Aluška.org: Věděním ke svobodě

S naším světem, tak jak ho známe z běžného života, něco není v pořádku. Sužuje nás řada problémů, s nimiž si neví nikdo rady. Je to proto, že tento svět pravděpodobně není reálný, ale je to iluze, které říkáme Matrix. Co je to matrix? Pro matematiky toto slovo označuje cosi jako matematické schéma, plán popisující nějakou transformaci nebo proces projekce, promítání.
Když si například vezmete lupu, abyste si přečetli hodně malý text, lupa pro vás text opticky zvětší. Tuto projekci je možné matematicky popsat a také napodobit v počítačových programech – pomocí matrix.

Když se díváte lupou, už nevidíte text, ale vidíte jeho zprostředkovaný obraz. A když se podíváte na okraje lupy, zjistíte, že jsou rozmazané. To samé platí pro matrix – i v něm se vyskytují chyby, protože do každého promítaného obrazu se zákonitě nějaká chyba vloudit musí a nejde o to, že by projektant nebo výrobce odvedl špatnou práci. Dochází k pokřivení, deformaci. Obraz skutečnosti je vždy nedokonalejší, než originál.

U lupy si to všichni uvědomujeme. Chápeme, že se díváme na přenášený obraz, ale v případě matrixu už nám to tak jasné není. Nemáme vedle sebe znalce Morfea, co by nás z něj vytáhnul, abychom se na něj mohli podívat zvenku. Co máme nejvíc před očima, to nevidíme.

„Matrix je všude. Obklopuje nás. Vidíš ho, když se podíváš z okna, když zapneš televizi, cítíš ho cestou do práce, když platíš daně. Je to svět, který máš před očima, abys neviděl pravdu. Jakou pravdu?“

Mezi jednoduchou lupou a matrixem, který nám promítá celý svět, jsou propastné rozdíly. Velký matrix je nesmírně složitý a komplexní. Obraz z lupy je statický, ale matrix naší reality je velmi dynamický a neustále se mění, pořád se pohybuje.

Ať už je stvořitelem matrixu kdokoli, nelze mu upřít mimořádnou inteligenci. Učinil všemožná opatření, která mají zaručit, že její podstatu neodhalíme. Ale pozor. Změny, které se v matrixu odehrávají, mají důležitou vlastnost. Je to návaznost. Jedna událost navazuje plynule na druhou a řídí se určitou logikou. Existují však výjimky, kdy tato logika přestává platit a v matrixu se vyskytnou chyby.

Pamatujete na scénu, kdy Neo uvidí černou kočku? „Byla to ta samá kočka? … Déja vu je chyba v Matrixu, děje se to, když něco předělávají.“

Právě chyby v matrixu nám umožňují ho odhalit. Těžko říct, jestli chyby vznikají spontánně, nebo jestli je někdo cíleně vytváří, možné je dokonce obojí. Ale jsou nám známy události, které se zkrátka naprosto vymykají jakékoli logice a není jich zrovna málo.

Popíšu vám jednu událost, která se skutečně stala. Byla neděle, venku mrzlo a dva blíže nejmenovaní manželé pozvali své přátele na odpolední kávu. Seděli v jídelně u prostřeného stolu. Do jídelny byly otevřené dveře, odkud bylo vidět na osm metrů dlouhou chodbu. Chodba byla osvětlena malou žárovkou a zeď proti místnosti, ve které byli hosté, neměla žádné dveře.
Najednou vystoupil přímo ze stěny na chodbě neznámý muž. Byl středního věku, dohněda opálený a atletické postavy, ale na svůj věk měl příliš šedivé vlasy. Oblečen byl pouze do šortek a trička, takže vzhledem k roční době působil hodně neobvykle. V jedné ruce držel misku, z níž se snažil lžičkou něco vylovit. Udělal několik kroků po chodbě a potom zmizel na jiném místě téže stěny, z níž předtím vystoupil.
Všichni přítomní neznámého muže viděli a byli tím výjevem natolik konsternovaní, že se několik okamžiků nezmohli na slovo. Ještě dřív, než se kdokoliv stačil vzpamatovat, se muž opět – tentokrát bez misky – vynořil v místě, kde předtím zmizel, a zase ušel chodbou několik kroků. Tentokrát ale krátce nahlédl do jídelny. V tu chvíli jeho obličej ztuhl úlekem. Muž vyděšeně vykřikl, obrátil se a dvěma skoky zmizel v onom místě zdi, odkud se podruhé vynořil.
Později, když se přítomní vzpamatovali ze šoku, začala rozprava o tomto podivném zážitku. Hostitelé přiznali, že muže, který vystoupil ze stěny, znají. Prý se na chodbě několikrát zjevil už v minulosti, nikdy však před cizími lidmi. Z pochopitelných důvodů si to doposud nechávali pro sebe.
A až do tohoto dne si jich muž nikdy nevšiml.

