HORORY: Filmový žánr, bez kterého by na světě bylo mnohem lépe
Nikdy jsem nechápala, co komu přijde tak úžasného na hororech. Proč se lidé ,,chtějí bát“? Proč chtějí zažít vzrušení a kontakt se smrtí přes televizní obrazovku? Co jim to přináší tak úžasného, že se tomu zcela dobrovolně vystavují?
Je to nuda v jejich reálném životě? Je v tom machrování? – Já to viděl a ustál, ale ten chlap vedle mě se v kině málem zhroutil…? Kde je ten rozumný důvod?
A zajdeme dál: Který chorobomyslný mozek vymyslí něco takového a který ještě chorobnější mozek se rozhodně něco takového natočit?
Jak funguje mozek
Lidský mozek nevnímá rozdíl mezi tím co uvidíme v televizi, a tím co zažijeme doopravdy. Obě zkušenosti jsou pro něj stejně důležité a mají stejnou váhu. Všechny obrazy se nám doslova ,,nalévají do hlavy“, bez ohledu na to jestli si uvědomujeme že jde jen o fikci, nebo jestli si chceme určitý obraz v hlavě uchovat, či nikoliv.
Dokonce to co jsme viděli v televizi vytlačuje to, co jsme si představovali. Když si představíme určitého hrdinu z naší oblíbené knihy a pak se podíváme na filmové zpracování knižního příběhu, obraz z filmu okamžitě vytlačí naši původní představu.
Nejsou to domněnky, jsou to závěry v výzkumů. Takto funguje lidský mozek. – Proč by tedy někdo dobrovolně ukládal do svého mozku obrazy plné krve, násilí, zabíjení, strachu, hnusné scenérie, orgány, či zmrzačené lidi?
Všechny obludné brazy, které vstřebáme přes televizi, v nás zůstávají a žijí si svým vlastním životem. Upravují naši mysl a nikdy nevíme, kdy a jak se to projeví.
Horory podporují sklony ke strachu, k násilnostem a zkreslují naši představu o tom co to je skutečná bolest, krev, nebo utrpení. Protože zatímco člověk sedí na gauči, jí křupky a svým mozkem a vědomím se účastní falešně zincenované vraždy ve filmu, kde je plno krve že není vidět na dva metry, v reálném životě by se v takové situaci na místě počůral a zhroutil.
Co horor udělá s vaší myslí?
Dodneška si pamatuji své vzpomínky, kdy jsem jako malá ,,omylem“ viděla horor, který se mi vrací dodneška. Doslova jsem si jeho prostřednictvím prožila hrozné trauma. Tři dny jsem nemohla vylézt z domu, první den jsem ani nemohla přejít z jedné místnosti do druhé. Dodneška nechápu, že někdo nechá malé dítě se koukat na něco takového.
Uvědomuji si, že za celý svůj život jsem viděla hororů celkově velmi málo. Patří tam Hyperkrychle, Kruh, Den mrtvých a Úsvit mrtvých – stará zpracování, kde chodí lidé natření vodovkami na modro není vůbec realistický jako moderní filmy, takže se to dalo přežít… Silent hill a pak ten jeden nejmenovaný, který bych určitě na internetu dohledala, ale jelikož je to moje dětské trauma, nebudu to moc pokoušet… Všechny jsem viděla ne z vlastního přání, ale pro takovéto: ,,Ále, však pojď se s náma dívat, nebuď křen, nebuď posera, vždyť je to docela sranda a určitě se ti to nakonec bude líbít… Komedie jsou pro děcka a srágory, my velcí koukáme na horory…“
Později jsem začala automaticky odcházet a na nějaké řečičky o křenovi jsem už nereagovala, protože mi to za to nestálo… Přesto si dodneška pamatuji různé okamžiky ze všech těchto filmů. Jsou hnusné, tyto vzpomínky mi nedělají dobře a v minulosti mi zadělaly i na pár pěkně hnusných nočních můr. Dost ráda bych si je z hlavy vygumovala, protože pro mne představují zbytečný odpad a balast, který nemá žádné využití a nemá žádnou hodnotu. Ani zasmát se s těmito myšlenkami nemůžu. Jediné co umí, tak děsit.
Nechápu, proč se někdo chce dneska bát. Není už tak na světě dost násilí? Dost zabíjení? Krve? Válek? Neštěstí? Psychopatů? Není toho už tak v reálném životě dost? Proč bysme na to ještě měli koukat ve filmech a v případě hororů ještě v přehuštěné a zhoršené formě?
