Astrálně cestovat se dá očividně kdykoliv a kdekoliv.

1.3.2014 v Zážitky 7

Tento zajímavý astrální výlet se mi stal mimo domov a ještě k tomu za podmínek, které by nikdo jako vhodné k cestám netipnul. To jsme se takhle daly dohromady 4 holky, sešly jsme se u jedné z nás v bytě a pily Mojito a Sex on the Beach jedno za druhým. Byl to moc pěkný večer, ani jsme nedělaly moc rambajs a zalomily jsme to už okolo jedné ráno.

Tři z nás se poskládaly na gauč. Měla jsem dobré místo u zdi, takže jsem tam zakotvila a necestovala po matraci (Znáte to. Trochu se nevědomky pošoupnete a mezitím vytlačíte souseda… A ráno ,,promiň promiň promiň…” Už je vám celkem prd platné.)

A spalo se… V rámci možností. Špunty jsem si samozřejmě přibalila a hodily se (opět) 😀

Takže si to vemte: Alkohol, žádná samota, jste rušeni… Takže ony všechny ty poučky o tom, že na AC nesmíte pít alkohol, nesmíte jíst maso, musíte mít na to klid, musíte být dobře vyspaní, vymeditovaní, soustředění a bla bla bla – Nejsou pravda. AC se prostě děje, když se proberete v tu správnou chvíli. Očividně je i celkem jedno jestli sami, nebo s vámi něco otřese. Co jste předtím dělali, nebo kolik Mojit jste do sebe vlastně naklopili, je úplně jedno.

Podařilo se mi zabrat až tak po dvou hodinách a hned jsem padla do pořádné hloubky… Hezky si spím a zrovna v tom nejhlubším spánku mě probudil pohyb někoho u mne. Nevím kdo to byl, ale stačilo mi to na probuzení.

Probrala jsem se v tak silné spánkové paralýze, jakou jsem snad ještě nikdy nezažila. Prostě perfektní načasování!


První reakce je samozřejmě úlek. Spíte, sami jste se neprobrali a než pochopíte co se vlastně stalo, že jste se vzbudili a máte paralýzu, tak to nějakou tu dobu zabere. Speciálně v případě, že jste pili a máte tím pádem trochu dlouhé vedení.

Takže když jsem se snažila hýbat a křičet už asi tři minuty, tak mi to už začalo být divné. Nechala jsem toho a začala konečně přemýšlet, že asi nespím…

,,No počkej, co blbneš? Vždyť tohle je vlastně úplně dokonalá příležitost!” Došlo mi to a vyšla jsem ven z těla.

Přistála jsem na čtyřech hned vedle fyzického těla na matraci a koukám kolem sebe… Viděla jsem. Žádné problémy se slepotou, jako to běžně mám. Takže to byla brutálně hluboká fáze. Vůbec jsem nemusela nic okolo sebe osahávat. Všechno bylo ostré, zřetelné.

V knize ,,Cesty mimo tělo” jsem četla, že když cestujete mimo místo kde jste zvyklí, tak se vám může stát, že se objevíte v místnosti, kde jste zvyklí běžně vylézt. Že automaticky dojde k přesunu. Ale já nebyla doma v pokoji, já byla v bytě na gauči. Takže to asi není pevné pravidlo.

Vzpomněla jsem si na slova Tomáše Poutníka (se kterým tu vyšel nedávno pětidílný rozhovor), jak vyprávěl o svých pokusech s jinými lidmi. Že se třeba dva domluvili dopředu, Tomáš v noci vyšel ven z těla, přišel za tím svým dohodnutým kamarádem, vytáhl ho z těla a pak byli v tom astrálním světě spolu. Akorát ten kamarád si toho pak pamatoval minimum, podle toho, jak moc byl na podobný zážitek nachystaný.

Jak mi to problesklo hlavou, tak mě napadlo to zkusit.

Jak jsem tak klečela na čtyřech a hleděla kolem sebe, došlo mi, že v podstatě stojím na své sousedce. Byla tam a normálně spala… Napadlo mě, že jí třeba můžu zařídit takový úžasný zážitek, na který už do smrti nezapomene a navíc by se mi někdo druhý v tom světě hodil, byla by to docela sranda.

Natáhla jsem ruku a zkusila jsem ji chytit za zápěstí pravé ruky. Zajímavé bylo, že jsem necítila vůbec žádný odpor.

Jednou už se mi stalo, že jsem se k někomu dostala. Ten taky spal a vůbec jsem se ho nemohla dotknout, kromě konců noh. Nějaká energie mě k němu nepustila. I se mi několikrát stalo, že jsem v astrálu chtěla jít někam, kam to asi nemám povolené a přede mnou se vytvořila neviditelná bariéra, přes kterou jsem se nemohla dostat. Tato bariéra zmizela, až když jsem si určila nějaký jiný cíl.

Z tohoto vím, že jsme v astrálním světě dokonale hlídaní. Že si tam můžeme dovolit jen něco, a jen to co je bezpečné pro všechny zúčastněné strany. Jinak by se nedělaly podobné bariéry. To v podstatě říkal i Tom Poutník, já s tímto absolutně souhlasím, moje zkušenost je stejná. Že nás ti naši průvodci nepustí k něčemu, co nemáme dělat.

A je zajímavé, že k někomu smíte a k někomu nesmíte.

Takže jsem se dotkla jejího zápěstí pravé ruky a nic se nedělo. Žádný zvuk, žádná bariéra, žádný problém.

Velice jemně a pomaličku jsem ji vytáhla za ruku ven.

Zajímavé bylo, že toto vytažení u ní nezpůsobilo žádné probuzení, takže se vedle mne postavila krásná bílá průhledná silueta, která se po několika vteřinách zase potichu a pomalu vrátila zpět do těla. Vůbec ji to nevyrušilo a ani tělo se po návratu nehlo.

Lidé když spí, tak spontánně cestují po různých světech. Ne vždy, ale děje se jim to úplně běžně, akorát si to neuvědomují. Takže nám se třeba zdá nějaký sen a naše duše u toho někde lítá, aniž bychom to věděli. Tohle možná bylo podobné.

Byl to úžasný pohled… Sice tedy nedošlo ke společné cestě, ale přesto to byl pohled k nezaplacení.

Lidé jsou krásní s tělem, i bez těla.

Tahle zkušenost mě povzbudila, že bych se někdy s někým společně domluvila (kdo cestuje) a zkusila to znovu. Cestovatel by se možná probral? – Těžko říct, ale pravděpodobnost je u něj určitě vyšší. Zase je ale otázka, abych to měla zrovna dovolené, protože automatika to očividně není.

Tak jsem opustila gauč a u toho vzpomínala, co bylo před usnutím. Než jsem zabrala, tak jsem cítila moc příjemné brnění v páteři. To máte (nebo alespoň já to tak mám), když si lehnete vedle někoho, kdo vám energii nekrade, ale naopak vrací. Tak to se mi teda nestalo už hodně dlouho u člověka, kterého znám krátce. Možná je to i důvod, proč to pak šlo tak dobře…

Přešla jsem k oknu a začala ho zkoušet.

Prostrčila jsem obličej skrz sklo… Bylo to příjemné a bylo to perfektně cítit. Podívala jsem se ven na ulici. Myslela bych, že tam alespoň uvidím svítit pouliční lampy, ale pravda je, že z toho okna jsem se v realitě nedívala, takže sem to v tu chvli nemohla vědět.

Byla tam docela tma, vypadalo to na nějaký strom a v dálce trocha světel, jinak šlo vidět houby s octem.

Později jsem se schválně šla podívat na mapy.cz a ten výhled by odpovídal.

Kdybych tam líp viděla, tak bych se odvážila vyjít ven, ale takhle se mi do té tmy a do neznámého místa nechtělo, takže jsem zase zalezla zpátky do bytu. Chvilku jsem to tam ještě obcházela, ale pak se cesta přerušila. Patrně do mě zase někdo drcnul 🙂

Kam dál:

Otevřít rubriku ,,Zážitky: Astrální cestování” – Zde

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí” níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho Fox 2014-03-01 03:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ty jo to musí být paráda to cestování. Škoda že se toho tak bojím a zkrz to, mi to nejde. Kdyby se mě promítla do cesty ta bariera, tak jak se znám, bych se čertil. Když mě někdo takhle začne omezovat v LD tak ho obvykle tak sjedu že sklopí hlavu a odejde :D Nejednou jsem v LD zhmotnil zbraň a začal tomu člověku vyhrožovat že ho regulerně zastřelím, to většinou prostě zmizel, rozplynul se. A asi dvakrát se mi stalo že jsem někoho chtěl uplatit a vytahoval jsem z kapsy pořád tisícovky :D To byl super pocit, mít bezednou kapsu peněz 🙂

Ikona diskutujiciho Raja Luthriela 2014-03-01 15:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já už několikrát zažila spánkovou paralýzu. Obvykle když spím v kuse více než 13 hodin. Je to docela děsivé. Člověk se opravdu nemůže hnout. Může jen dýchat. Jinak nejde ani křičet, ani to rozhýbat. Prostě nic. Jednou se mi to stalo i třikrát během jedné noci. Pak už jsem jen v klidu ležela a a čekala až to přejde, protože veškeré snahy něco dělat, jsou poněkud nepříjemné. Ani nevím, proč se to tak děje. Vždycky jsem si myslela, že za to můžou démoni. Ale asi s tím nemají nic společného. Ale už dlouho jsem žádnou praralýzu neměla.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-03-01 20:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]: Ne, spánková paralýza je úplně normální. Už budu znít jako kolovrátek, ale je dobře popsaná a vysvětlená v knize Cesty mimo tělo, na kterou se v článku odkazuji. Je dobré si ji přečíst.

Ikona diskutujiciho Anicka 2014-03-03 15:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Damska jizda zverejnena:D🙂 fotky taky vyuzijes:)?

Ikona diskutujiciho Alue 2014-03-04 17:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: To bych si nedovolila a navíc po tom stejně nikomu nic není. 🙂

Ikona diskutujiciho dzanaka 2014-03-05 07:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj také jsem zkoušel AC ale většinou mi vtom bránil strach,abych vycestoval.Jednou se mi to povedlo ale něco bylo se zrakem viděl jsem na všechny strany současně.Jinak třeba létat ve snu to mi jde a vědět že jste ve snu.Jak se  to nazývá?.At se vám daří ku prospěchu ducha vám všem

Ikona diskutujiciho vendys 2014-03-12 00:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

zrovna včerejší noc jsem si uědomila ve snu že jen sním. chtěla jsem se prolítnout, ale najednou se mi všechno začernilo, šílený hukot jak z ufa, chvilu sem byla "vcuclá" postelí a po chvíli mě to vyhouplo nad postel. do toho ta paralýza! nemohla jsem nic dělat. hýbnout prstem, otevřít oči, nic. byla jsem z toho dost vyjukaná.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek