Aluška.org: Věděním ke svobodě

Měsíční jeskyně je velká slovenská záhada. Dá se z ní údajně dostat do středu Země (….. tedy správněji řečeno na povrch Země, pokud jste absolvovali sérii o Duté zemi a mnohé dálší články o Agarthě. Články najdete pod heslem DUTÁ ZEMĚ), ale nikdo neví, kde se přesně nachází. Víme jen, že někde v oblasti Tater. Vyhloubit ji měl inteligentní národ.

Každým dnem se čím dál tím více zapomíná na (dnes již přes 70 let staré) tajemství o Měsíční jeskyni. Ta má ležet skrytá někde v lesích Vysokých Tater, ale viděl ji zatím jen jeden jediný člověk. Byl to velitel partyzánské jednotky během druhé světové války, v období Slovenského národního povstání, Antonín Horák. Právě svahy Nízkých a Vysokých Tater byly takovou menší raritou druhé světové války, protože se bojovalo přímo na opuštěných a zalesněných vrcholcích vzdálených desítky kilometrů od jakéhokoliv obydlí. Skvělým příkladem je například nejzápadnější vrch Nízkých Tater, Prašivá. Výlet na Prašivou stojí litry potu a alespoň tři hodiny bolestivého šlapání mezi kosodřevinou do vražedného kopce z malebné, miniaturní a velmi staré vesničky Hiadeľ.

obec Hiadeľ

V tomto případě však nejsme na Horehroní, ale někde v okolí Ždiaru či Staré Ľubovny. Při tehdejších horských bojích není divu, že se jednotky neustále rozcházely a náhodně scházely, přičemž byl víceméně každý sám za sebe, bez pomoci. Takto se od své skupiny vzdálil i Antonín Horák, a když se vrátil, říkal hodně podivné věci.

Narazil prý na ,,jeskyni“, která se však normální jeskyni tak úplně nepodobala. Všechny stěny byly hladce opracované, jeskyně měla přesný tvar půlměsíce. A spíše než na kámen, by Antonín Horák odhadoval materiál stěn na velmi dobře vytvrzené tmavé sklo. Vše si zaznamenal do svého deníku, přičemž nezapomněl ani na tvar jeskyně a nákresy.

Horák poznamenal, že jeskyně podle něj vůbec není dílem přírody, ale ani člověka. Nejvíce ho však zajímaly zmíněné skleněné stěny. Jejich barva byla tmavě modrá a odolaly všemu, co zkusil. Bil do nich kladivem, střílel z pistole, ale nic nemělo na stěnu efekt, stěny zůstaly bez jakéhokoliv poškození. Během války šlo mezi místními o poměrně hodně diskutovanou věc, protože se Antonín Horák nezdráhal deník komukoliv ukázat a o jeskyni se mnohokrát rozmluvil, i když ji nikomu neukázal.

Po druhé světové válce však Antonín Horák zmizel. Zmizel i jeho deník a zůstaly pouze historky a vzpomínky místních obyvatel. Mnoho lidí se vydalo jeskyni vypátrat.

Později se podle dochovaných záznamů zjistilo, že žádný ,,Antonín Horák“ v dané válce nebyl zapojený. Člověka hned napadne, že jde o velmi dobře připravený podvod, ale existuje pro to jednoduché vysvětlení. Lidé, kteří se s Horákem znali osobně, prohlásili, že se falešným jménem snažil zakrýt svůj židovský původ, přičemž jeho vlastní jméno bylo vlastně Ernest Hönig. Celé vysvětlení podporuje i článek zveřejněný v roce 1965 v americkém speleologickém časopise National Spaeological Society News, který byl o Měsíční jeskyni, kde se podepsal jakýsi Antonín T. Horák.

Podle některých jeho příbuzných se do celé věci začaly plést sovětské i americké tajné služby. Ať už jde o výmysl nebo ne, něco takového mohlo znít pro velmoci opravdu zajímavě a je možné, že Horák chtěl smazat svou stopu a proto vycestoval do USA. Nebo mu možná k tomu samotné tajné služby pomohly.

Pokud tedy vycházíme z faktu, že jeskyně byla postavena (přičemž to nemuseli být lidé), mohli bychom se zamyslet nad tím, že na co je taková jeskyně uprostřed hory dobrá. Pravdou však je, že znalost ohledně účelu jeskyně je stejně ubohá, jako znalosti o přesné poloze jeskyně. Je zde však několik stop.

První z nich je Ahnenerbe, banda nacistických vědců založená Heinrichem Himmlerem a jeho dvěma kamarády, kteří měli zkoumat archeologické a kulturní dědictví árijské rasy a tak dokázat, že skandinávská rasa lidí už někdy vládla světu. Zkrátka, ať už se domnívali cokoliv, existují důkazy, že tato skupina se prodírala jeskyněmi, doly, a tunely i na území Slovenska a v jejich zápiscích se zmiňovala i Měsíční jeskyně!

Heinrich Himmler

V roce 1983 předložili rumunští vědci hypotézu, podle které mohla kdysi jeskyně sloužit jako obrovská čočka soustřeďující světlo.

Kromě akreditovaných vědců se však Měsíční jeskyní zabývají i esoterici či záhadologové, kteří se víceméně shodují na jedné teorii. Říkají, že jeskyně mohla vést do Agarthy.

Se zvláštní knihou plnou nákresů přišel Alexandre Saint-Yves, Marquess of Alveydre, francouzský okultista, který prohlásil, že v Agarthě byl a prý jde o místo, kde se může každý pravý křesťan skrýt před anarchií.

Agartha má údajně po zemském plášti rozmístěné tunely a jeden z nich měl být i v Měsíční jeskyni.

připravila Aluška.org 2019