Život s vysokou inteligencí / Doporučuji

5.1.2018 v Doporučení 11

Život s vysokou inteligencí

Průvodce pro nadané dospělé a nadané děti

napsala Monika Stehlíková

140 stran, měkká vazba, cena cca 250kč

Ráda bych vám doporučila tuto moc pěknou a užitečnou knihu. Našla jsem ji jako obvykle v internetovém knihkupectví a na první pohled mě zaujalo nejenom její originální téma, ale také moc pěkná vkusná obálka.

V tomto článku bych vás zároveň ráda seznámila s postřehy z knihy které mě nejvíce zaujaly a o které bych se chtěla podělit.

Oficiální popis knihy:

,,Vysoká inteligence je v povědomí lidí automaticky spojovaná s úspěchem a skvělým životem. Málokoho napadne, že by to mohlo být přesně naopak, a že spousta nadaných lidí, pokud správně neporozumí své odlišnosti, může prožít nenaplněný život plný utrpení, problémů, nepochopení, odmítání a předstírání. Vysoká inteligence může také znamenat velké pochybování, nedostatek sebedůvěry, vysokou citlivost a zranitelnost, pocit osamělosti a odlišnosti. Velmi chytří lidé často mívají pocit, jako by byli z jiné planety. Tím, že mají odlišný způsob myšlení a prožívání, bývají nesprávně chápáni, což vede k ještě většímu uzavírání se těchto lidí do sebe. A přesto i pro ně existují cesty k nalezení vlastní hodnoty, ke štěstí, seberealizaci a k plně rozvinutému životu. Čím dříve je poznají, a to nejlépe už v dětském věku, tím méně času v životě promarní. Tyto cesty poprvé na českém trhu odkrývá tato knížka, z pera zkušené koučky a terapeutky, která má s problematikou vlastní osobní zkušenost.“

Kniha Život s vysokou inteligencí je určená primárně naprůměrně inteligentním a výjimečně nadaným jedincům. Autorka, která do této skupiny bezpochyby taktéž patří (To je z obsahu knihy cítit naprosto hmatatelně, až mi skoro přijde zbytečné zdůrazňovat to do oficiálního popisu, že tyhle věci zná z vlastního života… Samozřejmě že je zná, jinak by o nich nemohla tak krásně a trefně psát.), hned na začátku knihy vysvětluje rozdíl mezi vysoce inteligentním a vysoce nadaným jedincem. Na první pohled by se zdálo, že je to totéž, ale není to pravda.

Vysoká inteligence je měřena pomocí IQ testu, který se soustředí primárně na logicko-matematické schopnosti jedince. To znamená, že zahrnuje pouze velice úzký a specifický okruh, jenomže druhů inteligence existuje celkem 9 (někdy se jich uvádí méně, záleží na úhlu pohledu a tabulky se různí) a proto i vysoce nadaný jedinec, který nemusí dosáhnou na hranici 130 IQ logicko-matematického testu, může být vysoce nadaný, jenom zatím neexistují dost dobré testy pro zachycení jeho specifických schopností. Proto je absolvování klasického testu zavádějící.


Z tohoto důvodu dokonce autorka čtenáře lehce odrazuje od skládání IQ testů, jelikož tyto nejsou dostatečně vypovídající a o našich skutečných mentálních schopnostech nám toho řeknou je velmi málo, ukážou jen určitý omezený výsek z celé řady schopností, kterými můžeme oplývat. A tak mohou zbytečně odradit, zklamat nebo rozesmutnit ty, kteří zrovna do této škatulky nezapadnou. Říká: ,,zkuste si to pro zajímavost, ale berte to jen jako orientační výsledek“. Mnohem důležitější je vaše osobní analýza pozorování.

Jako podpůrný prostředek pro osobní analýzu a zamyšlení nad sebou a svými schopnostmi, nabízí čtenáři hned několik testů, pomocí kterých si jednoduchým odpovídáním zjistí, jak moc na něho sedí definice vysoce nadaného jedince. Jak přesně by vypadalo jeho nadání v číslech, je už podružné, důležité je vědět kdo jsme a jaký potenciál máme.

9 typů inteligence

Rozeznat vysoce nadanou osobu je poměrně snadné, jsou dosti specifické, ale přesto mezi nimi existují rozdíly, jelikož každý jedinec má různé rozložení svých nadání. Kniha uvádí různé ,,druhy“ těchto lidí a doporučuje i odlišné postupy pro děti, u kterých je některý z typů speciálního nadání odhalen. Vysoce nadané děti totiž potřebují trochu jiný přístup – jak doma tak i ve škole – než děti průměrné.

Líbí se mi, že autorka knihu pojala částečně odborně. Nezahlcuje nás zbytečně složitými pojmy, ale zároveň podkládá všechna tvrzení zajímavými a ozdrojovanými studiemi o nadaných lidech.

Jaké jsou zmíněné typy nadaných jedinců? V podstatě to nejhorší co se může stát, je být vysoce výjimečný v jedné oblasti a v těch ostatních být podprůměrný, což v podstatě znamená neschopnost začlenit se do společnosti. Jako příklad si můžete představit naprosto geniálního matematika, který je však celý svůj život panic, ne proto že by byl homosexuál, ale protože nedosahuje ani středních hodnot sociální inteligence. Prostě se neumí obléct a neumí komunikovat se ženou, nedokáže pochopit že ji na žluté zuby a přednášku o rovnicích nesbalí. Tito lidé mají také řadu mentálních poruch a poruch učení, jako jsou různé ,,dys“ poruchy, nebo ADHD. Spadají sem i autisté se specifickým nadáním, jako třeba geniální pianista, který po paměti zahraje cokoliv. Ano, i takhle může vypadat vysoce nadaný jedinec.

Patnáctiletý autista, ale geniální pianista. Hraje vše zpaměti.

https://www.youtube.com/watch?v=SinshOsZlPg

Druhý typ vysoce nadaných jedinců je nejčastějí. Zahrnuje lidi, kteří obvykle velmi vynikají ve dvou oborech, zatímco v ostatních jsou spíše průměrní, ale mohou být i nadprůměrní. Jak se těmto jedincům v životě vede, záleží na konkrétním rozložení jejich schopností a zejména toho, jak s tím dokážou pracovat a jestli to umí patřičně zužitkovat. Protože obrovské nadání vás může v životě dostat na vrchol, ale také vás může úplně převálcovat. Každopádně když už nadání, je výhodné mít ho rozložené na více oblastí, než být zaměřen pouze na jednu a zbytek nedávat ani průměrně.

Další typ vysoce nadaných jedinců je specifický v tom, že je extrémě nadaný ve třech typech inteligence (může být i více, ale to už se bavíme o lidech vzácných jako bájný jednorožec), zatímco ve zbytku je spíše průměrný, nebo nadprůměrný. Druhé a třetí typy nemají mentální poruchy ani poruchy učení, pokud mají nějaké problémy, je to dané tím, že nezvládají tíhu svého nadání a musí se to lépe naučit kočírovat. Těchto géniů je minimum a ve společnosti pro ně platí podobná definice jako pro předešlý zmíněný typ. Záleží jen na nich, jak se svým nadáním pracují. Buď je zničí, nebo proslaví. Obvykle je poznáte podle toho, že jim jde skoro všechno na co sáhnou, že jsou skoro ve všem dobří a umí se bavit o čemkoliv, protože nemají omezené zájmy pouze na úzký okruh témat, ale mají cit a mozek širokospektrálního charakteru a širokospektrálně se také vzdělávají. Tím nejsou na mysli absolvované školy, vysoce nadaní lidé se učí pořád, ne proto aby měli papír, ale protože chtějí vědět všechno. Tato jejich univerzální genialita průměrné lidi dráždí a spousta lidí je nesnáší, aniž by k tomu byl rozumný důvod.

Schválně, jestli uhodnete, která ze zmíněných typů inteligence je ze všech nejdůležitější??

Kniha uvádí – a já s tím souhlasím, v podstatě knize nemám co vytknout, naprosto mě okouzlila – že v našem školství je nejvíce kladen důraz na matematicko-logické schopnosti. A nejenom ve škole, ale také ve společnosti celkově, což můžeme snadno vidět na klasických IQ testech, které se zaměřují vyloženě na tuto oblast.

Dodneška jsou mezi námi lidé, co si myslí, že když neoplýváte tímto darem, jste tupí. Pamatuji si na svého učitele z gymplu. V matematice jsem podprůměrná, je to snad moje jediná schopnostní slabina o které vím, vždy jsem měla tento problém a on mě na základě toho posuzoval a mluvil se mnou jako s naprostým dementem, velice povýšeně… Přitom to byl asociál, co nosil rozjetou žvýkačku za uchem a pak si ji strkal zpátky do pusy při vyučování a divil se, proč celá třída zvrací pod stolky a proč se o něm vykládá že je prase. Prostě: neumíš matiku, jsi debil, tečka. Tato moje slabina mi však nijak v životě nepřekáží, problémy mi dělala jenom v době studia a pak už nikdy. Ve skutečnosti není tak moc důležitá, přestože se na ni klade hlavní důraz. Zvláštní.

Nejdůležitější ze všech je… chvilka napětí… tadam tadam… SOCIÁLNÍ INTELIGENCE!!! 🙂

Ano přesně tak, schopnost porozumět člověku je hlavní a nejdůležitější ze všech. To znamená porozumět nejenom druhému člověku – být přirozeně empatický, ohleduplný, sociální, dobře číst nonverbální signály a umět na ně adekvátně reagovat, ale také je to schopnost porozumět sám sobě, svým pocitům, svým myšlenkám, být s nimi v kontaktu a umět si je do hloubky efektivně rozebrat. Správná analýza a syntéza myšlení vlastního i jiných lidí, to je klíčové. Nejdůležitější druh inteligence pro praktický život.

Tyto dvě schopnosti se vzájemně prolínají, protože když umíte porozumět sami sobě, porozumíte i druhému.

Na co vám to je, být geniální matematik nebo skladatel, když neumíte komunikovat s lidmi, když jste jim protivní, odrazujete je od sebe, když neumíte své schopnosti prodat, když se s vámi lidé necítí dobře a komfortně, když mezi vámi a nimi je stále nějaká bariéra kterou ne a ne prolomit, pořád ne a ne najít společnou vlnu, společnou řeč.

Vysoce nadaní jedinci mohou být talentovaní jak chtějí, ale pokud jejich spektrum nezahrnuje sociální inteligenci v minimálně středních hodnotách, nebudou v životě úspěšní a jejich život bude osamělý. Příliš jednostranná a příliš vysoká inteligence jednoho druhu na úkor ostatních aspektů je v podstatě to samé, jako vytáhnout si černého Petra na celý život. To už je lepší být úplný blb, alespoň nebudete nikdy sami.

Kniha uvádí, že aby posluchači rozuměli vysoce nadanému jedinci, nesmí mezi nimi být rozdíl v IQ větší než 20 bodů. To znamená, že pokud máte IQ 130 (pamatujte však že IQ je relativní pojem) a děláte tématickou přednášku o vašem oboru pro veřejnost, pochopí ji lidé s IQ 110 a více, zatímco ostatní vás chápat nebudou. A můžete se klidně postavit na hlavu.

Jestli máte logicko-matematické IQ 160 a chcete dělat tématickou přednášku, pochopí vás z tisícového publika možná dva lidi, s minimálním IQ 140, zaměřeným daným směrem… na takovou přednášku se můžete vykašlat rovnou, protože jste z jiného vesmíru.

