Jak funguje introverze 8.díl: Jak porozumět introvertnímu dítěti

1.1.2019 v Psychologie 9

Dalš úryvek z knihy o introverzi, aneb co měli moji – a dost možná i ti vaši – rodiče znát předtím, než mě – nás – vůbec udělali 🙂

 

Introvertní děti mohou vytvářet klamný dojem. Prožívají a myslí si toho více, než dávají vnějšímu světu najevo. Ačkoliv to může znít zvláštně, často vědí více, než si samy myslí, že vědí. Jestliže jim nepomůžeme pochopit, jak jejich mysl funguje, mohou podceňovat svůj vlastní mocný potenciál.

Introvertní děti se učí tak, že přijímají informace a potom potřebují chvilku klidu, aby mohly zpracovat – integrovat vše, co pozorovaly, slyšely, a vstřebaly. Když si své myšlenky konečně zformulují, pak mohou začít jednat nebo o svých nápadech a dojmech mluvit. Mluvení jim ve skutečnosti pomáhá pochopit, jak jejich mozek pracuje. Když je přerušíme, ztratí se, a musí vynaložit dodatečnou energii a soustředění, aby si své myšlenky znovu vyvolaly z paměti. (Vzpomínáte si na dlouhou mozkovou dráhu u introvertů?) Pokud introvertní děti nemají čas a prostor, v němž mohou jinou stimulaci vytěsnit, mohou ,,vypnout” a nejsou schopné přemýšlet.

Pro introvertní děti představuje většina činností výdej energie. Když je naučíte, jak si dobíjet baterie, mohou vzkvétat. Následuje pár způsobů, kterými mohou introvertní děti zpracovávat podněty ze světa a doplňovat svou energii.

 


 

 

Najděte čas na soukromí

Introvertní děti potřebují, aby do jejich denního režimu byly zařazeny chvilky soukromí. Během této doby vydávají méně energie. Chvilka soukromí přichází v okamžiku, kdy je dítě samo nebo s jedním či dvěma lidmi, s nimiž se cítí uvolněně – nebo se jen trochu vzdálí ze skupiny.

 

Během činnosti s velkým množstvím podnětů potřebují děti také více přestávek. V naší západní kultuře, kde se cení extraverze a mnoho dětských aktivit probíhá ve skupině, je obzvláště důležité, aby introvertní děti měly chvíle, kdy jsou samy. Špatná nálada je u nich často příznakem toho, že si potřebují odpočinout. (Možný důvod, proč je Oscar ze seriálu Sezame otevři se pořád nevrlý, spočívá v tom, že potřebuje strávit více času sám ve své popelnici!)

 

Když bylo mému klientovi Bobovi 9 let, zažil nadmíru velkou narozeninovou oslavu (30 dětí), na které byl obrovský rozruch. Rodiče mu už předtím dali živé černobílé štěně, a Bob si vzpomíná, jak se cítil zavalem davem, když oslava začala. Řekl mi: ,,Nechtěl jsem, aby někdo sahal na štěně. Pojmenoval jsem ho Spiderman. Přál jsem si, aby všichni odešli. Měl jsem pocit, jako by mi pod kůží na rukou lezli mravenci. S brekem jsem běžel do svého pokoje a chvíli jsem tam zůstal. Táta mi tam přinesl Spidermana a chvilku si se mnou něžně povídal. Uvolnil jsem se a mravenci odpochodovali pryč.”

Když Bob konečně sešel dolů na dort a zmrzlinu, byl jako vyměněný, usměvavý hostitel. Spiderman zůstat po zbytek večírku nahoře. V dalších letech už pro něho rodiče pořádali menší oslavy, v jeho pokoji.

 

Introvertní děti často potřebuji pomoc naučit se, kdy a jak si odpočinout. Nevědí, že potřebuji přestávku, nejsou na ni zvyklé, nebo nechtějí opustit skupinu. Proto je tolik důležité, aby rodiče své děti znali. Musí být dostatečně citliví, aby si všimli, že jejich syn nebo dcera vypíná, začíná být podrážděný, nebo se stahuje do sebe.

Až na nějaké společenské události uvidíte, že vaše dítě tupě kouká, můžete navrhnout: ,,Je tady dost hluk a taky hodně lidí, pojďme se na chvíli podívat na dvorek.” Když uvidíte, že začíná být podrážděné, zkuste něco jako: ,,Byla bych ráda, kdybys mi pomohl přinést moučník, za pár minut jsme zase tady.” Nebo: ,,Vypadáš trochu utahaně. Pojďme se na chvilku projít po ulici a podíváme se, jak tady vypadají ostatní domy.”

Rozmrzelé dítě často protestuje, když mu řeknete, že si potřebuje odpočinout. Možná ho budete muset na chvilku zabavit něčím jiným. Potom můžete říct: ,,Všiml jsem si, že si od těch dětí potřebuješ na chvilku odpočinout.”

Pomáhejte svým dětem uvědomit si, že se cítí lépe, když mají chvilku soukromí. Je třeba jim připomenout, že se mohou za 5 minut vrátit s pocitem osvěžení a že si své kamarády o to více užijí.

 

 

Megan je živé pětileté děvčátko. Ve školce na ni přišla řada, aby byla školačkou týdne, tedy výjimečným dítětem, které je v rámci krátkého programu oslavováno. Stres z toho, že byla středem pozornosti, Megan dráždil, tak sebou praštila na zem a válela se po ní. Její rodiče, kteří byli na událost pozváni, byli zahanbeni a v šoku. Když jí tatínek předával cenu, Megan se mu ji snažila vyrvat z rukou. Když jsem později s rodiči hovořila o možných důvodech takové reakce, zeptala jsem se, zda si myslí, že mohla být přesycená podněty. Tak jsem je požádala, aby si s Megan popovídali o tom, co se stalo, a zeptali se jí, jak jí mohli pomoci. Příští týden byli její rodiče pobavení, když mi oznamovali, že Megan věděla, že byla až příliš rozrušená. Řekla: ,,Trochu mě bolelo bříško, potřebovala jsem jít na chvilku ven.” Také mamince sdělila: ,,Chtěla jsem, abys mi řekla, Beruško, buď klidná. Buď klidná.”

 

Introvertní děti často projevují velkou bystrost, když se jich zeptáte, co potřebují.

 

Vaše vedení může introvertním dětem pomoci, aby byly stále plné energie a šťastné. Pohovořte si s nimi o jejich potřebě dělat si přestávky. Některé děti si o ni dokonce řeknou. Vyberte si čas, když jsou odpočaté a kdy jste spolu sami. Čím více se budete vyjadřovat ve smyslu, že přestávky jsou dobré, tím více si to také budou myslet.

Můžete říct: ,,Všimla sis, jak jsou některé věci energické, když jsou mezi kamarády? Mohou si hrát celý den a nikdy se neunaví, jako tvůj brácha Sam. Jiné děti si také hrají s kamarády, ale potřebují si při hře udělat krátkou přestávku. Taková jsi i ty. Potřebuješ si odpočinout, aby tvé tělo načerpalo energii, aby ses zhluboka nadechla. Jinak budeš unavená, nebo trochu protivná.”

 

Zeptejte se svých dětí, zda si někdy všimly, že potřebují chvilku klid. Dopřejte jim čas na odpověď. Jestliže si nemohou vzpomenout, připomeňte konkrétní okamžik, kdy byly unavené, nebo zmožené událostmi.

Uveďte příklad někoho, kdo si dělá přestávky. ,,Všiml sis někdy, jak si Zuzka chvilku hraje a pak si na chvilku sedne a dívá se? Když se budeš cítit trochu unavená, můžeš svým kamarádkám říct třeba: Na chvilku se posadím, hned jsem zpátky. Nebo: Potřebuji se na něco podívat, za pár minut jsem zase tady.”

Zeptejte se dětí, zda dokáží přijít na jiný způsob, jak říct kamarádovi, že potřebují přestávku. Pochvalte jejich nápady.

 

Důležité je dětem pomoci zapojit se zpět do hry. Většina introvertních chlapců a dívek se potřebuje nějaký čas dívat, než do hry vstoupí, nebo se do ní vrátí. Řekněte jim: ,,Klidně se chvíli dívej, než se zase přidáš ke kamarádům.”

Výzkumy dokazují, že nejlepší způsob, jak se zapojit do skupiny, je vytvořit si oční kontakt s jedním člověkem a usmát se na něho, zapojit se do průběhu hry, aniž bychom na sebe upozornili, a pak se na něco důležitého zeptat.

