Aluška.org: Věděním ke svobodě

Já bych řekla, že ta paní dělá ve zdravotnictví v nemocnici nebo domově důchodců. Tam to tak funguje. Já pracovala  v domově důchochodců kde jsme dělaly 12tky někdy tři po sobě buďto denní nebo noční. Tohle chápu, že se chodí do práce denní, noční, svátky, protože o lidi se musí někdo postarat. Nechápu, ale ty fabriky kde se dělají 12tky a soboty, neděle. To už je doopravdy otrokářská práce kde lidi dřou za pár korun s buzerací za zadkem,jen aby si majitelé mohli jezdit několikrát za rok na drahou dovolenou a kupovat každého půl roku nové auto.

Já na noční chodila, chtěla jsem si při škole něco přivydělat a přes den jsem prostě neměla čas chodit do práce. Měla jsem to 2x týdně a nakonec jsem v tom tempu vydržela 3 měsíce. Celou dobu jsem byla jak ve snu, v mlze, dost to ten organismus vyčerpává.

Můj manžel měl zaměstnání kde měl i tři týdny v kuse noční. Vždy po té poslední směně celý den prospal a měl volno jen neděli.Směny měl od 17hod.do 04hod.Když přišel domů usnul až v osm a vstával v 16hod.Měli jsme už v té době ročního Pavlíka, naštěstí přišlo po čase období kdy měl jen ranní a teď si našel jinou práci.Než jsme měli děti a já chodila také do práce tak jsme se v podstatě neviděli. Já jsem přišla z práce a manžel za hodinu odcházel a ráno jsme se také viděli max.hod.Bylo to náročné období a já se těšila pokaždé na jeho ranní.Nebyla s ním často řeč byl unavený, nevrlý hlavně když přes den dělali pod oknem rámus a nemohl spát.

Prvni, co me napadlo,ze mozna ta pani bude zdravotni sestra,tam se delaji nocni i dvanactky a navic jsi psala,ze tam mluvila o sluzbe

Noční jsem jednu chvíli dělala. V pekárně, sice jako brigádu, ale slezlo se to tak, že přes noc bylo občas těch 50 stupňů a ve dne v bytě 34 stupňů. Takže jsem měla přes měsíc trvale pouštní podmínky 😉 Nicméně je to tak, pokud člověk žije v módu, kdy každá koruna je dobrá, tak si těžko vybere něco lepšího. Dále jsem mohla po škole pracovat jako radiologický technik- no nemohla! Podle vyhlášky bych si musela dodělat kurz, který je časově náročnější a tím pádem dražší a v situaci, kdy si jentaktak vydělám na nájem a základní potřeby, kdy mi nic jinak nezbyde a den mi začínal ve 4:20 ráno a končil třeba v 9 večer příchodem domů, tak netuším, jak bych se zvládla učit na medicínské atestace. No jsem jeden z mnoha různých případů, kde se nevyužívá můj plný potenciál, protože je to v módu přežití. A proto být k tomu ještě matka? Netroufám si, protože nevím, kam bych to do toho dne nacpala. A řekla bych, že každý člověk má své individuální rytmy a také limity. V práci dnes už mám za zadkem někoho (typu blbec, ačkoliv hodný blbec, ale je to s ním náročné), 8hodin denně a přes půl roku si také vyžádalo jistou daň. Ne že bych se nadřela. Ale je v tom psychologický fakt, že on je takový rušivý element, z jeho mentality zalézá do kruhů lidem, některým lidem ale toto leze na nervy HNED, mně až po půl roce. Vidím v něm někoho, kdo má potřebu, aby se mu odkývaly jeho pravdy, načež témata jsou velmi specifická (hodně negativní jako válečné konflikty, rozebírání hodnot jako láska, že to je instinkt a ne lidskost a že zvířata jsou blbá stvoření :O a tak ještě o druhých lidech, když někdo udělá chybu, tak ten člověk je u něj hned hlupák). Nepochybuju, že když na mě pak taky kvůli nedokonalosti nebo chybičce kouká, jako by mu sebrali hračky, tak že je připraven jenom kritizovat a už nechápu, co chce odemne slyšet, jestli to, že jsem já neschopná a tím si potvrdit jeho vlastní hodnotu. Nejde to s ním, jsem tu už jen z důvodu, že snad čekám, jestli něco pochopí, že věci nejsou, jak on soudí a pak nedá druhým šanci na nápravu. Problém obecný je ten, že MUSÍŠ v každém případě se jen kontrolovat, abys neudělala dojem slabosti nebo lidství v tom, že se občas zdravě naštveš a dáš průchod temné stránce sebe sama, abys to mohla rozdejchat v klidu (nu klidu dopřáno ale není, když do Tebe někdo rýpe s výčitkami a připomínáním Tvé nedokonalosti, dáváním najevo, že tu nemáš existovat). No tak mi dej prostor a když vidíš, jak jsem ve špatném rozpoložení, vyříkáme si to, až se vydejcháme nebo ne? Nebudu někomu pořád něco vysvětlovat. Nemusím. Ale co můžu udělat- pustím se naplno do mandal a abstrakcí. Protože v tom se cítím volně a jak Aluš říkáš, nikdo mi nebude do toho remcat a nikdo se nebude navážet do mé osoby, protože neodpovídám něčího systému hodnot a míry. Tímto chci dodat odvahu a posílit motivaci v cestě na svobodu (osvobození se z módu přežití) těm, kteří to potřebují. Maminkám, aby měly více času a možností odpočívat a nemuset propadat boji s uspěchaností a únavou. Dále lidem, kterým třebas nebylo do vínku dáno dostatek čchi, aby mohli dál táhnout noční a dlouhé rozházené směny, cestu volnou za lepším bytím…

Včera večer jsem ji potkala ve vlaku zas, ale nevím jestli mě poznala. – ,,Náhoda"

Já jednou v Praze na brigádu jsem taky v tolik vstaval ale bylo to jen týden maximálně dva, tak to ještě šlo.

Mně se zase nelíbí nápad, aby lidi dělali na tři směny. Jako mít na střídačku ranní a odpolední, to by ještě šlo, ale do toho ještě noční? Vždyť ti lidé musí mít hrozně rozházený organismus.

Já jsem si jednou domluvila brigádu ve fabrice, původně to mělo být dva měsíce – prázdniny – nakonec nás brali jen na 14 dní. Všechno jenom noční. Jak jsem sova, tak to nebylo tak zlý, navíc jsem neměla moc jiných povinností, tak jsem prostě přišla domů, v klidu se dospala, večer se před odchodem ještě něčemu věnovala a zase šla. Strašně to teda kradlo dny, dlouhodobě bych to nechtěla. Spíš bylo nepříjemný potmě docházet do odlehlé, zpustlé části města, jak jsem v tomhle nebojsa (nebo jen mimořádně natvrdlá), tak mi místy bylo i trochu úzko, hlavně když jsem pozorovala některé poflakující se partičky. Ale asi nejhorší bylo, že každej den mě dali k něčemu jinému a vždycky mi trvalo, než jsem pochopila, co to vlastně s tím mám dělat protože mi to nikdo pořádně nevysvětlil, jen byli protivní, že jsem jim to zdržovala – a to se zas nedivím, mají nějaké kvóty co musí dodržet, jinak mají průšvih, ale tož co s tím můžu? Dostala jsem za to myslím necelý 4000 a poučení, že toto není kariéra, o jakou stojím.

Ještě mě napadlo, že paní mohla taky dělat na benzince, nebo na recepci v hotelu. Tam je taky potřeba noční práce.

Já mám stálou pracovní dobu a nedovedu si představit, že bych dělala na směny nebo třeba noční. Je fakt, že někdo to má hodně tvrdé v tom životě, ale ono to je taky o tom, jak si to kdo zařídí, tak takový to potom má. A pak taky trochu toho štěstíčka. Já za ty léta, co tam ta paní bydlí v té vesnici s těmi mizernými spoji a možná ještě má dvě zaměstnání, bych tedy rozhodně – když bych tedy neměla to štěstí a nenašla si něco jiného, tak bych za ty léta asi uvažovala o tom, že si pořídím nějaké to auto a udělám řidičák. Já řidičák nemám, nic mě k tomu nenutí, řídí muž, doveze mě kam chci a já se autobusem pohodlně dostanu do zaměstnání. Ale bydlet někde jako ta paní, tak bych to zrealizovala, protože tohle bych prostě neabsolvovala každý ráno a taky by mi to přeci zkvalitnilo život. Jasně s dětma je frmol ráno, to znám ale všechno má svý meze. Přes les bych tedy na zastávku neběhala na autobus co mi jede v šest a druhý v osm. Je fakt, že i když jsme takhle někdy byli u nás v Čechách na dovolené, tak existuje spoustu krásných míst, kde mají lidé postavené i moc pěkné domy, ale je to taky v takových vesničkách – kam autobus jede parkrát za den a bez auta to tam má člověk hodně těžké. Takže všechno má svoje pro a proti.

21) To máš pravdu i s těmi dětmi. Jsou lidé, co žijí bez dětí a i třeba proto, že je nechtěli a žijí si spokojeně a pěkný plnohodnotný život. Já tohle vůbec neodsuzuju, každý přeci nemusí chtít děti. Důležitý, že jsou spolu a mají se rádi a vyhovuje jim to tak.

Môj strýko ma nočné i ranné i poobedné a každý týždeň všetky tri vystrieda a teraz sa odhodlal k zmene zamestnania, pretože má rozhádzaný život i bioritmus z nedostatku spánku, energie, volného času…:)

Noční jsem měla během školy, kdy jsem potřebovala brigádu a přes den na to nebyl čas. Byly to asi 3 dny v týdnu, někdy víc, někdy méně, záleželo na tom, kolik bylo práce. Člověk si po čase na změnu režimu zvykne, ale než se mi to povedlo, působilo to na mě všelijak. Nemohla jsem spát přes den, připadala jsem si jako by mě někdo přetáhnul po hlavě pánví apod

Tak já zatím nepracuju (pokud nepočítám brigády a ano, i u těch už jsem byla na noční a zvládnout se to dá :). Nicméně moje budoucí povolání (zdravotní laborant) noční směny zahrnovat bude. Já s tím počítám, a upřímně nechci dělat laborantku někde na hematologii v nemocnici, kde bych se taky mohla sedřít z kůže za mizerný plat. Ráda bych dělala na soudním lékařství, kde už není kam spěchat, jediný, kdo čeká na vyšetření, jsou mrtvoly . A ano, člověk musí dodat včas výsledky a tak, ale pořád to není takový shon a nervy jak normálně v nemocnici, a ti doktoři jsou na soudním taky úplně jiní, takový hodní, klidní, vykládají si vtipy, nejsou to takoví nadžazení pitomci… Už tam mám domluvenou praxi v červnu :). No a tam to chodí na nočních prý tak, že tam většinou celou noc člověk spí a pokud je potřeba nějakého laboranta zapřáhnout, tak si udělá svoji práci a může jít zase spát . Noční nejsou takový problém, akorát je to o zvyku. A já vstávám každý den o šesti, někdy i dřív, abych dojela v pohodě do školy a hlavně mám ráno ráda svůj klid, takže vstanu dřív, abych se mohla v klidu nasnídat, upravit a nemusela spěchat. Není to problém, člověk si zvykne, je to o jakési disciplíně, prostě jdu večer spát třeba už v 11 nebo ve 12, když chci vstávat v šest, a ne až v jednu, čímž se dostávám k tomu, že denně spím v průměru šest až sedm hodin a nevadí mi to, zvykla jsem si. Mám takový rytmus skoro celý život, skoro celý život takto vstávám do školy. A když se chci o víkendu prospat, tak se stejně vzbudím v těch šest i když nechci . Protože si na to můj organismus už zvykl. A ležet v posteli a zahálet mi připadá jako ohromná ztráta času když vím, kolik věcí můžu stihnout za celé dopoledne, když si přivstanu :). Co se týče honení matek do práce, tak náš stát je na tom ještě hodně dobře, jsou státy (paradoxně hodně vyspělé), kde nikoho nezajímá že má matka dítě, mateřská tam neexistuje, prostě jde do práce a zařídit si to musí jak nejlíp umí. Já si na ten systém tady nestěžuju, jo, dřív jsem si taky říkala jak je ten svět a systém nefér, ale teď už to beru všechno spíš ironicky. Ono se s tím člověk smíří časem, a nakonec je rád, že je rád a je rád za to, co má :). Navíc já třeba když mám hodně věcí do školy plus brigáda a sejde se tooh moc, tak se mi stane, že někdy ani celý týden nejdu ven, protože jsem od sedmi do čtyř ve škole, pak musím na kolej, učím se a tak… Ale když už mám pak konečně volný čas, tak si ho zase užívám jak nikdo, nemyslím tím, že chodím pařit, ale žívám si, že jsem venku, všímám si detailů, zvuku stromů, zpěvu ptáků… Neberu to jako samozřejmost a naplňuje mě to. Takže ono i tento systém, i když není dobrý, člověku taky hodně dá :).

U nás je nemecká automobilka tam je to asi takto 2dni ranná, 3 dni poobednajšia a 2 dni nočná, (všetko 8 hod. prac.doba) 2-3 dni voľno. Najhoršie sú tie supermanovské normy. Keby to radšej bolo riešené ako za komunistov, to síce musel byť každý zamestnaný a fabriky mali viac zamestnancov než potrebovali, ale aspoň nebol problém s nezamestnanosťou, práca sa rozdelila medzi viac ľudí a toľko sa nenarobili a z práce chodili odpočinutý. Teraz musí jeden robiť za troch, tej buzerácie čo si musí vytrpieť, no proste novodobé otrokárstvo. Tí ľudia, keď idú z práce domov, vyzerajú ako zombíci.

Když jsem ještě byla na střední tak jsem chodila vždycky na brigádu k mamce. Byla jsem tam strašně nerada, ale bohužel, peníze se mi hodily, protože jich moji rodiče moc neměli…a navíc když jsem skoro brečela mámě že tam nechci, tak mi vždycky říkávala že ať jdu, co na to řeknou ženský jakou má línou dcerku…takže to byla jakási moje ,,vojna", kterou jsem si musela též prožít. A víš co? Jsem za to ráda protože už vím, že do podobné věci v životě ani nepáchnu. Když bylo nejhůř, tak jsme v létě, ve 35ti stupňových vedrech, dělali v halách, kde bylo snad ještě víc stupňů. Celých 8 hodin stojíš, když se poštěstí tak sedíš, a děláš tu samou práci pořád dokola!!!! To je šílenost tohle, celých 8 hodin jsem třeba lepila nálepku na stejný místo…anebo jsem skládala deodoranty do krabic,který jsem pak tahala na palety. Já vím že možná nic nevydržím…ale upřímně taky obdivuji ty lidi co tohle dokáží dělat skoro celý život (viz moje mamka) a nezbláznit se z toho, tak jak přesně říkáš. Já vždycky byla tak nešťastná…vstávat před pátou, být na šestou nastoupená v práci…jsem ráda za to kde jsem teď, ikdyž to pořád ještě není moje vysněné, ale jednou doufejme bude :).

To není skromnost… Nikdo lidi nenutí přijímat podobný práce. Jenže dělají to samý co ostatní, jako stádo: "Tahle práce v tomhle systému je přece normálni". A podepíšou lejstro, že budou makat jak blbí za almužnu. 8-10h hodin denně někde otročíte, místo abyste si zařídili život jinak a věnovali se zájmům a děckám.

Příhodný článek. Zrovna si hledám práci a musím říct, že souhlasím se vším co jsi zde zmínila. Někdy se mi chce až brečet když se mrknu co všechno ty firmy požadují po člověku a co za to nabízejí…Je to bordel, vykořisťování. Jenže jak to můžeme změnit? Jak? Platíme nekřesťanské daně a stejně je pořád málo. Kdybych věděla s čím podnikat, dělala bych sama na sebe. Bohužel mi asi zatím nezbyde nic jiného, než se nechat zaměstnat. Vždy mě bavilo psát a baví dodnes. Ale v životě jsem nenarazila na to, že by někoho takového někde hledali. Tato místa se zaplní hned a nikdo inzerát oficiálně nevyvěsí. A ani já holt nemám "známosti" a doplácím na to.

Lidem ve zdravotnictví bych zvýšila platy na dvojnásobek minimálně a zkrátila pracovní dobu na polovinu(minimálně).Ale to se může stát jedině asi v případě,až nějakou hlavu "pomazanou" politickou(co má rozhodující slovo) bude ošetřovat sestřička,která mu tam u toho zkolabuje a vyšetření prokáže,že je to z vyčerpání.Ale protože z cizího "krev neteče",tak možná ani to by nestačilo.Tak snad když by doktor z únavy(se mnohem častěji dělají chyby),odoperoval zdravý orgán místo nemocného,hlavě pomazané…Nebo by hlava pomazaná přišla o někoho z blízkých,vinou únavy ve zdravotnictví. Ať už zde vymyslím jakýkoliv tragický příběh,vše je to reálné a tedy velmi potřebné téma,které nám Aluška zvolila.Jenom najít to správné kladívko a udeřit na správný hřebíček,aby se věci konečně daly do pohybu tím správným směrem…!

ešte dobre že nie pri nalievaní

2Mára: tak to si dobrej "blázen". Přes čtyřista hodin bych nezvládl – to je strašně moc chlape – pozor na to. Je potřeba dodat, že ona paní chodí domů s největší pravděpodobnosti s 10ti tisícama za měśíc a to je teprve ten pravý průšvih. Jinak noční není špatná směna, ale druhý den je člověk nesvůj a ten rozhozený organismus opravdu má. Pokud nepracuje někdo vyloženě jenom v noci tak, aby si tělo navyklo, tak je to vždycky nepříjemný. Když zmiňujete sestřičky, tak do fakultky v Brně holky dojíždí z jihu Moravy každý den ( cca 1,5 hodiny až 2 ) třeba na šestou a mají za to 15 hrubého – šílené.

Taky netuším, jak bych mohla něco takového dělat, a jsem vděčná, že nemusím. Jsem docela lenivá, musím přiznat, a taky ne zrovna fyzicky odolná.

[35]: Nepřeji ti, dříči, aby sis vyzkoušel, jaké je to nenutit se do podobné práce, když bys potřeboval živit rodinu, splácet hypotéku, starat se o nemohocího člověka apod. A ještě, kdyby v okolí nebylo práce na výběr ve tvém možná dobře placeném oboru… Samozřejmě, že tě nikdo nenutí. Jak se však chceš věnovat děckám, když ti je z pod mostu, kam se třeba jednou jako nenucený a svobodný zabydlíš, vezmou úřady? Nechci hřešit slovem a nic takového nikomu nepřeji. Jen na zamyšlení.

Fascinující článek i diskuse, čtu to několikrát a jsem zároveň smutná a vděčná za to že můžu studovat a zařídit si život v pohodlí. I když i to pohodlí je relativní. Máme tady poblíž vesnický obchod, sámošku, a tam už léta dělá jedna paní, nedávno jsem si říkala, že takoví lidi jsou nejlepší učitelé života. Učí svým vlastním příkladem, tím, že roky dělá stejnou monotónní práci prodavačky s asi nic moc platem, mohla by být nevrlá, ale přitom na každého zákazníka se usměje, pozdraví, poděkuje. Byla jsem dojatá tou jednoduchostí a přitom smysluplností toho, jak paní pracuje. Vlastně na tom nic není. Je zajímavé že v Tescu a jiných řetězcích mi přijdou zaměstnanci opravdu jako těla bez duše, bohužel. Možná je tam spousta vlivů co lidi ničí, kdežto v malých vesnických obchodech je to jakési lidštější.