Aluška.org: Věděním ke svobodě

Ztratit v životě směr může být šokující, demoralizující a skutečně depresivní. Někdy se toto ztracení může objevit při změně práce, rozpadu vztahů, dokončení vzdělání, nebo jste možná prošli velkou životní změnou, jako je svatba, rozvod, smrt v rodině, nebo narození dítěte. Možná cítíte celkovou malátnost a neklid. Ztracenost se objevuje i po prodělání těžkého traumatu, jako je náhlá ztráta domova, nebo přežití napadení. Můžete mít pocit, že vaše vytyčená cesta zmizela neznámo kam, teď nevíte co máte dělat a můžete se zlobit… Na lidi, na svět, na své strážné anděly, že vás nechali padnout do tohoto stavu, že vás nechrání a že vám neradí.
Můžete ztratit jistotu ohledně věcí, kterým jste věřili a na které jste se spoléhali. Zjistit, že věci nejsou tak růžové a snadné, jak jste si mysleli, může být hrozná facka. Ztratit směr je opravdu deprimující stav a může přetrvávat dlouhou dobu.

Když se člověk existenčně ztratí, je s touto zkušeností spojeno i mnoho vnitřního potlačeného studu, například:
„Neměl bych už v tomhle věku mít svoje švestky srovnaný?“
„Myslel jsem si, že konečně znám svou cestu, tak co se sakra stalo?“
„Proč mám pocit, že chci najednou dělat něco jiného, když už jsem vynaložil tolik úsilí!?“
„Co je se mnou špatně?“
„Ostatní lidé v mém věku už mají/dokázali …. a já se plácám ve ztracenosti?“

Ne, není s vámi nic v nepořádku. Ztracenost je naprosto normální životní etapa a VŠICHNI lidé si touto zkušeností projdou (dokonce mnohokrát).

Příčiny životní ztracenosti
Pokud jste ztracení, je to jakobyste neměli žádný směr. Neznáte odpovědi na své zásadní otázky, nevíte co dělat dál. Proč se vám to ale stalo? Nejčastěji jsou to následující důvody:

– Život, cesta nebo směr, kterým se nyní pohybujete, není v souladu s vašimi hlubšími potřebami, sny nebo dary.
– Jste připraveni růst a vyvíjet se jako člověk zcela novým a odlišným způsobem.
– Jste odpojeni od hlasu svého srdce a duše. Zastavili jste se, abyste si odpočinuli a znovu se spojili se svým vyšším já.

Často je pocit ztracenosti známkou toho, že jste příliš naslouchali hlasu své mysli (neboli ega), místo abyste upřednostili vedení tiššího, ale moudřejšího hlasu vaší duše. Jindy je pocit ztracenosti prostě známkou toho, že jste připraveni metaforicky shodit starou kůži, která je už příliš napjatá, omezující, a rozrůst se novými a nepředvídatelnými způsoby.

Je normální, že jsem ztratil životní cestu?
Ano! Je to součástí lidské zkušenosti. Na světě není žádný člověk, který by měl všechno naprosto jasné a vyřešené. To prostě není reálné. Být člověkem znamená být ve stavu plynutí, změn a evoluce. Dočasná ztracenost je úplně normální součást tohoto procesu.

V přírodě můžeme všude pozorovat okamžiky přechodu a změn. Totéž se děje i s lidmi, ale protože obvykle nejsme v kontaktu s Tao, neboli proudem Ducha, interpretujeme rozumově tyto přirozené posuny jako: „něco se tu po*ralo“. Cítíme se ztraceně a začínáme se tím pocitem obsesivně zabývat, místo abychom volně plynuli s evidentní změnou. Když procházíte životní změnou a evolucí, nemusí být okamžitě jasné, kam vás to vede. Cesta se narýsuje později, možná i za pár let, ale musíte k tomu první uzrát vy, nebo okolnosti.

Co dělat, když se ztratíte v životě
Můžete prožívat etapy úzkosti, smutku a deprese. Tyto problémy mohou navíc způsobit, že se budete cítit izolovaní, nepodporovaní a osamělí, zvláště pokud se vám zdá, že všichni ostatní už to srovnané mají, takže za nimi zaostáváte (což je naprostá iluze, nevěřte na dokonalost, neexistuje).

Jak znovu najít sám sebe a svou cestu:
– Udělejte si čas a prostor pro samotu a opravdu narovinu se ptejte sami sebe, co chcete a jak to realisticky provedete. Pokud na to nemůžete přijít hned, musí to ve vás první uzrát.
– Ptejte se sami sebe, co opravdu potřebujete, co vašemu životu chybí a jakou realistickou cestou to lze získat.
– Pěstujte v sobě vědomí vlastní suverenity. Odpojte se od vlivu, vleku a manipulace jiných osob, protože pokud nejste sami sebou a neděláte vlastní rozhodnutí, možná je to důvod, proč jste se ztratili.
– Prozkoumávejte, cestujte a přemýšlejte
– Opusťte vše, co ve vás posiluje neautenticitu, přetvářku a omezené myšlení.
– Zaměřte se na spiritualitu a spojení se svým vyšším Já. Objevte svou božskou podstatu.