Co si o tom člověk má myslet? Jak najít vysvětlení? Muž nepůsobil jako duch, ani to nebyl zloděj, když prošel přímo zdí. Vypadal jako normální člověk, který je zkrátka u sebe doma a provádí běžnou aktivitu. Překvapení a zděšení bylo navíc oboustranné. Muž rozhodně nebyl nějaké strašidlo, ale sám se lekl, když nečekaně spatřil cizí lidi sedící u stolu a popíjející kávu.
Z perspektivy muže v šortkách byl on, jeho miska atd., součástí jeho reality, zatímco společnost u kávy představovala pro něj jakýsi paranormální úkaz… muž tedy asi procházel chodbou jednoduše proto, že tam bydlel. A těmito paradoxními situacemi se právě odhaluje existence matrixu.
Existuje nějaká obsáhlejší realita, zatímco náš svět je pouze její projekcí, kterou generuje matrix. Jestliže onen muž opravdu existoval, musel žít jinde, v jiném světě, za hranicemi naší reality, mimo matrix. V mezích matrixu se přece nenacházel jeho byt, byla to nemovitost patřící zmíněné rodině.

Představte si naši realitu jako list papíru. Ten list obsahuje všechny věci známé z našeho světa. Je to „realita“, kterou vytvořil matrix. A pak na tento list položte ještě jeden. Ten druhý list může představovat paralelní realitu, další svět, vytvořený nějakým jiným matrixem.
A teď si představte, že na tom spodním listu v určitém místě sedí rodinka a pije s přáteli kávu. Na stejném místě na druhém horním papíru bydlí muž v šortkách. To je jeho místo, tam on bydlí. Jeho svět je za normálních okolností od našeho oddělen, dokonale izolován. Možná se jeho město jinak jmenuje, možná jeho dům vypadá jinak, ale je to jeho dům. Určitě v jeho světě bylo jiné roční období, měl přece šortky.
Oba světy jsou si podobné v tom, že v paralelní realitě žijí lidé, kteří vypadají jako my a podobně se oblékají. Z toho by se dalo vyvodit, že nás pojí společná minulost, která se v nějakém bodě rozdělila.
Žádný z obou světů o existenci toho druhého neví… za normálních okolností. Pokud se nevyskytne chyba v matrixu.

Představte si, že se v horním listu objeví malinká dírka a ta je zrovna nad chodbou té rodiny ze spodního listu, co pije kávu v jídelně. Na horním listu se shodou okolností ale nachází také chodba bytu, kde žije ten muž v šortkách. Ten se prochází, nabírá si lžičkou jogurt z misky a dojde na místo, kde je ta dírka. Neví o ní, vejde do ní a propadne se omylem do spodního matrixu. Nebo se mu do něho prostě otevře výhled.
Nepřekonatelná bariéra mezi oběma světy se najednou stane průchodnou, jenom proto, že v tom horním listu byla dírka – chyba v matrixu.

Ta chyba tam nemusí být pořád. Může se udělat jenom na chvilku a zase se opravit, nebo se otevírá opakovaně v nějakém časovém intervalu. Na světě jsou známá místa, kde k chybám dochází často, nebo opakovaně (př. Bermudský trojúhelník). Tak to bylo i v uvedeném případě, protože muž se objevil ve spodním matrixu několikrát.
Proč si ale předtím nevšiml, že je v jiné dimenzi? Protože paralelní světy nejsou jenom prosté listy papíru. Průchody, které se otevírají, nejsou normální dírky. Někdy se otevřou jenom jedním směrem, jindy oběma, někdy to ani nejsou průchody, ale pouhá okna, kudy se dá vidět.

poslechnout článek také v audioverzi ZDE

© aluska.org 2022