Aluška.org: Věděním ke svobodě

Sama myšlenka, že snad někomu něco závidíme, je nám nepříjemná. Nicméně sám o sobě je tento pocit zcela přirozený a pokud ho máme pod kontrolou, může být dokonce užitečný.
Poprvé rozdělil závist na černou a bílou starořecký filosof Aristotelés. V prvním případě člověka ovládá přání „chci, abyste ztratili to, co se mi líbí“, což má na něj zničující dopad a potlačuje motivaci k výkonu. Ve druhém případu je v člověku touha jiná: „Chci také mít to, co máte vy“. Neboli člověk vstupuje do soutěže, což je proces stimulující ho k seberozvoji.

Britská psychoanalytička Melanie Kleinová (1882-1960) hovoří o tom, jak se závistivé pocity vyvíjejí už v kojeneckém věku. Ve vztahu k matčině prsu má dítě dvojí prožitek: na jedné straně je pro něj prs ztělesňující mu matku zdrojem bezpečí a uspokojení, na druhé straně však mu není k dispozici neustále a dítě je nuceno připomínat své potřeby pláčem.

Zdá se tedy, že celý proces je založen už v podvědomé dětské závisti vycházející ze skutečnosti, že nikoli dítě, ale matka sama vládne a nakládá se svým tělem. Dále pak velmi mnoho záleží na tom, jak se utvářejí a vyvíjejí vztahy v původní rodině.

Závist je latentní pocit, přirozený lidské podstatě
„S čím větší sebejistotou vyrůstá dítě, které je milováno a vedeno k tomu, aby spoléhalo na vlastní síly, tím nicotnější budou projevy závisti v jeho dospělém věku. Naopak není-li dítěti věnována dostatečná pozornost, pocity závisti jsou tím provokovány. Například, když rodiče stále vyzvedávají dítě ze školky jako poslední, začíná závidět těm dětem, pro které rodiče přicházejí dříve.

Zároveň platí, že dětská závist může být vyjádřena agresí — dítě například začíná rozbíjet hračky tomu, koho, jak se mu zdá, mají maminka s tatínkem radši. K rozvoji závisti však může vést i přehnané rozmazlování. Dítě očekává, že každý jeho rozmar bude neprodleně uspokojen. Tento model pak přenáší i do svého dospělého jednání, když pasivně očekává odměny a výhody a začíná závidět úspěšnějším lidem,“ vysvětluje psychoanalytička Tatiana Mizinová.

Komu a proč lidé závidí
Pocit palčivé závisti zakoušíme pouze k někomu, kdo je blízký našemu okruhu, nebo naší sociální úrovni. Život hvězd nebo celebrit přitom sledujeme se stejným pocitem, s nímž jsme v dětství poslouchali pohádky – jsou to pro nás postavy žijící v jakési mýtické realitě.

„Vztah k závistivým lidem je zpravidla negativní, proto také na otázku psychoterapeuta „Závidíte někdy někomu?“ následuje obvykle záporná odpověď,“ říká doktorka Mizinová. „Přičemž ve většině případů ti lidé ani nelžou. Občas je totiž ani nenapadne, že příčinou jejich neustálých emocionálních problémů je právě tento pocit, pocit závisti.“

Jak uniknout ze závistivé pasti
Závist je latentní pocit, přirozený lidské podstatě. Jestliže si to uvědomíme a přestaneme se trápit hesly, že „závidí jenom lúzři“, převedeme své emoce z destruktivního směru do směru kontruktivního.

Zhodnoťte své možnosti
Pojmenujte si to, co závidíte a zhodnoťte své vlastní možnosti toho rovněž dosáhnout. „Je užitečné vizualizovat si všechno, čeho byste chtěli dosáhnout a také to, co máte k dispozici. Napište si do jednoho sloupečku co ve vás vyvolává závist. Potom si zanalyzujte, za jakých podmínek byste mohli dosáhnout stejného výsledku. Možná bude nezbytné absolvovat další vzdělání, být společensky aktivnější, zhubnout anebo změnit styl oblékání. To všechno je nepochybně ve vašich silách. Do druhého sloupečku si krok za krokem zapište plán svého jednání. Musíte však mít na mysli, že jestliže kvůli tomu, abyste dosáhli vytouženého cíle budete muset mnohé ve vlastní osobnosti překonat, nepřinese vám ani vítězný výsledek štěstí a ocitnete se v další slepé uličce,“ uvádí doktorka Mizinová.

Pamatujte také na odvrácenou tvář úspěchu
Zkuste si promluvit s někým, kdo ve vás probouzí závist o tom, co se skrývá za jeho úspěchem. Je vaše kamarádka ve své kariéře úspěšná? Vybavte si, jak často se vám v poslední době poštěstilo se s ní setkat. S největší pravděpodobností se od ní dozvíte, co všechno musela obětovat kvůli své ustavičné zaneprázdněnosti.
Vždycky je důležité položit si otázku: opravdu tohle potřebuji?

autor:Tatiana Mizinová
Převzato ze Zdroje