Aluška.org: Věděním ke svobodě

Pozor, strašidelné. Nečtěte před spaním.

Na přání čtenářů publikuji ,,na zkoušku“ v rubrice Záhady podstatně peprnější článek s kontroverzním závěrem.

Krvavá jatka, která se odehrála při výstupu na horu Cholat Sjachyl, děsí i po více než padesáti letech. Skupina deseti studentů se na sklonku ledna 1959 vydává vstříc adrenalinové vysokohorské turistice. Mezi hřebeny si však pro ně přijde smrt. Nález jejich těl šokuje i zdejší otrlé lovce, kteří jsou u mrtvých jako první. Kdo, nebo co řádí na vrcholku, který se už nikdy nezbaví děsivého přízviska Hora mrtvých?

Obyvatelé Jekatěrinburgu se na konci dubna roku 2013 naposledy rozloučili s pětasedmdesátiletým Jurijem Judinem (1937-2013), jediným přeživším účastníkem turistického pochodu na severním Uralu z roku 1959. Tehdy totiž předčasně odjíždí domů kvůli nevolnosti. Tajemná a dodnes nevysvětlitelná smrt devíti jeho druhů při výstupu na Cholat Sjachyl (Horu mrtvých) dodnes dráždí fantaziii ruských i zahraničních anatérských badatelů. Co všechno Judin prozradil a o čem můžeme jen spekulovat?

Djatlovova expedice, nazvaná podle jejího vůdce Igora Djatlova (1943-1959) má v únoru 1959 vyvrcholit výstupem na Horu mrtvých, vysokou 1079 metrů, v severní části pohoří Ural v blízkosti hory Otorten. S devítičlennou skupinou však záchranáři najednou ztrácí rádiový kontakt. Vydávají se proto turisty hledat. To, co najdou, je však doslova šokuje. Studenti jsou mrtví. Mají zpřerážené končetiny a rozbité hlavy, někteří jsou popálení, a jedné oběti dokonce chybí jazyk. Stan, v němž expedice nocovala, je protržený zevnitř. Turisté v tricetistupňovém mrazu z neznámých důvodů opustili nocleh, a dokonce bosí, přestože museli vědět, že se tím odsuzují k smrti. Známky boje však vyšetřovatelé na místě nenašli.

Kolem jedenácté hodiny večerní, 2. února 1959, zřejmě muselo Djatlovovu výpravu něco strašlivě vyděsit. Členové skupiny nejprve rozřezávají stany a zděšeně prchají kopcem dolů. Na sobě mají minimum oblečení, někdo je dokonce jen ve spodním prádle a bos. Zastavují až zhruba 300 metrů od tábořiště, což později deklarují stopy ve sněhu. Podle poranění na rukou se lze domnívat, že Juril Dorošenko (1937-1959) a Georgij Krivoniščenko (1934-1959) se pokoušeli vyšplhat na borovici, pod kterou se všichni táborníci uchýlili.

Trojice Igor Djatlov, Zina Kolmogorovová (1936-1959) a Rustem Slobodin (1935-1959) se místo toho vydává zpět ke stanům, kam ovšem ani jeden z nich nemá sílu dojít. Umrzají každý na jiném místě.

Strašlivé podchlazení zažívá i zbývající čtveřice ve složení Nikolai Thibeaux-Brignollel (1934-1959), Alexander Kolevatov (1933-1959), Ludmila Dubininová (1937-1959) a Alexander Zolotariov (1921-1959). Jejich cesta k lesu, kde se snaží najít úkryt, je ovšem navíc poznamenána smrtelnými ataky, které pocházejí od neznáného nepřítele. Míra jejich zranění je naprosto devastující.

Výprava se loučí s Judinem, který se před neštěstím od skupiny oddělil a odjel domů kvůli zdravotním obtížím. Za pár hodin kromě něj všichni zemřou.

Existuje celá řada teorií a možných vysvětlení tragédie, zde jsou některé z nich:

Smrtonový zásah UFO?

Mohly za masakrem stát mimozemské síly? Podle archivních záznamů získává hlavní sovětský vyšetřovatel případu Lev Ivanov výpověď od skupiny turistů, kteří táboří ve stejnou dobu jako Djatlovova výprava v oblasti zhruba 50 kilometrů od Cholat Sjachyl. Tehdy údajně pozorují jakési podivné oranžové koule. Nutno podotknout, že v oblasti byl tento nevysvětlitelný jev několikrát spatřen už v minulosti. Stejně tak se objevuje v onu osudnou noc nad Horou mrtvých!

Sám kriminalista Ivanov věří, že záhadné koule mohou mít s tragédií z roku 1959 nějakou souvislost. Turisté se prý možná přimotali k jakémusi mimozemskému pokusu, který se vymkl kontrole. Ovšem pokud by tomu tak bylo, nelogicky působí skutečnost, že studenti prchali rozřezanými stany ven. Koule létající po nebi by přece museli vidět zvenčí. Nebo je snad neznámé objekty napadly uvnitř? V roce 1990 v jednom z četných rozhovorů Ivanov prohlašuje, že mu bylo nařízeno případ uzavřít, výsledky uložit do trezoru a kauzu klasifikovat jako nevyřešenou. Proč?

