Aluška.org: Věděním ke svobodě

Považujete se za empata? To je člověk, který cítí energii a emoce druhých osob. Pokud ano, tento článek může výrazně změnit váš postoj ohledně toho, jestli se za něj vůbec chcete považovat, protože to má svou odvrácenou, temnou stránku. Pokud jste empat, máte mimořádnou schopnost pochopit a tím i léčit druhé. Máte skvělé předpoklady být výborným terapeutem, léčitelem, psychologem, průvodcem, učitelem, koučem.
Zároveň vás to ale činí zranitelnými. Vůči lidem, ale i vůči vlastním životním postojům, pokud nejsou zdravé.

Například jako empat hodně přitahujete narcisty a to je hlavní téma dnešního článku. Toto prožívá mnoho empatů a ptají se, co dělají špatně… Narcista je ve své podstatě predátor a predátor má výbornou schopnost zavětřit vhodnou kořist. To vám v životě způsobuje mnoho problémů, včetně problému najít partnera, se kterým byste utvořili zdravý a funkční vztah.
Jednu věc má často narcista s empatem společnou. Často sdílí pocit nadřazenosti a velikášství. Mnoho empatů má dojem, že když cítí energii druhých lidí, tak jsou lepší než druzí lidé. Toto je past, kterou si musí zpracovat v podstatě asi každý empat na samém začátku své cesty. Je nutné tuto past překonat a přerůst.
Můžou díky tomu totiž podlehnout svému egu, považovat se za dokonalé, neomylné. Toto je vskutku nebezpečné, protože takové toxické psychické nastavení může velmi snadno způsobit, že od sebe empat všechny odežene, že se odizoluje od těch „nehodných horších lidí“, kteří ho jen vyčerpávají a obtěžují se svými nesmysly. Může to také způsobit stagnaci duchovního a osobního rozvoje, protože proč byste měli být zdravě sebekritičtí, zlepšovat se, nebo se učit něco nového, když jste podle svého názoru nejlepší a všechno víte nejlíp?
Přesvědčení o vlastní nadřazenosti a dokonalosti ve skutečnosti vyplývá z nízkého sebevědomí a z psychických komplexů. Je to vnitřní obrana, která slouží k tomu, aby se člověk nemusel postavit svým stínům. Jednoduše se od nich izoluje.
Je to také projev nízkého stupně uvědomělosti. Pokud zjistíte předčasně, že jste empat, ale nejste k tomuto odhalení ještě dostatečně zralí, snadno vás může pohltit vaše ego. Ve výsledku můžete sami na sobě napáchat víc zla než dobra.

Vraťme se zpět k tomu, proč empat často končí s narcistou. Pokud má empat nízký stupeň uvědomělosti (může být příliš mladý, příliš nezkušený, má za sebou traumatické dětství), může cítit zoufalou potřebu být přijat a být pochválen druhými lidmi. Zároveň automaticky přejímá cizí myšlenky a emoce za své vlastní. Někdy je pro empata těžké rozlišit, jestli to co právě prožívá, je jeho myšlenka, nebo jeho pocit.
Takový empat má tedy slabý vztah sám k sobě, ale intenzivně cítí spojení s druhými lidmi. Aby se takový empat cítil být hoden a být oceněn, potřebuje, aby někdo uznal jeho hodnotu a postavil ho na piedestal. Je zaměřený směrem ven a dává… A to je ten moment, kdy přichází narcista. Ideální spojenec pro tento nevyrovnaný vnitřní stav empata.
Protože narcista je zaměřen sám na sebe a žije v přesvědčneí o své grandióznosti, nadřazenosti a neomylnosti, dá empatovi přesně to, po čem tak baží. Protože empat zrcadlí cizí pocity, je pocit úspěchu, dokonalosti, nadřazenosti a povýšenosti narcise zároveň i jeho vlastním pocitem. Empat si myslí, že jsou to jeho pocity, ale nejsou.
Empat potřebuje validaci od svého okolí a z narcise, který má přefouknuté ego a cítí se být absolutně validován, taková energie intenzivně září. Empat se pak mylně domnívá, že našel potvrzení o své hodnotě a že našel skvělého partnera. Ve skutečnosti ale našel toxin, který ho činí závislým na názoru a manipulaci narcise a brání mu v nalezení své skutečné vnitřní hodnoty a identity.

