Aluška.org: Věděním ke svobodě

Když se řekne duchovní rozvoj, či spirituální praxe, většinou si asi představíme meditaci. Meditace však není všelék a přestože je to nepochybně mocná metoda, je to pouze jedna z cest a forem, kterých ve skutečnosti existuje mnoho. Například většinou nevyřeší hluboce zakořeněné problémy a šrámy, které si většina lidí nese. Bez ohledu na to, jakou duchovní praxi si zvolíte, bez toho aniž byste ji doplnili odpovídající duchovní psychologickou metodou, je pak vaše cesta deformovaná, neplnohodnotná, povrchní a může se i stát zcestnou.

Naše duchovní cesta totiž vždy potřebuje prvek psychologického zkoumání a léčení, jinak jsme náchylní k typickým problémům, jako je duchovní materialismus, duchovní narcismus, popírání reality, vyhýbání se realitě, represe, disociace, odpojení od okolí, špatný pocit ze sebe sama, retraumatizace, nebo přepadnutí přes hranu zdravého duchovního života do imaginárního světa vytrženého ze skutečnosti, co může vyústit i v psychické nemoci, nebo zhoršit již existující. Psychologický objektivní vliv je to, co duchovně hledajícího udrží na pevné půdě.

Jako všechny věci v životě, i spiritualita se potřebuje postupem času vyvíjet. Nezralá spiritualita je infantilní, vyhýbavá, represivní a omezující. Aby mohla uzrát, potřebujeme sjednotit svět spirituality a psychologie.

Duchovní psychologie
Je kombinace spirituality a psychologie. Zkoumá, jak mysl ovlivňuje duchovní vývoj a naopak, jak duchovní vývoj ovlivňuje způsob myšlení a vnímání. Duchovní psychologie je někdy označována také jako transpersonální psychologie, protože přesahuje osobní rovinu a přechází do roviny metafyzické.

Témata zkoumaná duchovní psychologií zahrnují:
Zjišťování, pojmenování a léčení duševního, emocionálního nebo fyzického traumatu.
Zkoumaní fenoménu ztráty duše a nalezení cesty ke zvládnutí tohoto stavu.
Sjednocení mysli a srdce.
Objevování vlastního duchovního poslání.
Pochopení smyslu života.
Uvolnění zablokované energie.
Vnitřní práce skrze rané vnitřní šrámy.
Práce s vnitřním dítětem a práce se stíny
Průchod temnou nocí duše.
Získání přístupu ke své pravé přirozenosti.

Existuje mnoho témat, která duchovní psychologie zkoumá a mohou vám pomoci prohloubit vaše zkušenosti. Vše záleží na vašich aktuálních potřebách.

Když se povrchově podíváme na tyto dva obory, psychologie a spiritualita, někomu může připadat, že jsou neslučitelné, nebo popisují zcela jiné věci jiným jazykem. Ve skutečnosti mají psychologie a spiritualita mnohem více společného, než si lidé běžně myslí.
Slovo „psychologie“ pochází z kořene psykhē, což znamená „dech, duch, duše“ a „logia“, což znamená „studium“. Původním smyslem psychologie totiž bylo studium duše. Tato definice je na hony vzdálená sekularizované klinické psychologii moderního světa, která je více zaměřená na mysl.
Aby člověk mohl být úspěšný a někam se skutečně dostal, téměř vždy je zapotřebí být i tak trošku psycholog a platí to nejen pro duchovní rozvoj a obecnou práci s lidmi, ale také pro práci se zvířaty a práci sám se sebou.

Psychologie a spiritualita pojmenovává a zkoumá mysl, duši a ducha. Proto se nejedná o oddělené, ani protichůdné obory. Tak jako jsou neoddělitelné hloubka a hladina moře, stejně tak je neoddělitelný duch a psychologie každého člověka. Stejně jako v oceánu, je i v nás hloubka a povrch.
Jinými slovy, všichni máme horizontální osu (naše pozemské já) a vertikální osu (naše duchovní Já). Naše horizontální Já je zaměřeno na konání a stávání se někým. Naše vertikální Já je zaměřeno na bytí a volné plynutí. Máme-li žít život ve svobodě, rovnováze a celistvosti, musíme ctít a chápat oba dva aspekty. Opominutím jednoho, ztrácíme kvalitu a pokrok ve druhém.

Proč psychologie sama o sobě nestačí
Psychologie je velmi užitečná. Všichni jsme prošli určitou úrovní toxického sociálního podmínění, traumatu a prvotních zranění. Proto je klíčové, abychom tyto problémy prozkoumali a propracovali, abychom mohli žít klidnější život (a nenakazili tím naše děti, rodinu, přátelství a pracovní vztahy). Ale psychologie sama o sobě nestačí. Když psychologie postrádá spiritualitu, je sterilní, sebestředná a prázdná… postrádá hlubší význam a vyšší cíl.

Díky psychologii a jejímu uplatnění se dokážeme stát funkčnějšími členy společnosti, ale chybí nám hlubší napojení na život. Psychologie je velmi podobná králičí noře: čím hlouběji kopáte, tím víc najdete. A čím více psychologických odpadních vod najdete, tím je pravděpodobnější, že se začnete patologizovat a uvíznete v příbězích vytvořených myslí v nekonečné smyčce zkázy.
V tomto smyslu se psychologie může stát jedem i lékem zároveň. Na jedné straně poukazuje na všechny způsoby, jakými jsme „nedostateční, emočně labilní, zranění a nedostatečně naladění na druhé a na jejich potřeby“, na druhé straně nám dává všechny nástroje, které nám pomáhají překonávat tyto patologie…
V jakém bodě existuje skutečné sebepřijetí, nebo dokonce transcendence za omezené ego? V jakém bodě už končí psychologie a začíná spiritualita?

Dokonce i Jung pochopil paradox psychologie a pasti sebezdokonalování, když napsal: „Tu a tam se v mé praxi stalo, že pacient přerostl sám sebe kvůli neznámým možnostem, a to se pro mě stalo zážitkem prvořadé důležitosti. Mezitím jsem se naučil, že všechny největší a nejdůležitější problémy života jsou v zásadě neřešitelné. Musí tomu tak být, protože vyjadřují nezbytnou polaritu, která je vlastní každému samoregulačnímu systému. Nikdy je nelze vyřešit, ale pouze přerůst.“

Pokud můžeme někdy překonat naše problémy, psychologie je vůdčí rukou, která nám pomáhá v tomto procesu. Někdy psychologie urychluje proces růstu. Ale velmi často je psychologie prošpikována paradoxním spodním proudem sebesabotáže. Čím více na sobě pracujeme, tím více se cítíme chybující a nedostateční.

Proč spiritualita sama o sobě nestačí
Realizace sama o sobě nutně nemění bytost jako celek. Člověk může mít nějaké světlo na duchovním vrcholu vědomí, ale části dole zůstávají tím, čím byly.

Jakákoli čistě duchovní cesta (tím jsou myšleny cesty, které se zaměřují výhradně na metafyzické a transcendentní části nás a našeho života) nestačí. Když spiritualita postrádá psychologický prvek, je odpojená od reality, disociativní, často nepodstatná, nepodložená či neužitečná a náchylná k mnoha znepokojivým problémům, jako je duchovní egoismus, duchovní materialismus a duchovní obcházení.

Mohli bychom meditovat mnoho hodin denně, mohli bychom být schopni dělat luxusní jógové ásany, mohli bychom mít čistou vysokovibrační stravu, mohli bychom pochopit zákon přitažlivosti zezadu dopředu, mohli bychom znát všechny podoby duchovního člověka, ale to vše je jen třpytivá šaráda, pokud se nedokážeme srovnat sami se sebou a čelit svým psychologickým problémům a vnitřním stínům.

Bez hlubokého a upřímného sebepřijetí spočívá duchovní život na nebezpečném psychologickém základu a není ničím jiným než únikem do světa iluzí. Pokorné sebepoznání je nejzákladnější podmínkou každé skutečné spirituality.

Joseph Burgo, psychoterapeut a psychoanalytik, k tématu napsal: „Každý vás učí, jak najít štěstí, jak zažít bezpodmínečnou lásku atd. a svépomocné a duchovní komunity jsou toho plné.
Zatímco touha najít lásku, štěstí a překonat obtížné emoce je normální, nezabýváme se hlavní příčinou našeho utrpení, které se může a bude objevovat znovu a znovu.“

Spiritualita může být snadno použita k útěku, vyhýbání se, znecitlivění a potlačení hlubších problémů v nás, to vše ve jménu „lásky a světla“.
To, že jste zažili úžasné duchovní probuzení, četné mystické zážitky, smrt ega a cokoli dalšího, neznamená, že jste se vyvinuli na skutečně hluboké úrovni.

Ztratit se ve světle
Existuje hodně způsobů, jak se dá ztratit ve světle, stejně snadno a pořádně, jako ve tmě. Například meditace je často propagována a nabízena jako lék na skoro všechny naše neduhy, a přestože má zcela jistě konstruktivní přínos, je značně omezená svým rozsahem působení, pokud postrádá doprovodnou psychologickou práci.

