Aluška.org: Věděním ke svobodě

Paranormální hra zahrnující hypnózu, s názvem Červené a žluté dveře, dorazila do našich končin ze zahraničí. První zmínky o této „hře“ pocházejí z roku 2015. Hra je založena na skutečných okultních praktikách a přestože ji nejčastěji hrají mladí lidé po večerech pro zábavu, rozhodně tuto praktiku nelze nikomu doporučit, protože se velmi snadno může nepříjemně zvrhnout.

Přesný návod jak hrát hru Červené a žluté dveře zde nenajdete, účelem tohoto článku je seznámit vás s riziky a nebezpečími, kterým se vystavujete, pokud byste se rozhodli této aktivity účastnit.
Hra je založena na principu pokusné osoby, která se vydává do hlubin podvědomí a druhé osoby, která je jejím průvodcem a na celý proces dohlíží. Pokusná osoba je uvedena do hypnotického stavu, ve kterém začne vidět dveře různých barev, kterými prochází. Někdy se může dostat do exteriérů, kde místo dveří vídá barevná auta, nebo stany. Dveře mohou mít různé odstíny, mohou se tu vyskytovat i schodiště a padací dveře. Obecným doporučením pro pokusnou osobu je vybírat si světlé dveře a pohybovat se směrem nahoru, což by měl být bezpečnější směr. Zkušenosti však ukazují, že to není tak úplně pravda.
O seanci je známo, že se během ní mohou vyskytnout problémy. Jsou to například místnosti, odkud nevedou žádné dveře, místnost plná hodin která způsobí že se pokusný člověk dlouho nemůže probudit a záhadný muž v obleku, který cestovatele pronásleduje a ohrožuje. Tyto situace mohou vést k poškození pokusné osoby a vzniku traumatu. I přes tato známá rizika se stále najdou lidé, kteří tuto „hru“ zkoušejí.

Jak to funguje
Ústředním motivem seance je fakt, že pokusná osoba může během transu překonat určité mentální bariéry, které za normálních okolností oddělují člověka od jiných dimenzí a bytostí, které tam mohou číhat. Nepřipraveného člověka může však takové setkání psychicky zničit. Prostřednictvím hypnózy a procházení dveřmi je skutečně možné navázat kontakt s duchy a entitami, které sídlí v jiných sférách, ze kterých se k nám za normálních okolností nemohou dostat.
Seance je založena na skutečných metodách rituální magie, které jsou velice prastaré. Aktivita není pouhou hrou, nýbrž uceleným rituálem zahrnujícím konkrétní postupy pro určité situace. Není zde k dispozici pouhý obecný nástin pravidel, nýbrž jasná sekvence akcí, které je třeba provést v konkrétním pořadí. Dále pokyny ohledně prostředí a účastníků. Prostřednictvím rituální magie a uceleného postupu je skutečně možné, zejména pokud má daná osoba vhodné předpoklady, vyvolat mrtvé, navázat kontakt se záhrobím a otevírat portály do jiných dimenzí.
Situace, kdy si zejména nezkušení zvědavci a nezletilí pohrávají s rituální magií v domnění, že jde o psychologickou hru zkoumající hlubiny jejich vlastního podvědomí, je velmi nebezpečná a je spíše otázkou času, než se něco pokazí.
Mnoho jedinců hlásí, že se jim rituál nepovedl, nedokázali se uvést do změněného stavu vědomí a nic neviděli. Nejedná se tedy o instantní návod jak otevřít portál do světa duchů, pokusná osoba musí mít zřejmě určité předpoklady. O seanci se říká, že může vést i ke smrti pokusné osoby, což je velice nepravděpodobné. Avšak záchvaty paniky a hyperventilace jsou během hry velmi běžné, takže lidé, kteří trpí těžkými záchvaty paniky nebo astmatem, by hru vůbec neměli pokoušet i ze zdravotních důvodů.

Zkušenosti s hrou Červené a žluté dveře
Všechny doložené zkušenosti začínají podobně, proto se následující výčet soustředí zejména na popisy závěru seancí, kdy dochází ke komplikacím a následnému probuzení pokusné osoby.

