Aluška.org: Věděním ke svobodě

Dalš úryvek z knihy o introverzi, aneb co měli moji – a dost možná i ti vaši – rodiče znát předtím, než mě – nás – vůbec udělali 🙂

Introvertní děti mohou vytvářet klamný dojem. Prožívají a myslí si toho více, než dávají vnějšímu světu najevo. Ačkoliv to může znít zvláštně, často vědí více, než si samy myslí, že vědí. Jestliže jim nepomůžeme pochopit, jak jejich mysl funguje, mohou podceňovat svůj vlastní mocný potenciál.

Introvertní děti se učí tak, že přijímají informace a potom potřebují chvilku klidu, aby mohly zpracovat – integrovat vše, co pozorovaly, slyšely, a vstřebaly. Když si své myšlenky konečně zformulují, pak mohou začít jednat nebo o svých nápadech a dojmech mluvit. Mluvení jim ve skutečnosti pomáhá pochopit, jak jejich mozek pracuje. Když je přerušíme, ztratí se, a musí vynaložit dodatečnou energii a soustředění, aby si své myšlenky znovu vyvolaly z paměti. (Vzpomínáte si na dlouhou mozkovou dráhu u introvertů?) Pokud introvertní děti nemají čas a prostor, v němž mohou jinou stimulaci vytěsnit, mohou ,,vypnout“ a nejsou schopné přemýšlet.

Pro introvertní děti představuje většina činností výdej energie. Když je naučíte, jak si dobíjet baterie, mohou vzkvétat. Následuje pár způsobů, kterými mohou introvertní děti zpracovávat podněty ze světa a doplňovat svou energii.

Najděte čas na soukromí

Introvertní děti potřebují, aby do jejich denního režimu byly zařazeny chvilky soukromí. Během této doby vydávají méně energie. Chvilka soukromí přichází v okamžiku, kdy je dítě samo nebo s jedním či dvěma lidmi, s nimiž se cítí uvolněně – nebo se jen trochu vzdálí ze skupiny.

Během činnosti s velkým množstvím podnětů potřebují děti také více přestávek. V naší západní kultuře, kde se cení extraverze a mnoho dětských aktivit probíhá ve skupině, je obzvláště důležité, aby introvertní děti měly chvíle, kdy jsou samy. Špatná nálada je u nich často příznakem toho, že si potřebují odpočinout. (Možný důvod, proč je Oscar ze seriálu Sezame otevři se pořád nevrlý, spočívá v tom, že potřebuje strávit více času sám ve své popelnici!)

Když bylo mému klientovi Bobovi 9 let, zažil nadmíru velkou narozeninovou oslavu (30 dětí), na které byl obrovský rozruch. Rodiče mu už předtím dali živé černobílé štěně, a Bob si vzpomíná, jak se cítil zavalem davem, když oslava začala. Řekl mi: ,,Nechtěl jsem, aby někdo sahal na štěně. Pojmenoval jsem ho Spiderman. Přál jsem si, aby všichni odešli. Měl jsem pocit, jako by mi pod kůží na rukou lezli mravenci. S brekem jsem běžel do svého pokoje a chvíli jsem tam zůstal. Táta mi tam přinesl Spidermana a chvilku si se mnou něžně povídal. Uvolnil jsem se a mravenci odpochodovali pryč.“

Když Bob konečně sešel dolů na dort a zmrzlinu, byl jako vyměněný, usměvavý hostitel. Spiderman zůstat po zbytek večírku nahoře. V dalších letech už pro něho rodiče pořádali menší oslavy, v jeho pokoji.

Introvertní děti často potřebuji pomoc naučit se, kdy a jak si odpočinout. Nevědí, že potřebuji přestávku, nejsou na ni zvyklé, nebo nechtějí opustit skupinu. Proto je tolik důležité, aby rodiče své děti znali. Musí být dostatečně citliví, aby si všimli, že jejich syn nebo dcera vypíná, začíná být podrážděný, nebo se stahuje do sebe.