Renomovaný učitel buddhistické meditace Jack Kornfield o tom píše: „Mnoho mých studentů používá meditaci nejen k objevení vnitřní říše a nalezení vnitřní rovnováhy, ale také k útěku. Protože se bojíme světa, bojíme se žít naplno, bojíme se vztahů, bojíme se práce, nebo se bojíme nějakého aspektu toho, co to znamená být naživu ve fyzickém těle, utíkáme k meditaci.
Kdo to chvíli cvičil, pravděpodobně uviděl nějaký takový prvek ve svém srdci a mysli. Musíme pochopit, že meditaci, stejně jako jakýkoli jiný druh terapie nebo techniky, lze použít domyslným způsobem: k větší vnitřní svobodě, k vnitřnímu osvobození, k otevření svého srdce.
Může být však také použita obranným způsobem: ke službě svému egu a našim strachům. Ztišíme se tím, že sledujeme svůj dech a vytěsníme veškeré obtížné emoce, takže se nemusíme potýkat se svými problémy. Tím, že věnujeme svou pozornost světlu, abychom se mohli vyhnout určitým aspektům našeho stínu a naší temné stránce, se nerozvíjíme.“

Zde přichází na scénu psychologie: Pomáhá nám čelit těmto hlubším problémům, prozkoumávat je, přijmout je a léčit se. Existuje mnoho oblastí, kde je psychologie lépe vybavena a dokáže člověku pomoci rychleji, než meditace. Například: strachy a fóbie, problémy ve vztazích, pracovní problémy, smutek, nedokončené záležitosti, problémy se sexualitou, raná zranění…

Potřebujeme, aby v našem životě spiritualita i psychologie pracovaly současně, abychom dosáhli svého evolučního a duchovního potenciálu jako lidské bytosti.

Duchovní psychologie: Manželství Východu a Západu
Jaký je tedy lék na omezení a toxicitu, která je vlastní čistě psychologické i čistě duchovní cestě? Odpovědí je manželství východu a západu. Spojení spirituality a psychologie.
Duchovní psychologie ctí relativní a absolutní, subjektivní a objektivní, mysl a srdce, tělo a duši, východní i západní přístup k osobní transformaci. Duchovní psychologie je holistická praxe, která bere v úvahu všechny aspekty bytí člověka – od pozemských problémů, až po metafyzické.

Jak píše súfijský mystik Llewellyn Vaughan-Lee: „Procesy vnitřní transformace jsou jak duchovní, tak i psychologické. Duchovní práce je probuzení do vyššího stavu vědomí: vědomí srdce. Psychologická práce zahrnuje čištění psychiky od všech podmínek, psychologických bloků a komplexů, které by mohly brzdit naše duchovní uvědomění.
Integrací protichůdných aspektů sebe sama vytváříme základ pro duchovní život, bez kterého by jakékoli vyšší vědomí bylo zkreslené a mohlo by vytvořit nebezpečnou nerovnováhu.
Psychologická práce připravuje psychiku na intenzitu vnitřních prožitků; vytváří prázdný, nekontaminovaný vnitřní prostor pro probuzení naší vlastní božské podstaty.“

V tomto smyslu je psychologie – západní přístup k transformaci – jako zahradník, který připravuje půdu naší bytosti pro duchovní růst tím, že odstraňuje veškerý plevel a odpad.
Když postrádáme očistné a zušlechťující účinky psychologie, náš duchovní růst se může znečišťovat nevyřešeným vnitřním stínovým já, které vytváří případy duchovního obcházení a dokonce duchovního narcismu.
Když však naše spiritualita není poháněna našimi nevyřešenými vnitřními zraněními a stíny, vychází z jasného místa, ze srdcem pociťované a duší řízené touhy nechat jít, vyvíjet se a transformovat se.
Je-li psychologie formou, spiritualita je beztvarost. Jestliže se psychologie zaměřuje na osobní pravdu, význam a problémy, spiritualita se zaměřuje na neosobní absolutní pravdu a přímou realizaci Božství. Obojí jde ruku v ruce.

Neosobní je pravda, i osobní je pravda; jsou stejnou pravdou viděnou ze dvou stran naší psychologické aktivity; ani jedna sama o sobě nepodává úplný popis Skutečnosti, a přesto se k ní můžeme přiblížit oběma.
Když spojíme moudrost Východu a Západu, máme celou cestu, která nám pomáhá posunout se za inflaci ega, duchovní materialismus a iluzi do říše skutečné transformace.

Je pravda, že existují některé starověké východní duchovní cesty, které jsou docela komplexní a vícevrstvé. Ale západní mentalita je velmi odlišná od východní. Jak píše psychoterapeutka a jogínka Mariana Caplan: „Je důležité si uvědomit, že většina současných duchovních tradic jednoduše nebyla navržena tak, aby pronikla buněčným či psychologickým zraněním, způsobeným typem traumatu, který je obvyklý v západní kultuře. Pochází z rozbitých domovů, odpojení od našich těl, od přírody a odcizení od autentického zdroje duchovní moudrosti.“

Západní psychika se od východní výrazně liší v tom, že je mnohem křehčí. Většina z nás postrádá soudržné rodiny, kulturu nebo pevný systém víry, které by nás podporovaly, a to má velký dopad na naši duchovní cestu (ať už si to chceme připustit nebo ne).

Jung komentoval překlad taoistického textu Tajemství zlatého květu od Richarda Wilhelma takto: „Nemůže být větší chyba, než když se člověk ze Západu pustí do praktikování čínské jógy, protože to by pouze posílilo jeho vůli a vědomí proti nevědomí a vyvolalo by právě ten účinek, kterému je třeba se vyhnout. Jeho neuróza by pak byla jednoduše zesílena. Nelze dostatečně zdůraznit, že nejsme orientálci a že v těchto věcech máme úplně jiný výchozí bod.“

Jungův názor, že by se lidé ze Západu měli vyhýbat východním svépomocným metodám, je sice krátkozraký, ale vyjádřil zajímavou myšlenku. Musíme mít na paměti, že náš přístup k duchovní cestě musí obsahovat i západní metody léčení, které odpovídají naší kultuře a jejím specifickým problémům. Nemůžeme jednoduše rovnou přesídlit do zvyků a praktik východu…
Mohou lidé z Východu také těžit z duchovní psychologie? Ve většině případů ano. S nárůstem globalizace je mnoho východních kultur stále více vystaveno západnímu myšlení a společnosti. V důsledku toho se nyní mnoho nedotčeně zachovalých východních způsobů života rozpouští – a s tím přichází celá řada problémů (a příležitostí). Aby bylo možné těmto nevyhnutelným problémům čelit, budou lidé z Východu potřebovat také duchovní psychologii, která pomáhá vypořádat se s destabilizující dobou, ve které nyní žijeme.

Jak vnést duchovní psychologii do vašeho života
Abychom postupovali vyváženě, musíme do našich životů vnést duchovní psychologii. Nedá se to obejít. Příliš mnoho z jedné cesty může v našich životech snadno způsobit zmatek. Potřebujeme obě cesty, abychom našli radost, vnitřní mír, lásku a svobodu, které hledáme.

Začleňte práci s vnitřním stínem do všech svých duchovních praktik. Prozkoumat své stínové já je zcela zásadní. Když používáme spiritualitu, abychom se vyhnuli své bolesti a temnotě, vede to k problémům, jako je slepá víra, ztráta rozlišovací schopnosti, skupinové myšlení, duchovní narcismus, mentalita „my vs. oni“, grandiozita…
Začněte tím, že se sami sebe zeptáte: „Jakými způsoby využívám tuto praxi k tomu, abych se vyhnul něčemu nepříjemnému ve mně, nebo se od toho odpojil?“
Prozkoumejte své skryté motivy. Můžete také požádat důvěryhodného přítele, milovaného člověka nebo duchovního poradce o upřímný názor na věc.

Pokládejte si často otázky typu Proč. Pomáhá to proniknout do jakékoli iluze nebo klamu na osobní cestě. Můžeme se například zeptat: „Proč věnuji tolik času této duchovní praxi? Proč tak zoufale chci cítit blaženost? Proč se takto oblékám? Proč chci prozkoumat zrovna tuto část sebe?“

Budujte si vztah se svým vnitřním dítětem. Pokud máte zraněné vnitřní dítě, je velmi pravděpodobné, že použijete spiritualitu k tomu, abyste se pokusili pohřbít svou bolest. Duchovní obcházení je často výsledkem nevyřešeného vnitřního dítěte, které věří, že kdyby bylo „dost dokonalé“, všechno se spraví.
Nevyřešené vnitřní dítě má také svou temnou stránku: Je arogantní a odmítá vidět život ostatní a sebe sama jasně, protože mu to něco v co věří říká, že je výjimečné a nadřazené. Takže u lidí, kteří mají těžce raněné vnitřní dítě, může být spiritualita použita k upevnění sebe sama v dogmatickém, ustrnulém, nejsvatějším postavení a k černobílému způsobu vidění světa.

Ke každé duchovní praxi připojte i psychologický koncept. Chcete-li vytvořit rovnováhu, zhodnoťte svou současnou cestu.
Třeba si vezměte list papíru a rozdělte ho na dva. Na jednu stranu zapište všechny duchovní praktiky, kterým se věnujete. Na druhou stranu si zapište všechny psychologické praktiky, kterým se věnujete.
Čeho máte víc, duchovní nebo psychologické strany? Toto cvičení je jednoduchý způsob, jak zjistit, kterou stranu preferujete více.

Pokud potřebujete více nápadů, jak do svého života vnést psychologický vliv, prozkoumejte následující nápady:
Práce s archetypy
Změna vzorců destruktivního myšlení
Zkoumání základních vnitřních přesvědčení
NLP – neurolingvistická psychoterapie
Enneagram
Učení se sebelásce a sebepéči

© aluska.org 2024