Řekněte například: ,,Až budou tví kamarádi hrát na honěnou, zkus zachytit Samův pohled a pak se ho zeptej, kterým směrem máš běžet.” Chvalte snahu dítěte zapojit se do činností. Později si popovídejte o tom, co fungovalo a co ne.

 

 

Z knihy ,,Jste introvert?” napsala Marti Olsen Laney

Komentáře

Ikona diskutujiciho hanka 2019-01-01 10:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je úžasné. Jak to tak čtu, říkám si že introvertní děti mají obrovský potenciál pro empatii, porozumění druhému, čtení mezi řádky, rozvíjení moudrosti. Kdyby se takhle vychovávali odmalička tak z nich musí pak vyrůst nesmírně vyrovnaní a asertivní lidi. Škoda že toto nechápe každý rodič. Mně za tu potřebu přestávek kritizovali, že se straním, dělám se zajímavou a jsem zlá povaha, pořád otrávená. To v člověku zanechá spoustu šrámů a úplně zbytečně.

Ikona diskutujiciho Alue 2019-01-01 15:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]:  Měla jsem to stejně. Ve skupině dětí jsem se vždycky stavěla mimo a spíš za ni, protože jsem pak měla lepší rozhled na to co se děje, mohla si z odstupu promyslet co a jak budu dělat abych vyhověla a udělala to správně a taky jsem byla klidnější a líp se mi soustředilo, protože mě ostatní děti rozrušovaly, když byly moc blízko, nebo na mě namáčklé – bylo to chápáno jako že se nad ně vyvišuju, že se straním a že jsem namyšlená.  Nikoho nenapadlo, že třeba můžu mít jenom jinou povahu, že řeším věci jiným způsobem a že v tom nic víc není.

Ikona diskutujiciho armag 2019-01-01 21:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]: Učitelé samozřejmě ví, že existuje introverze, ale 90% dětí ti nechápe, že někdo bere věci jinak…

Ikona diskutujiciho Nirvana (alias Ježovka) 2019-01-02 19:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]: "Měla jsem to stejně. Ve skupině dětí jsem se vždycky stavěla mimo a spíš za ni, protože jsem pak měla lepší rozhled na to co se děje, mohla si z odstupu promyslet co a jak budu dělat abych vyhověla a udělala to správně a taky jsem byla klidnější a líp se mi soustředilo, protože mě ostatní děti rozrušovaly, když byly moc blízko, nebo na mě namáčklé – bylo to chápáno jako že se nad ně vyvišuju, že se straním a že jsem namyšlená.  Nikoho nenapadlo, že třeba můžu mít jenom jinou povahu, že řeším věci jiným způsobem a že v tom nic víc není." TO MI MLUVÍ Z DUŠE !! Celý ten komentář. Sakra. Tolik pochopení na jednom místě.

Ikona diskutujiciho kalia 2019-01-06 21:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: "nechápou, proč někdo nemá zájem o kolektivní řízenou akci"

Ikona diskutujiciho Jirka 2019-01-07 16:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tohle je článek přesně dělaný pro mojí mámu, sám jsem taky introvert melancholik se sentimentálními sklony, ale máma to svedla hnedka na autismus a mentální postížení. Byl jsem házen rodiči a školou na různá psychologická a neurologická vyšetření, nutili mě k činnostem vhodné pro společnost a tento systém které se mi příčili, výchova na základě strachu z trestů za každou maličkost kterou považovali za revoltu, ve školce a ve školách jsem nikdy pořádně moc nezapadl většinou až když jsem školu vycházel a kvůli dojížděním jsem rychle ztratil potencialní kamarády. Nikdy jsem o své povaze nevěděl, nikdo mi neřekl jak s ní naložit a byl jsem jako zbloudilá duše v tomhle chaotickém světě a nechápal jsem proč se lidi chovali tak hnusně a proč mě velká skupina lidí natolik vyčerpávala zatímco oni vydrželi být takhle i celé dny zatímco já jsem měl velkou potřebu zdrhnout do samoty ke knížkám nebo k PC hrám. Když jsem byl na střední škole IT tak o hodinách základů společenských věd když jsme probírali temperament zmínili extroverzi a introverzi, o introvertech odbyli jen v pár větách a ještě stylem jako že je něco špatného a zlého, když se ptali třídě kdo je to introvert tak se vyrojilo spoustu zlých poznámek o nás jako nespolečenský, asocial apod. Tam jsem se poznal v celé čáře a bral jsem to velice špatně, myslel jsem si že se musím napravit ale nešlo to protože jediný způsob jak zapadnout do společnosti byli lži a přetvářky, uměl jsem předstírat že jsem extrovert ale extrovertem jsem nikdy nebyl a stejně to na mě poznali a za 28 let mého života jsem se málem i stál otrokem svých přetvářek kdy jsem je začal dělat už i na nevědomé úrovni i před přáteli dokud mě nedohnala těžká deprese ze které jsem se ven dostal sebepoznáním a sebeláskou, teprve po té jsem začal o introverzi zajimat hlouběji a dozvěděl jsem se že to není nic špatného že právě v introverzi máme skvělé vlastnosti které právě v tomhle světě jsou nedostatkové zboží. Naslouchání laskavost, pečlivost zažil jsem i situace jak většina lidí v pozdějším věku vyhledávají zoufale nás introverty aby se vyzpovídali ze všeho co prožili a většinou jsou to zlé skutky a hříchy. Ale když jsme my měli problémy a potřebovali se někomu svěřit nebylo komu, každý nás mohl podrazit a šplhnout si tak ve společnosti. Nakonec jsem se i přes tyhle nástrahy nezlomil a víceméně jsem se vychoval v pozdějším věku sám a naučil se přijimout svojí povahu za svojí vlastní přirozenost a naučil jsem se být sám sebou odhodil masku a přetvářky k přátelům a k přítelkyni kterým důvěřuji a otevřeli se mi nové obzory a pohled na tento svět i na to že je nás ve skutečnosti více lidí jenom musím hledat na správném místě.

Ikona diskutujiciho Alue 2019-01-07 17:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]:  Vítej v klubu jirko, snad tě trochu uklidní že jsi v tom rozhodně ani zdaleka nebyl sám. Snad tě tato série povzbudí, obohatí a snad si dneska sebepoznáním alespoň trošku vykompenzuješ ty roky útlaku a šikany. Mamce to klidně natiskni a předej, ať se chytí za nos. Někdy upřímná omluva rodiče dokáže odlehčit a udělá prostor pro vyčištění vzduchu, vzájemné pochopení a odlehčení na duši.

Ikona diskutujiciho Jirka 2019-01-08 14:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]:Už si to moje máma přečetla a dokonce i sama prošla testem a taky ji vyšlo že je introvertka takže už vím po kom to mám, škoda jen že ještě pořád žije v předsudkách společnosti chtěl bych aby mě měla ráda takového jaký jsem ne takového jakého vytvaroval systém, asi se nakonec nejspíš omluvy od mámy a hlavně od babičky která mě trestala i za každou prkotinu a vypěstovala mi strach z lidí, komplexy a další bloky se kterýma se snažím bojovat a odstranit je protože si pamatuji že jako malý jsem astralně cestoval dokonce jsem zjistil že astralně cestuji i doteď ale málokdy se mi to povede dosáhnout na vědomé úrovni a hodně mi chybí moment kdy jsem se tam ocitl na překrásné cizí modré planetě a jak jsem procházel tvrdou výchovou tak díky mé destruktivní energie na mě útočili různí přízraci a další věci které mě děsili, měl jsem sdílený pokoj s postíženým bráchou plné destruktivní energie díky záchvatům agresivity, protože jsem to neznal nevěděl jsem jak jim to sdělit a pak jsem zjistil že většina lidí se na to dívá skepticky tak jsem to potlačoval a nyní se to snažím opět obnovit, vedu si snový deník a přítelkyně mi půjčila vaší úžasnou knihu svět za oponou a anděl strážný díky kterému jsem váš blog našel. Díky tomu nyní vím že nejsem pokažený, netrpím žádnou schyzofrenií a že mám vlastně něco co tenhle systém už nezná a zapoměl. Teďka se snažím žít naplňujicí život, pěstovat vztah s přítelkyní věnovat se koníčkům a zjišťovat další znamení, vlastně díky tématice astralního cestování jsem našel tu pravou a mám i pocit jako kdybych ji znal už celý svůj život. Takže něco zlé bylo k něčemu dobré.

Ikona diskutujiciho Eva 2019-01-13 16:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Technická poznámka, tento článek není zařazen v rubrice, bude obtížné ho později dohledat.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek