Aluška.org: Věděním ke svobodě

Jedna z nejčastějších otázek, na kterou odpovídám svým klientům, je: „Můžete mi prosím říct, jaký je smysl mého života, nebo co bych měl dělat, abych se ve svém životě cítil více naplněný? Mám pocit, že ode mě život žádá víc, ale já vlastně nevím, co to je, jaký je to úkol, nebo jaká je to činnost.“
Tito lidé hledají odpověď na otázku, která pravděpodobně v nějaké fázi života potrápí každého z nás. Pojďme si ji dnes rozebrat.

Život je dar a je na nás, jakým způsobem ho chceme prožít. Můžeme prožít život v kruhu velké rodiny, můžeme prožít život úplně sami. Můžeme být v životě šťastní a dělat to, co nás baví, nebo můžeme být celý život zalezlí ve sklepě, čekat na nějaké vytržení, blbnout, být nešťastní a depresivní… Celé je to jenom na nás.
Tento svět respektuje naši svobodnou volbu. Pokud se rozhodneme, že svůj život využijeme zdravě, plodně a že ho prožijeme v radosti, je nám to umožněno. Máme všechny možnosti, jak si to dopřát. Pokud se však rozhodneme, že svůj život promrháme, že bude stát za prd a budeme celou dobu v depresi a v úzkosti, i to tady můžeme prožít. O tom je princip svobodné vůle.

Lidé, kteří si pokládají otázku „co je můj smysl života“, můžou mít pocit, že světu něco dluží, že pouhým bytím nenaplňují dostatečně očekávání vnějšího světa. Jenom být je asi málo… Někteří lidé mohou mít pocit, že aby mohli mít hodnotu, musí něco dokázat nebo se rozdat pro své okolí, aby tím tzv. obhájili sami sebe a své bytí na této planetě.

Souhlasím s představou, že si každá duše před příchodem na tento svět tvoří svůj plán, který by ráda prožila. Tento plán se však nemusí podařit naplnit. Lepší, než se ptát po nějakém předurčení, je položit si otázky: „Co by mě bavilo, co mi v životě chybí, co by mi dodalo radost.“
Lepší, než hledat odpověď na tuto otázku u jiných lidí, u léčitelů, u lidí kteří vás neznají a neví, co máte za sebou ani co od života potřebujete, je zaměřit svoji pozornost do sebe a zeptat se na to sám sebe. Vy sami nejlépe poznáte, co potřebujete a co vám do života přinese víc radosti a pocit naplnění.

V oboru duchovního léčitelství platí univerzální pravidlo, že cokoliv, co člověk vnímá jako nedostatek, nebo z čeho je nešťastný, je symptom nerovnováhy. To znamená, že otázka „co je mým životním smyslem, nevím, jak dál se svým životem, co je můj životní úkol,“ je také symptom nerovnováhy. Neznamená to, že je člověk rozmazlený, nebo příliš náročný, ani to neznamená, že by nedělal dost.
Zkrátka v jeho životě něco chybí a je dobře, že si toho všímá, je dobře, že hledá odpověď a snaží se na to přijít. Jenomže tuto odpověď vám nikdy nedá žádný jiný člověk. Musíte si ji v sobě najít sami.

Důležité je nepokládat si otázku ve stylu, jakým způsobem se mám zavděčit svému okolí, jakým způsobem se mám rozdat nebo obětovat pro své nejbližší… Spíše se ptejte sami sebe, co by vám do života přineslo více radosti.
Chcete být víc mezi lidmi, chcete mít rodinu, chybí vám děti, chcete cestovat, chcete víc odpočívat, myslíte si, že až moc pracujete, posledních 10 let vašeho života je pořád stejných… To jsou všechno věci, které můžou vyvolávat pocit, že váš život není dostatečně naplněný a že ho nežijete kvalitně a plnohodnotně.
Snažte se tedy nezaměřovat na otázky týkající se poslání, povinností, úkolu, účelu, osudu či předurčenosti, ale snažte se zaměřovat na otázky typu „co by byla ta moje radost, co by bylo moje duševní naplnění“.

To, co přinese do vašeho života více radosti, vůbec nemusí být všeobecně prospěšná činnost a není na tom vůbec nic špatného, protože vy jste hodnotná bytost už jenom z pozice toho, že jste sem přišli a že žijete. Člověk má obrovskou hodnotu. Nemusíte svoji hodnotu a svoji existenci obhajovat vůči nikomu a vůči ničemu.
Život, který máte, je pouze váš. A váš život a váš čas si můžete užít, jakým způsobem budete chtít. Stojí za to radost hledat a dopřát si ji.

Myslete během procesu na to, že smyslem života není vykonat velké věci. Smyslem života je užít si jízdu, užít si proces. Na konci všichni zestárneme, zemřeme. Kromě těla po nás možná zůstane postavený dům, potomci, knihy, zahrada, možná duchovní odkaz… nic z toho si ale neodneseme s sebou.

Jsem hluboce přesvědčená o tom – přivedlo mě k tomu mé duchovní vedení, rozhovory s Nebeským otcem – že smyslem života je žít v harmonii, v radosti, žít naplněný spokojený život, budovat zdravé vztahy v rodině a ve své komunitě. Kvalita našeho života se odvíjí od kvality našeho sociálního okruhu a od toho, jak moc náš život odpovídá našemu vnitřnímu nastavení.

Když si člověk tohle uvědomí, spadne z něj tíha povinnosti. Spadne z něj ten těžký nejasný úkol „něco velkého dokaž abys měl hodnotu“. Vědomí toho, že si můžete žít jak chcete, nic nedlužíte a vaše hodnota nebude menší, je velmi osvobozující a posilňující.

Pokud žijete v této pravdě, že smyslem života je žít a být šťastný, pak nad vámi ztrácí moc i různé manipulace, konspirace a bludy, které by na vás chtěly nakládat tíhu velkého účelu, čekání na něco, nebo které by chtěly vaši hodnotu podmiňovat tím, jestli něco splníte, nebo jestli se něčím někomu zavděčíte. Tato svoboda je proto zároveň i vaší silou, zdrojem vaší osobní moci a autenticity.

O autorce

Alue K. Loskotová je holistická léčitelka a spisovatelka. Zabývá se duchovním rozvojem, psychospiritualitou, mimosmyslovým vnímáním a poradenstvím. Pomáhá klientům v nalezení duchovní a energetické harmonie prostřednictvím terapií na duchovniterapie.cz a článků na aluska.org. – více