Byl to Sibiřský Yetti?

Členové expedice si vedou pravidelný deník. Zápis z 1. února však nemá žádné další pokračování. Následující den, který se mládeži stane osudným, do zápisníku nikdo nic nenapíše. Přesto se údajně později kdesi objeví vytržený list papíru, na kterém je v horní části velkými písmeny napsáno: ,,Od této chvíle již víme, že sněžní muži existují!“ Není vyloučeno, že list papíru pochází z deníků. Jedná se o poslední vzkaz některého ze studentů? Nebo jde o podstrčený podvrh?

Sněžní muži, které autor vzkazu zmiňuje, jsou prý spatřeni i v blízkosti oblasti Cholat Sjachyl. Tzv. Sibiřský yetti ale nemá na svém kontě žádné lidské životy. Tedy zatím. Někteří badatelé se domnívají, že v případě Djatlovovy skupiny mohl sněžný muž sehrát roli nahodilého zabijáka. Myslí si, že turisté možná uslyšeli řev tohoto tvora, což je velmi vylekalo a donutilo k zoufalému útěku do mrazivé noci. Podle této teorie lze také vysvětlit rozsáhlá zranění většiny členů týmu, především surově přelámaná žebra a rozbité lebky.

I tato teorie má však své ale. Pokud připustíme, že yetti existuje, není příliš pravděpodobné, že by se umně zbavil všech stop a nechal věci svých obětí, zejména jídlo, nepovšimnuté. Stejně tak není jasné, proč by zohavoval těla obětí včetně vyříznutí jazyka. Co ale onen tajemný vzkaz?

Vojenský experiment?

Důležitým faktem v celém případu je, že na oblečení mrtvých jsou objeveny stopy radiace a jejich pokožka je údajně nepřirozeně oranžová. Mohlo jít o výsledek nějakého pokusu sovětské vlády?

Lesník Micheil Ognějev, který zrovna pracoval poblíž místa neštěstí, tvrdí, že případ Djatlovovy skupiny není první svého druhu.

,,Stalo se tak již v minulosti. Byli tu dva lovci, kteří náhle zmizeli v roce 1958 a našli je až za 3 týdny omrzlé a polonahé. Oba měli podivnou, oranžovou barvu kůže.“

Ani přizvaní odborníci si s úkazem neví rady. Existuje nějaká spojitost mezi dvěma po sobě jdoucími případy? Co v horách masakruje lidské oběti?

Stopy radiace na oblečení nebožtíků jsou oficiálně vysvětleny tím, že někteří studenti pracovali v laboratořích s radioaktivními látkami a uvedené množství mělo být zbytkem této studiní praxe. Kde tedy skutečně vězí pravý důvod strašlivé smrti?

Jedna ze spekulací hovoří o tom, že poblíž tábora studentů mohlo dojít k náhlé explozi vojenské trhaviny. Ta prý možná uvolnila lavinu, jež nebohé mladé lidi umrtila. Ale existuje i další možnost.

,,Co se stalo s Djatlovovou skupinou, je jistě nešťastné, ale nesouvisí zřejmě s nějakým vražedným běsněním. Myslím, že nejlepším vysvětlením je fenomén infrazvuku (akustické vlnění, jehož frekvence je tak nízká, že ho lidské ucho není schopné zaznamenat). Neexistuje také žádný důkaz, že by za tragédií mohla být příkladně lavina,“ tvrdí současný americký publicista Robet V. Reich. Použila snad sovětská armáda v místě tajné infrazvukové zbraně?

Pomník postavený devíti mrtvým členům Djatlovovy expedice.

Pobili je místní divoši?

Deník jednoho z členů turistické skupiny obsahuje zápis z 30. ledna, kde se píše: ,,Mansi, Mansi, Mansi. Tohle slovo si opakujeme při rozhovorech stále častěji.“ Na severský kmen, který se mimochodem po tragédii účastní pátracích akcí, však incident půjde jen těžko shodit. Jeho členové by pravděpodobně po útoku v drsné oblasti nenechali stan plný kořisti. Nebo snad ano?

Na počátku všeho může být pouhá nevědomost. Když se členové výpravy připravují na vzrušující výstup, zřejmě netuší, na jaký kopec vůbec chtějí stoupat. Podle ruského badatele Vadima Černobrova (*1965) totiž jméno Cholat Sjachyl v překladu z jazyka Mansijů (původní místní národ s finskými kořeny) znamená Hora mrtvých mužů! Můžeme spekulovat, zda hora dostala své jméno jako výstrahu před neznámým nebezpečím.

To, že desítka turistů nějakým způsobem vyprovokovala divoké Mansije, nelze vyloučit. Vše tedy mohlo proběhnout i takto: Rozzuření domorodci zaútočí na nic netušící expedici a poničí stan. Poté, co většinu lidí z týmu pochytají, násilně je svléknou a ženou je dolů po svahu k borovici. Tam si mladí lidé jako svou jedinou naději rozdělají oheň. Teplo je však nedostačující a Doroshenko s Krivonishenkem na následky podchlazení umírají.

Djatlovovi, Slobodinovi a Kolmogorové nezbude nic jiného, než se pokusit vrátit zpět k poničenému stanu, kde mají teplé oblečení. Svou cestu ale už nedokončí. Slobodin dostane ránu do hlavy pažbou od pušky či jiným těžkým předmětem, která je tak silná, že mu rozdrtí lebku. On a jeho přátelé poté podléhají chladu a zraněním. Stali se obětí toulavého kmene Mansijů, který v oblasti žije a je znám svým nevybíravým chováním?

Vraždil Judin?

Podle další teorie by vrahem skupiny mohl být jediný přeživší, Jurin Judin. Ten se totiž těsně před pochodem na Horu mrtvých od zbytku expedice odděluje a vrací se kvůli zdravotním obtížím domů. Jaký by mohl být jeho motiv? Nic jiného než záchvat šílenství zřejmě nelze připustit. Kromě společného studia spojuje desítku mladých lidí i velké kamarádství. Pokud by skutečně měl Judin celou výpravu na svědomí, jednalo by se o nejhorší masovou vraždu vykonanou jediným člověkem v průběhu 50. let minulého stolení.

Na podporu vyřešení incidentu vzniká Madace Igora Djatlova, která usiluje o objasnění záhadného případu a celou dobu s Judinem úzce spolupracuje. ,,Nesmíříme se s tímto stavem. Chceme přesvědčit současnou ruskou garnituru, aby případ znovu otevřela,“ prohlašuje šéf společnosti Jurij Kuncevič.

A Judin mu přitakává: ,,Pokud bych měl možnost položit Bohu jen jednu otázku, bylo by to: Co se skutečně stalo s mými kamarády tehdy v noci?“

Mluví takto jen proto, aby utišil své černé svědomí, nebo se konspirace o jeho vině zakládají na hluboké nepravdě?

Při záchranné misi byly nalezeny rozřezané stany, expedice z nich v hrůze vybíhala ven, všichni bosi a bez oblečení. Vyděšení utíkali do tmy a do mrazu.

Jak to vidí Alue, aneb Rozuzlení

Veřejnosti je záměrně utajen jeden velice důležitý a klíčový fakt, se kterým nemohou počítat ani ti nejlepší vyšetřovatelé své doby. V okolí Uralu se totiž nachází vícero míst, kde existují vstupy do paralelních světů. Tyto vstupy se otevírají v určitých časových intervalech, většinou v noci, ale někdy i za dne.

Podobných míst je na naší planetě celá řada. Například v Libyi jsou místa, kde je v noci zakázáno se pohybovat. Muammar Kaddáfí (1969-2011) za svého života dokonce dohlédl na to, aby tato místa byla na noc zavřená závorami. Fungují totiž jako malé bermudské trojúhelníky s časoprostorovými bránami. Pokud se do nich omylem dostane člověk, zmizí beze stopy bůhvíkam.

V okolí Uralu se nejedná o časoprostorové portály, ale o mezidimenzionální portály.

Není proto vyloučeno, že se před půlnocí jeden z těchto portálů otevřel přímo v místě, kde tábořila Djatlovova expedice a z něj vystoupily velice agresivní bytosti s nelidskou sílou.

Existují dva způsoby, jak takový portál může fungovat. Buďto z něj vystoupí bytosti do naší reality, nebo se prolnou dvě reality na omezenou dobu. Vzhledem k tomu co se o tragédii na Hoře mrtvých ví, je více pravděpodobné prolnutí dvou realit, na určitou dobu a pouze v určitém místě.

Proč byly stany rozřezány zevnitř? Je logické, že pokud nečekaně do stanu strčí hlavu něco takto strašlivého, nemohou studenti utíkat vchodem, ale popadnou co je po ruce a udělají si alternativní únikovou cestu. Díry mohou být i stopy po útoku záhadných bytostí přímo uvnitř stanu.

Tomuto vysvětlení odpovídá fakt zmíněný již v první teorii, a to jsou pozorování záhadných oranžových světel. Nápadná je i nevolnost jediného přeživšího Jurija Judina. Mohl být snad citlivější než ostatní a reagovat na změny energií, které otevření portálu předcházelo? Nebo to byla intuice? Proč ale měli nalezení studenti oranžovou kůži? – Inu, nikdo z nás neví, do jaké reality se vlastně dostali a jaké tam panovaly podmínky.

The mysterious Dyatlov pass deaths – Pictures and story

https://youtu.be/T0BiQAeaHZs

Popisek k videu: Fotografie, které si výprava pořizovala během své cesty, místa činu, obětí a krajiny v Uralské oblasti. Fotografie v čase 3:05 je poslední fotografií z fotoaparátu expedice. Dodnes nikdo netuší, co je na fotografii zachyceno, ani kdo a kdy přesně ji vyfotografoval.

Kam dál:

• Kontakt: [email protected]

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

http://alueshop.webnode.cz/