Pokusný člověk pokračoval v hypnóze i po probuzení
„Nikdy jsme tu hru nebrali úplně vážně. Samozřejmě, že pokud máte depresi nebo jinou duševní poruchu, je špatný nápad to zkoušet. Měli byste znát i některé varovné signály, že něco není v pořádku. Pokud dotyčný pokusný člověk začne těžce dýchat, vytrhněte ho z transu. Měli byste to udělat tak, že ho plácnete přes obličej a řeknete mu, aby se probudil. Pokud to ale nezabírá, máte problém. Neexistuje jiný způsob, jak ho z transu vynuceně dostat. Musíte prostě počkat. Pak je tu ještě několik nebezpečí při hraní. Údajně když umřete během hry, umřete i ve skutečnosti. Některé způsoby, jak se to může stát: Pokud se tam objeví muž v obleku, vypadněte odtamtud. Může vás zabít. Pokud uvíznete v místnosti plné vody, zemřete.
Když jsem to hrál poprvé, nic zajímavého se nestalo. Narazil jsem sice na chlápka v obleku, ale ten mi nic neudělal. Ani u ostatních mých kamarádů se nic zajímavého nestalo, až do letošního roku, kdy jsem blbnul s jinými kamarády.
Asi po dvaceti vteřinách dal náš pokusný člověk ruce dolů, že je připraven. Průvodce se ho zeptal, co vidí. Řekl, že chodbu plnou dveří… zpočátku to probíhalo dobře, pokusný člověk potkal za prvními dveřmi západ slunce nad klidnou, krásnou loukou. Pak se průvodce zeptal, zda jsou v místnosti ještě nějaké další dveře a v tu chvíli šlo všechno k čertu.
Pokusný člověk řekl ano. Dveře byly bílé a tak vešel dovnitř. Před ním stál nějaký muž v obleku. Shodli jsme se proto, že by měl pokusný člověk hned odejít. Ten však řekl, že v místnosti nevidí žádné dveře.
V tu chvíli nám ztuhla krev v žilách. Snažili jsme se pokusného člověka přesvědčit, že tam dveře určitě jsou, ale nepomohlo to. Řekl, že se ten muž pohybuje směrem k němu. Zkusili jsme ho plácnout aby se probral, ale bez úspěchu. Začali jsme panikařit. Řekl jsem pokusnému člověku, že vedle něj je zbraň a že toho muže musí zabít. Na to mi odpověděl, že nemůže, protože vypadá jako jeho táta.
Řekl jsem, ať se znovu rozhlédne po dveřích, tentokrát tam jedny byly. Pokusný člověk vešel dovnitř a probudil se. To bohužel nebyl konec. Otevřel oči, sedl si ke zdi a obličej měl schovaný v kolenou. Zeptal jsem se, co se děje, a on řekl, že je v zámku.
Tehdy jsem si uvědomil, že hra ještě neskončila. Zeptal jsem se, co pokusný člověk vidí. Začal blábolit, že život nestojí za to aby žil, že se bojí že je v kleci a zeptal se, PROČ JSEM HO TAM UVĚZNIL. Plakal, třásl se a houpal se sem a tam. Nabídl jsem mu svou ruku, ale on na mě zakřičel: NEDOTÝKEJ SE MĚ! Zoufale jsem se ho ptal, kde je. Po chvíli řekl, že už je z toho venku.
Morální ponaučení zní, psychické bariéry existují a nesmíte je prolomit, protože se věci mohou velmi rychle zvrtnout.“

Pokusný člověk si s sebou ze seance přinesl temnou bytost
„Přistoupila jsem k oběma dveřím a podívala se na ně. Přede mnou byly červené a tmavě zelené dveře. Pravidla říkala, že je lepší se tmavým dveřím vyhýbat, ale na červených dveřích mi něco nesedělo. Červené dveře byly potřísněné nějakou černou tekutinou a všude na nich byly škrábance. Vstoupila jsem proto do zelených dveří.
Všimla jsem si něčeho v rohu, byly tam malé padací dveře. Pomalu jsem se k nim blížila a uslyšela jsem, jak se za mnou zabouchly ty zelené dveře, kterými jsem právě před chvílí procházela.
Přikrčila jsem se a otevřela jsem padací dveře. Ale hned jsem je zase zabouchla, protože jsem z nich slyšela tikot hodin. Dalším pravidlem této hry bylo vyhýbat se hodinám, protože mohou hráče uvěznit.
Průvodce mi řekl: „Tak dobře. Jestli už tu žádné dveře nejsou, vrať se k červeným dveřím a otevři je.“ „Dobře,“ řekla jsem. Pomalu jsem otevřela červené dveře, ale okamžitě jsem vycítila, že něco není v pořádku. Byla tam tma. Zastavila jsem se a žádala jsem průvodce, aby mě rychle probudil, protože přede mnou stál muž v obleku a široce se na mě usmíval. Cítila jsem, jak mi průvodce rukama třese rameny. Začala jsem sprintovat zpátky ke dveřím, kterými jsem vešla, ale zmizely. Muž v obleku se pomalu blížil ke mně a já vykřikla.
Najednou jsem otevřela oči a uviděla své dva přátele, jak se na mě ustaraně dívají.
Myslela jsem si, že tím hra skončila. Ale od té doby vidím, jak se na mě z dálky dívá ten muž. Každým dnem je blíž a nikdo jiný ho nevidí.“

Setkání s démony při hře Červené a žluté dveře
„Už jsem tu hru hrál předtím, takže jsem věděl, co dělám. Dokud jsem nevstoupil do jedné z místností, byla úplně modrá. Najednou všechno začalo blikat. Vyskočil jsem a křičel na své přátele „všechno bliká!“
Ukázalo se, že moje oči tikaly, jako bych měl nějaký záchvat, nebo posedlost. Nevíme, proč se to stalo.
Ten samý den jsem zkusil hrát znovu. Uviděl jsem ženu, která seděla u stolu, ale viděl jsem jenom její záda. Kamarádka, která dělala moji průvodkyni mi řekla, abych odešel z této místnosti, ale když jsem to udělal, žena se na mě otočila. Vypadala podobně jako jeptiška, ale co mě vyděsilo, bylo to, že neměla ŽÁDNÉ OČI. Jen černé koule místo očí.
O pár týdnů později jsem tu hru zkusil znovu. Viděl jsem tam dvoje dveře s visacími zámky. Jedny dveře se otevřely po zadání kódu 2222, ale když jsem vešel do místnosti a chtěl jsem se pak dostat zpátky, kód už neplatil a nemohl jsem se dostat ven.
Můj kamarád tu hru také vyzkoušel a skončil tak, že uviděl modrou místnost plnou očí, ale žádné dveře.“

„Jednou jsem to hrál se svou holkou a řídili jsme se všemi radami. S nikým jsem nekomunikoval, ale vešel jsem do místnosti plné lidí, kteří na mě zírali. Odešel jsem z té místnosti, aniž bych s nimi komunikoval, ale oni mě sledovali a já se na ně ohlédnul. Vzpomínám si, že jsem uviděl starou paní, šedovlasou, hubenou, v červeném výrazném oblečení. Řekla mi: „Ty sem nepatříš.“ Pak jsem cítil, jak mi úplně ochladlo tělo, zpomalilo se mi srdce a klesl tep. Pak mě probudili.“

Uvíznutí v pasti a paralýza pokusné osoby
„Poté, co můj bratr vešel do hypnózy, jsem se ho zeptala na několik dalších otázek. Když řekl, že vidí černé dveře, byla jsem v šoku, ale pokračovali jsme dál. Řekl mi, že se ohledně těch dveří cítí bezpečně a tak jsem ho nechala jít dovnitř.
Pak jsem se ho zeptala, co tam vidí, ale neodpověděl mi. Tak jsem se ho zeptala znovu, ale stále neodpovídal. Tak jsem ho rychle probudila.
Měl vytřeštěné oči. Zeptala jsem se, co se stalo a on řekl, že tam uviděl muže v černém obleku a všude byly hodiny. Byl tak vyděšený, že nemohl mluvit.
Během té doby, kdy mi neodpovídal, skutečně otevřel pusu, jako by chtěl něco říct, ale nešlo mu to a taky sebou škubal. Tohle mě tak vyděsilo, že už jsme to nikdy znovu nehráli.“

Nutkání vrátit se zpět
Víceré zkušenosti pokusných osob popisují zvláštní potřebu vrátit se zpět do hry, přestože jejich zážitek byl děsivý. Jedna zkušenost psychicky nemocného člověka, který tuto seanci zkoušel, zahrnovala procházku po psychiatrické léčebně plné zohavených částí těl s mučírnou. Přestože jeho zážitek byl hrozivý a vrátil ho zpět do nejhorších fází jeho života, jako byl dětský pokoj kde vznikla všechna jeho nejhorší traumata a následná psychiatrická léčebna ve které pobýval delší dobu, po probuzení cítit urgentní snahu se vrátit, kterou popisoval jako pocit chybějící části své duše, kterou tam nechal. Kdo ho tam asi lákal zpátky a proč? A mohl skutečně přijít o kus duše?

Jiný experimentátor se při této hře dostal do exteriéru, kde viděl dům s temnými okny. Uvnitř domu byl starý muž, proto dům neprocházel, ale vydal se pryč od domu krajinou. Po cestě se zasekl v bažině a nemohl jít dál. Probudil se samovolně, aniž by do toho jeho průvodce zasáhl. I tento člověk, přestože se při jeho pokusu nestalo nic podivného ani děsivého, popisoval potřebu vrátit se zpět, jakoby tam něco ze sebe nechal a nyní byl neúplný.

Další zkušenost zahrnuje dívku, která uvízla v místnosti, kde byly jedny oranžové dveře. V místnosti se objevil nechvalně známý muž v obleku, který držel klíč od těchto dveří a začal ji pronásledovat: „… Snažila se s ním mluvit, ale nemohla. Ten muž vstal a šel k ní, tak jsem jí řekl, aby někam utekla. Ten muž ji pronásledoval, tak jsme ji vzbudili. To byl konec hry. Ale v noci se jí zdálo, že ten chlap v obleku jí řekl, aby hrála znovu a hodně na ni naléhal, aby se tam vrátila. Víte někdo, jak ty sny zastavit?“

Může být tajemný predátor v obleku Satan, který prostřednictvím „hry“ Červené a žluté dveře sbírá duše naivních obětí? Výpovědi svědků na to svorně poukazují.

Závěr
Přestože mnozí rozumbradové prezentují tuto hypnotickou seanci jako pouhou exkurzi do vlastní mysli, která sice může působit děsivě ale v podstatě je neškodná, ze zkušeností pokusných osob vyplývá závěr jiný. Pokud by šlo o pouhou hru s vlastní hlavou, jak vysvětlíme, že se hráči setkávají se stejnými pastmi, riziky a osobami. Mohou to být archetypy? Proč ale vypadají stále stejně? Pokud by muž v obleku měl symbolizovat obecně nebezpečí, měl by pro každého člověka vypadat trochu jinak. Protože ale hráči popisují totožné osoby, jako je stará žena v šatech a pronásledující muž v obleku, lze předpokládat, že se jedná o bytosti, které v těchto dimenzích přebývají, nebo dokonce cíleně číhají na to, až se k nim nějaký hráč dostane. Lákání a naléhání, aby se vrátili zpět, pak může být udička, kterou se pokoušejí znovu dostat k potenciálním obětem, které jim během seance unikly.

Pokud se dostanete do situace, kdy vám bude někdo tuto hru nabízet, v žádném případě se neúčastněte, zejména pokud jste slabí na nervy, náchylní k depresi, slabí na srdce, máte problémy s dýcháním, či trpíte na záchvaty. Problémy, které byste potom mohli řešit, mohou být velmi nepříjemné a mohou se s vámi táhnout dlouho po experimentu.

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2023