Autorem je čtenář Petr, kterému tímto děkuji za trefné zamyšlení.
(Pokud i vy máte námět na zajímavé téma či zkušenost a chtěli byste je někde zveřejnit, napište mi 🙂 )
Dnes bohužel většina lidí neví, co je to doopravdy láska. Většina lidí na tuhle větu řekne, že melu nesmysly, že přece ví co to je. Ale zkuste si každý sám pro sebe, odpovědět na zdánlivě jednoduchou otázku: Co je to láska?
Každé dítě, které se narodí, má schopnosti milovat, disponuje tou nejčistší láskou a nikdo mu nemusí říkat co to je láska, protože je to pro něj ta nejpřirozenější věc. Postupem času mu však vnější vlivy (výchova, škola, televize, rádio, internet, časopisy, písně atd.) vštěpí to, že láska je něco úplně jiného a že láska ubližuje, bolí, že ten kdo miluje, trpí, že kdo žárlí, miluje a podobné nesmysly.
Přiznám se, že já definici lásky neznám a myslím, že ani žádná jednotná definice lásky být nemůže, ale podívejme se spíš na pár věcí, s čím si lidé pletou lásku a co nemá s láskou nic společného: Co ničí lásku?
Jak rodiče ničí lásku?
O dítěti rodiče uvažují jako o problému. Když nezlobí a je potichu, je prostě hodné zlatíčko. Pokud s ním rodiče nemají žádnou práci a starosti je úplně skvělé. Takové by přece mělo dítě být že? Ale není zde žádná úcta a není zde láska.
Téměř každý rodič vyhrožuje (když to někde u někoho slyším, otevírá se mi pomyslná kudla v kapse…)
Například: „Jestli nebudeš poslouchat, nebude tě mít maminka ráda…“ nebo si doplňte cokoliv jiného.
Dítě se přirozeně bojí, časem se obrátí proti vlastní přirozenosti a začne manipulovat, tak jako to dělají jeho rodiče. Je mu vštěpováno, že láska má podmínky, že lásku si musí zasloužit. Aby si jí tedy zasloužilo, obrátí se k neupřímnosti a ztratí smysl pro skutečnou vnitřní hodnotu a jeho schopnost milovat je sprovozená ze světa.
Zbavte se toho, co vám dělali rodiče. „Zbavte se“ svých rodičů v sobě samých a přemýšlejte chvilku, než něco řeknete svému dítěti. Pozorujte, kdy se objeví ve vás vaše matka nebo otec a nepokračujte v těch zvěrstvech, zastavte to! Je to důležitější než si většina rodičů myslí.
Hledání dokonalosti
Dost lidí si myslí, že mohou milovat, pouze když najdou dokonalého partnera. Žádný dokonalý partner neexistuje, takového nikdy nenajdete.
Nevyžadujte dokonalost, jinak v sobě neobjevíte žádný proud lásky. Naopak, lidé, kteří vyžadují dokonalost, jsou velmi nemilující a neurotičtí.
Po nalezení partnera začnou do hry vstupovat požadavky. Jeden z partnerů začne vyžadovat, aby byl dokonalý. Musí se zbavit všech svých nedokonalostí, jen aby byl protějšek spokojený. Už nemůže být sám sebou, musí se stát pokrytcem, falešníkem a podvodníkem. Žádná přirozenost jen předstírání a hraní falešných her. Opravdu chcete mít založený vztah na falši? Nebo chcete mít upřímný a férový vztah, kde se nikdo z vás nebude bát něco udělat nebo říct? Buďte sví a milujte partnera takového, jaký je a nechtějte ho měnit, je to cesta do pekel. Milujte přirozeně a upřímně, na nic si nehrajte a…
Vyžadování
Jestli se vám něčeho dostane, buďte vděční. Jestli se vám nedostane ničeho… No a? Nemůžete s tím počítat. Neočekávejte pochvalu, hezká slova, přítomnost druhého (dosaďte si, co chcete), je to jeho/její věc, jestli to udělá nebo ne a vy to respektujte a nevyžadujte to. Když to udělá, buďte vděční, ale nelpěte na tom!! Láska potřebuje atmosféru bez požadavků a bez očekávání, ale buďte vděční za každou věc, kterou pro Vás partner udělá, není to přece jeho povinnost.
Naopak dávejte a nečekejte na to, kolik vám za to kápne. Přijde to, tisícinásobně, ale přijde to přirozeně, přijde to samo o sobě, není zapotřebí vyžadovat. Svými požadavky to zabíjíte. Proto DÁVEJTE a NEVYŽADUJTE!!! Protože láska je BEZPODMÍNEČNÁ a…
Láska není obchod
Přestaňte se chovat obchodnicky, jinak nikdy nepoznáte svůj opravdový život a opravdovou lásku a vše co je na tom nádherné. To nádherné ani náhodou nepochází ze světa obchodu!!! Květiny kvetou, slunce svítí, hvězdy září, ptáci zpívají. Nic z toho není obchod a vše je zadarmo. Láska TAKY NE!!!
Rozlučka se svobodou:
Lásku můžeme obětovat svobodě, ale svobodu nelze obětovat lásce. Když se lidé „berou“ dělají rozlučky se svobodou. Co to sakra je? Když se ožením, znamená to snad, že přestanu být svobodným? Jak říkal OSHO: „Musíte mít neustále na paměti, že svoboda je nejvyšší hodnotou a jestliže vám láska nedává svobodu, není to láska. Svoboda je měřítkem. Cokoliv, co vám dává svobodu, je správné, a cokoliv, co vám svobodu ničí je špatné.“ Protože i kdyby vás chtěl partner podvést (nebo si dosaďte cokoliv jiného), tak to udělá bez ohledu na to, jestli mu dáváte svobodu či nikoliv. Jestli bude chtít od vás odejít, odejde a vy s tím neuděláte vůbec nic. Naopak omezováním ho v tom ještě utvrzujete. Zakázané ovoce přece nejlépe chutná že? Pokud si to zapamatujete a budete se tím řídit, bude váš život mnohem hezčí.
Představte si, že v Indii zemřely miliony žen tak, že byly zaživa upálené na hranici, spolu se svými manžely. To je příklad toho, kam až může tak extrémní pocit majetnictví zajít.
Když nedáváte naprostou svobodu partnerovi, nejednáte z lásky, ale ze svého ega a ze strachu, a to nemá s láskou vůbec nic společného, stejně jako…
Žárlivost:
Žárlivost není v žádném případě důkaz lásky. Žárlivost není součást lásky, ale součást sexuální přitažlivosti a nemá s láskou nic společného. Jakmile vás někdo sexuálně vzrušuje a s někým se sexuálně sblížíte, přichází žárlivost. Pokud opravdu milujete, žárlivost nikdy nepřijde.
Strach z toho, že vás někdo podvede s někým jiným, to je žárlivost. Čistě teoreticky…, žárlili byste, když by váš partner nemohl mít z nějakých důvodů s kýmkoliv sex?
Láska zraňuje:
Pokud si myslíte, že láska zraňuje a že zranění je nedílnou součástí lásky, jste na velkém omylu. Láska NIKDY NIKOHO NEZRAŇUJE. To co je ve vás zraňuje. Není to láska, ale věci, které se obzvláště v dnešní době za lásku vydávají. Je to vaše ego.
Žádostivost:
Žádostivost se vydává za lásku a často si lidé tyto dva pojmy pletou. Žádostivost je živočišná. Žádostivost je využívání druhého člověka k uspokojení nějaké vlastní touhy. A jakmile vás partner upotřebí a vy splníte svůj účel, zahodí vás. Láska je naprostý opak: respektuje, že druhý člověk je účelem sám o sobě a tím nemůže vzniknout žádný pocit bolesti.
Moc nad druhým:
Láska je opravdová, pokud se za ní ve skutečnosti neskrývá ego. Ego způsobuje, že chceme mít větší moc nad tím druhým a ovládat ho. Má to snad aspoň vzdáleně něco společného s láskou? Ne!
Závěrem:
To, co společnost bere jako lásku, je velkou měrou určeno médii, seriály, romantickými slaďárnami a v neposlední řadě písněmi. O výchově ani nemluvě, to je vlastně to nejzákladnější. Kde se za lásku vydává žárlivost, chtít vlastnit druhého jako kus majetku, nebo často v písních zmiňované „láska bolí“ atd. Láska přece nebolí, pokud něco bolí, není to láska. Láska je přece to nejvyšší blaho a na světě, to nejkrásnější, není to něco nepříjemného.
Poslední komentáře
-není Když to chodí jako kachna, kváká to jako…
-Ivet To byl moc pěkný článek, takový jemný a…
-Reny Skleník je vskutku ideál, ale voda nemusí být…
-***** Psala jsem to v článku před několika měsíci.…
-Alue K. Loskotová