Také z tohoto důvodu prožívají vysoce inteligentní jedinci jakousi propast, kterou nejsou schopni překonat, i když se velice snaží. To je to již mnou několikrát zmíněné: ,,Víš, proč se s tebou nebavím? Ne že bys mi nějak vadila, ale já prostě vůbec nevím co říkáš, když mluvíš.“

Kniha popisuje studii, která zjišťovala co konkrétně odlišuje vysoce nadané jedince od ostatních. Studie zjistila, že vysoce nadaní mají jiné mozky, mnohem větší počet vzájemných synapsí, mnohem lépe jim komunikují obě hemisféry mezi sebou a jednotlivá centra mezi sebou – to znamená že při zpracování úlohy jim nedělá problém velmi rychle a efektivně zapojit více center, jejich myšlení není izolované ale velmi komplexní a dobře propojené (pamatujete jak jsem psala o mozaikovém způsobu myšlení? To je ono, akorát popsané jinými slovy). Vysoce nadaný jedinec na jeden úkol zapojí více center než běžný člověk a to mu dá mnohem hlubší a komplexnější výsledek. Mozek vysoce nadaných osob také obsahuje mnohem více myelinu (takže i více bílé hmoty mozkové!). Zkrátka rozdíl byl změřen, zaznamenán a fyzicky pozorovatelně dokázán. Tato kapitola byla pro mne moc zajímavá a obohacující. Koncentrace vysoce nadaných jedinců se v populaci údajně pohybuje kolem dvou procent ze sta.

Kniha není jen o definicích, neříká jenom jak poznáte vysoce nadanou osobu. Nabízí také techniky a doporučení, jak pracovat se svou mozkovnou tak aby vás nezačala válcovat. Obsahuje techniky na uklidnění mysli, jako je soustředění se na tělo a na dech, nebo různé tipy jak pracovat se svými bohatými myšlenkami, jak jejich proud konstruktivně usměrnit. U vysokého nadání je totiž problém, že když mu nedáte správný směr, začne se obracet proti vám a pak máte hlavu jako květák, migrény a jste vyřízení… Techniky v knize jsou dobré a vím že fungují, protože jsem si na ně před lety přišla v době dospívání a už je používám dlouho, aniž bych je někde četla. Tohle mám pořád. Vždycky si myslím že jsem něco vynalezla a pak třeba až za spoustu let zjistím, že mě někdo předběhl, že jsou na to kurzy, nebo to někde najdu v knížce. Připadám si jako Cimrman když vynalézal.

Jára Cimrman, vynálezce

https://www.youtube.com/watch?v=rAL1g2FdWxE

A myslím si, že v tom nejsem sama, proto bych tuto knihu doporučila i velmi mladým čtenářům o kterých tato kniha je (zahrnuje i téma nadaných dětí). Urychlíte si tím práci, už nemusíte zkoušet metodou pokus omyl, v této knize to máte definováno černé na bílém. Čím dříve se naučíte efektivně pracovat se svým nadáním, tím lépe pro vás a tím menší riziko, že vás vaše mozkovna převálcuje. Protože je to náročná paní, která pořád musí něco žmoulat, snadno se začne nudit, nesnáší rutinu, pořád jí musíte přihazovat do kotle nové a nové podněty. – To je i jedna z charakteristik výjimečně nadaných jedinců: pořád se něco učí, pořád něco čtou, pořád něco vymýšlejí, zapisují, zkoumají, nedají si pokoj ani jeden den. I když vypadají že zdánlivě relaxují, většinou právě sestrojují v hlavě novou knihu, nový vynález, defragmentují si myšlenky, nebo plán projektu na příští dva roky. A to není nadsázka… Právě proto se musí naučit relaxační techniky, protože takto výkonný supermozek je zároveň velmi vysilující.

Když jsme u těch společných charakteristik, další věc která všechny vysoce nadané spojuje, je neschopnost podvodu, lži a dělání něčeho zlého na úkor druhých. Vysoké nadání se totiž obvykle pojí s vysokou citlivostí, senzitivitou, empatií a obrovským citem pro morálku a spravedlnost, které se nedají nijak zatlačit ani převychovat. Proto se vysoce nadaní lidé velmi angažují v dobročinnosti, obecně prospěšných profesích, žene je touha pomáhat druhým lidem, být užitečný, být nápomocný, obohatit druhé něčím krásným a hodnotným.

