Aluška.org: Věděním ke svobodě

Tohle se stalo v Dolním Sasku (Německo) blízko pobřeží mezi lety 2004-2005. Můj otec je policista. Nevěří na žádné nesmysly. Žije hodně tady a teď, věří jenom tomu, na co se dá sáhnout. V době, kdy se tohle stalo, sloužil u policie už více než 20 let a já jsem byl ještě puberťák.

Můj otec dělal noční směny a domů se vracel brzy ráno, aby s námi posnídal. Pak šel spát a my jsme šli do školy. Obvykle míval dobrou náladu a vyprávěl nám vtipné nebo zajímavé příběhy ze služby. To ráno ale kupodivu mlčel a ani nic nejedl.
Moje mamka se ho zeptala, jestli je v pořádku.
Chvíli mu trvalo, než odpověděl. Nakonec řekl: „Nejsem si jistý tím, co jsem dneska v noci zažil…“
Nechtěl to rozebírat před námi dětmi, ale popichovali jsme ho, takže nám to nakonec řekl.

Byla klidná noc a on byl venku se svým kolegou v policejním autě. Najednou byli prostřednictvím rádia upozorněni na to, že nedaleko od nich probíhá honička za autem a je nutná jejich asistence.
Jeli tedy podle pokynů k té honičce a brzy dohnali podezřelé vozidlo. Z rádia dostali hlášení, že vepředu ve vozu sedí dva muži.

Auto mého otce najelo téměř vedle ujíždějícího vozu, takže se mu podařilo nahlédnout dovnitř. Viděl dva muže vpředu, jak se mezi sebou horlivě hádají. Ale vzadu viděl ještě třetího muže.
Neměl žádné vlasy a byl tak bledý, že vypadal skoro bíle. Byl oblečený celý v černém.

Podíval se přímo na mého otce. Tvář měl skoro natisknutou na okno. Civěl na něho velice temnýma očima a široce se usmál. Mého otce ten pohled hluboce znepokojil. Zdálo se, že mu ten bledý muž hledí přímo do očí.

Můj otec si byl přítomností této třetí osoby tak jistý, že o tom rádiem informoval i ostatní policejní vozy. Honička nakonec skončila tak, že pronásledované auto narazilo do plotu a podezřelí muži uprchli do pole. Byli zatčeni jen o pár minut později.

Byli tam ale jenom dva muži. Ne tři. Můj otec se zeptal všech svých kolegů na místě činu, jestli si jsou jistí tím, že tam nebyl žádný třetí muž. Třetího muže ale nikdo jiný neviděl.

„Nedokážu si to vysvětlit,“ řekl nám otec. „Viděl jsem ho naprosto jasně a když se na mě usmál, bylo to jakoby se na mě smála smrt.“ Dodnes pro to nemáme žádné logické vysvětlení.

připravila © www.aluska.org 2021 | článek je založen na překladu zkušenosti svědka z Německa