Kremace nebo pohřeb? Co je pro zesnulého vhodnější z duchovního hlediska

14.12.2022 v Bytosti 55

Každý rok zemře na celém světě více než 50 milionů lidí. Dvěma hlavními formami pohřbu jsou buď kremace, nebo pohřeb. Na celém světě je nejoblíbenější společná představa, že duše po smrti odchází ke světlu, nebo že na ni na druhé straně čekají její blízcí, aby ji přivítali.



Abychom však pochopili skutečnou zkušenost jemnohmotného těla, které právě opustilo své hrubohmotné tělo po smrti, doporučuji vám, abyste si před pokračováním ve čtení tohoto článku přečetli nedávný článek na téma posmrtného života:  Proč by mi moji zesnulí předkové chtěli působit bolest?

Existuje více pro nás neobvyklých způsobů, jak naložit s tělem zemřelého. Například Parsové (zoroastriáni) v indické Bombaji, což je malá komunita, nechávají své mrtvé pod širým nebem ve Věžích ticha, aby je sežrali supi. Řeka Ganga také slouží v Indii k pohřbům. Tradice pohřbívání zemřelých do řeky Gangy je součástí indického hinduismu a je spojena s uctíváním řeky Gangy jako posvátného místa. Podle hinduistických představ je pohřbení zemřelých do řeky Gangy považováno za posvátný akt, který může pomoci duši zemřelého v cestě k věčné blaženosti. Tato tradice je velmi stará. V minulosti některé civilizace zase balzamovaly své mrtvé při procesu mumifikace.
V dnešním článku je zodpovězena otázka: Který způsob je vlastně nejlepší pro zemřelého? Nejčastěji se řeší spíše praktické otázky, nebo finanční náklady spojené s pohřbem. Má ale způsob, jak se naloží s tělem, vliv na posmrtný život člověka a je lepší určitému postupu dát přednost, abychom to zemřelému usnadnili?

Hodně lidí věří tomu, že naši předkové, kteří odcházejí, nám mohou na Zemi pomoci. Že se z nich mohou stát duchovní průvodci. To však ve většině případů není pravda ani zdaleka . Většina zesnulých předků sama potřebuje pomoc, protože měli nízkou vibraci, jak je vysvětleno v odkazovaném článku výše.
Způsob naložení s tělem zemřelého může přispět k tomuto trápení, nebo ho naopak zmírnit.

Když člověk zemře, zbaví se pouze hrubohmotného těla, ale jemnohmotné tělo sestávající z mysli, intelektu a ega, které obsahuje všechny touhy a dojmy, existuje dál. Mysl, intelekt a ego tvoří osobnost člověka. Osobnostní rysy jedince zůstávají po smrti nezměněny.

Když člověk zemře, nezná všechny aspekty posmrtného života. Může z toho být zmatený, překvapený, dezorientovaný, vyděšený. Proto lpí na těle, které znal, a na světě, který si pamatuje. I přesto, že už je mrtvý. Toto trápení se ještě více umocňuje, když je tělo zemřelého zachováno zcela neporušené, jako se to stává, když je tělo balzamováno, nebo zmrazeno pro odložený pohřeb. Jemnohmotné tělo se vrací ke svému hrubohmotnému tělu, a proto je pro něj mnohem obtížnější se od něj odpoutat, smířit se s aktuálním stavem, přijmout tuto změnu a pokračovat v další cestě.

Vibrace kolem mrtvého těla přitahují destruktivní frekvence
Po smrti se z mrtvého těla začnou vylučovat plyny. Tyto vylučovací plyny jsou běžné fyzické plyny, hnilobné plyny a jiné. Jelikož se jedná o plyny vycházející z rozkládajícího se těla, jejich frekvence a vibrace jsou destruktivní povahy, a v důsledku toho se v bezprostředním okolí rozkládajícího se těla zvyšuje hustota temné energie. Destruktivní bytosti jsou těmito frekvencemi přitahovány a vstupují do okolí mrtvého těla.

Temní duchové útočí na mrtvé tělo tím, že získávají kontrolu nad pěti vitálními a subvitálními energiemi, které se v okamžiku smrti z těla uvolňují do vesmíru. Vyzařují na mrtvé tělo černou energii a vytvářejí na něm černý povlak.
Tento destruktivní závoj je pro běžné lidi neviditelný, ale senzibil ho může velmi jasně vnímat. Proto není doporučeno pohybovat se na místech, kde se vyskytují zemřelí lidé, což jsou zejména hřbitovy, dále nemocnice, kostely, márnice, krematoria.
V důsledku útoků zlých duchů dochází k přenosu temných frekvencí do mrtvého těla. Poté, co duch získá kontrolu nad hrubým tělem a pěti vitálními energiemi a subvitálními energiemi, zaměří svou pozornost na ovládnutí jemnohmotného těla zemřelého.
Jemnohmotné tělo průměrného člověka je obvykle plné světských tužeb a vznáší se v pozemské rovině. Má stále ještě určité spojení s předchozím hrubohmotným tělem, a to jak v podobě mentální připoutanosti k němu, tak i prostřednictvím vitální energie, která se stále z mrtvého těla uvolňuje po dobu několika dnů od okamžiku smrti.
Duchové využívají tohoto jemného spojení, aby se dostali i do jemnohmotného těla. Začnou napadat jemné tělo tím, že směrem k němu vysílají víry černé energie. Tím vtahují jemnohmotné tělo zemřelého předka zpět k rozkládajícímu se tělu, do svého nepřátelského pole.
Pokud chytí jemnohmotné tělo předka do sítě destruktivních frekvencí, zabrání tím jeho volnému pohybu a vytváří tak překážky v jeho další cestě posmrtným životem. Po nějaké době se k útoku na jemné tělo připojí mnoho duchů, kteří vytvoří další víry černých frekvencí a převezmou ho pod svou úplnou kontrolu. Tímto způsobem duchové systematicky získávají kontrolu nad zemřelými.
Avšak pozor, tento scénář se nenaplní pokaždé. Ačkoli si téměř každá duše po smrti projde fází zmatenosti a potřebuje čas aby se plně odpoutala a smířila s novou situací, v závislosti na své základní frekvenci, pokud je dobrá, do světla přejde a odolá i případným útokům. Pokud je však duše slabá a destruktivní, nastanou problémy.

Z duchovního hlediska by hlavním cílem pohřebního obřadu mělo být dosažení následujících cílů:

– Minimalizovat útoky duchů
– Je potřeba pomoci jemnohmotnému tělu zbavit se mentální vazby na hrubohmotné tělo.
– Dodat jemnohmotnému tělu impuls a ochranu na jeho další cestě posmrtným životem.

Kremace těla vs. pohřbení do země
Kremace je proces spalování těla zemřelé osoby. Tento proces se obvykle provádí ve speciálním zařízení zvaném krematorium, kde se tělo zemřelého zahřívá na vysoké teploty, což vede k jeho zničení. Po skončení procesu kremace zůstane jen malé množství popela, které se obvykle ukládá do urny. Na úvod je důležité poznamenat, že kremaci je třeba provést co nejdříve, v ideálním případě před západem slunce. Pokud osoba zemřela v noci, lze s kremací počkat do rána. Protože v České republice pravděpodobně nikdo nestihne zajistit kremaci do 24 hodin od smrti, postačí alespoň vědět, že není vhodné nechávat zemřelého dlouho v mrazícím boxu. Urychlením pohřebního procesu totiž minimalizujeme působení zlých duchů na mrtvé tělo.