Proto jsou vysoce morální a pravdomluvní nadaní lidé často za hodné blbce co každému všechno dají, věří, půjčí, vyhoví, každému přejí jen to dobré a i kdyby chtěli udělat něco špatného pro své sobecké obohacení na úkor druhých, neudělají to, protože by je jejich svědomí a výčitky sežraly zaživa. Vědomí vlastní viny je něco, co vysoce nadaný nesnese. Proto je výhodné tyto lidi obsazovat do vedoucích zodpovědných pocit, i tam kde je koncentrace moci. Vysoce nadaný člověk je díky své morálce nezneužitelný, nepodplatitelný a nezblbnutelný, neopojitelný mocí a penězi, na rozdíl od jiných, kteří většinu svého života sledují vlastní sobecké cíle. Paradox ale je, že vysoce inteligentní lidé se na takové pozice nehrnou, protože po moci netouží. Chtějí mít prostě jen klid, být spokojení, být přijmutí společností, mít kamarády a hlavně moct si dělat to, co je baví a pro co mají speciální nadání, protože to je pro ně jediný způsob, jak být opravdu spokojený v životě.

Kniha velmi varuje před tím, aby se nadaný jedinec ve snaze vyrovnat svému okolí, přetvařoval a dělal ze sebe blbce, aby ho ostatní alespoň trochu přijali. Jeho přetvářka bude efektivní pouze dočasně, částečně, nikdy nepřinese kýžený výsledek v takovém rozsahu v jakém by nadaný chtěl a navíc tím nadaný poškozuje sám sebe. Čím více bude sám sebe potlačovat, dělat že nadaný vůbec není (aby mu ti druzí nezáviděli a necítili v něm hrozbu), tím menší bude mít kontakt sám se sebou a čím více se sám sobě vzdálí a nepustí svůj potenciál aby se denně vyřádil na něčem zajímavém, jeho nadání ho bude válcovat, ničit, způsobovat duševní problémy, deprese, syndromy vyhoření, atd. Ať spočívá genialita v čemkoliv, je nutné jí dát průchod, nepřetvařovat se, neskrývat ji, pořádně tu obrovskou energii a potenciál nasměrovat a vypustit někam, kde nadělá mnoho užitku, jinak se zadržovaná energie bude neuspořádaně chaoticky uvolňovat v nevhodných chvílích a bude působit destrukčně, zejména na život a nitro nadaného.

Vše co jsem popsala je jen velmi stručný výcuc, pokud vás téma zajímá, určitě si knihu pořiďte, je výborná a určitě vás nezklame. Používá srozumitelný jazyk, je čtivá, zajímavá, faktická, konkrétní, praktická. Má prostě všechno, co by měla kvalitní kniha mít a určitě vám pomůže lépe pochopit sebe sama, lépe pochopit proč jste takoví jací jste. Pokud vás zajímá tématika vysoce senzitivních osob a čtete knihy a články na toto téma, bude se vám líbit i Život s vysokou inteligencí, protože tyto schopnosti spolu souvisí. Vysoce aktivní mozek s obrovským potenciálem a velikou efektivitou zpracování dat, zároveň dává svému majiteli schopnost vnímat věci, které jiní nevnímají. Vnímat vše výrazněji, jasněji, silněji. Jsou to spojené nádoby a je dobré na tuto skutečnost myslet.

Komentáře

Ikona diskutujiciho H. 2018-01-05 10:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mám dyskalkulii a k tomu mám sociální inteligenci ještě nižší než své "nadání" na matiku. :") Ale… Aspoň dobře kreslím. :D

Ikona diskutujiciho Ayeri 2018-01-05 14:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zní to moc zajímavě, ale zdá se mi, že podle toho se nakonec skoro každý najde a bude si o sobě myslet, že je vysoce nadaný. Možná si tu knihu stejně pořídím 🙂 Jak moc jsem  (ne)nadaná já, nevím, žádný IQ test jsem si nikdy nedělala. Vím jenom, že z druhů inteligence na obrázku mám nejvíce rozvinutou lingvistickou a doufám, že se sociální už na tom nejsem tak zle jako dříve. Na druhou stranu jsem zvyklá se často bavit s člověkem, který má IQ 147 a ví to přesně, a pokud bere ohledy na to, že nemám stejnou školu jako on a nemůže na mě proto spustit odborně, rozumím všemu, co mi říká 🙂

