Dopis:
Alue prosím o radu, moje dcera vidí duchy, bojí se, pláče…
Moje Anička má 9 let. Vždy byla prošku jiná. Nesnáší změny. Takže první problém začal se stolicí. Odmítala se vyprazdňovat. Od roku a půl asi do tří let jsme se tím hodně potrápili.
Na pískovišti si hrála, ale jen pokud tam byla sama. Když přišlo jiné dítě, okamžitě se zvedla a už mě táhla domů.
Hrála si a komunikovala nejraději s dospěláky. Ve školce si nikdy nezvykla. Plakala a plakala.
Zde se přidalo ještě to, že odmítala měnit oblečení. Zvykla si na zimní bundu a na jaře mi odmítala chodit v něčem jiném.
Do dnes má jedny kalhoty, jedno triko, jednu mikču, jedny botky… to nosí stále dokola. Až se rozpadnou, je ochotna se podívat do plné skříňky věcí a vybrat něco jiného.
Doma by chtěla chodit nahá, ale umluvila jsem jí alespoň na noční košilky, nebo moje či manželovo velké triko.
Ve škole je šikovná, má dobré známky, nejsou s ní žádné potíže. Plače tehdy když účitelka křičí, nebo za špatnou známku. Měla období kdy odmítala do školy chodit, každé ráno plakala, přidalo se bolení bříška.
Doma se ale bojí být sama. Nejvíce se bojí koupelny a záchoda a to tak moc, že když nejsme doma počurá se. Do svého pokoje chodí málo, taky se v něm sama bojí. Musím tam chodit s ní.
Spí se mnou, protože když má spát ve svém pokoji, usíná až po pul noci, spí tak hodinu, a je vzhůru. Moc se bojí.
Říká, že vidí a slyší zemřelé. Říká, že v naší koupelně bydlí smrt.
Byla jsem s ní několikrát u psycholožky. Ta ale jen řekla, že je velice chytrá a malinko labilní a přecitlivělá a že s náma manipuluje. Řekla, že máme být tvrdší, že jí nechávám moc volnosti na rozhodování a ona pak bere za to vše na sebe odpovědnost, že mám nařídit ,,oblečeš si to a to“ a ona to musí udělat a když pláče, mám jí nechat vyplakat ve svém pokoji.
Já to udělala a dcera si začala ubližovat. Dřela si to oblečení na sobě tak dlouho, až si rozedřela ruku do krve.
Stále osahává věci, jakoby je hladí. Jednou řekla, že i balíček kapesníčků má duši. Neustále nechává kousíčky jídla, třeba jen půl bombonu v sáčku, patku rohlíku, netuším pro koho.
Já už si nevím rady. Když se snažím jí někak pomoci, odmítá to se slovy, že chce být taková jaká je, že to je ona. Říká, že v bříšku jí stále bydlí strach, že jí stále bolí, ale jakoukoli pomoc odmítá.
Snažím se náš dům čistit, doma duchy nevidí, ale bojí se a neví čeho. Když se snažím jí navést na nějakou meditaci, odmítá.
Byla jsem s ní u kynezioložky a také úplně odmítla dělat něco, co jí poradila. Jako by si v tom na jednu stranu libuje a na druhou stranu je nešťastná.
Když jsme doma, žádá od nás 100% našeho času ve dne v noci. Musím s ní být já a nebo manžel. Každý den je u nás pláč, včera to bylo kvůli umývání. Tvrdila, že teče studená voda, že se nemůže mýt. Když jsem vodu zkusila, byla teplá. Ona křičela a plakala, že je studená, tak jsem jí řekla, aby dnes umývání vynechala, ale to zase křičela, že se musí umýt…. Nevím co dál.
Děkuji za jakouli radu.
Dita
Odpověď:
Dobrý den,
Abych k vám byla upřímná, necítím vaši situaci jako manipulaci, protože to co popisujete mi v mnoha případech připomíná mě samotnou, když jsem byla malá. Ty věci, ve kterých se poznám, zkusím trošku dovysvětlit, snad vám pomůžou:
Nošení stále stejného oblečení bylo v mém dětství takové, jak popisujete. Měla jsem od všeho jednu věc a chtěla jsem jenom to, protože jsem se v tom cítila nejlépe. Když mě maminka přinutila nosit něco jiného, plakala jsem a celý den jsem se cítila v tom co jsem nechtěla nosit, naprosto příšerně. Dokonce jsem se v tom i styděla a připadala jsem si ošklivá. Dodneška mám trauma z fialových mrkváčů, do kterých mě navlékala pravidelně proti mé vůli, dokud jsem na ně nebyla moc velká – díkybohu. Nenáviděla jsem ty kalhoty 🙂
Proto chápu vaši dceru, chápu i vás, ale nechte ji prosím, ať si nosí stejné věci do roztrhání, protože by z toho měla po čase vyrůst, ale jenom částečně. Postupně, když se rozšíří šatník, bude mít víc věcí, ve kterých se bude cítit dobře, ale já mám dodneška problém kupovat si oblečení, protože je málo věcí, ve kterých se skutečně cítím. Jiní lidé takový problém nemají, nebo není do takové míry. Myslím, že je to hodně povahou a citlivostí daného člověka.
Mám známou, která zase měnila jako dítě oblečení sedmkrát denně podle toho, jakou zrovna měla náladu. Její maminka šílela, umíte si představit ty haldy zmuchlaného prádla, které bylo čisté, právě vyžehlené? – Taky z toho vyrostla, ale je to hodně citlivý tvor. – To je zase opačný extrém.
Netlačte vaši dceru do ničeho, co se oblékání týče. Je to její období, její cesta vnitřního vývoje a ještě má čas. Máte doma extrémě citlivou a vnímavou duši, je možné že je na zemi poprvé (jako já). Není na oblečení zvyklá, je to pro ni celé nové. Proto chce také chodit nahá.
Já byla jako dítě naopak šíleně stydlivá, to zase pramenilo z mého nezvyku na fyzické tělo, které bylo nové. – Opačný extrém.
Pochopte, takových lidí jako je vaše dcera je hodně.
Pláč a bolení břicha ze školy znám. – Ve škole jsem jako malá hodně trpěla. Známky dobré, ale program, celková organizace, stádovitost, neschopnost si porozumět se svými vrstevníky, strach z neznámého a strach z nevzládnutí nějakého úkolu, to byly moji velicí strašáci. Tohle zkrátka potkává přecitlivělé děti.
(cenzura)
Takže vás varuji, nepodceňujte citlivost své dcery a mějte pochopení pro její strach ze školy. Bolesti břicha (i možný průjem, třeba taky pozorujete) jsou psychosomatického původu. Nejde o nemoc, ale dítě se tak strašně moc bojí, že na to tělo fyzicky reaguje.
V tomto jí můžete pomoci jedině tak, že ji budete chápat, budete jí naslouchat a vyjádříte jí svoji podporu. Do školy zkrátka chodit musí a postupem času se naučí se svým strachem pracovat, i když pro ni škola dál bude útrpná a oddechne si, až bude po ní. (Tak jako já.) Naučit se pracovat s tím strachem a překonat to, je součást jejího vývoje. I přecitlivělé dítě musí časem pochopit a musí se naučit zvládat své emoce, aby bylo použitelné do praktického života. Nemůžete ji od všeho uchránit, ale poskytněte jí vnitřní pochopení a obejmutí, když to potřebuje.
Hlavně se jí nesmějte, neobviňujte ji z ničeho nekalého, že simuluje, že je líná, že manipuluje, nebo něco podobného. To jí může tak strašně ublížit, že si to ani nedokážete představit. Chápejte její citlivost a její strach, tohle se zkrátka musí vydržet.
Na záchodě, v koupelně i v jejím pokojíčku proveďte očistu svíčkami podle návodu popsaného zde:
,,Myslím, že je u mne v pokoji destruktivní bytost. Jak se jí zbavit?“
Pokud je tam skutečně kdekoliv nějaký duch, tohle ho doslova vysaje pryč.
Funguje také sehnat šušenou šalvěj, podpálíte v keramické misce a s kouřem třikrát pravotočivě obejdete všechny místnosti v domě a budete prosit ,,konstruktivní síly vesmíru“, aby vás chránily, aby odvedly pryč z domu všechno špatné. – Na konci prosby řeknete ,,děkuji“, vyvarujte se slovu ,,amen“.
Pokud je to možné, svojí dceři návody vysvětlíte (polopatě) a necháte ji, aby u toho byla s vámi a aby společně s vámi prosila dobré anděly o ochranu. Mělo by to posílit vaši vzájemnou důvěru a mělo by to prohloubit jak efekt návodů, tak i její pocit bezpečí v domě. A vy jí tím jasně ukážete, že vám na tom co prožívá záleží a že tomu rozumíte, což je důležité. Jak je citlivá, tak bude mít i velkou moc poskytnout v domě větší ochranu. Čistota dětské duše je úžasná věc.
Vaše dcera ví, že její strach je v bříšku. Projděte si tento návod:
,,Návod na zvládání strachu podle Inelie Benz“
Až to zase řekne, nebo až bude mít psychosomatické bolesti, řekněte jí, co s tím strachem má dělat a jak ho má poslat pryč. Je možné, že tento návod pochopí a že bude fungovat, ačkoliv je určen dospělým lidem.
Nejlepší způsob, jak jí pomoci, je naučit ji o existenci andělů. Vysvětlíte své dceři, že tak jako vidí zemřelé lidi, tak existují i hodné světelné bytosti, andělé, kteří ji bezpodmínečně milují a kteří ji budou chránit kdykoliv si o to řekne.
Vysvětlete jí, že kdykoliv se bude bát, tak si má představovat krásné anděly, kteří jasně září, že jsou všude okolo ní a ať je prosí, aby tam byli a chránili ji, aby odvedli pryč všechno špatné, nebo aby jí pomohli zvládnout nastalou situaci. Dá se touto metodou pracovat i se strachem ze školy.
Když se zeptá, proč vidí jenom mrtvé lidi a proč ty anděly ještě neviděla, vysvětlete jí, že oni přijdou do jejího života a ukážou se jí, až když se na to zaměří, protože člověk vždy vidí jen to, co vidět chce. Řeknete jí, že oni každý den trpělivě čekají, až si na ně vzpomene, že je má a že jí rádi pomohou.
Je důležité obracet se na ně s čistou důvěrou a s láskou. O to silnější jejich pomoc bude.
Z mojí praxe vím, že nejlépe citlivé a bázlivé děti reagují právě na andělíčky strážníčky, protože je jim to nejbližší a je to velice přirozená fungující metoda. Zaměřte ji hlavně na tohle a přijměte všechno, s čím potom přijde. Může je začít i vidět, nebojte se toho.
Abyste ji pořádně inspirovala, ukažte jí tyto fotografie:
,,Povedlo se mi zachytit anděla na fotografie“
Řekněte jí, že takto andělé vypadají na fotkách, ale že se jí můžou ukazovat také jako moc krásní a laskaví lidé, protože oni se můžou zjevovat v různých podobách.
Také bych vám doporučila tento článek:
,,Můj syn ztratil jasnozřivost. Dá se to napravit?“
Určitě pro vás bude příjemné si počíst o někom, kdo prožívá něco podobného jako vy.
Prohlášení vaší dcery o balíčku kapesníků není nesmysl. Ona dobře ví, že všechno co zde existuje, je tvořeno energií a energie obsahuje vědomí. Proto hladí věci, je velice moudrá a má původní intuitivní znalosti. Nepodceňujte to, jak je pro vás jako dítě náročná, tak je to také neskutečný dar, ačkoliv je v dnešní společnosti špatně přijatelný. Je to dar a ona vás může naučit věci, o kterých se vám ani nesnilo, když ji necháte a vejdete do jejího světa.
Když nechává kousíčky jídla jakoby pro někoho, je možné, že už vidí i jiné bytosti, třeba domácí skřítky, jenom vám o tom neřekla. Děti potom mají přirozeně pocit, že jim mají nechávat jídlo, protože zatím nechápou, že skřítkové jíst nepotřebují. Je to od nich laskavé gesto.
Druhá možnost je, že dcera si uvědomuje, že jí tu nic nepatří a proto si nic nenechává zcela jen pro sebe. – Neřešte to… když něco nechává, nějakou dobu to nechte ležet a pak to vyhoďte, aby o tom nevěděla.
Ale určitě byste se jí mohla zeptat, komu nechává jídlo, třeba vám to řekne 🙂 – Jestli vidí skřítky, je to super, protože pak bude strašně snadno a rychle vidět i anděly a oni jí s tím strachem pomůžou.
Tyhle kroky by měly s tou situací hodně pohnout. Její vyžadování vašeho času pramení z přecitlivělosti, strachu z přehršle neznámých a nových věcí. Sama si nevěří, neumí si se spoustou problémů poradit a proto vás chce mít pořád u sebe. Když ji naučíte o andělech a projevíte důvěru, měla by postupně být samostatnější, bude dospívat… ale chce to čas, v první řadě je potřeba najít si cestu k jejímu na první pohled zvláštnímu chování. – Ve skutečnosti se nechová zvláštně, to co dělá mi všechno dává jasný smysl, ale chápu, že to pro vás je těžké, pro koho by nebylo.
Přesto vám strašně moc gratuluji, to co máte doma je neskutečný poklad. Když se nezasekne, může z ní vyrůst velice zajímavá a vyspělá osobnost, která toho může světu opravdu hodně dát, protože jí tyhle schopnosti vydržely tak dlouho. V devíti letech, to je přece úžasné.
Zkuste jí pomoci metodami které doporučuji a můžete po čase zase napsat, co bylo, co fungovalo a co zase ne. Určitě se to ale dost pohne.
Hodně štěstí 🙂
Alue
Kam dál:
• Otevřít rubriku ,,Poradna: Životní směr“ pro další otázky a odpovědi – ZDE
• Další obrazy od Jima Warrena: ZDE
• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****