Během kremace je působením principu ohně vyloučeno pět vitálních energií i subvitální energie. Vylučovací plyny v mrtvém těle se v atmosféře rozpadají a neutralizují. Při spalování těla se kolem něj vytvoří jemný ochranný plášť, který ho chrání před jakýmkoli útokem zlých duchů. Je to z toho důvodu, že oheň je transformační, očistný a ochranný prvek.
V důsledku úplného vyloučení pěti vitálních energií i subvitálních energií, je přerušena jakákoli jemná vazba, kterou  jemnohmotné tělo ještě mělo. Oheň také očišťuje jemnohmotné tělo od veškerých destruktivních energií a vytváří kolem něj ochranný plášť. Výsledkem je, že jemnohmotné tělo se stává lehčím a má lepší frekvenci. To mu pomůže na jeho další cestě za světlem.

Včasná kremace splňuje všechna kritéria účinnosti pohřebního obřadu. Minimalizuje útoky duchů, pomáhá jemnohmotnému tělu setřást vazbu na fyzické tělo, poskytuje jemnohmotnému tělu volnost pohybu a ochranu v posmrtném životě. Pokud je tělo neúplně či nedokonale spáleno, stále mu hrozí nebezpečí útoku, proto je klasická moderní kremační pec mnohem lepší a jistější, než bývalo pálení na hranici venku.

Obřady, které můžete provádět i dnes, abyste pomohli duši zemřelého
O ochranných vlastnostech ohně věděli naši předkové už dávno. Mnohé slovanské kultury měly zvyk dávat svíčky kolem těla zemřelého před jeho pohřbením. Věřili, že svíčky poskytnou zemřelému ochranu před zlými duchy a že mu pomohou na cestě do světla.
Protože v dnešní době už není možné (a ani vhodné) mít zemřelého ve světnici jako to bývalo dříve a není tudíž možné chránit ho do kremace svíčkami, je vhodné tuto znalost využít a zapalovat za zemřelého svíčku alespoň symbolicky u vás doma.
K tomuto účelu je vhodná větší bílá svíce, která vydrží dlouho hořet. Nenechávejte ji hořet bez dozoru. Na noc kvůli bezpečnosti zhasínejte.
Při jejím zapálení proste Konstruktivní sílu Vesmíru, aby chránila vašeho blízkého před veškerými destruktivními energiemi a aby poslala ochranné anděly, aby mu pomohli se se situací smířit a najít cestu do světla.

Pokud vás váš zemřelý blízký vyhledá, například tím že se vám zjeví, nebo vás navštíví ve snu nebo ve vizi, berte jeho slova a chování vážně. Pokud k takovému spojení došlo a máte tyto paranormální předpoklady, nebojte se toho a intuitivně pomozte.
Pokud jeví známky nepohody, zmatenosti, nebo je v temnotě, můžete mu přímo ve vizi nebo ve snu aktivně pomoci. Můžete mu vizualizovat světlo, můžete k němu promluvit a vysvětlit mu co se děje a co je potřeba dělat. Můžete ho utěšit, nebo pokud je to sen a jste v něm přítomni, můžete ho doslova chytit a táhnout do dveří, kde je světlo. Pokud blábolí a říká že něco ještě musí dodělat, vysvětlete mu, že nemusí, že už to není aktuální, protože je v jiné dimenzi.
Pokud se vám to z jakéhokoli důvodu nepodařilo, za zemřelého se dál modlete a zapalujte pro něj svíce. Postupně se děsivé a bolestivé sny/vize promění na konstruktivní a povzbudivé vize /sny. Tehdy poznáte, že zesnulý přešel a že už pomoc nepotřebuje. Může se vám opětovně zjevit obklopený světlem a přímo vám to sdělit.

Zapalovat svíce a modlit se můžete i za lidi, kteří nejsou vaši příbuzní, ale byli vašemu srdci nějakým způsobem blízcí. Mohou to být kamarádi, známí, známé osobnosti. Pokud cítíte ztrátu a chcete pomoci, udělejte to. I vám se tak psychicky uleví.

Kdo vlastně straší na hřbitovech?
Jelikož mohou být některá jemnohmotná těla pohřbených lidí uvězněna v blízkosti rakve zakopané v zemi, je u nich vyšší riziko, že se stanou bloudícími duchy, než u zpopelněných jedinců. I když člověk vedl za života relativně dobrý život, už samotným aktem pohřbu do země se mnohonásobně zvyšuje riziko, že se stane proti své vůli duchem. Pod vlivem zlých duchů je pak nucen dělat věci, díky kterým jeho vady narůstají a tím ještě více znemožňují jeho přestup do vyšší dimenze.

Věže ticha
Komunita Parsí (zoroastriánů) řeší těla zemřelých tak, že je ukládá na místo známé jako „Věž ticha“. Věž je otevřená k nebi, protože nemá střechu. Mrtvola je vystavena slunečním paprskům a hladovým supům. Pro zajímavost si tedy ještě rozebereme vhodnost této velice specifické metody.

Protože jemnohmotné tělo je v okamžiku smrti stále mentálně připoutáno k hrubohmotnému tělu, prožívá muka, když vidí, jak je jeho bývalé tělo roztrháno supy a jak se rozpadá. Aby tělo nemohlo být použito jako prostředek k útoku na jemnohmotnou složku zemřelého, je třeba ho zcela a co nejdříve zničit. Oheň je jediný živel, který to dokáže okamžitě. Sluneční paprsky nemají schopnost zničit tělo rychle a ani supi to nedokážou během několika dnů.

Na duchovní úrovni se však děje něco ještě mnohem horšího. Při této metodě, kdy supi ničí mrtvé tělo, přitahuje zápach z těla mnoho temných duchů. Vydáním těla supům přejde celé tělo ve velmi krátké době pod úplnou kontrolu temných duchů. Je to ještě horší, než pohřeb do země. Kromě toho je známo, že temní duchové uspokojují své touhy a hlad po mase a krvi prostřednictvím satanistických rituálů, nebo v tomto případě jim mohou jako prostředníci posloužit právě hodující supi.

Pohřbívání do řeky Gangy
Ani tradiční indická praxe spojená s uctíváním řeky Gangy jako posvátného místa, proto nevychází jako dobrá metoda. Tento proces se obvykle provádí tak, že se tělo zemřelého položí na loď nebo plošinu a poté se spolu s různými dalšími předměty, jako jsou květiny nebo olejové lampy, vydá na cestu po řece. Zemřelý se pak pohřbí do řeky na místě, které je považováno za posvátné. Tento proces je prováděn za přítomnosti rodiny a přátel zemřelého a může být doprovázen různými rituály a modlitbami.
Ačkoli se tělo ve vodě rozloží rychleji než v zemi, stále je proces příliš pomalý na to, aby zabránil útokům duchů. Pokud jste navíc někdy viděli snímky Gangy a toho, co po pohřbech zůstává na její hladině, víte, že na tělech hodují draví ptáci, kteří trhají oděv a těla nebožtíků. V poslední době se začalo pohřbívat i do mělkých hrobů poblíž gangy. Na těchto místech je turistům zakázán vstup a je zde zakázáno fotit, protože jsou to skutečně hororové výjevy (negooglete to, varuji vás). Je podivné, že zrovna v Indii, kde je význam posmrtného života a duchů brán velmi vážně, dodnes probíhají takto silně nevhodné praktiky.

Závěrem
Ponecháním těla v neporušeném stavu se dramaticky zvyšuje pravděpodobnost, že na naše zesnulé zaútočí temní duchové. Ze všech typů pohřebních obřadů je kremace nejlepší. Navíc je praktická i pro pozůstalé. Kdyby všichni lidé své pozůstalé zpopelňovali a poté rozptýlili, ze světa by úplně zmizela depresivní temná místa zvaná hřbitovy.

poslechnout si tento článek v namluvené verzi ZDE

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022

 



Komentáře

Ikona diskutujiciho leeth 2022-12-14 04:30:57 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nad timhle uvazuji vazne casto. Cely zivot mi muj vnitrni kompas rikal, ze se musim nechat spalit. Pak ve mne najednou neco preplo a prislo mi, ze to si mam myslet, protoze to symbolicky pripomina horeni v pekle a jak vime.. symbolismus je silna modlitba. Super clanek, naladim se na intuici a budu o tom i rozjimat. Hnit a byt rozezirana v zemi mi nikdy nedavalo smysl. Ale take supermoderni krematoria.. (?).. Co neni uplne prirozene a prirodni mozna neni (nemuze byt) idealni? I kdyz, jeste nejsme tak uvedomeli abychom vzdy silou myslenky poslali nase blizke do svetla a naprosto bezpecne. To by mela byt asi ta prirozena moznost, pak by mozna na pohrbu nemuselo az tolik zalezet? Ah, tohle tema je pro me matouci.. ale jsem daleko blize k uvedomeni. Dekuji.
Btw. Kdysi tu clanek zminil autora Malidoma Patrice Some, v jeho knize Z vody a ducha zminuje stare samanske praktiky v Africe a i jejich pohrby – jak kvuli prakticnosti samani zaridili, aby mrtva tela sama chodila apod. (Kdyz clovek zagoogli, vypada to z fotek tak, ze nektere kultury ozivaji mrtva tela i roky po smrti a udrzuji je tim jaksi v mumifikaci, misto rozkladu. Je to hodne zcenzurovane, tak mi prislo, ze na tom musi byt nejaka pravda.) Mozna to nekoho zajima.. tak zajimavou knizku jsem vazne nikdy necetla. Taky me to ale dost zmatlo.
A jeste jinak Pavlina Brzakova zase hodne casto v knihach zminuje pohrby sibirskych samanu (evenkove, nenci), kteri byli prave take pohrbivani napospas zivlum na vyvysene konstrukci, trhani dravymi ptaky.. A jak jsou tyto konstrukce zacarovane, aby je nenasli pytlaci.. vazne zajimave a posvatne tema.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2022-12-14 12:07:45
Ikona diskutujiciho
sipka

Super moderní krematorium ti právě zaručí dokonalé spálení ostatků. Viděla jsem o tom zajímavý dokument, kde pracanti vysvětlovali že občas zbudou kosti, zuby, nějaká ta zubní nebo kloubní náhrada. Náhrady se z popela vyjmou, zuby a zbytky nerozpadlých kostí se dodatečně pomelou – ano, projedou pozůstalého v mixéru – aby byl popel homogenní. Dělá se to, protože pozůstalí nejsou úplně rádi když při vysypávání popelu z urny vyklepnou třeba kousek holeně, nebo aby při skladování v urně nechrastily zuby při manipulaci s urnou.

Ikona diskutujiciho Stenly919 2022-12-14 04:56:18 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zajímalo by mne, jestli platí výše uvedené i pro rostliny a zvířata, zvláště u rostlin by mě to zajímalo.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2022-12-14 12:03:02
Ikona diskutujiciho
sipka

Prý existují i bytosti rozkladu rostlin, ale nelze říci že by kompost byl destruktivní místo, protože dobře dělaný kompost překypuje životem. Je plný žížal a raší na něm semena. Nám vloni vyrostly v kompostu brambory a salátové okurky co byly lepší než ze záhonu. U zvířat pravděpodobně platí podobné jako pro člověka, že se okolo mrtvoly tvoří destrukční energie. Přesto jsem třeba já osobně nikdy zvíře zpopelnit nedala, dávám přednost zahrabat si svoje zvířata sama, soukromě jim určit místo a rozloučit se po svém. Myslím si že to patří k chovatelství. Kdyby se tělo odevzdalo pro kremaci, tato svoboda tím odpadá. Jelikož jsou ale zvířata zejména pudová a pracují v rámci daného programu pro svůj druh, žádné temné úrovně pro ně nepřipadají v úvahu. V této věci si myslím že můžeme zůstat v klidu.

Ikona diskutujiciho Martin 2023-12-28 12:38:23
Ikona diskutujiciho
sipka

Alusko dle tvého názoru by se měl popel z kremace vyspat v přírodě nebo do potůčku či řeky?

Děkuji

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2023-12-29 09:08:08
Ikona diskutujiciho
sipka

Kam chceš. V přírodě popel slouží jako složka zlepšující půdu.

Ikona diskutujiciho octomaník 2022-12-14 07:22:25 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

zajímavé čtení, hlavně u snídaně. Jen drobný poznatek – i po zpopelnění některé rodiny dávají urnu do hrobu na hřbitově!

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2022-12-14 11:57:55
Ikona diskutujiciho
sipka

Ano, dělá se to. Někteří pozůstalí zkrátka chtějí platit za hrob a chtějí mít kam nosit květiny. Myslím si ale že tento pevně zakořeněný zvyk v poslední době ustupuje.

Ikona diskutujiciho mariankosmac 2022-12-15 22:52:34
Ikona diskutujiciho
sipka

Myslím že je už jedno kam sa tá urna/popol dá, duchovia sa na popole už nemôžu priživovať. Ak to bol napríklad niekto s kým sme chodili do lesa na hríby alebo na nejaké obľúbené miesta v prírode tak by som asi ten popol rozptýlil na takýchto miestach a urnu zakopal v lese.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2022-12-16 10:22:45
Ikona diskutujiciho
sipka

Les není žádná skládka. Odpad patří do sběrného dvora do příslušného kontejneru.

Ikona diskutujiciho mariankosmac 2022-12-16 11:41:52
Ikona diskutujiciho
sipka

Toto práve vidím ako dilemu pre pozostalých pri kremácii, že môžu mať rozdielne predstavy čo s urnou a popolom. Jeden môže chcieť popol rozptýliť a urnu vyhodiť, druhý nejaké pietne miesto kde môže chodiť zapalovať sviečky a dávať kvety a niekto môže chcieť mať urnu doma. Ale dilemy sú i pri klasických pohreboch, čo zosnulému obliecť a možno môže byť i problém voľba m(i)esta kde ho pochovať, neviem či je toto nejak určené. Ja by som pohreby úplne zrušil, robili by sa len kremácie po 3 dňoch a pozostalí by si len prišli vyzdvihnúť popol ktorý by si rozdelili. Ale tam by to zas tie trubky čo pracujú pri kremáciách určite domotali a pomiešali popoly rôznych ľudí, lebo im je to jedno takže by sme mohli dostať popol niekoho cudzieho, takže to tiež nie je ideálny nápad.

Ikona diskutujiciho mariankosmac 2023-03-12 10:53:12
Ikona diskutujiciho
sipka

Sú aj ekologické urny ktoré sa dajú zakopať v lese. Viď napr:

Ekologická urna s odnímateľným srdiečkom
Ručne vyrobená urna z viacerých druhov hliny, ktorá sa vyznačuje atraktívnym tvarom a dizajnom. 125,50 EUR

vhodná pre pohreby na mori ale aj klasické uloženie v zemi
malé oddeliteľné srdiečko z keramiky môže byť naplnené symbolickým množstvom popola a môže slúžiť ako malá spomienka, ktorú si so sebou vezmete domov

Ideálne by bolo samozrejme popol rozptýliť a urnu vôbec nekupovať pokiaľ to človek nechce mať vystavené v obývačke. Neviem ako to funguje, či si ľudia musia ,,povinne“ kúpiť nejakú urnu – je im vnútená alebo na ten popol dostanú len nejakú ,,úradnú plastovú“ a drahú urnu kupovať nemusia.

Ikona diskutujiciho Standa 2022-12-14 08:41:49 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je jenom dobře, že existuje tento skvělý web, poskytující praktické rady, jak se orientovat v tomto nepřehledném světě.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2022-12-14 11:56:49
Ikona diskutujiciho
sipka

děkuji 🙂 dělám nejlépe jak umím a jsem ráda že to lidé umí ocenit.

Ikona diskutujiciho iva 2022-12-14 11:36:09 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pěkný článek,
četla jsem, že kremace je nejlepší řešení (jak je výše psáno) jenom by prý mělo být tělo 3 dny v klidu, aby se ho dotýkalo co nejméně lidí, aby duše mohla v klidu přejít, tam kam patří. Popel je nejlepší vysypat do tekoucí řeky, kde se rozpustí a očistí docela. Pro Zemi a elementární bytosti, které musí zemřelá těla v zemi rozkládat je to prý namáhavý proces, když nepočítám kontaminaci a všechny ty temné síly, jak píšeš v článku. (Jako když padne nějaký strom, tak se měl také nechat pár dnů ležet, aby se Déva mohl rozloučit, než odejde nebo si najde jiný.)

Ikona diskutujiciho Samuel 2022-12-14 12:43:06 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Perfektní článek, o smrti by se mělo diskutovat denně. Spousta lidí, hlavně paradoxně staršího data se tváří, jako by se jich to netýkalo a hromadí a hromadí majetky, aby měli pocit důležitosti. Zpopelnění a následné vysypání popele do vody je nejlepší řešení. Je tu několik frajerů, ale dali by se spočítat asi na prstech, kteří když se rozhodnou odejít, tak se rozloučí s blízkými a tělo prostě rozpustí. Až skončí ta šílenost s pohřbíváním, tak bych ty hřbitovy zalesnil a příroda by snad svojí práci už dokonala. Hlavně místo smutku by se měla projevovat radost, že dokončili nějakou fázi zkoušek a můžou si konečně odfrknout. Smutek jim působí akorát bolest a mají tendence nás utěšovat, což je přitahuje zpátky do této zvrácené reality.

Ikona diskutujiciho astrei 2022-12-14 13:09:56 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Před půlrokem mi zemřel dědeček a babičce se po jeho pohřbu zdál dost traumatický sen. Zjevil se jí ve snu a tvrdil, že jej pohřbili zaživa. To babičku s tetou, které to řekla, vyděsilo a tak se šli ptát za farářem, který je ujistil, že to není možné a byl prokazatelně po smrti, když jej pohřbívali.

Po přečtení tohoto článku (díky za něj! otázku ohledně pohřbu a kremace si kladu již dlouho) soudím, že jemnohmotné tělo dědečka bylo asi ze situace zmatené a kdoví, co muselo zažívat a jaké destrukce se na něj napojily…

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2022-12-14 14:14:12
Ikona diskutujiciho
sipka

Dědeček se pravděpodobně ocitl v realitě která mu byla nepříjemná, kde měl potíže se zorientovat, kterou nepoznával a protože byl ztotožněn se svým tělem které ho neposlouchalo – už ho nemohl ovládat – mohl žít v domnění, že je asi pohřběn zaživa a že něco není v pořádku. Nemusel si ve chvíli smrti zcela plně uvědomit co se s ním děje, že to je odchod do jiné dimenze. Duše bývají po smrti zmatené, i půlroční dezorientace je možná. Kdyby babička v tom snu duchapřítomně dědečkovi vysvětlila jaká je situace a co má dělat, je možné že by dostal rozhřešení, které u ní zřejmě hledal. Zemřelému taky někdy trvá to vysvětlit. Přijde 3x, 5x a musí se vždy zopakovat co se stalo, než to skutečně pochopí. Je to něco jako selektivní hluchota, lidé co nechtějí slyšet to neslyší a musí se jim to opakovat, nebo zdůraznit. Myslím si – ale je to jenom názor – že se to děje lidem kteří na smrt a její aspekty nebyli před odchodem řádně připraveni.

Ikona diskutujiciho loc 2022-12-17 22:55:10
Ikona diskutujiciho
sipka

Snář medo.cz k tomu sděluje:
– pohřben zaživa: tento hrůzný obraz může být důsledkem ne zcela hladkého průběhu druhé fáze prenatálního procesu, z něhož vychází i podstata existenciální filozofie*93 (více o tomto fenoménu v archetypu Bazální perinatální matrice), nebo drastickou vzpomínkou na násilné ukončení minulého života (více o tomto fenoménu v archetypu „Vize budoucnosti a minulosti“)

Ikona diskutujiciho mariankosmac 2022-12-14 13:11:21 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Divné že o tom nevedia elity, napríklad kráľovná Alžbeta bola 11 dní v márnici a potom ju myslím pochovali. Ale možno majú nejakú ochranu proti duchom o ktorej nevieme.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2022-12-14 14:09:10
Ikona diskutujiciho
sipka

Alžběta byla reptiliánka. Žádnou duši nemá, to tělo používá parazit jen jako nádobu a až doslouží, osvojí si nové.

Ikona diskutujiciho mariankosmac 2022-12-14 13:41:09 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ono v budúcnosti aj tak nič iné nebude, len kremácia – pre nedostatok cintorínov keďže nové už ani nevznikajú. Inak pochovávanie do zeme mi pripadalo tak nejak prirodzenejšie, kremácia mi pripadá trochu ,,drsná“ a nejak mi to nikdy nebolo sympatické a asi by som to nerobil krátko po úmrtí lebo čo ak nejakým spôsobom ešte cíti bolesť a kým je ešte duša spojená s telom – ale zase sa tam asi stihnú prilepiť tí temní duchovia, takže by som to zase nenechával týždeň, tak 2 až 4 dni. Aby sme nevyliali vaničku aj s dieťaťom a nespálili telo aj s dušou. Mne sa najviac páčil spôsob aký majú Zoroastriáni kde telo poslúži ako potrava divým vtákom. To mi pripadalo najviac prirodzené, v prírode to predsa tak chodí.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2022-12-14 14:15:19
Ikona diskutujiciho
sipka

Ty by ses po své smrti chtěl dívat na to, jak tě trhají ptáci? Pán je asi trošku gurmán 🙂

Ikona diskutujiciho Karel 2022-12-14 15:43:14
Ikona diskutujiciho
sipka

Já bych tohle fakt nechtěl. A dvakrát ne po tom co jsem si dneska přečetl. Mimochodem článek je skvělý a hodně na zamyšlení. Děkuju.

Ikona diskutujiciho Ivo 2022-12-14 15:44:43 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Někde jsem četl, že je pohřbení o to horší, pokud se pohřbívá více lidí do stejného hrobu. Moje babička byla takhle pohřbena do hrobu, kde už předtím byl pohřben její manžel. Hodně často se vyskytuje v mých snech, tak si pořád říkám, jestli je to tím, že mě vychovávala v dětsví místo otce a já byl na ní dost citově vázán anebo je to nějaká zpráva, že chce pomoci? Každopádně tu motlitbu se svící vyzkouším.

Nejspíš se to tady už dřív taky řešilo, ale jaký je ve skutečnosti význam křesťanského zmrtvýchvstání, kvůli kterému se právě křesťané nechávají pohřbít výhradně do hrobu?

Ikona diskutujiciho octomaník 2022-12-14 16:47:39
Ikona diskutujiciho
sipka

pokud se pohřbívá více lidí do stejného hrobu tak to většinou funguje takto:
1/ dvojhroby – na jedné straně pohřben manžel na druhé manželka
2/ v případě klasického hrobu, je vykopána hlubší díra, aby bylo možno v případě „předčasného úmrtí“ uložit novou rakev nad již dříve zesnulého. Znám případ, kdy zemřela v jedné rodině babička, které bylo přes osmdesát, její dcera měla nevyléčitelnou nemoc, takže byl vykopán hrob do hloubky, aby v případě, že by její dcera zemřela dříve než je stanovená tlecí doba, mohla být uložena do téhož jednohrobu. Pohřeb dcery byl asi do 10 dní od pohřbu její matky.
více https://www.charon-eu.cz/kolik-je-mozne-provest-pohrbu-do-jednoho-hrobu

Ikona diskutujiciho Radeta 2022-12-14 16:11:44 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluško, velice Ti děkuji za tento článek. Opět výborná synchronicita. Dnes mi před 36 lety zemřel děda, bylo mi sedm a druhý děda (92 let) pomalu také odchází do jiné dimenze. Zpopelnit ho chceme dát v každém případě a vsypat na loučku, jen jsem si myslela, že je lepší pár dní počkat, aby se duše dobře odpojila od těla, smířila se se situací a s tělem se rozloučila. Myslela jsem si, že kdyby se tělo zpopelnilo hodně brzy po smrti, že by to duši mohlo nějakým způsobem bolet, když by ještě třeba nebyla úplně oddělená od těla. Jsem ráda, že jsi nám to osvětlila, že naopak je lepší kremaci udělat co nejdříve. Samozřejmě, záleží na možnosti pohřební služby a krematoria, jak rychle to bude možné.

U nás v krajském měste lidé nechávají dělat daleko více kremací než uložení ostatků v rakvi do hrobů/hrobek. V minulých letech to bylo kolem 70 pohřbů rakví do země/hrobek na našich hřbitovech za rok, zbytek byly kremace (vyjma pohřbů, které proběhli na jiné hřbitovy mimo naše město), takže kremace jasně „vede“.

Jsou ovšem skupiny obyvatel, kteří preferují pohřbení do země nebo do hrobky. Např. světští se nechávají pohřbívat zásadně v rakvích do hrobek a to konkrétně na jeden zdejší hřbitov. Patří k nim jeden známý cirkusový rod, který tady má spoustu hrobek. Je to pomalu, jak jejich hřbitov. Potom v rakvích do hrobů a hrobek se nechávají pohřbívat Rómové a věřící lidé. A někteří hodně staří lidé to preferují. Mladší lidé a nevěřící náboženské víry preferují kremaci, i když i zde se najdou výjimky. Např. někteří doktoři si kupovali hrobky zase na jiném našem hřbitově.

Např. Ukrajinci se zase nechávají pohřbívat do úplně nového čistého hrobu, kde nesmí být jiné ostatky a už se k tomu tělu nesmí dát žádné jiné ani z rodiny. Známá Ukrajinka, která tady žije již snad více než 20 let, mi vysvětlila, že je to prý kvůli náboženství. Jen doufám, že to tak nebudou chtít mít všichni 😮, to by byl velký problém s tím, co se teď děje a nikdo jim nesmí odporovat.

Někteří lidé preferují dát urnu do kolumbárních okének, ale těch je u nás nedostatek. Potom je zájem dost i o urnové hroby. Ale hodně velký zájem je a pořád stoupá o rozptyly a vsypy popela na rozptylovou/vsypovou loučku, což je podle mě nejlepší řešení (z legálně možných), alespoň se potom v rodinách nehádají o hroby. Což se opravdu děje a rozhodně ne výjimečně.

No a pak jsou lidé, kteří si urnu s popelem nechávají doma, na chatách, ve sklepech, na zahradě nebo popel někde vysypou. U nás se to nehlídá. Např. když chce někdo převézt urnu s polelem z Německa, musí mít potrvzení z ČR hřbitova, že zde má hrob a urnu tam uloží.

Jó a pokud byste měl někdo na Vánoce hlad a žízeň nebo si chtěl zapálit cigaretu, jděte se podívat k nám do města na ten hřbitov, kde jsou uloženi světští a Rómové. Jejich příbuzní jim tam totiž na hroby a hrobky dávají štědrovečerní večeři – opravdu řízky, bramb. salát, cukroví, obložené chlebíčky, šampaňské, pivo a další alkohol, cigarety, doutníky, hrací karty atd., prostě to, co měl nebožtík rád. Je to fakt úlet.

Někteří Rómové, hlavně Romky chodí na hroby každý den, každý den na ně kupují čerstvé květiny za stovky i tisíce Kč a pulírují je. Zajímalo by mě, zda se tak vzorně starají i o živé a hlavně o své děti.

Rozhodně s Tebou Alu souhlasím, taky bych zrušila hřbitovy a popel rozptýlila, bohužel to však naráží na výše zmiňované skupiny, které, alespoň tedy některé, mají u nás pořád velký vliv (např. církev).

Ikona diskutujiciho zuzi 2022-12-14 21:02:34 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Vytvářením a udržováním hřbitovů jen ubíráme prostor pro živé. Vytváříme destruktivní místo s hroznou energií tam kde by jinak mohlo být něco krásného nebo rodinné domky. Článek mi vyrazil dech. Lepší pojednání na toto téma z duchovního pohledu jsem nečetla. Opravdu skvělá práce.

Ikona diskutujiciho mariankosmac 2022-12-14 22:09:11
Ikona diskutujiciho
sipka

To ja by som zas volil radšej bývať pri cintoríne kde je klud, stromy, vtáci, než mať výhlad na stavenisko a neskôr múry rodinného domu a blbých susedov, to na mňa pôsobí viac depresívne než cmiter.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2022-12-15 10:49:29
Ikona diskutujiciho
sipka

Měla jsem známé co sousedili se hřbitovem a jejich problémy by jsi opravdu mít nechtěl. Alkoholismus, deprese, chudoba, nemoci, rozvod, všechno špatně. A zajímavé je, že všichni říkali, že si myslí, že jim nosí smůlu ten hřbitov a nikdo k nim nechtěl chodit ani na návštěvy.

Ikona diskutujiciho Tinaki 2022-12-14 21:11:52 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Díky za článek. Mám k tomu pouze jednu věc – s tím odchodem do údajného světla… přesněji by to mělo být odchod DOMŮ. Domu, tedy ke zdroji. Údajné světlo může být pouhou léčkou( víme koho) na chytání dušiček k dalšímu reinkarnačnimu kolečku. Jako když můry láká světlo pouliční lampy…Kdežto návrat KE ZDOJI je impulz zcela jasný

Ikona diskutujiciho Stenly919 2022-12-15 03:50:10 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ještě by mě zajímalo, jak je to s tím, když člověk zemře třeba na následky výbuchu, kdy je tělo roztroušené po okolí v kusech nebo malých kouscích, je i v takovém případě možnost, že ho mohou ovládat temné síly?

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2022-12-15 10:51:35
Ikona diskutujiciho
sipka

Pravděpodobně utrpí šok, objeví se na místě které nečekal a bude mu trvat delší dobu se zorientovat a pochopit co se stalo. Pravděpodobnost obtěžování zlými duchy je proto velmi vysoká – vždy však záleží na daném člověku a jeho duchovní úrovni, jeho připravenosti na jinou dimenzi bytí, na jeho spojení s vyšším Já. To samé bývá u autonehod, kdy zdravý mladý člověk náhle zemře.

Ikona diskutujiciho Tomáš 2022-12-15 06:20:40 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dobrý den všem,

respektuji názory výše a připadávam svůj. Za mě je lepší přirozený rozklad v zemi. Dle toho co vím, tak právě při žehu by se mělo počkat na spálení aspoň tři dny. Protože dotyčná duše je ještě spojená (jak Alue píše pise) velice úzce se svým tělem a právě cítí i bolest žehu. Ano, není to hrubohmotna bolest. Ten přechod, úmrtí není ze vteřiny na vteřinu, duše se odpojuje nějakou dobu. Dle mě je to pár dní na prstech ruky max. Toť můj názor, ale nestojím za ním na stopro. Jen v mém stádiu vývoje jsem dosel k tomuto.

Ikona diskutujiciho Silent 2022-12-15 12:34:22 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Chtěl bych potvrdit předchozí příspěvek o 3 dnech , toto píše i český badatel Břetislav Kafka v knize Nové základy experimentální psychologie ( k dispozici na netu, doporučuji prostudovat) , týká se to náhlých úmrtí na násilném základě např. nehody apod, kdy zemře zdravý člověk. Z fyzického těla se uvolňuje energie až 3 dny kdy probíhá odpoutání duše a vzájemně jsou stále spojení. On jí nazývá oduší. Při úmrtí na nemoc či stáří, kdy většinou nezvratný proces probíhá 3 měsíce předem,je odpoutání duše od těla v řádu hodin.Popisuje zde také ochranu duše andělskou bytostí po čas tohoto odpoutání. Tuto ochranu ale nebude mít každý..Druhé doplnění se týká urny s popelem, zajímavý zážitek popisuje Barbara Brennan ve své 3.knize (Léčení světlem ?) kde se pokusila proniknout popel svým vědomím a výsledek bylo napojení na zemřelého a velmi destruktivní energie. Takže uchovávat urny doma rozhodně nedoporučuje. Jinak děkuji za zajímavý článek.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2022-12-15 13:56:43
Ikona diskutujiciho
sipka

Já děkuji. Za věcné doplnění tématu. Experimentální psychologii mám v knihovně, ale pořád ji předbíhají nějaké herbáře a permakultura, nemůžu se k ní prokousat.

Ikona diskutujiciho ifra 2022-12-16 23:54:40
Ikona diskutujiciho
sipka

Tie 3 dni sú vyhradené na odpútanie sa duše a ducha od hmotného tela pre relatívne vyspelé duše, ktoré to zvládnu skôr. Pre priemerného „dobrého“ človeka je odpútavanie sa hmotného zosnulého tela približne v čase do 7 dní. Od „sily“ pripútania sa k zosnulému telu ( „tažký“ materialista to má ale dlhé) závisí aj dĺžka času, kedy duša „oslobodí“od svojho obalu – hmotného tela. Počas pripútania sa duše zosnulého k hmotnému telu je s ním stále v nejakom „citlivom kontakte“ a je schopná prežívať určité pocity (aj bolesť) až do času odpútania sa. Preto nedoporučujem kremáciu pred 3. až 7. dňom, keď to duša môže ešte veľmi citlivo vnímať, čo môže byť oveľa tríznivejšie ako začiatočné vytváranie sa „čierneho obalu“ okolo hmotného tela. Ano, kremáciu odporúčam ako najlepší možný spôsob rýchleho rozkladu hmotného tela a oslobodenia sa od neho, ale ako u každej veci, všetko s mierou – bez exprému jedným či druhým smerom. Príliš rýchlou kremáciou môžete totiž svojmu blízkemu po smrti spôsobiť ešte veľké fyzické utrpenie, ak je duša ešte príliš pevne pripútaná k hmotnému telu a môže pociťovať jeho pálenie.

Ikona diskutujiciho mariankosmac 2022-12-15 14:42:15 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak ma napadla horšia vec podobná roztrhaniu tela supmi. A to pitva, vadí alebo nevadí? Pitva sa môže vykonať najskôr dve hodiny po smrti, teda veľmi skoro. Z tohto pohľadu neviem či má zmysel čakať tie 3 dni aby duša netrpela – keď už si vytrpela pitvu. A dnes vraj pitvajú skoro každého. Je to i kvôli tomu lebo je medzi ľuďmi veľa vrážd, aj pri ľuďoch ktorí vyzerajú že odišli prirodzenou smrťou sa niekedy zistí že boli otrávený. ,,Zdravotná pitva objasňuje smrť násilnú, náhlu, samovraždu, smrť pod vplyvom návykových látok. Indikuje sa aj v prípade osôb, ktoré zomreli vo výkone trestu.“

Ikona diskutujiciho vap 2022-12-15 15:29:55 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No jo, jenže……Co s našimi těly udělají pozůstalí, pokud vůbec nějaké budeme mít, nebo kdokoliv jiný, o tom rozhodují oni.Takže né vždy může být vyhověno našim přáním (pokud vůbec nějaké vzneseme), kterému oni můžou (měli by) i nemusí vyhovět.Někdo může umřít v lese na tůře a objevena bude po letech jen kostra.Prostě vždy o naložení mrtvého fyzického těla nelze dopředu rozhodnout.Kdysi dávno v lese jsem viděl zapáchající mrtvou srnku a ptám se, kde byli supi? Měli dovolenou? Vidět jentak mrtvé srnky v lese není ovšem častý jev.Už jsem jednou o tom někam tady psal, ale chvíli potom jsem na strákách nebyl a pak jsem už zapomněl kam, třeba mi někdo odpověděl, nevím.Pokud by fyzické tělo bylo napojeno ještě na jemné a páleno, mám obavu, že by spalovný mohl utrpět spáleninovou bolest.Mám zkušenost ze svého bytu, kde se vskytují také entity bez těl, že když jsem měl zapnutý přítop či zapálenou svíčku, tak jakobych občas slyšel „au“, tedy entita se nejspíš popálila.Zaujala mě také zmínka o Alžbětě, že neměla duši, protože byla reptiliánka.Mám si člověka bez duše představit jako elektronického robota, který ani neví že existuje, jen vykonává? Necítí bolesti atd? Diana prý také byla reptiliánka a dokonce znám někoho, kdo má v očích podobný výraz jako ona a mimo jiné i tento youtuber-parkourista J.H. mi v očích připomíná jistou podobu-mohl by být reptilián? (určitě se ho nechci nijak dotknout) https://www.youtube.com/watch?v=ToOdBOdQIm4 (video ze hřbitova, to není jeho obvyklá tvorba, je to jinak sportovec) jinak občas se tyto typy lidí kolem mě vyskytovali, nebyli nijak nepřátelský (ale ani jsem je moc nezajímal), většinou jen děsně komerční a prožitkářský.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2022-12-15 17:30:24
Ikona diskutujiciho
sipka

Stačí sepsat svoji poslední vůli. Dokonce je na to přímo určený web kde stačí vyplnit údaje a nechat zaslat budoucím pozůstalým.

V ČR supy nemáme 🙂 🙂 … když nepočítám parlament. Ale to by byla urážka supů. Ti alespoň počkají.

Ikona diskutujiciho peace 2022-12-16 12:37:41 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zajímavý článek, ale pamatuji si jak mi přítelkyně říkala, že někde četla (myslel jsem, že práve u Alušky), že kremace není dobrá a správné je pohřbít do země, tak nevím jestli to opravdu říkala dříve Alue, to nemyslím nijak špatně, každý se vyvíjí, nebo to četla jinde? Jinak já intuitivně vždy chtěl tu kremaci a jsem rád, že to mám takto potvrzeno 🙂

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2022-12-16 13:28:23
Ikona diskutujiciho
sipka

Nikdy předtím jsem článek na podobné téma nevydala.

Ikona diskutujiciho mariankosmac 2022-12-16 13:33:44
Ikona diskutujiciho
sipka

,,že kremace není dobrá a správné je pohřbít do země“ Mám dojem že to písala Biblia.

Ikona diskutujiciho Katy 2022-12-22 21:01:57 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nedávno mi zemřel táta , zvolila jsem kremaci a několik dní jsem s ním stále mluvila, vysvětlovala jsem mu, co se s ním stalo, co má dělat a on se mnou opravdu komunikoval. Myslím, že vše pochopil a pokojně odešel.

Ikona diskutujiciho ma.ni. 2023-03-12 09:49:14 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Něco podobného se mi stalo.
Sice na jednom menším hřbitově jsem cítila energii, byl to obesenec, muž.
Druhá situace. Zemřel muž v lese, protože tam pracoval, asi infarkt, tudíž svou práci nedodelal. Měl být pohřben na hřbitově. Byla vykopaná jáma, vystlána větvemi smrku. Bohužel jsem byla na hřbitově pracovně, tudíž, i pohřbívání se dělo ve stejnou dobu, kdy jsme měli přestávku a byli jsme o několik set metrů dole. Později bylo zakopaný hrob. Když jsem šla kolem hrobu po chodníku, cítila jsem v hlavě větu, pocit ve stylu, musím to dodělat. A byla jsem jak lehce opilá. Udělala jsem si ochranu.
Nikdy se mi tohle nestalo.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2023-03-12 10:11:05
Ikona diskutujiciho
sipka

Duch se v šoku mohl zacyklit. Asi jako když spíš a opakovaně ve smyčkách se vracíš k nějakému úkolu a pořád ti to nejde a nevíš proč.

Ikona diskutujiciho ma.ni. 2023-03-12 09:51:48 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mě zajímalo, můj děda zemřel na rakovinu, byl spálen. Babička se o něj starala do jeho smrti, kdy byl doma. Místo, aby dala urnu na hřbitově k jeho rodině, nechala si urnu v obýváku, kde spí na skříni. Má to nějaký vliv, když urna je hřbitově, nebo urna je doma.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2023-03-12 10:04:22
Ikona diskutujiciho
sipka

Popel by se měl rozptýlit venku v přírodě.Nnení dobré mít doma cokoli co souvisí se smrtí, dokonce by se neměly ani vystavovat fotografie zemřelých, protože z prostoru odčerpávají energii.

Ikona diskutujiciho Miroslav Kánský 2023-03-12 11:44:08 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zdravím, víc jak 10.let jsem pracoval na patologii, s předchozí prací ve zdravotnictví měl jsem asi získat zkušenost, co celá ta manipulace obnáší. Mám zřejmě imunitu k negativním energiím . Při práci s těly jsem v duchu komunikoval, ve smyslu, že tímto cesta nekončí a pokud se rozhlédnou možná, že jim někdo ukáže, jak dál. Při pohledu zpět, mi dává tento náhled smysl proč ….

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2023-03-12 12:57:00
Ikona diskutujiciho
sipka

Klobouk dolů a velký respekt vám.

Ikona diskutujiciho Tony 2023-03-12 12:21:10 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Neviem, ja som zas čítal o spopolneni tento článok. Tak čo je teraz pravda. I keď spopolnovanie sa praktizuje už od pradávna…

Priatelia, na dennej báze hlási obecný rozhlas úmrtia a pohreby. Aj teraz, zomrel mi známy, ALE, nikdy NESÚHLASTE so spopolnením!

Odpoveď je jednoduchá: Dali by ste sa niekto za živa upáliť? Taký „hrdina“ tu nie je a ani nebude. No a spopolnenie zomrelého neznamená, že duša od pomaly sa odpútavájúceho tela je už uvoľnená, to ani náhodou. Všetko sú energie a aj tu prebieha prísny energetický dej, PROCES a ten má svoje fázy a svoj čas. Duša, naša energetická podstata, je spojená s fyzickým telom skrze astrálne telo, ktoré je z tých najhutnejších energií a preto je pozemskému telu najbližšie. Mnohí vidia astrál ako tzv. „biopole“, jemný veniec žiarení okolo pozemského tela. Astrálne telo je mostom, pojítkom a spojovateľom medzi dušou a hmotným telom. Duša by nikdy nemohla vniknúť do pozemského tela bez tela astrálneho tak, aby ho mohla trvalo využívať, teda žiť v pozemskom tele. K tomu je treba astrálnu energiu, v tomto prípade sformované astrálne telo duše, ktoré sa vyvíja krátko pred a súbežne s telom fyzickým, v tele budúcej matky. Toto astrálne telo je našou súčasťou po celý pozemský život rovnako, ako telo pozemské. Po telesnej smrti, sa astrálne telo spolu s telom duševným odpútava od pozemského tela a trvá ešte nejaký čas, kým spolu s telom pozemským, sa rozpadne aj toto astrálne telo. Astrálne telo si na „druhý breh“ nikdy vziať nemôžeme, je príliš hutné aby mohlo prejsť do posmrtných oblastí a je vždy spojené s telom pozemským, preto sa energeticky rozpadá, najskôr telo astrálne, potom postupne aj telo fyzické.
No a teraz to najdôležitejšie – astrálne telo je energetickým premostením medzi pozemským a duševným telom našej osobnosti. Cez tento most prechádzajú energie z duše do tela a naopak, z tela do duše. Nie je to však len kolobeh nutných energií, ale aj vnemov a pocitov. No a hlavne tie vnemy sú v tejto situácii veľmi dôležité, ak má byť telo spopolnené. Duša odídená z tela síce s telom pozemským už nedokáže manipulovať a ovládať ho, to ale neznamená, že necíti, čo sa s týmto jej telom deje na Zemi. Každá pitva, každé hrubohmotné zásahy, nehovoriac o spopolnení, duša cíti rovnako, ako keby bola v pozemskom tele a toto by ešte žilo. Cíti to preto, lebo ako sa hovorí „telo ešte nevychladlo“. Zvyčajne býva pohreb po 3 dňoch od smrti a za ten čas prebehne pitva a často už aj spopolnenie. Astrálne telo je však vo väčšine prípadov ešte stále spojené s telom pozemským /vo väčšine prípadov niekoľko dní/ a aj s dušou práve fyzicky odídeného človeka, ale skrze ešte určité živé vlákna medzi týmito „tromi telami“, sú stále funkčné určité vnemy, medzi ktoré patrí predovšetkým prah bolesti.
Sú to ohromné muky, ktoré zažíva duša človeka pri spopolnení fyzického tela na Zemi a nijako sa tomu nemôže vyhnúť. Bolí Vás noha, zub, hlava? No tak „odstrihnite“ tie vlákna energií, aby Vás zrazu nič nebolelo – no nedá sa to. To isté u odídenej duše, ktorá ešte nie je celkom uvoľnená z pozemskej úrovne, nemôže nijako „odstrihnúť“ tú ukrutnú bolesť pri pitve a ešte tisíc krát viac bolestivejšie prežívanie pri spopolnení. Takáto ťažká trauma túto dušu sprevádza ešte dlho potom, po prechode na druhý breh a aj výrazne ovplyvňuje jej kvalitu prežívanie v najbližšom posmrtnom živote.
Preto kto môžete, vysvetlite svojim blízkym, ak by sa chceli dať hlavne spopolniť, aby tak nečinili, aby si to rozmysleli. No a ak si to nedajú vysvetliť, aspoň vy sami sa zariaďte podľa toho a zabráňte, aby raz po vašej smrti, bolo vaše telo spopolnené.
Onedlho bude spopolnenie veľmi populárne, pretože pri veľkom vymieraní ľudstva, ktoré je pred nami, nebudú cintoríny stačiť, bude sa pochovávať na poliach, lúkach, ale ani to nebude stačiť, preto bude veľmi rozšírená kremácia. Tomu sa ale vyhnite a dá sa to, lebo len málokto si trúfne, zmeniť poslednú vôľu umierajúceho…
Spopolnenie je pre dotyčného človeka v duševnom tele rovnako bolestivé, ako keby počas svojho života skočil do rozpálenej pece, lenže, v nej by okamžite omdlel a nič by už necítil, kdežto duša človeka v ohromných bolestiach cíti úplne celý proces spaľovania tela, ktorý trvá niekoľko desiatok minút, niekedy i hodín.
Každý nech sa zariadi podľa toho…

Ikona diskutujiciho Ashley 2023-03-12 20:26:40
Ikona diskutujiciho
sipka

Rada by som poopravila tvoj komentar…spominaš tu astralne telo ale podĺa toho o čom pišeš sa tu skôr jedna o étericke telo. Jedine toto telo je spojene s telom hmotnym a musi sa rozložit do niekolkych dní.. Zomiera spolu s telom fyzickym. Astralne telo , t.j.naša duša prechádza na druhú stranu…a nezomiera! avšak nie je celkom jasné kedy sa odpútava od tela éterického a fyzického…tak aby bolo bezbolestné jeho spálenie alebo pitvanie …
Odporučam knihu Putování duše, aneb metafyzicka zdravovĕda, Peter Richelieu

Ikona diskutujiciho Ashley 2023-03-12 20:12:06 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Priklaňam sa k poslednemu komentaru…naozaj nikto nevie ako dlho trva odputanie duše od tela …a preto si myslim že je vhodne vziat si rady z biblie a pochovat telo do zeme prirodzene a bez násilia… Rovnako tak predist pitve ktora je velmi nehumanna.
Hladala som ako to možno zariadit ale zatial som nenašla nič kde by bolo možne dopredu oznamit svoju vôlu o nekonani pitvy a o nespopolneni svojho tela…tak aby to bolo právne záväzné.
Na badatelovi je tiež dôležity članok o automatickom odoberani organov z tiel mladšich ako 55 rokov pri nehodach či inych náhlych úmrtiach. Deje sa to ešte za tlčuceho srdca a to velmi nehumannym spôsobom. Je otazne či duša naozaj nič neciti. V tomto pripade je vraj možne dopredu napisat svoj nesuhlas s odobratim svojich organov a notarsky overeny ho odoslat na prislušny lekarsky útvar…píše sa o ňom v danom članku o na badatel.net :
Keby ste tušili ako odoberaju organy,
nikdy by ste nesuhlasili byt darcom…

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2023-03-12 21:29:49
Ikona diskutujiciho
sipka

Kdysi jsem našla web. Jmenoval se nějak poslední vůle nebo podobně… zaregistrovala ses, vyplnila sis dotazník o svém pohřbu, kde bylo úplně všechno včetně šatů, květin, formy, hudby, ne/mít řeč, jestli chceš kněze, otevřenou rakev atd… a pak jsi to mohla nechat poslat komu jsi chtěla. Takže ti lidé prakticky dostali návod jak na to od a do z. Pro lidi kteří vědí že se chystají to může být užitečné pro ujasnění. Jinak u mladšího člověka by mi to připadalo dost morbidní někomu rozesílat.

Ikona diskutujiciho mariankosmac 2023-03-12 22:28:35 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Môžeš odmietnuť darovať orgány, niekde na stránke Bádateľ bol tuším papier ktorý treba vyplniť atď ale neviem, nerobil som to i keď darovať orgány nechcem ale i myšlienka že nejaký môj orgán bude žiť ďalej je tak trochu zaujímavá 🙂 Takisto na odmietnutie pitvy treba vyplniť tlačivo. Odmietnutie pitvy musí obsahovať údaje, ktoré umožnia jednoznačne určiť osobu, ktorá pitvu odmietla, vlastnoručný podpis osoby, ktorá pitvu odmietla a dátum vyhotovenia. Tlačivo si dohladajte sami. Ale ani nejaký papier vám 100% nezaručí že odber orgánov či pitva nebudú vykonané – lebo kto to kontroluje?

Ak bola pitva odmietnutá, možno ju napriek tomu vykonať:

pri podozrení, že mŕtva osoba bola chorá na prenosné ochorenie
pri podozrení na kontamináciu mŕtveho tela rádioaktívnymi látkami
pri náhlom úmrtí, ak príčina smrti nie je zjavná
pri pochybnostiach lekára, ktorý vykonal prehliadku mŕtveho, o príčine smrti alebo o okolnostiach, za ktorých smrť nastala
po odbere orgánov alebo tkanív od mŕtveho darcu
v prípadoch násilnej smrti
z dôvodov ustanovených Trestným poriadkom

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek