Aluška.org: Věděním ke svobodě

Školní docházka mě významně ovlivnila také v mých snech. Ačkoliv už dlouho do školy chodit nemusím, velice často se mi z ní vrací velice nepříjemné sny. Několik let jsem to těm snům ,,žrala“ a prožívala ty příběhy pořád dokola a dokola. Je to úplně jako noční můra:

Zdá se vám, že jste najednou ve škole, nebo na gymplu. Máte před sebou test. Ale nemůžete přečíst ani pochopit zadání. Nemůžete vyřešit nesrozumitelný úkol. Nemůžete najít, co máte vlastně dělat. Pořád jste na špatné stránce a nemůžete se přelistovat na tu dobrou. Když ji náhodou najdete, tak vám stejně pak zmizne a změní se, takže tomu zase nerozumíte. Mizí vám papíry, knihy, tužky. Sedíte zády k učitelce. Jste zmatení, stresujete, nevíte co se děje, co máte dělat, jaký je úkol. Spolusedící vám sice někdy radí, stejně je vám to ale prd platné.

,,Na jaké jsme straně? – Jo aha já píšu test? – Cože? Já to nemůžu přečíst. Co s tím mám proboha dělat? Kde to je? Ježiši ono to má i druhou stranu? Pomoc…“

Jsou to hrozné sny. Budiž mi útěchou, že toto životní trauma nemám jako jediná, podobné sny totiž má i mnoho jiných lidí, dokonce mnohem starších než já. Zajímavé je, že se tyto hrůzy zdají i lidem, co už jsou že školy desítky let a kteří by to tedy teoreticky měli už dávno zapomenout a neprožívat a kteří by ty sny měli zvládat levou zadní, protože vědí, že už nemají ten věk a že už školy vychodili, tak jaképak copak? – Ne, také to mají, také se jim tohle zdá.

Po několika letech už jsem těchto snů začala mít plné zuby.

Chápu, že škola byla pro mne obrovské trauma. Že jsem si díky ní fakt prožila peklo. Děcka úplně šílená, řev, neměli mě rádi, stresy, ranní vstávání…. Ale přece nebudu mít noční můry ze studijních let do konce svého života. To přece nejde, na to prostě musím nějak vyzrát.

Něco se ve mně po čase zlomilo. Pamatuji si, že před pár lety, když jsem zase měla takový hrozný sen ze školního prostředí (Většinou je to test z matiky, kde se nedá přečíst ani zadání), jsem si v té lavici uvědomila, že to je přece nesmysl.

,,No počkat, ale vždyť já do školy nechodím… Co tady vlastně dělám? – No jo, já nevim…. Tak co tady sedím? Proč to píšu? – HA! No tak na to se můžu ale vybodnout!“

Už několikrát předtím jsem v podobném snu třeba řekla: ,,No tak ať, tak dostanu pětku, vlezte mi všichni na záda, mně už je to jedno, přece se tady nebudu stresovat kvůli nějakému debilnímu testu. Nad to už jsem povznesená, víme?“

To byl pokrok. Hodit to za hlavu, místo stresování se a přijímání toho nesmyslného snu.

Tentokrát jsem vstala z lavice a rozhodla se, že prostě půjdu pryč. – Protože můžu, protože tam být nemusím!

Učitelka na mě křikla, že ,,co si to jako dovoluju, ať zalezu zpátky do lavice a dopíšu test“.

Poslala jsem ji ve dveřích velice rázně do háje (ano, použila jsem TO slovo a pak ještě jedno, trochu horší, protože mi oponovala.) a prostě odešla ze školy…. Pak se sen změnil na něco normálního, takže jsem hezky plynule přešla do jiného děje.

Ráno po probuzení jsem na sebe byla hrdá, že jsem to tomu snu nezbaštila a že jsem mohla protivnou ,,úču“ poslat do háje. Ve snu je to super, protože pak za to po probuzení nenesete zodpovědnost a trochu si i vykompenzujete tu dobu, kdy jste jako malí dostávali od učitelů nespravedlivě kapky a nemohli nic říct, ani udělat.

Jindy jsem zase pěkně od plic v tom snu učitelce vysvětlila, ,,že mi může políbit paty, nebo záda, nebo něco mezi tím. Protože já už jsem dospělá, starám se o sebe sama a fakt nemám zájem nechat se od ní buzerovat v nějaké škole, ještě navíc ve svém vlastním snu.“

Jenomže se mi tyto sny přesto pořád zdají.

Od fáze ,,Už je mi to jedno dejte mi pětku“, jsem přešla fází ,,No počkat, vždyť já tu bejt nemusím, jdu pryč, trhněte si paníčelko nohou“, k fázi nové: ,,No vždyť tohle je SEN! Já spím!“

Od té doby se tyto sny pro mě staly vstupenkou do lucidního snění…

Když mě totiž podvědomí vrací pořád zpátky do minulosti jako studenta a chce po mě vyplňovat nějaké nesmyslné testy, tak už mi to po čase přijde divné i v tom snu a už to prostě neberu. Předtím jsem to brala, pak mi to už bylo divné, protože si i podvědomě uvědomuji, že jsem dál, že už vedu jiný život a že mě systém v hrsti nemá, že mě nikdo nemůže buzerovat ani omezovat.

Takže pak logicky přijde fáze, kdy rovnou zahodím papír a řeknu si: ,,No vždyť je to sen, já už jsem stará na to chodit do školy.“ – A pak prostě vyskočím z okna a odletím někam pryč, nebo v klidu odejdu z místnosti.

Na jednu stranu je to super mechanismus, protože tyhle školní sny mám docela často a tím pádem se dostávám často do lucidního spánku. Schéma je prosté:

Objevím se ve škole, chvilku tam stresuju, pak na to čumím, dojde mi že musím spát, protože ve škole nemám co dělat – a je to. Lucidní sen je tu…

Problém byl hlavně ze začátku, protože vždycky když jsem si uvědomila že spím, políbil mě záchvěv takové obrovské vnitřní svobody ve stylu: ,,Tak a já jsem teď ve svém vlastním světě, jsem ve svém podvědomí, kde je všechno možné a můžu cokoliv, jít kamkoliv, vidět kohokoliv.“

Tak se začnu radovat a to mě vzbudí….

Po čase jsem si vyvinula jinou metodu. Dojde mi že spím, že sedím v imaginární škole (No jasně že si uvědomuji že spím i při jiných snech, ale u školy je ten efekt v podstatě vždycky zaručen, protože to je pro mě už něco tak strašně moc absurdního, že to nepřijmu ani ve spánku… Spíš přijmu že mě honí vlkodlak, než že píšu test.) a pak se snažím nevzrušit, neradovat se. A sama před sebou v tom snu jakoby předstírám, že nevím že spím a snažím se chovat ,,normálně“. Díky tomu v podstatě překonám tu počáteční vlnu vzruchu, která způsobuje probuzení. A potom už můžu začít dělat bordel, vyvádět, nebo drze lezu tam, kam normálně nesmím…

Někdy se mi nechce čekat a vyskočím z toho okna a letím pryč… A to je pak tolik radosti, že se probudím, nebo se mi změní scénář a padnu zpátky do normálního spánku.

Blbé je, že jsme hlídaní i ve snu. Ve chvíli kdy dojdete k prozření a uvědomíte si že spíte, pošle vám Matrix agenta přímo do snu, který má za úkol vás dostat zpátky do nevědomosti, abyste zase normálně spali. Může to být cokoliv. Změna děje, nějaká osoba, nečekaná událost, nebo sen vás rovnou odmítne poslouchat a v podstatě vás tak převalí, že zapomenete co jste věděli a zase spíte. Sny se efektivně brání tomu, abyste odhalili, že jsou jen iluze.

Dneska v noci jsem se zase objevila v lavici. Tentokrát to nebyl test z matematiky, ale něco z biologie.

Sedím v lavici, koukám, že všichni píšou… Přede mnou nějaký papír.

,,Jo aha, test. Ok, jdem psát teda test.“

Zaraduji se: ,,Hurá! Biologie nebo co! To dám!“

Aby taky ne, protože jsem v oboru dost zapálená a dám toho z hlavy opravdu hodně. Takže bych se nebála, že bych v nějakých testech vyloženě neuspěla, i když bych se opravdu vrátila do lavice po mnoha letech.

Moje radost však vychladla ve chvíli, kdy jsem se rozhodla číst zadání, abych mohla vypsat odpověď. Zadání mělo pět řádků a bylo složeno v podivná souvětí, která dohromady nedávala vůbec smysl a než jsem došla očima na konec, nevěděla jsem jak to bylo na začátku.

Čtu jednou, podruhé, potřetí… ,,Sakra jak byla ta otázka? – O čem to teda vlastně má být? Od kdy já mám problém porozumět textu? Já s tím přece problém nemám nikdy… No počkat, to je ale nějaké divné: Biologii přece umím, číst umím, odborným textům rozumím…. To není možné, tohle nemůže být realita. – A vůbec, je mi už jednadvacet, co sakra dělám tady? Já nemám vůbec co psát nějaký test, já mám přece svoji vlastní práci. Se tady zdržuju s nějakýma blbostma a mezitím mi stojí povinnosti… Počkat: Jak jsem se do té školy vůbec dostala? Jsem tady nějak přišla, nebo co? – Nepřišla. – No hele! JÁ SPÍM! Super, to bude sranda… Tak teď to hlavně nepokazit.“

Došlo mi to celkem rychle.

Odkládám papír, vstávám z lavice, prohlížím si pozorně svůj sen.

Učitelka už mi nic neříká, tahle snová už je asi zvyklá a ví, že kdyby něco namítla, pošlu ji někam a ještě usadím nějakým brutálním argumentem… Tu už jsem si hezky vycepovala.

Vidím velká okna, učebna je asi ve 3. patře. Odtud by se dobře letělo… Ale říkám si, že tentokrát nebudu skákat. Sice mám létání ve snech moc ráda, vždycky mě to tak hezky provětrá… Ale to bych se mohla vzbudit. To ne… Radši se normálně projdu a nebudu dělat vlny.

Vycházím ven z té třídy a vidím velikou chodbu. Plánuji si, že vyjdu ven z té budovy, pak půjdu určitou cestu aby mi moje podvědomí sežralo že jdu správným směrem a pak navštívím určitého člověka. Chci mu něco moc důležitého říct, vidět ho… A takhle přes sen to půjde.

A jak tak jdu a chci zrealizovat svůj nápad, najednou mě někdo chytne za cop a zatahá, takže mě zastaví.

Ohlídnu se a vidím malého černocha, tak třináctileté dítě. Dívá se na mě a velice udiveným a pohoršeným hlasem mě pokárá:

,,No co to má znamenat? Co to tady děláš?“

Chvíli na něho hledím a říkám mu: ,,Jak jako co tady dělám? – To spíš co ty tady děláš!? Tohle je můj sen, zalez si do svého.“

Černoušek se naštval: ,,No co si to dovoluješ?“

,,Spíš co ty si tady ke mně dovoluješ? Jsem starší, větší a je to navíc můj sen, ty mě tady drze otravuješ, ne já tebe.“ Oponuji a urážím se, protože mě nemá nějaké dítě co kárat v mém vlastním snu.

,,Tohleto se ale nesmí!“ Volá černoušek a mává na nějakého svého kámoše. Taky černoch, ale dospělý. Jde ke mně…

Oba jsou naštvaní… A já vím proč, protože se jim nelíbí, že vím, že spím. Že získávám kontrolu nad situací, zase jsem jim zdrhla z té jejich iluzorní školy a teď si dokonce svéhlavě chci jít na návštěvu za někým, za kým vůbec nesmím. To jim vadilo.

,,To se nesmí!“

Naštvaní černoši mě drze začali nahánět po mém vlastním snu. Snažila jsem se jich zbavit, ale tak mě to překvapilo a vykolejilo, že jsem zapomněla co jsem věděla a spadla zpátky do normálního spánku. Černoši to tentokrát sice vyhráli, ale příště se nesmím dát tak snadno. A udělám jim tam příště pořádný bugr.

Co mně lezeš do snu?

http://youtu.be/G7VQSp5TPCQ

Kam dál:

• Otevřít rubriku ,,Zážitky: Astrální cestování“ – Zde

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue