Aluška.org: Věděním ke svobodě

Ideologie je velice efektivní při formování vaší mysli. Má schopnost učinit myšlení člověka strnulé a nepružné. V minulosti to na lidi perfektně fungovalo, ale v informačním věku je rigidní, nepružné myšlení značný hendikep. Díky internetu máme všichni přístup k více informacím a více perspektivám, než kdy budeme mít čas je plně prozkoumat, natož kriticky promyslet. Nevíme, co nevíme.
Neustále nás stimulují nové informace. Nikdy předtím jsme neměli takový přístup k tolika názorům, které zpochybňují naše vlastní, jako nyní. Informace se hromadí v téměř jakékoli dané oblasti specializace rychleji, než s čím může kterýkoli člověk udržet krok, a navíc si téměř okamžitě najdou cestu na síť. Naše neuronové sítě a informační sítě jsou stále sofistikovanější a složitější.

Vymezení pojmů
Když člověk slyší termín „ideologie“, obvykle si vybaví strukturu politického přesvědčení, nebo vzorec myšlení. Synonymem pro ideologii je také „dogma“, definované jako „pevné, zejména náboženské přesvědčení nebo soubor přesvědčení, které se očekává, že lidé přijmou bez jakýchkoli pochybností.“ Konkrétně v tomto slovasmyslu je v dnešním článku používán termín „ideologie“.

Jak moc odlišný musel být ani život před elektronickou revolucí. V roce 1886 (rok zrodu moderního automobilu) bylo dogmatické či ideologické myšlení mnohem srozumitelnější. Přístup k informacím byl podle dnešních standardů extrémně omezený, neplynuly tak volně, rychle ani objemně. Přístup k jiné perspektivě byl proto omezenější.
Dopisy a noviny byly doručovány pomalými a primitivními metodami ve srovnání s dneškem. Může trvat měsíc nebo déle, než dopis dorazí příteli nebo kolegovi, aby bylo možné získat jejich konstruktivní příspěvek k vaší práci. V současné době můžete svému příteli poslat přes internet odkaz na nejnovější studii potvrzující nebezpečí wifi nebo 5G po telefonu během okamžiku, zatímco u toho zkoumáte nejnovější výživová doporučení na autoimunitní choroby.

Dogmatické myšlení je odolné vůči změnám a dalo by se říci, že nepřirozeně. Náboženský fundamentalismus patří do minulé éry. V 21. století, známém jako „informační věk“, už nemá místo, ale stále jsou zde ozvěny z minulosti a lidé, kteří jsou jím programovaní. Když fundamentalistické „myšlení“ zapustí kořeny a ovládne vaši psychiku, budete méně přizpůsobiví, méně schopní logického uvažování podloženého důkazy a mnohem náchylnější k omylům axiomatického myšlení (a samozřejmě i různým dalším návazným omylům). Zkrátka dogma/ideologie uměle omezuje vaši inteligenci a váš potenciál tím, že vám brání zkoumat nové věci a rozšiřovat si obzory. Dělá vás hloupějším člověkem.

Proč by to někdo dělal sám sobě? Není to obecně volba učiněná na vědomé úrovni. Sebeuvědomění totiž nebývá silnou stránkou dogmatiků.
Větu „Věda už všechno objevila a popsala“ (a další slovní průjem) jsme poslouchali pořád, hlavně ve škole a v úst těch největších skeptiků. Takoví lidé jsou natolik uzavření ve své škatuli dogmatu, že mají odvahu prohlašovat tuto větu i nad věcmi, které objektivně nikdo vědět nemůže, nebo o kterých nemají absolutně žádné informace.
Ve skutečnosti tím říkají: „Moje mysl je uzavřená a nejsem otevřen jiným informacím, pokud to nepotvrdí mou současnou pozici. Nejsem ochoten se změnit. Jsem dogmatik.“

Fundamentalisté nestojí o nějaké alternativní pohledy na svět, protože jim to bere iluzorní pevnou půdu pod nohama. To, po čem tak hluboce touží, je postavení, pohodlí, sounáležitost, předvídatelnost, jistota a potřeba „mít pravdu“. Tyto jejich potřeby jsou velice křehké, protože vyplývají z jejich psychické malosti a slabosti. Proto tak strašně moc chtějí, aby ostatní lidé viděli věci stejně a proto se v minulosti uchylovali k extrémům. Upalovali lidi zaživa, zavírali je, nebo je postavili ke zdi, když odmítli odvolat svou herezi. Arogance, která je vlastní této formě „myšlení“, je naprosto šokující.

Ideologie/dogma se může za podporujících podmínek rychle změnit z obyčejné nepružnosti a hlouposti v elitářství a zločin. Totalitní režimy se opakovaně pokoušely omluvit své násilí odvoláváním se na „vyšší dobro“. Kritický myslitel, který si vypěstovali onu vzácnou a drahocennou dovednost zvanou rozlišovací schopnost, však vidí skrz kecy.

Úkol správné propagandy je vypnout neokortexové myšlení a utlumit emoce (limbický systém). Nebuďte tedy ideolog, který předstírá, že už zná všechny odpovědi. Vševědoucí nakonec oklamou hlavně sami sebe.

Věda ve skutečnosti není nikdy hotová a neměnná, protože úkolem vědy (která je nástrojem, nikoli systémem víry nebo sbírkou faktů) je stále pokračovat ve zkoumání, ověřování, replikaci, hledání odpovědí a zpřesňování našeho porozumění. To se ale nestane, pokud budeme předstírat, že znalosti jsou pevně dané tak, jak jsou nyní, a nelze je už nikdy aktualizovat, nebo vylepšit.

Kdyby opice dostaly za úkol za jeden den postavit dům na stromě za pomoci lidských nástrojů, přijali byste jejich první pokus jako finální možnost? Že dosáhli vrcholu všech svých možností? Asi ne. Věda je naše sada nástrojů.

Ian Stevenson, biolog a badatel v oblasti reinkarnace, v roce 1989 řekl: „To, co mě historie naučila, je pomíjivost našich materiálních úspěchů a ještě více našich představ o povaze člověka. Vědomosti ve vědě, jsou jako ryby. Pro mě je vše, čemu nyní vědci věří, otevřeno dalším otázkám a jsem vždy zděšen, když zjistím, že mnoho vědců přijímá současné poznatky jako stálé a neměnné. Pletou si produkt s procesem.“

Od té doby se moc nezměnilo, až na pár výjimek. Je moderní tragédií, že je tak málo vědců obratných v kritickém myšlení a že tolik odborníků obecně podlehne přitažlivosti skupinového myšlení a dogmatu.

Buďte flexibilní, otevření, přizpůsobiví. Množství informací na planetě je už nyní pro praktické účely osobního prozkoumání nekonečné. To dělá z každého člověka potenciální nekonečnou nevědomost.

Symptomy dogmatismu
Dogmatické myšlení:
– Podporuje lenost.
– Podporuje klamavou logiku (skupinové myšlení, zaujatost, axiomatické myšlení)
– Odrazuje od zkoumání založeného na důkazech.
– Podporuje důvěřivost a snadnější zmanipulovatelnost.
– Snižuje kognitivní adaptabilitu.
– Omezuje inteligenci.
– Podněcuje Platónovu dvojí nevědomost (to znamená že nevíš, že něco nevíš)

Svobodné mysli a hledači pravdy, na rozdíl od dogmatiků, nejsou nikdy spokojení. I když víme, že nikdy nemůžeme vědět všechno, cítíme touhu dále se učit a zlepšovat. Neustále se přizpůsobujeme novým informacím. Proto je nám dogmatismus odporný a uzavřená mysl nás nudí.

Uvažte i tuto zajímavou myšlenku: Je známo, že nemůžete smysluplně diskutovat o důsledcích a zjištěních kvantové mechaniky, aniž byste zahrnuli účinky vědomí na kvantové systémy. Před méně než sto lety, pevně zakotveni v mechanomaterialistickém paradigmatu, jsme „věděli“, že taková situace není možná. Představte si, kde bychom mohli být za dalších sto let.
Pokud dokážete odstoupit od paradigmatu, které ovládá vaši mysl, a uvědomíte si, že tento proces vytváření vesmírů je starší než pozemský člověk, možná budete méně rozrušeni výzkumem, který nově definuje hranice vědy. A způsobuje, že se paradigmata vyvíjejí, nebo umírají.

Pak si také uvědomíte, že věda nikdy nepopsala vesmír od jeho počátku (alespoň ne jako celek); vytvořila jeho modely, aproximace, přičemž aspekty některých těchto modelů se mohou dokonce vzájemně vylučovat (jako například kvantová fyzika versus aspekty Einsteinovy relativity, která je pod stále silnější palbou).

Jak se vyléčit z dogmatismu
Lék na dogmatismus je jednodušší než snadný. Život má totiž přirozenou tendenci vnucovat lidem zážitky, které zpochybňují jejich zavedené myšlení a stav bytí, pokořují je a otevírají je něčemu novému – možná něčemu, proti čemu byli kdysi zarytě proti a proti čemuž byli polarizovaní.
Takže rada je jednoduchá. Nepokoušejte vesmír, aby nutil vaše malé egoistické já vyrůstat. Přijměte transformaci a snažte se růst a adaptovat se přirozeně a za pochodu. Pokud to neděláte, pak jste dinosaurus, který obrazně řečeno jen pasivně čeká na dopad meteoritu.

Praktické kroky k rozbourání dogmatismu
– Prozkoumejte spiritualitu a zažijte zkušenosti nad rámec standardního beta stavu vaší vědomé egoické mysli.
– Odpoutejte se od svého ega a kultivujte perspektivu pozorovatele, kde vy a vaše ego nejste totéž. Jste proud vědomí prožívající své ego. Proto je připoutanost k systémům víry absurdní.
– Ustupte od svých modelů a názorů na svět a uvědomte si, že jsou pouhými artefakty vaší mysli a ega. Nejste to vy a nejsou to absolutní ani objektivní fakta.
– Otevřete se informacím, které vám jsou nepříjemné a které zpochybňují vaše domněnky. Seriózně zvažte důkazy, že se možná mýlíte. Když zažijete ponížení ze své „porážky“, můžete ve skutečnosti vyrůst a mít z toho velký prospěch. Nebojte se nepohodlných informací.
– Nevytvářejte si ani pevné názory na témata, která jste nikdy důkladně nestudovali z více než jednoho úhlu.

Kopejte hluboko a dostaňte se za povrchovou úroveň tématu. Ptejte se kdo to financoval, kde jsou střety zájmů, byl experiment v klíčových ohledech chybně postavený? Byla za tím nějaká agenda a pokud ano, kdo z ní má výhody? Kdo to řekl, jaké je jeho pozadí, jaké jsou zdroje a jsou solidní?
To, že je někde něco napsané, nebo že někdo působí sebevědomě když něco říká, neznamená, že je to pravda.

Pamatujte, že se znalosti (i lidé) neustále vyvíjejí, nejsou fixní.

© aluska.org 2024