Aluška.org: Věděním ke svobodě

První díl seriálu najdete zde: Oxaláty 1: Žijete zdravě a přesto jste nemocní?

Ve skutečnosti naše tělo také produkuje oxaláty jako odpadní produkt stovek biochemických reakcí; průměrní dospělí lidé vytvářejí zhruba 12 mg oxalátů každý den. To je zvládnutelné množství, protože kapacita zdravých ledvin pro vylučování oxalátů je minimálně dvojnásobná. V průměru je celkový objem oxalátů v moči opouštějící tělo 15 až 40 mg za den, což je kombinace toho, co vytvoříme jako odpad látkové výměny, plus jakékoli další oxaláty ze stravy a dalších zdrojů.

Práh oxalátů v moči, při kterém je identifikována hyperoxalurie, je 40 mg denně nebo někdy 45 mg denně. Současný výzkum nám říká, že pokud jsou naše ledviny zdravé, můžeme bezpečně tolerovat asi 25 mg oxalátů denně v moči. To znamená, že optimální hladiny jsou 25 mg, nebo méně, za den. I malé zvýšení celkového množství oxalátů v moči (například z 25 na 30 mg denně) nás vystavuje většímu riziku poškození ledvin, ledvinových kamenů, chronického onemocnění ledvin a dalších zdravotních problémů, i když výsledky testů moči přímo neukazují na hyperoxalurii.
Když zatížení oxaláty překročí vylučovací kapacitu ledvin, může oxalát krystalizovat v malých kanálcích ledvin, neboli tubuly. Zdravé ledviny mají několik strategií, jak zabránit tomu, aby se v nich oxaláty při průchodu zadržovaly. Za prvé, povrchy tubulů jsou vytvořeny tak, aby odpuzovaly krystaly. Ledviny uvolňují citrát (který se váže na volný vápník) a hořčík (který váže oxalátové ionty), čímž se snižuje počet krystalů šťavelanu vápenatého, které se tvoří. Ledviny také produkují proteiny, které snižují shlukování krystalů a pomáhají bezpečně odvádět krystaly vápníku a šťavelanu z močových cest. Když se vytvoří velké množství krystalů oxalátů, ledviny odolné vůči kamenům mohou rozšířit své tubuly, aby se krystaly dostaly ven z těla. Tento systém funguje krásně u většiny zdravých lidí a dává našim ledvinám překvapivě vysokou toleranci vůči nadměrnému oxalátu a krystalům v moči – i když i to má svoje limity.
Někteří lidé se nedokážou dostatečně bránit proti vyššímu množství oxalátů z jídla, což může být způsobeno kombinovanými účinky jiných toxických zátěží, genetických rozdílů a metabolického stresu (vyvolaného především stravou). Jejich ledviny se po velkém zatížení oxaláty zcela nezotaví, což je činí náchylnými ke kamenům nebo chronickým ledvinovým problémům. Rozdíly v naší individuální biologii vysvětlují, proč příjem a vylučování oxalátů spolehlivě nepředpoví možný výskyt ledvinových kamenů.
Oxaláty ve stravě jsou klíčovým faktorem pro vznik ledvinových kamenů za šťavelanu vápenatého a onemocnění ledvin, ale poškození ledvin je pouze jedním typem poruchy, která může vzniknout v důsledku vysokého zatížení oxaláty. Ani vysoký stupeň tolerance oxalátů v našich ledvinách, nás neochrání před vznikem problémů s oxaláty jinde v těle.
Testování oxalátů v moči, aby se tak zjistil jejich nadbytek, je navíc velmi zavádějící, protože když jsou ledviny přetíženy a poškozeny oxaláty, objeví se v moči naopak méně oxalátů. Čím více je funkce ledvin narušena, tím je to horší. Při pokročilém onemocnění ledvin se ledviny mohou dokonce stát oxalátovými magnety, které je shromažďují, místo toho, aby z nich oxaláty odcházely.

Klinické příznaky oxalátového přetížení
Zakalená moč svědčící o nadměrném množství krystalů v moči
Opakované kvasinkové infekce nebo infekce močových cest, tuhost v tříslech
Epizodický dráždivý močový měchýř, časté noční močení, bolestivé močení nebo vysoká frekvence močení (dysurie)
Opakující se ledvinové kameny
Pravidelné otoky kloubů, bolest nebo slabost, včetně burzitidy, tendinitidy, artritidy
Nevysvětlitelné zažívací potíže nebo bolest břicha
Nevysvětlitelná mozková mlha, problémy s náladou, jiné neurologické potíže
Příznaky vazospasmu (nízký průtok krve): chlad, necitlivost, bolest, Raynaudův syndrom rukou nebo nohou, angina pectoris
Nevysvětlitelná bolest, jako je pálení v ústech a bolest zubů nebo pálení v genitáliích, konečníku nebo močových cestách
Zlomeniny kostí bez zjevné příčiny
Pomalé nebo neúplné zotavení po zranění nebo operaci
Nízká hustota kostí nebo smíšená hustota kostí s jednou oblastí vysokou a druhou nízkou
Nevysvětlitelné kožní nebo zrakové problémy

Výsledky testů
Neviditelná krev v moči, která je zjištěná při testování moči, obvykle epizodická (hematurie)
Mírně zvýšený kreatinin
Rychlost glomerulární filtrace (eGFR) na dolní hranici normy nebo pod normou
Počet bílých nebo červených krvinek na dolní hranici normálu nebo pod normálem
Anémie, jinak nevysvětlitelná
Zvýšený močový glykolát a l-glycerát (může znamenat zvýšenou vnitřní produkci)
Vysoký plazmatický glyoxal (ačkoli test není široce dostupný)

Chronické přetížení oxaláty postupně spustí dvě hlavní příčiny onemocnění: toxicitu a nedostatek. Ať už je to váš zažívací tratk, krevní cévy, kosti nebo mozek, nadbytečné oxaláty poškozují buněčné stěny, energetické systémy a narušují základní buněčnou funkci. Postupem času se nahromaděné oxaláty v těle projeví jako chronické zánětlivé onemocnění. Aby toho nebylo málo, oxaláty mohou zhoršit toxicitu jiných chemických látek a přitom uniknut odhalení.
Nízká míra zatížení oxaláty se nemusí projevit hned, ale vytrvalý metabolický stres a chronické nízkoprahové záněty mohou také vyústit v nemoc. Toxicita se může projevit až po mnoha letech, do té doby jsou projevy snadno přehlédnutelné. Jeden z problémů u toxicity je, že projevy můžeme snadno zaměnit za něco jiného a všimneme si jich v život ohrožujících případech, jako je akutní otrava, rakovina, nebo selhání ledvin.

Oxaláty nejenomže blokují naši schopnost využít minerály v potravě, ale zároveň nám minerály kradou z buněk a tělesných tekutin, jako je krev.

Poškození zažívacího traktu oxaláty může vyústit také v různé druhy intolerance. Paradoxně lidé s intolerancí na mléko – což je důsledek špatného zdraví střev – sahají po rostlinných náhražkách, které jsou však plné oxalátů a tím se problém prohlubuje. Nejhorší rostlinná mléka jsou:
mandlové mléko domácí, 160mg oxalátů na hrníček
mandlové mléko komerční, 14-35mg oxalátů na hrníček
sojové mléko, 20mg oxalátů na hrníček
konopné mléko, 11mg oxalátů na hrníček
Dobře je na tom naopak kokosové mléko, 3mg oxalátů na hrníček, lněné mléko (0,5mg) a kozí mléko (0mg)

Zatímco hodně šťavelanů (=oxalátů) zůstává v trávicím traktu (kde způsobuje podráždění a zánět), určité množství kyseliny šťavelové přechází do našeho krevního oběhu. Množství oxalátu vstupujícího do krevního řečiště po jídle ovlivňuje, jak rychle – a jak vážně – lidé onemocní na dietě s vysokým obsahem oxalátů, ale rychlost absorpce je obtížné pozorovat a měřit. Odhady toho, co absorbujeme do krve, se odhadují mezi 10 až 15 procenty spotřebovaného množství oxalátů. Vzhledem k úrovni příjmu oxalátů, která je dnes běžná, stačí i 10procentní míra absorpce, aby měla závažné zdravotní důsledky pro člověka.
Když člověk vstřebá více než 15 procent snědených oxalátů do krve, nazývá se to hyperabsorpce. U některých lidí může být podíl oxalátu, který se dostane do krve, dramaticky vyšší, až 72 procent. Bohužel, životní styl a faktory, které vytvářejí střevní hyperabsorpci, jsou běžné a často sdílené mezi členy rodiny, což způsobuje naše problémy s prosakujícím střevem, zvyšuje naši absorpci oxalátů, a tím i naši zranitelnost vůči oxalátům, které jíme. Hyperabsorpce je běžnou součástí života těch, kteří mají gastrointestinální zánět z jakékoli příčiny, ať už je to obezita, inzulínová rezistence, metabolický syndrom nebo jiný zánětlivý stav.
Existuje mnoho příkladů, včetně ženy z New York City zmíněné v první kapitole, které, i když měla dříve dobrou funkci ledvin, 10denní „detox zelenými smoothies“ způsobil trvalou ztrátu funkce ledvin. Před deseti lety podstoupila bypass žaludku kvůli obezitě. Existuje mnoho zdrojů toxinů poškozujících ledviny a střeva, ale jedna třída populárních léků proti bolesti stojí za zmínku podrobněji, protože představují dvojitý zásah, pokud jde o zranitelnost vůči oxalátům. Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID, jako je Motrin, Advil a podobné léky proti bolesti) mohou způsobit vážné střevní a ledvinové problémy. Tyto léky zvyšují naši zranitelnost vůči oxalátům a jejich akumulaci v těle.
Více než třetina uživatelů NSAID má ulcerozní kolitidu, což způsobuje hyperabsorpci oxalátů a podporuje potravinové alergie a intolerance, generalizovaný zánět a další chronická onemocnění. Jak dobře střevo funguje, má přímý vliv na to, kolik oxalátu se vstřebá.

Za zmínku stojí střevní bakterie, která má schopnost rozkládat oxaláty v tlustém střevě. Nazývá se Oxalobacter formigenes, jenomže tato bakterie mizí z lidských střev. Méně než jedna třetina zdravých dospělých Američanů má detekovatelné kolonie O. formigenes. Důvodem, proč chybí, je buď to, že se nekolonizoval v dětství, nebo že populace byla vyhubena antibiotiky, nebo nadměrným příjmem oxalátů. I když jsou u člověka přítomny, tyto střevní bakterie nemají moc zastavit absorpci oxalátu. Navíc Oxalobacter prospívá na oxalátu, který produkuje tělo v podobě odpadní látky, ale neprospívá na dietě přetížené oxaláty. Oxaláty z potravin navíc vstupují do krve přes žaludek a převážně v horní části tenkého střeva, což jsou místa s omezenou bakteriální populací. Bakterie požírající šťavelan v tlustém střevě zkrátka neušetří váš žaludek a další tkáně. Jejich úsilí nechrání trávicí trakt před abrazivními krystaly, ani nechrání jiné zranitelné tkáně před chronickým drážděním kyselinou šťavelovou.

pokračování zde: Oxaláty 4: Jak vznikají usazeniny v tkáních

zpracovala aluska.org podle knihy Toxic superfoods – How oxalate overload making you sick and how to get better, Sally K Norton MPH