Ikona diskutujiciho BED 2018-01-05 18:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Rozumiem tomu takto :

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-01-06 04:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já nevím, zda jsem velmi nadaná, miluji psaní a hudbu(jediné dvě věci, kterými bych se ráda v budoucnu živila či se jim více věnovala), společně s jakýmkoliv uměním… A neustále něco vymýšlím(na další den, na další hodinu, minutu i dlouhé roky) či tvořím, v tom má kniha pravdu, nedokázala bych jen tak celý den ležet a nic. Často říkám, že nepotřebuji moc kontakt s nikým, jelikož mám dost své vlastní hlavy, která něco "mluví" a řeší neustále. Pro změnu má sociální inteligence, myslím, není zrovna zářná – já a mluvit s lidmi? Vážně se snažím, jsem milá, ale neumím rozvádět konverzaci a jsem ráda, když mi všichni(kromě pár vzácných lidí)dají pokoj a já nemusím vymýšlet co mluvit, jelikož je to pak hrozný nátlak a nátlak (obzvlášť ten sociální) já prostě nedávám. Pokud si s člověkem vyloženě nesednu, je se mnou někdy hotová nuda, i když se vážně snažím přemýšlet, co říct dál. Stejně tak i mé porozumění druhým je někdy v živé konverzaci na mrtvém bodě a přiznám se, připadá mi, že někdy mi fakt chybí logika a jsem dost "naivní." Nevadí mi to, jsem to prostě já a tak to má být, ale občas se člověk pěkně ztrapní. :-D O matice nemluvě, tam se prostě ztrácím(když jsem byla malá, byli rodiče vyděšení, že už ve třetí třídě z ní mám za čtyři… Ale na dobré známky z češtiny a talent v umění nekoukal nikdo, tak jsem byla prostě blbeček. Alespoň příklad, co nikdy nedělat svým dětem). Ale alespoň mám dobrou paměť, což bohužel v matematice zrovna moc nepomáhá. Nic méně v životě ji nepotřebuji a jsem vážně ráda, tak co. Bohužel lidé mě někdy považují za hloupou, to kvůli mé občasné neobratnosti v komunikaci s druhými – v hlavě je jedno, v puse druhé, často i docela panikařím. Nedá se to moc trénovat, s blízkými jsem totiž úplně jiný člověk a těžko můžu jít za někým cizím a říct "pokecáme? Potřebuju potrénovat svou neschopnost pořádně komunikovat." :-D Zajímavé ale je, že mluvit k velké skupině lidí mi nevadí, proslov mít dokážu když mě lidé poslouchají, to dělám i ráda, mám spíš někdy problém dohodnout se s jednotlivci. Že jsi ty, Alu, v komunikaci i porozumění vážně dobrá jsem si všimla dávno – líbí se mi, jak dokáže pro věci najít rychle(a stručně) správná slova. :-) Já hrozně všechno rozepíšu, jak sis asi už taky všimla. Holt pisálek.

Ikona diskutujiciho octomaník 2018-01-06 16:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: Z toho si nic nedělej, žes měla ve škole čtyřky z matiky já taky, k tomu se mi povedlo projít obchodní učiliště a dokonce mám papír o maturitě (jak říká dušek  o vzdělání https://www.youtube.com/results?search_query=du%C5%A1ek+o+vzd%C4%9Bl%C3%A1n%C3%AD ), že mám maturitu z matiky za dvojku (nástavba byla dálkově a matika mě dokonce i bavila – záleží také hodně na učiteli);

Ikona diskutujiciho Jarek Van Ek 2018-01-06 20:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ne že bych se považoval za vysoce inteligentního, ale podařilo se mi rozvinout schopnost, která je zdá se výjimečná. Postupně se mi stala drogou. Jako manažer jsem dokázal velmi rychle analyzovat situaci a vytvořit seznam priorit. To zvládne kde kdo. Ale dokázal jsem simulovat vývoj nejzávažnějších provozních zpravidla krizových procesů. Nejen staticky, ale i dynamicky. Spustil jsem to jako extrémně výkonný počítač a analyzoval jsem všechny možné varianty vývoje. Prostě jsem byl daleko dopředu připraven na cokoliv, nic mě potom nepřekvapilo a už předem jsem měl nachystáno řešení. Problém byl, že jsem si o tom nemohl s kým pokecat, nechápali to a byli jak hotentoti i s doktorskými tituly. Netušili, že mohu být o tak mnoho tahů popředu. Drogou se mi to stalo proto, že to bylo stále snadnější a vyhledával jsem zdánlivě neřešitelná řešení, ne všechny se podařilo vyřešit. Tohle mě obrovsky bavilo.

Ikona diskutujiciho M. 2018-01-07 03:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dlouho jsem tu neměla čas zajít a teď si pročítám všechny ty články a vidím, jak moc jsi mi chyběla Ty i Tvé články. Děkuji.:)

Ikona diskutujiciho Žabák Kvak 2018-01-07 20:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

S posuzováním inteligence je to opravdu složité a i v těch "standardních" testech lze jen těžko srovnávat dosažené výsledky. Důležité jsou "cultural independent test", které jsou obrázkové a může je dostat i negramotný člověk je-li náležitě poučen. S IQ je to tak trochu jako s teplotou – hodnota nemá smysl, pokud není vztažena ke konkrétnímu testu a výsledkům. Zde se uplatňuje tzv. percentil, tedy číslo, které udává, kolik lidí má horší výsledek než testovaný. Např. percentil 0,98 říká, že daný jedinec má IQ vyšší než 98 % populace (a je to mimochodem "Mensa pass level", tedy hodnota, kterou když člověk dosáhne, může se ucházet o členství ve společnosti chytrých lidí "Mensa"). Nicméně např. Werner von Braun sice postavil booster Saturn 5 alec měl prý problkém si uvařit čaj :-)  Jinak naprosto zásadní je emoční IQ … jak zpíval Kryl : "A intelekt když bez duše, tak podoben je ropuše, či slepci s mečem v tanci"

Ikona diskutujiciho Melisa 2018-01-07 20:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Knizku(byla zde jiz doporucena pred nedavnem)jsem si koupila ted pred Vanoci a vzala s sebou na dovolenou (musela jsem z toho sediveho hnusu, co nam tu serviruji pryc za sluncem). Myslim si, ze kazdy se v te knizce nenajde, jak tu nekdo zminoval. Max. se tam najdou ti, co chodi na tyto sranky :-) Jak se pozdeji v knizce psalo…po precteni par radku z knihy mi vyhrkly slzy…Rikala jsem si "ty wole, ty woleeee…jo!" Jsem moc rada, ze se o ni Aluš zminila a za to moc dekuji :-) Ne vse na me samozrejme sedi na sto procent..to nebude asi na nikoho, protoze jsme kazdy original a ta "jinakost" ma dokonce i naaazev !!! jak krasneee :-)…Jeste jednu knihu jsem si s sebou nabalila tak pro zajimavost (treba by se mohla nekomu hodit, nebo vi o nekom, komu ji doporucit a tim mu pomoct) a to "Strach z opusteni" od Veroniky Neumannove 🙂

Ikona diskutujiciho silva 2018-01-08 15:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nemyslim si že by som bola vysoko inteligentný človek, myslím si že som taký priemer, no to s čím mám problém je moja dosť vysoká citlivosť, čo mi neumožnuje sa moc zdržiavať medzi ľudmi..no včera som pozerala jeden film a tam bolo, "prekliatie sa môže zmeniť na dar, ak sa na ňom kúsok zapracuje" čiže ak by som sa naučila moju citlivosť regulovať – zapínať a vypínať umožnila by mi to že by som mohla byť slobodnejšia, pretože toto považujem za väzenie- odsudena na samotu a už ma to naozaj pekne serie…

Ikona diskutujiciho Arrow 2018-01-14 19:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji za podnět, knihu si pořídím a přečtu.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek