Aluška.org: Věděním ke svobodě

já odmala intuitivně věděla, že kdo vyloženě nenávidí kočky, není dobrý člověk 🙂 během let se mi to potvrdilo.

Přeji hezký den všem,kteří mají rádi kočky a i tem,kteří si po přečtení mého článku uvědomí co ,,obyčejna,kocicka v životě člověka znamená.a jaký má úžasný úkol ve společném.souziti.Budu reagovat na některé věci z předešlých článků…moc záleží na stelivu,které budete používat,já mám osobně dřevěné granule,které jsou přírodní a voní a po použitím,cistim kadibudku jednou denne je vyhazují do wc,kde se rozpustí.Pak dám čistou vodu a granule na jídlo.A ranní rituál je krátké česání za které dostává do hračky speciální mnamku,ze které vypadava, když si s ní hraje.Pak je sama celý den,kočičce to až tak nevadí,protože jsou velcí spáči.Ovsem není nad to,když se vracíte domů a někdo vás vítá už ve dveřích.Musim si vždy sednot na bobek…a ona mi da cumacek na můj nos,prostě huban mezi dveřmi.Pak dostane,,půl kapsicky,,a zkontroluji kadibudku a vodu.Uz nechodím ani na očkování.Moje Belinka je dama jedním coulem a hlavně je celý život v panelaku.Co je určitě výhodou je zabezpečeny balkon.Ovsem po zkušenostech,kdy tam vlitla vosa a dostala zihadlo,protože se v ní projevil lovecky pud a kdy se bohužel málem udusila,ji nechávám na balkoně pouze když jsem s ní doma.Je to přítel na celý život.. bude při vás když se budete radovat,když budete smutni i nemocní.Nekolikrat u mne ležela celé dny 24hodin.Jen se šla najíst,napít a na wc.A v bytě mám úplně vše.Zadna omezení,musíte ji vychovat.Kocicka je svá,není pejsek.Akorat pokud má názor,že ji zanedbavate ,může se.mstit,prostě na sebe začne upozorňovat.Treba,že někam nacura,ale to.je jen vaše chyba.Jedine co musíte,zjistit které kytky nejsou dráždivé.Kocicky je okusuje a zvrací.Zadny lopatkovec atd.Jinak výhodou je,že odpadává venkovní venceni.Je to prostě nenáročný a přitom úžasný přítel,který vás doslova bude provázet na každém kroku a věřte,není uprimnejsi hlubší lásky jak od tohoto chlupatého pritele.Dejte kočičce domov a vrátí se k vám.laska,pohoda,radost a stesti.

Myslím že mačky majú radar na zemetrasenie. Dnes 29.12 malo byť zemetrasenie citeľné i u nás, nič som nezaregistroval ale rodičia vraveli že mačka sa v tej dobe zbláznila začala lietať a zhodila vianočný stromček.

Kočky si umí se svým člověkěm vytvořit vyjímečný vztah, ale je to vzájemné. Myslím, že ani moc nezáleží na povaze kočky, ačkoliv jsou samozřejmě různých povah, ale ve vztahu k člověku, záleží na tom člověku. Všechny kočky mají zcela přirozeně dispozice k vytvoření silného vztahu s člověkem. Zda se to podaří nebo ne, záleží na schopnostech člověka, ne kočky, ty to umí perfektně. Co tím chci tak nemotorně říct, je to, že s kočkou se člověk celoživotně učí, kočka je učitel. Ať už je to od malinka v přístupu s jemností, jak píšete, nebo pořád dál v prohlubování jemnosti ve vyciťování, všímavosti… jsou v tom učitelském oboru přeborníci. Když kočku dobře znáte, jste na sebe napojení, tak je hodně věcí, které člověku dokáže ukázat a naučit. Jsou opravdu terapeutky, zcela přirozeně vyrovnávají vše, co je v nerovnováze, ale někdy je potřeba i je chránit, protože ne vždy si s tím množstvím „bordelu“ bez problému poradí. Také občas nasávají víc, než kolik ve zdraví zvládnou přetransformovat. Život s nimi je v něčem opravdu dar. Problém pouličních koček je těžký, dřív když lidé žili jinak, kočky měly přirozenější životní prostředí, tak to nebylo tak zlé. Život na současných ulicích a jejich situace, asi odráží i naše zoufalství a proměnu, my jsme zodpovědní za tohle prostředí, v podstatě nepřátelské k „životu“. Je to naše zodpovědnost a tohle je jedno z velkých zrcadel, protože kočka, která je v pohodě a bezproblémovém prostředí je vážně jako bohyně a zázrak. Když se mi občas podaří zastavit proud blbosti a narazím na svého kocoura na zahradě, jak leží v trávě s rozkošnicky nataženou packou a kouká na západ slunce, tak je to přesný úder palicí na solar. Jak jsem blbá, taková věc, jako ucítit ten moment dne, když zapadá slunce, všechno je nějak rozjitřené, chystá se to po celém dni k vrcholu, je snadné cítit, jaký zázrak je celý svět a tak… vypisovala bych to dlouho, znáte. Prožívat tyhle momenty, by mělo být každý den to nejpřirozenější, nejnormálnější, ale ve skutečnosti je to do roka kolikrát? A tohle třeba je ta kočičí škola. Ale samozřejmě, že to lze s jakýmkoliv zvířetem, které má co nejpřirozenější podmínky, a pokud k němu jako k učiteli přistupujeme. No ale kočky jsou kočky… 🙂

Dříve jsem se koček bála, kvůli těm hnusným pověrám. Samozřejmě, že se vždycky něco nemilého stalo, jelikož jsem si ty věci“přitáhla“. Jenže snacha jednou přinesla opuštěné kotě, staré asi 3 měsíce, které našla pod autem, a že jejich kočka ho nepřijme. Tak jsem si kotě vzala a od té doby jsem zažila zázraky. Jsme už s manželem doma, takže na kocourka je čas. Hodně jsem na něj mluvila a chovala na klíně, když spal. Taky jsem si s ním hodně hrála a házela mu malé kuličky z papíru, které skvěle aportoval- No a dál už je to jak píšete. Mám kytky, ale nechává je na pokoji. Na oknech jsou sítě a když je teplo, tak může být na parapetu – jsme ve 3.patře.Tam má svou televizi. Jinak je to vlastně takové naše děťátko. Velký mazel a vítač. Vždycky cítím velké štěstí, když mi spí na klíně. I manžel je z kocoura vedle. Zkrátka, kdo to nezažije, ten přijde o hodně. Je to prostě chlupatá pilulka.

Kočky jsou zajímavá stvoření 🙂 Já na nich třeba velmi oceňuji fakt, že jsou velmi nezávislé a vybírají si majitele, a i to, jestli se vůbec nechají pohladit, proto mám vždycky radost když nějakou chci pohladit a kočička za mnou sama přijde. Ona nemusí vůbec nic, a už vůbec ne za mnou přijít, tak mám vždycky radost že stojím tomu malému zvířátku za pozornost 🙂 Ovšem největší vrchol je to, když jdete po ulici a najednou za vámi přijde kočička sama od sebe a chce se mazlit, to mám pak vždycky obrovskou radost 🙂