Aluška.org: Věděním ke svobodě

Každý rok zemře na celém světě více než 50 milionů lidí. Dvěma hlavními formami pohřbu jsou buď kremace, nebo pohřeb. Na celém světě je nejoblíbenější společná představa, že duše po smrti odchází ke světlu, nebo že na ni na druhé straně čekají její blízcí, aby ji přivítali.

Abychom však pochopili skutečnou zkušenost jemnohmotného těla, které právě opustilo své hrubohmotné tělo po smrti, doporučuji vám, abyste si před pokračováním ve čtení tohoto článku přečetli nedávný článek na téma posmrtného života:  Proč by mi moji zesnulí předkové chtěli působit bolest?

Existuje více pro nás neobvyklých způsobů, jak naložit s tělem zemřelého. Například Parsové (zoroastriáni) v indické Bombaji, což je malá komunita, nechávají své mrtvé pod širým nebem ve Věžích ticha, aby je sežrali supi. Řeka Ganga také slouží v Indii k pohřbům. Tradice pohřbívání zemřelých do řeky Gangy je součástí indického hinduismu a je spojena s uctíváním řeky Gangy jako posvátného místa. Podle hinduistických představ je pohřbení zemřelých do řeky Gangy považováno za posvátný akt, který může pomoci duši zemřelého v cestě k věčné blaženosti. Tato tradice je velmi stará. V minulosti některé civilizace zase balzamovaly své mrtvé při procesu mumifikace.
V dnešním článku je zodpovězena otázka: Který způsob je vlastně nejlepší pro zemřelého? Nejčastěji se řeší spíše praktické otázky, nebo finanční náklady spojené s pohřbem. Má ale způsob, jak se naloží s tělem, vliv na posmrtný život člověka a je lepší určitému postupu dát přednost, abychom to zemřelému usnadnili?

Hodně lidí věří tomu, že naši předkové, kteří odcházejí, nám mohou na Zemi pomoci. Že se z nich mohou stát duchovní průvodci. To však ve většině případů není pravda ani zdaleka . Většina zesnulých předků sama potřebuje pomoc, protože měli nízkou vibraci, jak je vysvětleno v odkazovaném článku výše.
Způsob naložení s tělem zemřelého může přispět k tomuto trápení, nebo ho naopak zmírnit.

Když člověk zemře, zbaví se pouze hrubohmotného těla, ale jemnohmotné tělo sestávající z mysli, intelektu a ega, které obsahuje všechny touhy a dojmy, existuje dál. Mysl, intelekt a ego tvoří osobnost člověka. Osobnostní rysy jedince zůstávají po smrti nezměněny.

Když člověk zemře, nezná všechny aspekty posmrtného života. Může z toho být zmatený, překvapený, dezorientovaný, vyděšený. Proto lpí na těle, které znal, a na světě, který si pamatuje. I přesto, že už je mrtvý. Toto trápení se ještě více umocňuje, když je tělo zemřelého zachováno zcela neporušené, jako se to stává, když je tělo balzamováno, nebo zmrazeno pro odložený pohřeb. Jemnohmotné tělo se vrací ke svému hrubohmotnému tělu, a proto je pro něj mnohem obtížnější se od něj odpoutat, smířit se s aktuálním stavem, přijmout tuto změnu a pokračovat v další cestě.

Vibrace kolem mrtvého těla přitahují destruktivní frekvence
Po smrti se z mrtvého těla začnou vylučovat plyny. Tyto vylučovací plyny jsou běžné fyzické plyny, hnilobné plyny a jiné. Jelikož se jedná o plyny vycházející z rozkládajícího se těla, jejich frekvence a vibrace jsou destruktivní povahy, a v důsledku toho se v bezprostředním okolí rozkládajícího se těla zvyšuje hustota temné energie. Destruktivní bytosti jsou těmito frekvencemi přitahovány a vstupují do okolí mrtvého těla.

Temní duchové útočí na mrtvé tělo tím, že získávají kontrolu nad pěti vitálními a subvitálními energiemi, které se v okamžiku smrti z těla uvolňují do vesmíru. Vyzařují na mrtvé tělo černou energii a vytvářejí na něm černý povlak.
Tento destruktivní závoj je pro běžné lidi neviditelný, ale senzibil ho může velmi jasně vnímat. Proto není doporučeno pohybovat se na místech, kde se vyskytují zemřelí lidé, což jsou zejména hřbitovy, dále nemocnice, kostely, márnice, krematoria.
V důsledku útoků zlých duchů dochází k přenosu temných frekvencí do mrtvého těla. Poté, co duch získá kontrolu nad hrubým tělem a pěti vitálními energiemi a subvitálními energiemi, zaměří svou pozornost na ovládnutí jemnohmotného těla zemřelého.
Jemnohmotné tělo průměrného člověka je obvykle plné světských tužeb a vznáší se v pozemské rovině. Má stále ještě určité spojení s předchozím hrubohmotným tělem, a to jak v podobě mentální připoutanosti k němu, tak i prostřednictvím vitální energie, která se stále z mrtvého těla uvolňuje po dobu několika dnů od okamžiku smrti.
Duchové využívají tohoto jemného spojení, aby se dostali i do jemnohmotného těla. Začnou napadat jemné tělo tím, že směrem k němu vysílají víry černé energie. Tím vtahují jemnohmotné tělo zemřelého předka zpět k rozkládajícímu se tělu, do svého nepřátelského pole.
Pokud chytí jemnohmotné tělo předka do sítě destruktivních frekvencí, zabrání tím jeho volnému pohybu a vytváří tak překážky v jeho další cestě posmrtným životem. Po nějaké době se k útoku na jemné tělo připojí mnoho duchů, kteří vytvoří další víry černých frekvencí a převezmou ho pod svou úplnou kontrolu. Tímto způsobem duchové systematicky získávají kontrolu nad zemřelými.
Avšak pozor, tento scénář se nenaplní pokaždé. Ačkoli si téměř každá duše po smrti projde fází zmatenosti a potřebuje čas aby se plně odpoutala a smířila s novou situací, v závislosti na své základní frekvenci, pokud je dobrá, do světla přejde a odolá i případným útokům. Pokud je však duše slabá a destruktivní, nastanou problémy.

Z duchovního hlediska by hlavním cílem pohřebního obřadu mělo být dosažení následujících cílů:

– Minimalizovat útoky duchů
– Je potřeba pomoci jemnohmotnému tělu zbavit se mentální vazby na hrubohmotné tělo.
– Dodat jemnohmotnému tělu impuls a ochranu na jeho další cestě posmrtným životem.

Kremace těla vs. pohřbení do země
Kremace je proces spalování těla zemřelé osoby. Tento proces se obvykle provádí ve speciálním zařízení zvaném krematorium, kde se tělo zemřelého zahřívá na vysoké teploty, což vede k jeho zničení. Po skončení procesu kremace zůstane jen malé množství popela, které se obvykle ukládá do urny. Na úvod je důležité poznamenat, že kremaci je třeba provést co nejdříve, v ideálním případě před západem slunce. Pokud osoba zemřela v noci, lze s kremací počkat do rána. Protože v České republice pravděpodobně nikdo nestihne zajistit kremaci do 24 hodin od smrti, postačí alespoň vědět, že není vhodné nechávat zemřelého dlouho v mrazícím boxu. Urychlením pohřebního procesu totiž minimalizujeme působení zlých duchů na mrtvé tělo.

Během kremace je působením principu ohně vyloučeno pět vitálních energií i subvitální energie. Vylučovací plyny v mrtvém těle se v atmosféře rozpadají a neutralizují. Při spalování těla se kolem něj vytvoří jemný ochranný plášť, který ho chrání před jakýmkoli útokem zlých duchů. Je to z toho důvodu, že oheň je transformační, očistný a ochranný prvek.
V důsledku úplného vyloučení pěti vitálních energií i subvitálních energií, je přerušena jakákoli jemná vazba, kterou  jemnohmotné tělo ještě mělo. Oheň také očišťuje jemnohmotné tělo od veškerých destruktivních energií a vytváří kolem něj ochranný plášť. Výsledkem je, že jemnohmotné tělo se stává lehčím a má lepší frekvenci. To mu pomůže na jeho další cestě za světlem.

Včasná kremace splňuje všechna kritéria účinnosti pohřebního obřadu. Minimalizuje útoky duchů, pomáhá jemnohmotnému tělu setřást vazbu na fyzické tělo, poskytuje jemnohmotnému tělu volnost pohybu a ochranu v posmrtném životě. Pokud je tělo neúplně či nedokonale spáleno, stále mu hrozí nebezpečí útoku, proto je klasická moderní kremační pec mnohem lepší a jistější, než bývalo pálení na hranici venku.

Obřady, které můžete provádět i dnes, abyste pomohli duši zemřelého
O ochranných vlastnostech ohně věděli naši předkové už dávno. Mnohé slovanské kultury měly zvyk dávat svíčky kolem těla zemřelého před jeho pohřbením. Věřili, že svíčky poskytnou zemřelému ochranu před zlými duchy a že mu pomohou na cestě do světla.
Protože v dnešní době už není možné (a ani vhodné) mít zemřelého ve světnici jako to bývalo dříve a není tudíž možné chránit ho do kremace svíčkami, je vhodné tuto znalost využít a zapalovat za zemřelého svíčku alespoň symbolicky u vás doma.
K tomuto účelu je vhodná větší bílá svíce, která vydrží dlouho hořet. Nenechávejte ji hořet bez dozoru. Na noc kvůli bezpečnosti zhasínejte.
Při jejím zapálení proste Konstruktivní sílu Vesmíru, aby chránila vašeho blízkého před veškerými destruktivními energiemi a aby poslala ochranné anděly, aby mu pomohli se se situací smířit a najít cestu do světla.

Pokud vás váš zemřelý blízký vyhledá, například tím že se vám zjeví, nebo vás navštíví ve snu nebo ve vizi, berte jeho slova a chování vážně. Pokud k takovému spojení došlo a máte tyto paranormální předpoklady, nebojte se toho a intuitivně pomozte.
Pokud jeví známky nepohody, zmatenosti, nebo je v temnotě, můžete mu přímo ve vizi nebo ve snu aktivně pomoci. Můžete mu vizualizovat světlo, můžete k němu promluvit a vysvětlit mu co se děje a co je potřeba dělat. Můžete ho utěšit, nebo pokud je to sen a jste v něm přítomni, můžete ho doslova chytit a táhnout do dveří, kde je světlo. Pokud blábolí a říká že něco ještě musí dodělat, vysvětlete mu, že nemusí, že už to není aktuální, protože je v jiné dimenzi.
Pokud se vám to z jakéhokoli důvodu nepodařilo, za zemřelého se dál modlete a zapalujte pro něj svíce. Postupně se děsivé a bolestivé sny/vize promění na konstruktivní a povzbudivé vize /sny. Tehdy poznáte, že zesnulý přešel a že už pomoc nepotřebuje. Může se vám opětovně zjevit obklopený světlem a přímo vám to sdělit.

Zapalovat svíce a modlit se můžete i za lidi, kteří nejsou vaši příbuzní, ale byli vašemu srdci nějakým způsobem blízcí. Mohou to být kamarádi, známí, známé osobnosti. Pokud cítíte ztrátu a chcete pomoci, udělejte to. I vám se tak psychicky uleví.

Kdo vlastně straší na hřbitovech?
Jelikož mohou být některá jemnohmotná těla pohřbených lidí uvězněna v blízkosti rakve zakopané v zemi, je u nich vyšší riziko, že se stanou bloudícími duchy, než u zpopelněných jedinců. I když člověk vedl za života relativně dobrý život, už samotným aktem pohřbu do země se mnohonásobně zvyšuje riziko, že se stane proti své vůli duchem. Pod vlivem zlých duchů je pak nucen dělat věci, díky kterým jeho vady narůstají a tím ještě více znemožňují jeho přestup do vyšší dimenze.

Věže ticha
Komunita Parsí (zoroastriánů) řeší těla zemřelých tak, že je ukládá na místo známé jako „Věž ticha“. Věž je otevřená k nebi, protože nemá střechu. Mrtvola je vystavena slunečním paprskům a hladovým supům. Pro zajímavost si tedy ještě rozebereme vhodnost této velice specifické metody.

Protože jemnohmotné tělo je v okamžiku smrti stále mentálně připoutáno k hrubohmotnému tělu, prožívá muka, když vidí, jak je jeho bývalé tělo roztrháno supy a jak se rozpadá. Aby tělo nemohlo být použito jako prostředek k útoku na jemnohmotnou složku zemřelého, je třeba ho zcela a co nejdříve zničit. Oheň je jediný živel, který to dokáže okamžitě. Sluneční paprsky nemají schopnost zničit tělo rychle a ani supi to nedokážou během několika dnů.

Na duchovní úrovni se však děje něco ještě mnohem horšího. Při této metodě, kdy supi ničí mrtvé tělo, přitahuje zápach z těla mnoho temných duchů. Vydáním těla supům přejde celé tělo ve velmi krátké době pod úplnou kontrolu temných duchů. Je to ještě horší, než pohřeb do země. Kromě toho je známo, že temní duchové uspokojují své touhy a hlad po mase a krvi prostřednictvím satanistických rituálů, nebo v tomto případě jim mohou jako prostředníci posloužit právě hodující supi.

Pohřbívání do řeky Gangy
Ani tradiční indická praxe spojená s uctíváním řeky Gangy jako posvátného místa, proto nevychází jako dobrá metoda. Tento proces se obvykle provádí tak, že se tělo zemřelého položí na loď nebo plošinu a poté se spolu s různými dalšími předměty, jako jsou květiny nebo olejové lampy, vydá na cestu po řece. Zemřelý se pak pohřbí do řeky na místě, které je považováno za posvátné. Tento proces je prováděn za přítomnosti rodiny a přátel zemřelého a může být doprovázen různými rituály a modlitbami.
Ačkoli se tělo ve vodě rozloží rychleji než v zemi, stále je proces příliš pomalý na to, aby zabránil útokům duchů. Pokud jste navíc někdy viděli snímky Gangy a toho, co po pohřbech zůstává na její hladině, víte, že na tělech hodují draví ptáci, kteří trhají oděv a těla nebožtíků. V poslední době se začalo pohřbívat i do mělkých hrobů poblíž gangy. Na těchto místech je turistům zakázán vstup a je zde zakázáno fotit, protože jsou to skutečně hororové výjevy (negooglete to, varuji vás). Je podivné, že zrovna v Indii, kde je význam posmrtného života a duchů brán velmi vážně, dodnes probíhají takto silně nevhodné praktiky.

Závěrem
Ponecháním těla v neporušeném stavu se dramaticky zvyšuje pravděpodobnost, že na naše zesnulé zaútočí temní duchové. Ze všech typů pohřebních obřadů je kremace nejlepší. Navíc je praktická i pro pozůstalé. Kdyby všichni lidé své pozůstalé zpopelňovali a poté rozptýlili, ze světa by úplně zmizela depresivní temná místa zvaná hřbitovy.

poslechnout si tento článek v namluvené verzi ZDE

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022