Pokud rádi píšete, založte si deník. Může to být i word v počítači, pokud vám psaní rukou nevyhovuje. Ve svém deníku pozvolna zkoumejte následující témata:
1. Proč se díky pocitu ztracenosti v životě cítíte tak moc nepohodlně? Prozkoumejte své myšlenky a pocity.
2. Pokud byste mohli ve svém životě změnit jakoukoli jednu věc bez destruktivních důsledků, co by to bylo a proč?
3. Jaká je vaše jedinečná definice „úspěchu“?
4. Pojmenujte pocity, které se ve vás v poslední době objevují. Jaké hlubší lekce se vás mohou snažit naučit?
5. Kdybyste si mohli vybrat nějaké duchovní zvíře, které by vás právě teď doprovázelo na vaší životní cestě, jaké by to bylo a proč?
6. Z hlavy si vypište pět svých hlavních životních hodnot. Pak se nad nimi zamyslete.
7. Vyjmenujte tři základní potřeby ve vašem životě, které zásadně potřebujete mít.
8. Všichni máme v mysli vysněné nebo idealizované já, které se snažíme naplnit. Jak vaše fantazijní já vypadá, zní a jak se chová? Může vás toto fantazijní já v nčem omezovat?
9. Jak zní hlas vaší mysli vs. hlas vaší duše? Jak poznáte mezi nimi rozdíl?
10. Ve kterých částech života jsi byl nejnešťastnější a proč?
11. Ve kterých částech života jsi byl nešťastnější a proč?
12. Pokud by vám nikdo jiný ve vašem životě neříkal, co máte dělat nebo kým byste měli být, co by vám řekl váš vnitřní hlas?
13. Položte si ruku na srdce a představte si, že před vámi sedí moudrý starý muž, nebo babička. Co by vám poradili? Zapište jejich rozmluvu.
14. Co rádi děláte ve svém volném čase? Pokud vás nic nenapadá, co jste rádi dělali jako teenager nebo jako dítě? Jak to můžete zařadit do svého života?
15. Všichni v sobě nosíme mnoho „měl bych“, které omezují naši schopnost být pravdiví sami k sobě. Uveďte některá svá „měl bych“ a zamyslete se nad nimi. (Např. „Měl bych studovat na lékaře, protože to po mně rodiče chtějí“, „Měl bych být šťastný z této pracovní nabídky“, „Měl bych se s touto osobou přátelit“ atd.)
16. Jak se teď lišíš od tvého já před rokem? Co se změnilo, vyvinulo a zlepšilo?
17. Jaká je přínosná nebo dobrá stránka této životní ztracenosti?
18. Zhodnoťte svůj život z perspektivy smrtelné postele. Na co jste nejpyšnější, co jste ve svém životě udělali nebo zažili?

Všechny tyto otázky vám přímo nebo nepřímo pomohou získat určitou jasnost a perspektivu ohledně toho, kde se právě teď nacházíte na klikaté cestě svého života. Buďte na sebe jemní a nespěchejte. Naskočit znovu na koně, pokud to byla velká rána co vás z něj smetlo, může vyžadovat hodně času a práce.

Ztratit se v životě je normální a je to také zdravé pro váš rozvoj a růst
Pocit ztracenosti je známkou toho, že rostete a vyvíjíte se jako osobnost – nebo jste přinejmenším přišli na práh změny. Všichni jednou musíme přerůst staré způsoby myšlení a bytí, pokud se chceme dostat dál. Pocit ztracenosti přichází, když vstoupíme do tohoto nepříjemného hraničního prostoru růstu a transformace. Je to děsivé, ano… Ale představte si, že bychom všichni vždy cestovali po stejné dokonalé rovné cestě, nikdy se neodchýlili a nikdy nebyli postaveni před žádnou výzvu… jak nudné, jak prázdné. Z toho by se nikdo nic nenaučil. Byli bysme navždycky nezralé nezodpovědné děti.

Neznat cestu není nutně špatná věc. Znamená to, že jsou před námi nové možnosti, které zatím úplně nevidíme a neznáme. Důležité je, využít tento čas pro pokládání správných otázek, pečovat o své psychické zdraví a zjistit, co od života chceme. Pokud vaše ztracenost vytvoří prázdný prostor a uvolní vám čas, investujte ho do vzdělávání, sebezdokonalení a duchovního rozvoje, protože to je přesně to, co se od vás v této fázi života chce: Abyste rostli.