Až na nějaké společenské události uvidíte, že vaše dítě tupě kouká, můžete navrhnout: ,,Je tady dost hluk a taky hodně lidí, pojďme se na chvíli podívat na dvorek.“ Když uvidíte, že začíná být podrážděné, zkuste něco jako: ,,Byla bych ráda, kdybys mi pomohl přinést moučník, za pár minut jsme zase tady.“ Nebo: ,,Vypadáš trochu utahaně. Pojďme se na chvilku projít po ulici a podíváme se, jak tady vypadají ostatní domy.“

Rozmrzelé dítě často protestuje, když mu řeknete, že si potřebuje odpočinout. Možná ho budete muset na chvilku zabavit něčím jiným. Potom můžete říct: ,,Všiml jsem si, že si od těch dětí potřebuješ na chvilku odpočinout.“

Pomáhejte svým dětem uvědomit si, že se cítí lépe, když mají chvilku soukromí. Je třeba jim připomenout, že se mohou za 5 minut vrátit s pocitem osvěžení a že si své kamarády o to více užijí.

Megan je živé pětileté děvčátko. Ve školce na ni přišla řada, aby byla školačkou týdne, tedy výjimečným dítětem, které je v rámci krátkého programu oslavováno. Stres z toho, že byla středem pozornosti, Megan dráždil, tak sebou praštila na zem a válela se po ní. Její rodiče, kteří byli na událost pozváni, byli zahanbeni a v šoku. Když jí tatínek předával cenu, Megan se mu ji snažila vyrvat z rukou. Když jsem později s rodiči hovořila o možných důvodech takové reakce, zeptala jsem se, zda si myslí, že mohla být přesycená podněty. Tak jsem je požádala, aby si s Megan popovídali o tom, co se stalo, a zeptali se jí, jak jí mohli pomoci. Příští týden byli její rodiče pobavení, když mi oznamovali, že Megan věděla, že byla až příliš rozrušená. Řekla: ,,Trochu mě bolelo bříško, potřebovala jsem jít na chvilku ven.“ Také mamince sdělila: ,,Chtěla jsem, abys mi řekla, Beruško, buď klidná. Buď klidná.“

Introvertní děti často projevují velkou bystrost, když se jich zeptáte, co potřebují.

Vaše vedení může introvertním dětem pomoci, aby byly stále plné energie a šťastné. Pohovořte si s nimi o jejich potřebě dělat si přestávky. Některé děti si o ni dokonce řeknou. Vyberte si čas, když jsou odpočaté a kdy jste spolu sami. Čím více se budete vyjadřovat ve smyslu, že přestávky jsou dobré, tím více si to také budou myslet.

Můžete říct: ,,Všimla sis, jak jsou některé věci energické, když jsou mezi kamarády? Mohou si hrát celý den a nikdy se neunaví, jako tvůj brácha Sam. Jiné děti si také hrají s kamarády, ale potřebují si při hře udělat krátkou přestávku. Taková jsi i ty. Potřebuješ si odpočinout, aby tvé tělo načerpalo energii, aby ses zhluboka nadechla. Jinak budeš unavená, nebo trochu protivná.“

Zeptejte se svých dětí, zda si někdy všimly, že potřebují chvilku klid. Dopřejte jim čas na odpověď. Jestliže si nemohou vzpomenout, připomeňte konkrétní okamžik, kdy byly unavené, nebo zmožené událostmi.

Uveďte příklad někoho, kdo si dělá přestávky. ,,Všiml sis někdy, jak si Zuzka chvilku hraje a pak si na chvilku sedne a dívá se? Když se budeš cítit trochu unavená, můžeš svým kamarádkám říct třeba: Na chvilku se posadím, hned jsem zpátky. Nebo: Potřebuji se na něco podívat, za pár minut jsem zase tady.“

Zeptejte se dětí, zda dokáží přijít na jiný způsob, jak říct kamarádovi, že potřebují přestávku. Pochvalte jejich nápady.

Důležité je dětem pomoci zapojit se zpět do hry. Většina introvertních chlapců a dívek se potřebuje nějaký čas dívat, než do hry vstoupí, nebo se do ní vrátí. Řekněte jim: ,,Klidně se chvíli dívej, než se zase přidáš ke kamarádům.“

Výzkumy dokazují, že nejlepší způsob, jak se zapojit do skupiny, je vytvořit si oční kontakt s jedním člověkem a usmát se na něho, zapojit se do průběhu hry, aniž bychom na sebe upozornili, a pak se na něco důležitého zeptat.

Řekněte například: ,,Až budou tví kamarádi hrát na honěnou, zkus zachytit Samův pohled a pak se ho zeptej, kterým směrem máš běžet.“ Chvalte snahu dítěte zapojit se do činností. Později si popovídejte o tom, co fungovalo a co ne.

Z knihy ,,Jste introvert?“ napsala Marti Olsen Laney