Aluška.org: Věděním ke svobodě

Provozovat jakékoli médium zahrnuje jednu klíčovou věc: Musíte mít obsah. Ten obsah musí být pestrý, musí být originální, měl by být kvalitní a hlavně musí lidi zajímat. Nemá smysl psát vysoce odborné články, které nikoho nezajímají. Způsob, jak u lidí vzbudit zájem o váš obsah, jsou v podstatě dva. Buď musí obsah naznačovat, že obsahuje něco užitečného, co by čtenáře mohlo obohatit, nebo mu s něčím pomoct, nebo musí váš obsah vzbudit emoce. Aluska.org jde cestou první, což je snaha o pokud možno kvalitní, originální a užitečné články, nad kterými čtenář nezabije čas, ale které mu skutečně něco dají. Je to metoda funkční, avšak nepoužitelná pro komerční úspěch. Pokud chcete být velké médium a chcete, aby vás četly velké objemy lidí, pak si nemůžete dovolit publikovat intelektuálně náročný obsah. Zbývá vám proto metoda druhá: Rozproudit emoce. Je jedno, jestli dobré nebo špatné, ale ty špatné, zejména vztek a strach, fungují nejlépe.

Jenomže emočně napnuté téma, které přinese hodně kliků a velký zájem publika, nepřijde jenom tak. Buď se musí najít, nebo se musí něco přifouknout aby to působilo zajímavěji než skutečně je, nebo se dá i něco vymyslet. A to je v kostce důvod, proč vznikla „kauza Jaroslav Dušek“. Ve skutečnosti to žádná kauza není, protože se v podstatě nic nestalo. Dva lidé někde seděli, něco si mezi sebou řekli. Záznam je dost dlouhý a vystřihl se z něj malý úryvek, ze kterého se udělalo veliké haló.

„Moje maminka zemřela na rakovinu. To byla její volba. Všichni umřeli na rakovinu. Babička, děda z máminy strany. A co je to rakovina? Tak se ptejme. Umřeli na rakovinu. A vy si myslíte, že ten člověk umře na rakovinu? A já si myslím, že umře na to, že nenávidí život. To vím. Ten člověk nemá rád život, nemá rád sám sebe…“ (zdroj)

Ukázka ze zmíněného rozhovoru je na začátku níže vloženého videa:

Není to zdaleka poprvé, co se Jaroslav Dušek ocitnul na pomyslném pranýři za své názory, evidentně si z toho však nic nedělá. Výrok je pro průměrná média natolik zajímavý, že se k němu kriticky vyjádřil i ministr zdravotnictví. Další blíže nejmenované deníky si přisadily připletením pojmů jako ezobláboly, bludný balvan, někteří experti do toho byli schopní naplácat dokonce i kovidí dezinformace, politiku, Putina a Rusko, což už je opravdu výkon hodný schizofrenika, protože na J.Duškově výroku nebylo politického zhola nic. Bulvár zašel tak daleko, že se nestyděl tvořit obrázky s úderným heslem „rakovina je volba“ a vedle toho velkou Jaroslavovu fotku. Člověk asi musí být hodně velká hyena, když si toto k někomu dovolí.

Proč vůbec tento výrok někoho pohoršuje? Jaroslav Dušek je známý samorost, který se nezdráhá sdílet své dojmy a své pojetí duchovna s veřejností. Není to kardiolog, psycholog, právník… přesto má právo vyjádřit svůj názor na jakékoli téma, kterému nemusí odborně rozumět. Toto právo, mít názor i na věci které jsme nestudovali, nebo na obor ve kterém nepracujeme, mají všichni lidé.
Mnohé osobnosti, které mají větší dosah, bývají ve svém projevu opatrnější, protože vědí, že stačí jedna neopatrná věta a pokud se k ní dostane dostatečně narušený psychopat, dokáže si z toho vyrobit fiktivní drama. V této situaci je neopatrným sdělitelem názoru Jaroslav a v pozici narušeného psychopata jsou média, která se mu pokouší nasazovat psí hlavu, dělat z něj blázna nebo necitlivého bezohledného člověka jen za to, že stručně sdělil svůj pohled na bolavé téma.

Pokud vás osobně uráží a dráždí situace, kdy má druhý člověk  jiný názor než vy a máte nutkání ho za to potírat nebo trestat, pak máte velký psychický problém. Trpíte komplexem méněcennosti, toužíte lidmi manipulovat, chcete je ovládat a nemáte respekt. Ukazováním prstem, pomlouváním a útoky se nestanete lepším, než cíl vaší agrese. Stáváte se zlem a dáváte průchod své nevyřešené vnitřní temnotě. Důvod agrese tuctových médií je jasný: Jde jim o čtenost, za okurkové sezóny nemají o čem psát. Pokud jim to však nějaký čtenář nebo divák zbaštil a vzal do ruky vidle, nechal se zatáhnout do neexistujícího problému a nechal ze sebe udělat hlupáka.

Někteří osobnostně nezralí jedinci se při situacích veřejného pranýřování nepohodlné osobnosti uchylují k výmluvě, že tento jedinec má široký dosah a má potom zvýšenou odpovědnost za to co komu řekne, protože jeho vliv by mohl někomu ublížit. Toto mimochodem vyšlo před asi rokem z úst blíže nejmenovaného youtubera, který Jaroslava dokonce označil za člověka společensky škodlivého, což byl pro mě důvod přestat sledovat jakoukoli jeho tvorbu. Co mi může přinést takto nezralý člověk, který bezdůvodně útočí na druhé lidi a ponižuje je za to, že mají odlišné názory? Absolutně nic.
Na tuto výmluvu je jednoduchý lék: Jste svéprávní? Jste plnoletí? Pak máte odpovědnost za své myšlení a za své činy. Sami si aktivně vybíráte, jaký obsah budete sledovat, jaké články budete číst a sami si vybíráte, jaké názory chcete zastávat. Nikdo vám nedrží pistoli u hlavy a neříká: „tomuto musíš věřit a toto budeš dělat“. Z toho důvodu je výmluva o zvýšené odpovědnosti mylná. Pravdivá by byla v případě, pokud bychom předpokládali, že běžné publikum je skupina nezodpovědných nesvéprávných retardovaných jedinců, kteří nemají schopnost posoudit situaci a vyvodit vlastní závěr. Pokud se tedy někdo ohání takovou výmluvou, sám sebe do retardované skupiny zařazuje a v takovém případě by měl být omezen jeho přístup k médiím, aby sám sobě jako nesvéprávný nemyslící jedinec neublížil. Toto však není problém autora kontroverzního výroku.
Jiná situace by byla, pokud by se k odbornému tématu oficiálně vyjádřil profesionál, na jehož zjištěních stojí vzestup pád a vývoj dané věci, například pokud by vám advokát řekl něco, co není pravda a vás by za to pak zavřeli. Je potřeba umět rozlišovat co je názor a co je závazné odborné stanovisko.

Je rakovina volba?
Tato otázka je spíše filozofická a proto není divu, že tomu pan ministr neporozuměl. V širším duchovním pojetí reality existuje myšlenkový směr, podle kterého si člověk každou životní zkušenost vybírá, programuje, nebo přitahuje. Před zrozením, nadvědomě, nebo na základě podvědomých traumat a vzorců chování či rozhodování. Pomyslná cesta duše. V tomto širším pojetí reality by pak byla volbou i nemoc, nebo brzká smrt. Tento myšlenkový směr nebere v úvahu subjektivní lidskou zkušenost, pouze upozorňuje na to, že Vesmír nezná náhody, že je vše o přesunu energie, o pohybu a změně. V takovém pojetí vesmíru není zlo a dobro, neexistuje v něm ani smrt.

Člověk však není bytost existující ve stavu sjednoceného celistvého vědomí. Žijeme v duálním hmotném rozměru. Neprožíváme jednotu, ale potýkáme se s dobrými a zlými vlivy, které různou mírou zasahují do našeho života. Některé věci ubližují naší mysli a našemu tělu, jiné nás naopak posilují. Tato dualita je centrem veškerých pozemských dobrodružství, vzletů a pádů.
Z pozemského lidského pohledu není volbou žádný problém, protože žádný člověk problémy a bolest samozřejmě prožívat nechce. Bolest, nemoc a neštěstí jsou zásahy, které na člověka padají vlivem činnosti jiných osob, nebo vlivem dějů z okolního prostředí, o kterých často nerozhoduje, nemůže je přímo ovlivnit a snaží se jim hlavně přizpůsobit a překonat je. Mnoho fatálních problémů, se kterými se člověk potýká a které ho dlouhodobě ničí, jsou důsledkem a souhrou činnosti lidí a dějů, které jsou dalece mimo jeho dosah a volbu. Vybrat si však může to, jak na ně zareaguje. Někdo tomu může říkat osud, někdo předurčení, někdo by tomu mohl říkat pech. Způsob, jak se s tím vyrovnat, je umět dobře kličkovat. Někdo k tomu používá selský rozum, někdo instinkty a intuici.
Pokud se sejde více destruktivních vlivů současně, člověk nemá jinou možnost, než se jim snažit přizpůsobit, nebo jim vzdorovat. Pokud se je nepodaří vyřešit do určité doby, jeho mysl a tělo se dlouhým stresem, nepohodou a bojem vyčerpá. Důsledkem je slabá imunita. Pokud se k tomu přidají špatné životní návyky a začne se zanedbávat, zdravotní problémy přicházejí jako důsledek vleklé mizérie.
Toto se ale může stát i člověku, který se má rád a je rád na světě. Sebeláska a aktivní přístup k životu nejsou žádné kouzelné zázračné štíty, které by způsobily, že na člověka nikdy žádné lejno nepadne. Na to je svět příliš komplexní a okolní lidé příliš nepředvídatelní. Navíc situace, kdy už člověk není rád na světě, není ani příčina, je to důsledek a symptom dlouhodobého životního neštěstí a původcem tohoto neštěstí může být mnoho faktorů, z nichž některé daný člověk zkrátka nemá jak řešit, nebo je řešit neumí.

Je výrok „vybral sis to sám“ probouzející element? …Není. Člověk, který bojuje s nebezpečnou nemocí potřebuje poradit a psychicky podpořit. Věty naznačující, že si nemoc udržuje schválně protože ho baví být nemocný, nebo že to má z mindráku, ho pouze psychicky rozruší a ještě více oslabí. Nikdo nechce být nemocný a proto nemá smysl člověku říkat, že si to na nějaké podvědomé úrovni vlastně přeje. To je jen další hřebík do jeho bolavého srdce.

Nemoc, zejména těžká a ohrožující život, je kombinací celé škály škodlivých faktorů a rozhodně ji nejde omezit na výrok „to sis vybral“. Dá se předpokládat, že Jaroslav vzhledem ke svému věku a vzhledem k tomu že má s tímto tématem osobní zkušenost, protože zasáhlo jeho nejbližší, o dané nemoci ví více, než řekl v rozhovoru. Možná nepovažoval za důležité toto téma podrobněji rozvádět, možná se mu nechtělo, možná neměl čas a možná neměl pocit, že to má smysl směrem k člověku, který seděl naproti němu. Možná je jeho postoj k tématu způsob, jak se vypořádat se svou osobní bolestí a jak téma vnitřně uzavřít. Pravděpodobnost, že by Jaroslav, jako člověk který se snaží žít zdravě a o zdravý životní styl se aktivně zajímá, neměl povědomí o příčinách vzniku těžkých onemocnění, je silně nepravděpodobná. Ale i pokud ano, způsob jakým média z jeho výroku vydojila profit, je skutečně nechutný a jasně ukazuje mentální úroveň dotyčných pisálků.

Závěr?
Bojkotujte mainstream, čtěte nezávislá média.
Buďte ohleduplní a mějte respekt k jiným lidem a jejich osobním příběhům, protože život není černobílý, přestože ho tak mnozí lidé chtějí vidět. Vzájemným napadáním, bagatelizací vážných problémů a ponižováním se nikam neposuneme.

© aluska.org 2023