Co s tím máte dělat, pokud se vám to děje pořád dokola? Pochopte, z čeho pramení vaše nejistota, váš komplex, vaše trauma a vaše potřeba být uznán a něco si dokazovat. Na tomto tématu musíte začít aktivně pracovat, samo od sebe se to nevyřeší. Musíte vyrůst jako osobnost a musíte se těmit bloky a komplexy prokousat. Samozřejmě, že upadnout do osidel narcise může naprosto každý člověk, ale empat je k tomu mnohem zranitelnější.

Vaším tématem pravděpodobně bude dětské trauma, kdy za vámi rodiče chodili pro podporu, radu a pomoc, místo aby oni podporovali vás. Takže jste se dostali do situace, kdy jste jako děti pracovali s vašimi rodiči na jejich problémech, ochraňovali jste je, přičemž jste cítili potřebu to dělat, aby vás rodiče milovali, přijali a na oplátku zase podpořili oni vás. Vzalo vám to pocit bezpečného prostoru, místo toho jste se ocitli v prostředí, kde jste museli být stále na pozoru a hlídat vaše rodiče a řešit jejich problémy. Tento nedostatek rodičovské ochrany a podpory způsobil, že se v dospělosti cítíte být nedocenění a nepodporovaní. Hledáte někoho, kdo vás přijme a s kým vytvoříte bezpečný prostor. Narcista dojem bezpečí intenzivně vyvolává, protože je dokonalý a neomylný a to je to, proč mu sedáte na lep. Dokud nepochopíte tuto iluzi, tak se z toho nedostanete. Neomylný není nikdo na světě a nikdo vám nerozumí lépe, než vy sami. Tak to je.
Možná je vaším tématem opakovaná potřeba někoho napravit, protože máte pocit, že si ho tím zavážete, připoutáte si ho k sobě a potvrdíte tak svoji hodnotu. To vás opakovaně vrhá do toxických vztahů se špatnými lidmi a má to opět kořen ve vašem dětství a v tom, že vás rodiče dost nechránili a nepodporovali, když jste to potřebovali.

Možná je pro vás tato představa nová, tak ji ještě rozšířím.
V knize Vychováváme děti a rosteme s nimi je vysvětlený zajímavý mechanismus, jak vychovat samostatného jedince, který je nezávislý a nepotřebuje potvrzení od svého okolí, aby se cítil být plnohodnotným členem lidského společenství. Zkuste si tipnout, jak taková metoda asi probíhá a až budete mít svou teorii, pak teprve čtěte dál.
…..
Slyšeli jste o metodách nechat dítě vyřvat, nebo ho poslat do školky i když to nepotřebujete, aby se osamostatnilo, socializovalo a přestalo být tak závislé na rodičích? Podle zmíněné knihy je to úplně špatně. Nedostatek podpory, lásky a pocitu bezpečí vytvoří jedince, který je ve svém dospělém životě závislý na podpoře druhých lidí, protože nedostal prostor, ve kterém by mohl bezpečně vyrůst a dospět. Odložit někam dítě proti jeho vůli, mu bere bezpečí a narušuje jeho důvěru v rodiče a tento svět. (Zmínila jsem školku jako příklad… neberte to jako dogma. Některé děti tam chodí rády a pak je to v pořádku.)
Zajímavé také je, že když se zeptáte různých lidí, kteří mají nějaký sebepoškozující zlozvyk, jako kousání nehtů, drápání strupů, nebo žužlání vlasů, většinou si vzpomenou, že s tím začali ve školce. Tento zlozvyk si vyvinuli, aby ventilovali svůj stres a nepohodu z izolace a toho, že se jim něco děje proti jejich vůli a rodiče je před tím nechrání. Pro okolí je to volání o pomoc, ale místo toho se děti jen okřikují a už se neřeší, proč se vlastně malé dítě poškozuje, co mu asi schází. Problém není to, že si cucá vlasy a kouše prsty. To je jenom symptom.
Takže metoda, jak vychovat samostatného potomka je, být tu pro něj a podporovat ho maximálně. Nedávat ho do školky, nebo někam jinam, pokud se tomu aktivně brání. Nějakou dobu to může být únavné, jenomže pak přijde fáze, kdy se dítě začne samo od sebe od rodičů odpojovat. Najednou chce být někde samostatně bez rodičů, chce si samo něco rozhodnout, chce nějaké věci dělat samo. Je soběstačné. Je to proto, že má bezpečný prostor, kam se může kdykoli vrátit pro podporu, takže má sebevědomí vyjít ven mimo svou komfortní zónu a být tam nezávislé. Protože ví, že mu kryjete záda, i když tam fyzicky nejste.
Pokud to dítě bezpečnou základnu, kam by se mohlo vrátit pro ochranu nemá, tak logicky nemůže mít sebevědomí k tomu, aby se osamostatnilo a dělalo chyby. Nemůže si to prostě dovolit. V nebezpečném nepodporujícím prostředí se chyby neodpouštějí. V bezpečném a podporujícím prostředí chybu společně vyřešíte. A to je zásadní rozdíl.

Někdy proti tomu zaznívá argument, že přílišnou péčí dítě rozmazlíte. Rozmazlené dítě nevznikne tím, že s ním jste. Rozmazleného spratka vytvoříte tak, že s ním nejste a pak ho po týdnu své nepřítomnosti a nezájmu zkoušíte podplatit drahým dárkem, nebo výletem. Také jste nekonzistentní, nenastavili jste mu jasné hranice a nevyžadujete jejich dodržování. Takové dítě opět cítí nejistotu a je nešťastné. Opuštěné dítě se učí citové manipulaci, aby přivolalo absentující rodiče a ti kolem něj pak skáčou, protože mají výčitky svědomí, že se dítěti nevěnují, přitom i povolují hranice. Rozmazlenost tedy nevychází z lásky a pozornosti rodičů, vychází z pravého opaku. Dítě nemůžete skazit tím, že ho milujete a že se mu věnujete. Můžete ho ale skazit tím, že na něj kašlete, pak to s výčitkami svědomí doháníte a nenastavili jste mu pevný režim.

Takže pokud jste empat, který opakovaně končí ve spárech narcisů, pravděpodobně jste tohle zažili.

Co s tím máte teď dělat, pokud jste se poznali? Váš úkol v této situaci je uvidět to, přijmout to a odpojit se od vašich rodičů jako individuální bytost. Stalo se vám to, ano bylo to špatně, ublížilo vám to, způsobilo vám to trauma, je to důvod, proč se takto cítíte a proč teď přitahujete špatné a toxické lidi.
Soustřeďte se na to, abyste pochopili svůj skutečný motiv, proč to děláte. Můžete si říkat sakra, ale já nic nedělám naschvál, já za to nemůžu, že mě vyhledávají špatní lidé… To, co děláte špatně je, že při setkání se špatnými lidmi svolíte a že na jejich hru přistoupíte, necháte se zneužívat a visíte na jejich velikášství. Vaší chybou není, že potkáte špatného člověka – těch je všude dost a vyhnout se jim nejde. Vaší chybou je ta fáze, kdy si je pustíte do života, do postele.
Odkažte špatné lidi kam patří, protože si uvědomujete, že jejich toxiny nepotřebujete a nepotřebujete si na sebe přenášet jejich pocit dokonalosti a oprávněnosti. Místo toho se individualizujte a najděte si svoje vlastní zdroje, místo toho abyste čerpali z ega někoho jiného.

Jako empat máte přirozenou tendenci být zaměření ven a dávat. Vaším úkolem v této fázi je, obrátit svou pozornost na sebe a ptát se co já chci, co já potřebuji, co mi udělá dobře, co je moje téma. Přestat záviset na uznání druhých lidí a nebrat si je za své. Co si někdo myslí, není váš problém, nebo vaše věc. To je jeho vnitřní vesmír, ne váš. Starejte se o svůj. Uznejte se sami a budujte svou vlastní jedinečnou osobnost. Stanovte si své hranice, svou integritu, svoje pravidla a když se někdo chová jako idiot, ozvěte se a přestaňte na sebe svalovat vinu za cizí špatné chování.

Některé věci poleví a odejdou jenom tím, že je pochopíte. Jsou jako bubáci, které rozpustí světlo vaší baterky. Jenom vaše uvědomění samo o sobě, má moc zrušit některé tyto sebedestruktivní a závislé programy. Je to proto, že některé věci jsou shodné jen na určité úrovni vědomí. Uvědoměním postoupíte o něco dál a na této pokročilejší úrovni už daný program nefunguje, protože je na vás příliš primitivní – prostě ho prohlédnete a vidíte, jak je hloupý, směšný. Rozpustíte ho tím, že ho přestanete brát vážně. Děje se to samovolně, přirozeně, jak vaše osobnost zraje a roste. Píšu o tom také ve své knize Svítání, která je o sebelásce a sebepřijetí.
Jiné věci mohou být hlubší a mohou vyžadovat terapii, uvolnění emočních blokád, někdy pomůže i čas. Určitě se při své práci zaměřte na téma léčby vnitřního dítěte. K emočním blokádám se vrátím později, v jiných článcích.

Léčba vnitřního dítěte je velmi vhodná a může velmi dobře zabrat, protože zde mohou ležet bloky a problémy, které vedly k tomu, že osobnost člověka nedozrála. Když si třeba vezmete děti do pěti let věku, chovají se jako narcisové. Snaží se přikazovat, co se bude a nebude dělat. Často jsou sobecké a bezohledné. Narcismus může pramenit i z toho, že v odpovídajícím věku došlo k traumatu a blokaci, která způsobila, že se ego jedince zaseklo v tomto věku, nedozrálo a jedinec tuto diktátorskou fázi nikdy nepřerostl.

Osvoboďte se od identity, ve které se musíte někomu zavděčovat a někomu sloužit, abyste byli hodnotní a uznaní. Starejte se o sebe, je potřeba abyste vyléčili sami sebe. Jako empat máte perfektní předpoklady to zvládnout. Přestřihněte pupeční šňůru mezi vámi a vašimi rodiči, protože vy nejste vaši rodiče a ani nemůžete za to, jak se k vám chovali, nebo že na vás kašlali.

Netolerujte špatné chování. Možná ho tolerujete, protože jste v minulosti nic dobrého a zdravého nezažili, ale to je špatně a narcista z toho těží. Vaším tématem je nastavení zdravých hranic, naučit se říkat Ne a je to odvaha odmítnout něco, co je nefunkční a toxické, protože víte, že máte na víc. Že máte taky právo na zdravé vztahy. Máte právo na loajální přátele. Taky máte právo najít si někoho normálního a mít normální rodinný život bez emocionální horské dráhy a bez kulervoucích dramat. A že si nemusíte pouštět do života toxické lidi jenom proto, že to po vás chtějí, nebo že vypadají, že to potřebují.

Nejste špatní, ani nejste rozbití. Zasloužíte si hezký život, dobré vztahy a jste hodnotní lidé. Nikomu to nemusíte dokazovat. Držím vám palce.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2023