní koncept, mít krevetárium s pár šnekama, tedy vzal za své. Bez rybiček to nějak nešlo.

Po půl roce všelijakých nezdarů mi konečně neocaridiny přestaly chcípat a začaly nosit vajíčka ve velkém. Tak jsem se těšila na novou velkou populaci… Ta však po pár měsících nějak nepřicházela, respektive krevetek sice přibývalo, ale podezřele pomalým tempem. Říkala jsem si, kam to mizí. Že by miminka žralo dánio perlové, co se pořád prohání u mechu? Nebo snad miminka chcípají a přežije jenom pár z celého vrhu? Hm… záhada.

Pak přišel osudný den D, čištění filtru. Když jsem ho otevřela, pozdravilo mě vydatné množství bakteriálního hnědého bahna na biomolitanu. Bakterií bylo očividně dost.
Pak jsem otevřela hlubší úrovně filtru, ty mám celkem tři. Už když jsem vysypávala první filtrační materiál do kýblu s vodou, všimla jsem si, že jsou tam místy nějaké žluté cucky, ale moc jsem tomu nevěnovala pozornost.
Pak jsem se podívala dovnitř toho filtru, kde ležel ještě netknutý druhý koš s filtračními médii a koukám, že to je taky nějaké žluté… Co to je za divnou špínu? – Týjo, ale vždyť ta špína má oči!

https://www.instagram.com/p/CFoemWwn-9v/?utm_source=ig_web_button_share_sheet

Když mi došlo, že na mě z filtru kouká krevetí městečko, začala jsem lovit síťkou v kýblu, abych z něj zachránila to, co se vyplavilo z prvního koše a dala je do misky zvlášť. Naštěstí jsem předtím biomolitan s bahnem vyprala v jednom kýblu který byl úplně hnědý a filtrační média jsem sypala do druhého, takže na krevetky bylo vidět. Postupně jsem takhle naplnila tři misky s vodou, které byly plné krevetek, jak jsem postupovala po patrech hlouběji.
Nakonec jsem skončila s vyprázdněným filtrem, kde bylo naspod na dně úplně žluto, protože krevetky intuitivně lezly směrem dolů, aby se schovaly.

Nedalo mi to a rozhodla jsem se uspořádat sčítání lidu krevet. Prostě jsem potřebovala vědět přesné číslo. Nabírala jsem je do skleněné fajfky a jak přecházely postupně z jedné vody do druhé, počítala jsem je jako ovečky. Všechny krevetky byly živé a měly různé velikosti, od milimetrových miminek po urostlejší, skoro dospělé krevetky.
Napočítala jsem 257 krevetek a dokonce jsem tam našla tři zlaté pancéřníčky, kteří museli být v době, kdy prolezli sacím košem, ještě hodně malí.

Zajímavé na tom bylo i to, že zalezení pancéřníčci byli naživu a nezranění, dokonce vypadali že jim ani nic moc nechybí a mezi krevetkami také nebyly mrtvolky. Zkrátka ve filtru celkem spokojeně vegetili. Živili se vším, co do filtru přišlo.

V porovnání s prvním čištěním filtru, v době kdy jsem ještě měla ochranu krevetek, jsem po půlroce provozu vymyla z filračních médií spoustu špíny a měla jsem hnědé oba kýble a ještě jsem si říkala, že jsem měla z akvárka odpustit i třetí kýbl, protože se to v příliš hnědé vodě po propláchnutí dost blbě lovilo. Tentokrát jsem měla hnědý jenom první kýbl kde jsem propláchla zabahněný biomolitan kam se očividně zvířátka nedostala. Kdyby jo, jsem si jistá, že by vyžrali i to bahno z molitanu, takže by to bylo naprosto vypucované. Jinak všechny tři koše filtračních médií byly obydlené a byly úplně čisté. Na proplach tří košů s médii stačil jeden kýbl, který ve výsledku nebyl hnědý, jenom naspod zbyla kopa krevetích a sumčích bobků. Zakalení žádné. V podstatě ten filtr ani nepotřeboval čistit, protože zvířátka všechno vyjedla a udržovala ho.

A to je odpověď na otázku položenou v nadpisu článku. Když tam tu ochranu krevetek nedáte, tak se v případě vnějšího filtru (já mám EHEIM professionel ale podle mě to bude u jiných značek podobné či stejné) nestane v podstatě nic moc hrozného. Filtr ty krevetky nezabije. Akorát se připravte na to, že až ho otevřete, zjistíte, že máte o pár set zvířátek navíc. Filtr budete mít hezky čistý a budou na vás koukat stovky překvapených očiček a možná i nějaká ta rybka.

Takže jsem na sací koš natáhla novou silonku a objednávám ochranu krevetek z biomolitanu, který už snad bude fungovat jak má.
Návrat čtvrttisíce krevet proběhl úspěšně a akvárko hezky ožilo.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2020