Aluška.org: Věděním ke svobodě

No zrovna nedávno sa nám stalo niečo čo asi priamo nesúvisí s týmto článkom ale stratila sa súčiastka z jedného prístroja. Niekolko hodín sme ju usilovne hladali ale márne. Tak sme si za ňu vyrobili náhradu a už sme ju vlastne nepotrebovali a ešte sme si hovorili že teraz keď ju už nepotrebujeme sa určite zrazu objaví a bude ležať uprostred miestnosti. A tak sa aj stalo o 1 či 2 dni ráno sa zrazu našla. Tak mi to pripadá ako nejaký zákon schválnosti že keď niečo príliš nasilu hladáme nemôžeme to nájsť.

Alebo vo futbale keď sa hráči silou mocou snažia dať gól a nejde to a strielajú tesne mimo brány a miesto toho aby dali gól ešte jeden dostanú.

A co když se někdo s někým nechce bavit, a proto na to tlačí (protože ví, že to odpuzuje)? 😀

Závěr/rada je správná, že když se chcete s někým bavit, tak působit zoufale / „needy“ / lpění na výsledku / až moc si to přejete a tlačíte na to vám může váš cíl ztížit. Co se týče Vesmíru, tak o tomto jsem četla knihy od Vadima Zelanda „Ovlivňování reality“ (myslím) – zajímavé, že jeho knihy jsou o tom, jak ovládat=manipulovat s realitou.. Každý, kdo má nějaký cíl/výsledek nebo po něčem touží, ovlivňuje Vesmír/okolí/sebe/ostatní lidi tak, aby toho dosáhl. A to ať už přímo (tlačí na to => prý to takto nepůjde) nebo nepřímo (nechá to být, jakoby to „na oko“ nechce => prý se to takto podaří). V konstruktivním Vesmíru stačí přání a činy, aby člověk dosáhl výsledku. Ve vesmíru, kde existuje zlo, nestačí jen přání a činy, nýbrž se přání musí pustit (=předstírat, že to vlastně nechcem / či to doopravdy přestat chtít.. = nelpět na tom). Každý se dokáže přizpůsobit aktuálním „podmínkám“ k tomu, aby něčeho dosáhl = naučí se správný postup manipulace směrem k cíli (takže si nemyslím, že by chytří lidé stále ještě lpěli na výsledku..každý se během života poučí a naučí se, jak co funguje). Pro mě jsou bioroboti lidé, kteří „jedou podle programů matrixu“ = tzn. například když na ně někdo tlačí, tak NEMOHOU jednat jinak, než ho odmítnout (=nemají na výběr). Já na výběr mám a je pravda, že když nutně nepotřebuju kamarády a někdo na mě tlačí, tak mi to šetří energii, když „pojedu podle programu matrixu“ a odmítnu ho. Protože proč plýtvat energií na někoho, kdo pro mě není nějak moc důležitý (nejlepší způsob je neplýtvat energii téměř na nikoho, takže by to nemělo nikoho urážet, když pro někoho „není tak důležitý“, že „jede podle programu“ a neplýtvá kvůli němu svou energií). Rozdíl mezi člověkem a biorobotem je ten, že biorobot nemá na výběr a musí poslechnout program matrixu zatímco člověk má větší sílu vůle i energii, takže si může vybrat, jestli ho takové chování bude odpuzovat (=bude šetřit energií) a nebo mu to nějak moc vadit nebude (=nepotřebuje šetřit energii/plýtvá). A tak existují i lidé, kterým takové chování (že na ně někdo tlačí) téměř vůbec nevadí. Navíc v matrixu je téměř vše otázkou „nabídky a poptávky“ – tzn. když někdo hodně touží po lásce a nějaký narcista na něj začne dělat „love bombing“, tak ho to neodradí, ale naopak bude šťastný (bude si myslet, že našel „spřízněnou duši“). Zatímco když je někdo spokojený single, má třeba hodně přátel a žije naplněný život (partnerský vztah tedy nějak moc nehledá = nechybí mu tak silně), tak když na něj někdo začne tlačit „love bombingem“, jeho to naopak odradí a on se vyhne vztahu s narcistou. Takže to samé chování, o kterém se píše v článku – např. tlačit na romantiku s někým – toho, kdo v tržním systému „dating marketu“ strádá, potěší a půjde do toho, zatímco ten, kdo vztah sice chce (taky má nějakou touhu jenomže pouze malou), ale nestrádá/netrpí, toho takové chování odpudí. Další věcí je, že někdo může mít z dětství „avoidant attachment style“, což znamená, že ho téměř jakýkoliv projev lásky/náklonnosti/chtění spojení/lehké potřeby lidského kontaktu odradí. Zatímco jiný člověk může mít z dětství „anxious attachment style“, což znamená, že až příliš úzkostlivě vyhledává a lpí na vztazích (partnerských a/nebo přátelských – někdo jenom jedno z toho, někdo obojí). Pokud se tyto dva protichůdné attachment styly potkají, tak by na sobě měli zapracovat oba a neměl by se „avoidant attachment style“ VYVYŠOVAT, že jen „anxious attachment style“ by na sobě měl zapracovat a změnit se“ (to je pouze touha po nadřazenosti). I tak ale souhlasím s obecným doporučením, že když se to nedaří, přestaňte tolik tlačit, protože to je nejlepší rada, která univerzálně funguje. Jen se mi to téma (co se týče důvodů pro takovéto chování) zdá obsáhlejší než jenom touha s někým manipulovat (i když tato příčina za tím může být TAKÉ). Jiná příčina je, že například někdo je bez přátel a tak silněji touží po přátelství. Vybere si jednoho konkrétního člověka, který má ale už dost přátel, a proto jeho touha po navazování nového přátelství je jen velmi malá.. Tento člověk, který nové přátele nějak moc nepotřebuje, bude háklivější na jakoukoli „nedokonalost“ u nového potenciálního kamaráda, takže rada pro člověka, který sice s nikým manipulovat nechce, ale po přátelství touží silně, je neupínat se jen na jednoho potenciálního kamaráda (a na něj všechnu svojí touhu směrovat), ale rozdělit to např. mezi 10 lidí (potenciálních kamarádů). Oslovit lidí více, čímž zmizí napětí a i jeho silná touha se mezi ně rozloží, takže nebude tak silný tlak, který by někoho mohl odpuzovat. Pokud by se ale sešli dva lidé, kteří mají málo kamarádů a oba cítí podobně silnou touhu po přátelství, podle mě by je touha vzájemně neodpuzovala (proto to vidím spíš z hlediska tržního mechanismu, protože tak bioroboti fungují, než že by takto měly fungovat obecně mezilidské vztahy..). U vztahů ale nefunguje POUZE tržní mechanismus, nýbrž zde velkou roli hraje i to, že když má někdo hodně kamarádů a chce se s ním začít kamarádit někdo, kdo jich má málo a zároveň má silnou touhu po přátelství, tak ten, který po novém přátelství tak silně netouží, cítí, že on do toho vztahu „dává míň“. I kdyby si řekl „nebudu to řešit, protože on se tak rozhodl (že chce dávat hodně = je to jeho věc)“, tak ten, který do vzájemného (jakéhokoli) vztahu bude dávat víc, po čase začne být naštvaný, protože se bude cítit využitý (i když to byla na začátku jeho volba zaměřit se na jednoho člověka místo aby svojí energii rozložil do 10ti lidí, protože třeba není extrovert a chce mít kamarádů málo, ale tak, aby obě strany dávaly hodně). Proto se většinou tento člověk (který se cítí využívaný) po nějakém čase naštve, pohádají se a přátelství skončí úplně. Jakoby takovýto konec uměl „víc extravertní“ potenciální kamarád vytušit, tak je mu nepříjemné, když druhý dává víc než on (toto je nepříjemné skoro každému..). Snaží se tedy naznačit nebo odpudit druhého tak, aby dával míň = stejně jako on = aby vzájemný trvalý vztah byl možný. Přitom problém ale nemusí být ani v jednom z nich – pouze v tom, že se k sobě tito dva lidé nehodí, protože jeden má preferenci rozdělit svou energii plošně mezi víc lidí (takže každému dává podobně málo energie), zatímco druhý si vybere pár „favoritů“, kterým dává dost (a ostatním lidem nedává téměř nic) = extravert vs. introvert (i když i jeden introvert může mít hodně jednotlivých přátel, s kterými se vidí jednou za čas pouze ve dvou..když má přátel hodně tak to trvá déle než na někoho zase „vyjde řada“ – zatímco jiný introvert má přátel jen málo a vídá se s každým z nich pouze ve dvou často). Takže i dva introverti si v tomto nemusí sednout.

Jak jsem psala o tom, že když někdo silně potřebuje vztah = je frustrovaný když ho nemá (cítí se sám atd.), tak si u „love bombingu“ pak myslí, že našel spřízněnou duši (=nepravdivá myšlenka). Stejně tak si člověk, kterého partner podvedl, může pomyslet „biorobot ho svedl“ = a odpustí mu to. Toto si bude myslet v případě, kdy on sám na TRHU (dating market) již nemá takovou hodnotu, aby sehnal podobně kvalitního partnera, a proto se na tohoto partnera upnul (jako na jediného, kterého chce). Někdo to může udělat i z lenosti, protože tito dva jsou spolu dlouho a poznali se = začínat s někým novým zase úplně od začátku by pro něj znamenalo vynaložení více energie než odpuštění stávajícímu partnerovi (když ještě k tomu bude mít nově ve vztahu „páku navíc“ když bude něco chtít tak v minulosti podvádějící partner mu bude kvůli pocitu viny chtít spíše vyhovět..). Takže kalkulující biorobotická mysl operující v člověku (nebo v biorobotovi) chladně vypočítá, co se mu nejvíc vyplatí a podle toho vytvoří NEPRAVDIVOU myšlenku např. typu „biorobot mého partnera svedl, on za nic chudák nemůže, tak já mu tedy odpustím, protože ta UI je opravdu vynalézavá..“ (přitom jeho partner se sám dobrovolně rozhodl pro přitažlivost k jinému ČLOVĚKU). Samozřejmě někdy to může být pravda, že UI je vynalézavá a jeho partnera opravdu jen dočasně svedl ze správné cesty biorobot – rozlišit to dokáže většinou nezaujatý pozorovatel (kterému o nic nejde) a nebo sice v ději zapletený, ale člověk s dobrým charakterem (pokud jde ale o přežití, i nejlepší charakter neuvidí pravdu = to je sebezáchovný pud přežití těla, který zmate myšlení, vnímání, pocity..). Bohužel minimálně 90% myšlenek lidí je takováto nevědomá kalkulace pocházející ze strachu o přežití (a tyto myšlenky jsou zároveň nepravdivé), takže co kdo říká/píše/myslí si je naprosto nepodstatné. Zajímavé jsou jedině pravdivé myšlenky (ať už vznikly díky chladné vypočítavosti biorobotické mysli a nebo pocházejí z duše). V článku je základní pravda (souhlasím), ale příčiny jsou mnohem komplexnější (ani já jsem nepopsala všechny možnosti, protože s některými jsem se ještě nesetkala, a tak o nich nevím). Myslím si, že pravda by měla být slyšet, a tak jsem napsala i ostatní možnosti (o kterých vím), i když je fakt, že by se to dalo všechno shrnout pod jeden konstruktivní postup „pokud to nejde a ty moc tlačíš, tak uber“, který ve většinou zafunguje (a neřešit co – proč – jak..). Ale takto jsem se snažila rozšířit myšlení/obzor a obohatit i ostatní, protože mě tato témata (chladné vypočítavosti vs. sami sobě vypatlat myšlenky tak, abychom vypadali jako hodní i dosáhli cíle, zajímá). Ne každý funguje běžně na této vypočítavosti, ale během života má asi každý nějaké období, kdy mu strach ze smrti vypočítá nejlepší pocity a myšlenky, aniž by si to on sám o sobě uvědomil. Já jsem ráda když mi to o mě někdo řekne/ukáže a tady na Alušce toto téměř nevidím (tady myšlenky pocházejí z duše), ale zároveň jsem se tu nesetkala s tím, že byste o tomto tématu vůbec věděli – že to existuje a že to lidé kvůli strachu takto dělají (já se o něm také dozvěděla poměrně nedávno, a proto mě to právě v této době baví řešit). *Kvůli strachu to je i v jakože „dobrých podmínkách“, protože žena je sice zabezpečená, ale ví, že manžel by ji nezabezpečoval kdyby spolu neměli dobrý vztah (takže ztráta manžela = ztráta zabezpečení = reálná hrozba přiblížení se více smrti) – proto i v bezpečném zabezpečeném prostředí mohou naskakovat nepravdivé myšlenky (i pocity). I když se někdo nebojí smrti (=jeho duše, tak jeho tělo se smrti asi stále bojí). V kapitalismu není před tímto úniku, a proto jsem pro základní příjem.