Vždyť člověk má přece vyhledávat příjemné chvíle, hezké prožitky, milé lidi. Člověk se chce smát a radovat. Proč si přivádět traumata cíleně nějakým filmem? Vždyť to nedává žádný smysl.
Bohužel pozoruji, že čím více násilí člověk shlédne přes televizi, tím více se pozmění jeho schopnost vnímat reálné utrpení: Když kouká na horor, tak tam zrovna nějaký šílenec rozřezává ženu motorovou pilou a dostatečně psychopatický divák se v těchto okamžicích umí i zasmát. Kdyby tam byl v reálu, tak se na místě pomočí, schoulí do koutku a ve chvíli, kdy si ho zabiják všimne, bude kvičet: ,,Ne, prosím ne…“ – To už by tak úžasná zábava nebyla, že?
A přitom pro náš mozek je to co vidíme v televizi, reálné. Náš mozek to prožívá jako skutečnost… A tak po světě chodí lidé, kteří několikrát mozkem ,,zažili“ zombie apokalypsu, masakry motorovou pilou, šílené psychopaty co vás někam zavřou a pak se baví tím, jak se v jejich bludišti pomalu zabíjíte nebo masakrujete… Úžasné.
Tyto všechny filmy a obrazy které se nám ukládají do paměti, nás ovlivňují a mění. Ať už chceme, nebo ne. Není to vědomý proces.
Chcete důkaz?
Všichni dneska sledují horory a všichni v sobě mají uložené různé představy. Například jedině horor dokáže v člověku vytvořit představu, že malá holčička s dlouhými vlasy, které není třeba vidět do obličeje a má v podpaží plyšáka, je nějaký šílený vrah z pekla. Kdyby se nikdo nedíval na horory a toto ,,holčičkov0ksé klyšé s panenkou“ do sebe nevstřebal, nikdo nebude reagovat tak, jako v tomto videu:
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=7N5OhNplEd4
Všichni ječí a jsou podělaní až za ušima. Jednoduše proto, že se jim tato situace spojila s něčím, co už jejich mozek předtím prožil v televizi. Kdyby se na horory nedívali, víc je poleká to, že výtah najednou zhasne… Ale dobrá, nebuďme tak přísní. Tady máme výtah, spousta lidí má strach už jen z toho samotného výtahu, ale každý musí uznat, že kdyby lidé neměli v hlavě představu holčičky co se sice zdá nevinná, ale je třeba něčím posednutá, nebo vás rovnou zabije, protože je to pekelný přízrak, nikdo by takto neječel, nedostával by hysterické záchvaty, nechoulil se v koutu a podobně. – TOHLE z lidí dělají horory.
Ještě výstižnější je video, které můžete vidět zde: ,,Holčička z kruhu děsí návštěvníky hotelu“
Normální reakce inteligentního člověka, který nalezne dítě v noční košili stojící osamocené v chodbě, by byla: ,,Kde máš maminku? Hledáš něco? Kde je tvůj pokoj? Potřebuješ pomoct? Jsi v pohodě?“
Reakce lidí, kteří jsou zblbnutí z hororů, na které koukají: Zděšení, chodí obloukem, utíkají pryč, anebo naopak k ní a za vřískotu ji chtějí zpacifikovat. (Demence v přímém přenosu.)
To abych se bála jednou svoji dceru obléct v hotelu do nošní košile, aby mi ji třeba na schodech někdo nezkopal, nebo aby někomu nepřivodila infarkt, kdyby byla náměsíčná a v noci se prošla venku po chodbě… A že to dělají některé malé děti často.
Ano, tvůrci podobných ,,vtípků“ počítají s tím, že všichni znají tuto postavu z hororů a na to své nápady směřují. Ale může to být ještě mnohem nebezpečnější. Pokud lidé sledují horory, máme tu osoby, které mají automaticky už naprogramované jisté vzorce chování v určitých vypjatých situacích. Takže potom je jenom stačí potřebným způsobem stimulovat, aby udělali to, co po nich chci. Stačí jenom trochu zatlačit na jejich strach. Perfektní… Neovládají nás náhodou televize, média a zákony přes strach? – A my, místo abysme se ho zbavili, si ho ještě do sebe kodujeme dobrovolně přes hororové filmy…
© Aluška.org, Alue K. Loskotová 2013. Článek není určen k volnému šíření.
Kam dál:
• Otevřít rubriku: ,,Zamyšlení“ – Zde
• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/
• Na Aluška.org najdete také interaktivní chat – Vstoupit do Chatu – ZDE
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****