Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dotaz:

Ahoj Alue,
četla jsem o Tobě na blogu a tak jsem si uvědomila, že Tvou pomoct trochu potřebuji…
Určitě víš o Emo… To já teď jsem… Začalo to tím, že mi v září zemřel strýc, kterého jsem měla strašně ráda…V tu dobu jsem o tom, že budu Emouš, začala uvažovat…Pak se stalo něco neuvěřitelného… Na mozkovou mrtvici mi zemřel další strýc, se kterým jsem prožila téměř celé dětství… To byla další dost těžká rána…
Najednou moje srdce zocelil kluk, kterého jsem strašně dlouho milovala… A tak jsme spolu začali chodit… Už spolu chodíme skoro tři měsíce, jenže mezi tím co jsem byla šťastná, přišla další rána pod pás…
Dost krutá zrada od “nejkámošky“… Myslela si, že o tom co mi udělala nevím a tak dál předstírala, že jsme BFF, tedy nejlepší kamarádky navždy… Naštěstí můj kluk mě držel nad vodou, takže jsem měla dost síly chodit do školy a tam vídat exnejlepší kamarádku…
Pak začaly prázdniny… První týden v pohodě… Ráno jsem se vždy pořádně vyplakala, protože aspoň doma se musím vyplakat, když exnejkámošku potkám, musím být přece silná… Když jsem se vyplakala, byla jsem zas celý den v pohodě…

Ale moje tělo už to nějak nevydrželo a já se stala Emo… Ale i tak… Pořád se s těmi třemi ránami pod pás nemůžu vyrovnat a když svého kluka nepotkávám denodenně, je to horší a horší….
Prosím, Alue co mám dělat abych byla zase v naprosté pohodičce a to co se stalo, viděla aspoň trochu povzneseně?
Děkuji…

Odpověď:

Ahoj,
Je potřeba brát věci s nadhledem. Celý život tě tvoje okolí učí, že když se stane něco zlého a když ti někdo ublíží, potom ty jsi oběť té okolnosti.
Živení ,,hry na oběť“ ti přináší spoustu utrpení, protože ty vidíš jenom ,,Tohle se nemělo stát, co jsem komu udělala, nikdo mě nemá rád, proč mě ten či onen opustil a nechal mě tady samotnou?“ – Takto mluví oběť.
Jenomže každá událost má dvě mince. Máš tu stranu s orlem a máš tu stranu s hlavou. Když vidíš něco jenom z jednoho úhlu pohledu – Z úhlu pohledu oběti – je to špatně a výsledek to má ten, jaký právě vnímáš a který tě ubíjí.

Vem si třeba strejdy. – Já vím, je to hodně zlé, když ti někdo umře. – Jenomže myslela jsi už někdy na to, že ten zemřelý člověk se na druhé straně má moc dobře?
Jeho fyzické tělo sice už není, ale ty nejsi tvoje tělo. Ty jsi přece duše. Duše je nesmrtelná. – Tvoji strýčkové žijí dál, ale v jiné dimenzi a na jiné úrovni. Je to jakoby prostě odjeli do Austrálie. – Někde jsou, ale ty se s nimi nevídáš, protože jsou daleko.
Se smrtí to funguje úplně stejně.

Když tě přepadne úzkost z jejich smrti (ta semtam přepadne každého, koho něco takového potkalo), řekni si, že přece nebudeš smutná. Řekni si, že jim přeješ jejich život v nebi, protože je tam nádherně. Řekni si, že víš, že oni žijí dál a že o tobě ví… a stoprocentně na tebe nezapomněli a mají tě pořád rádi, stejně jako tady na zemi.
A není to odloučení navždycky. Jednou i ty ,,odjedeš do Austrálie“ a tam se spolu potkáte, budete se radovat a i ty zažiješ, jak je to tam nádherné.
Pak si budeš říkat ,,já hloupá smutnila úplně zbytečně a zbytečně jsem se o své blízké bála… ten čas v slzách jsem mohla využít mnohem lépe a konstruktivně“.
– A uvědom si to. Až si to uvědomíš, tvoje vnímání smrti se změní, prokoukneš a ta tíha spadne. O nikoho jsi nepřišla, oni se jenom ,,odstěhovali jinam“.

Nenapsala jsi konkrétně co ti tvoje kamarádka udělala, takže to nemůžu posoudit, ale v téhle situaci bývá vývoj většinou dvojí:
Někdy vnímáš něco zkresleně, přecitlivěle, hrozně se tím soužíš… a nakonec třeba zjistíš, že ona ti to neudělala, nebo nechtěla, nebo si to neuvědomila a že to vlastně nebyl od ní ten strašně zlý záměr, jak sis myslela. Ono to totiž bylo nějak jinak. – A tak na sebe zařvete, pak si pobrečíte a budete zase velké kamarádky.

Možnost druhá je taková, že to nevnímáš přehnaně a že tě tvoje kamarádka skutečně podrazila tak, že to přátelství už budoucnost opravdu nemá. V takovém případě si uvědom, že nic na světě není napořád.
Ani kamarádství.
Víš, kolik mě zradilo už lidí, o kterých jsem si myslela, že u nich nic takového nehrozí? A jakým hnusným způsobem. A stačilo například, aby se třeba začali stýkat s někým druhým, kdo mě pomlouvá. – Uvěří tomu a najednou jsem špatná, nejhorší a přátelství se rozpadne.
Anebo když zjistím, že se mnou ten dotyčný kamarádil několik let jenom proto, že se mu to prostě hodilo… že mu to lechtalo na egu, že jsem ho pořád něčím obdarovávala a platila mu kafe v lokálu, když se tvářil, že nemá. – Prostě měl rád to, co z mé náklonnosti plynulo a co jsem mu dávala, ale neměl rád mě jako takovou. – To je hodně drsné. Když jsem na to tehdy přišla, tak jsem měla pocit, že se mi zastavilo srdce alespoň na minutu.

Samozřejmě, že i mě vždy potrápilo, když jsem přišla o někoho, kdo se mnou byl celé dětství, nebo půlku celého života, nebo několik posledních let…. a se kterým jsem třeba zažila ty nejniternější věci, které bych se styděla komukoliv jenom povědět, že se někdy staly…. ale vždycky je potřeba se oklepat, zvednout hlavu a říct si:
,,Ten vztah je za mnou, někde na nadvědomé úrovni jsme se oba rozhodli, že už si nemáme co dát, že je čas se rozejít a že naše přátelství skončí. – Najdu si jiné přátele a z tohoto konce se poučím.“
– A tak je potřeba to prostě brát.

Nehraj si na silnou, falešná hra na silnou ti moc nepomůže. Ty si musíš první něco uvědomit a musíš se s tím v první řadě smířit, abys silná byla doopravdy.
Jestli cítíš tu potřebu dát kamarádce ,,přes hubu“ a seřvat ji za to, klidně za ní běž a vyříkejte si to spolu. Bude to totiž lepší, než dělat že nic nevíš, tvářit se jak kdyby ti někdo strčil ježka do gatí a užírat se na mrtvém bodě. Nemáš co ztratit. – Vaše přátelství buď doopravdy skončí, anebo se to vysvětlí a bude zase dobře. Neber to tak tragicky. – A i kdybyste se nakonec neusmířily, běhá okolo tebe spousta jiných fajn lidí. Stačí si z nich jenom někoho dalšího vybrat.

A i kdyby ta její zrada byla vážně strašná, podlá a nechutně úmyslná, nezapomeň jí po nějakém tom čase odpustit. Uvědom si, že všechno v životě jsou pro tebe zkušenosti a to co se naučíš teď, ti v budoucnosti může hodně pomoci. Uč se zdolávat tyhle problémy, protože to je to, co tě posílí a co je pro tebe do života moc důležité. – Být silná a brát věci také z jiného úhlu pohledu.

Zakaž si být obětí, přestaň litovat situaci a podívej se na to střízlivě. Jsi jeden malinký človíček v davu více než šesti miliard dalších človíčků a tvůj život má před sebou ještě hromadu let. To tedy znamená, že neřešíš něco neřešitelného a strašlivého. Svět neskončí, svět se točí dál a ty máš vždycky možnost si vybrat:
Buď se tím budeš užírat, budeš se litovat a všechno okolo sebe obviňovat z toho že je ti zle, anebo to vezmeš do svých rukou a překleneš to. Rozhodnutí je na tobě a ty skutečně máš tu možnost.

Kdybys chtěla tu věc vzít do hloubky, moc ti doporučuji k přečtení tyto knihy:

Čtyři dohody

Láska vztahy a přátelství

Radikální odpuštění
Je jedno, kdy je přečteš. Jestli teď, nebo za rok… jejich poselství zužitkuješ kdykoliv na cokoliv.

Kam dál:

• Další obrázky Víl – ZDE

• Otevřít rubriku ,,Poradna: Životní směr“ pro další otázky a odpovědi

• Máte otázku, se kterou vám mohu pomoci? Ptejte se do ►mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Na Aluška.org najdete také interaktivní chat – Vstoupit do Chatu – ZDE

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE