Aluška.org: Věděním ke svobodě

úryvek z jiných zdrojů:

Uz vim, proc navzdory tatkove peci o kytky skoro zadna z nich nekvete-krom kaktusu, dari se i palme 😉 jeho chlouba-palma 12roku stara uz saha az do stropu. Totiz jine kyticky-ty krehci jaksi spatne snasi rev a psychicky napjate prostredi hadek, stejne jako ja. Tak ukazou radsi jen cast sebe a to nejcennejsi zustane schovane.

[2]: To já mám zase opačný ,,problém". – Mě rostlinky tak moc milují, že pořád kvetou a pořád vyhazují výhonky a já si pak vždycky připadám jako vrahoun, když jim všechny výhonky stříhám. – Prostě mám květináčků strašně moc a není to kam dávat, nemůžu je dál nechat množit. To by za chvilku byly rostlinky všude a já bych šla spát asi za komín…

kdyz jsme jeste pracovala s kytkama pestovala jsem ve skleniku rododendrony takovy malicky v kvetinaci… nejlepsi ze vseho bylo kdyz v lete behem dopoledne kdyz uz zacalo byt vcelku teplo jsem vzala hadici a kazdej den jsem je zalejvala takovy destickem….a jak jsme zapla vodu tak zacal celej sklenik najednou silene vibrovat v takovy natesenosti ve stylu "aaaaa bude labuuuuuzo" i zakaznici neverili ze maj takovy ohromny rozmery

Já určitě věřím, že rostliny nás vnímají a mají psychiku. Před několika lety, když jsem chodila domů ze školy, rostl (a pořád roste) u cesty krásný smrk. Mám ho moc ráda a zpívala jsem mu pokaždé, když jsem šla okolo, jednoduchou písničku o tom, jak je krásný. Po nějaké době jsem cítila (nevím jak, ale vážně cítila) že ví kdo jsem a že je rád. Když mě něco trápí, tak si stačí stoupnout pod jeho větve a najednou se cítím klidně a bezpečně:)

Já si povídám se svýma masožravkama a ony kvetou i době vegetačního klidu. Každému se s nimi chlubím a říkám: "Počkejte až pokvetou!" A ejhle ony kvetou stále:)Každá má své jméno. Moc ráda si s nimi povídám a hladím je. Vodu pro ně beru jen z čistého potoka 🙂 Myslím, že mě mají rády.

[11]: Jasně, že maj… každej má rád to, co jí… jen musej trochu vyrůst

To opravdu musí lidé, aby "přišli" na to, že jsou květiny živé, vnímají emoce, tedy lásku, i fyzickou bolest květinám ubližovat? Vždyť přece každý normální člověk tuhle základní skutečnost už dávno ví. Páni "vědci" objevili Ameriku. Jak smutné.

[12]: tak mě napadá, že třeba za to nemůžeš ty, ale možná květinka vnímá energie okolí, já nevím, třeba když se někdo často vzteká nebo hádá a tak, potom to zanechává takovouhle "stopu" na rostlině. Ale to je jen můj názor. A jinak nechápu, jak mohl někdo zavraždit tu nevinnou rostlinku. Mě by to rvalo srdce zabít krásnou zdravou květinu.