Aluška.org: Věděním ke svobodě

Rentgen je nejrozšířenější vyšetření, kterým pravděpodobně nejméně jednou během života projdete. Ionizační záření jsou vlastně vlny o velmi vysoké frekvenci, které procházejí živými tkáněmi. V závislosti na hustotě jednotlivých tkání organizmus část této radiace zadržuje. Absorbované záření je na filmu zaznamenáno jako bílá a šedá barva; paprsky, které projdou, dopadnou přímo na povrch fotografického filmu a znázorní se jako tmavě šedá nebo černá.

Kromě mamogramu, rentgenu kostí a zubů je nejnovějším typem rentgenového vyšetření CT, při kterém pohybující se svazek rentgenových paprsků tvoří trojrozměrný obrázek, většinou mozku, a fluoroskopie, při které je rentgenový stínový obraz vysílán televizní obrazovkou.

Příležitostně se užívají kontrastní látky, jako jsou určité barvy nebo baryum, aby byl obrázek jasnější.

Ačkoli nové přistroje používají nižší a přesněji cílené dávky, nedá se zatím hovořit o něčem takovém, že by existoval bezpečný rentgen (týká se to také rentgenování zubů).

Opravdu nikdo v medicíně vám nebude tvrdit, že ionizační záření není škodlivé

– a jeho rizika se násobí tím, jak rostou naše znalosti o této vyšetřovací metodě.

„Radiace v medicíně je zdaleka největším člověkem vytvořeným příspěvkem k radiační zátěži populace v rozvinutých zemích,“ napsal R. Wootton, profesor a ředitel Oddělení lékařské fyziky na Hammersmith Hospital v Londýně, v učebnici zabývající se tímto tématem.

Říká, že ve Velké Británii obnáší rentgenové záření ordinované lékaři přes 90 procent celkové radiační expozice naší populace.

Rentgenové záření člověka poškozuje trojím způsobem:

1. Za prvé poškozuje jednotlivé buňky (ačkoli škody způsobené nižšími dávkami se obvykle rychle napraví).

Vzácně (ale v závislosti na expozici) může toto poškození buňku změnit v buňku nádorovou. I když přesně neznáme mechanismus vzniku těchto změn, nabízí se vysvětlení, že radiace absorbovaná vodou, které je v buňce 75 procent, tvoří volné radikály, o kterých je známo, že jsou karcinogenní.

2. Za druhé u těhotné ženy mohou rentgenové paprsky ublížit vyvíjejícímu se plodu, a to buď přímo úmrtí, nebo vznikem vrozených vývojových vad.

3. Konečně může toto záření poškodit spermie nebo vaječníky dětí i dospělých, a tak způsobit abnormality budoucích generací. Víme také, že expozice rentgenovým paprskům se kumuluje; nebezpečí vzniku nějakého nepříznivé změny vzrůstá pokaždé, když jste vystaveni další dávce.

Stále se však velice bolestně setkáváme s tím, jak jsou rentgenové paprsky vlastně nebezpečné.

Podle britského Národního výboru radiologické ochrany a Královské společnosti rentgenologů je zbytečné vystavování tomuto záření pravděpodobně zodpovědné ve Velké Británii za 100 až 250 z každých 160000 úmrtí na rakovinu ročně a za asi 1000 úmrtí na rakovinu za rok ve Spojených státech. A to ještě mohou být stará čísla.

Komise britské Národní akademie věd v roce 1991 revidovala obvyklý předpoklad, že rentgenové záření způsobuje až I procento všech leukémií a 1 až 2 procenta všech dalších rakovin, a uzavřela, že skutečné riziko by mohlo být až čtyřikrát vyšší – ke stejnému závěru došla ve stejném roce i Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu. Nedávno začalo být opakované rentgenování spojováno s vícečetným myelomem – formou rakoviny kostí. Národní institut pro rakovinu zjistil, že kdo má velkou expozici, má riziko zvýšené až čtyřikrát.

Už v padesátých letech medicína odhalila souvislost mezi leukémií a prenatálním (před narozením) ozařováním rentgenem. Rentgenování těhotných žen se stalo běžnou rutinou, a to z tak směšného důvodu, aby rentgen lékařům řekl, zda je pánev ženy „dosti široká“ na to, aby jí mohl plod při porodu dobře projít.

Nyní víme, že děti, které jsou vystaveny rentgenovým paprskům in utero (v děloze), mají riziko vzniku jakéhokoli zhoubného nádoru zvýšeno o 40 procent, leukémie o 70 procent a tumorů nervového systému o 50 procent. Neexistuje ani žádná bezpečná „prahová dávka“!

Jednotlivé děti, které dostaly pět až šestkrát menší radiaci než dvojčata, která byla rentgenována častěji, mají stejnou incidenci rakoviny. Uvažujeme-Ii o tom, jakou mají tyto děti perspektivu, tak z každého milionu dětí vystavených v děloze byť jen jednomu rentgenovému vyšetření – což odpovídá obyčejnému snímku žaludku nebo střev – jich může mít 600 až 6000 leukémii.

Vedle rakoviny a genetických poruch může vést rentgenování mozku k abnormálním hormonálním funkcím s případným snížením funkce štítné žlázy, s neplodností nebo drobnými změnami nadledvin.

Americký Úřad pro potraviny a léky také nedávno obdržel množství zpráv o pacientech, kteří po radiaci utrpěli kožní popáleniny, v některých případech tak závažné, že ozářená kůže odumřela. Problém je komplikován skutečností, že toto poranění se projeví až několik týdnů po expozici. Dokonce i běžné dávky při fluoroskopii mohou skončit po době kratší než jedna hodina poškozením kůže.

Ačkoli expozice a rizika rentgenového záření se po celý život sčítají, nevinné nejsou ani jednotlivé dávky.

Americká Skupina pro zdravotnický výzkum, spolek pacientů, který se zabývá riziky medicíny, vytvořila seznam dávek, kdy na prvním místě je vyšetření tenkého střeva, které odpovídá v přepočtu na celé tělo dávce 400-800 miliradů (rad je jednotka dávky ionizujícího záření); další nejvyšší (nehledě na riziko spojené s ozářením dalších orgánů) je páteř (100-500 miliradů); žaludek, prsa a pánev (každá část 100(200); lebka a ramena (25-75); hrudník (20–60); a nakonec kompletní rentgen zubů, který vydá 10-30 miliradů.

Kdyby vás náhodou uchlácholilo, že alespoň při rentgenování zubů dostáváte nízkou dávku, tak si musíme porovnat, že jediný zubařský snímek je stejný, jako byste po dobu jednoho roku vykouřili každý den půlku cigarety.

Americká Akademie věd vypočítala, že jedno vyšetření střev pomocí baryové kaše (látka podobná sádře, která se používá jako kontrast při tomto rentgenovém vyšetření) přináší stejné riziko jako kouření krabičky cigaret denně po celý rok.

To spolu s rentgenem bederní páteře, kterému se podrobí jen v samotné Británii každý rok na 700 tisíc lidí, znamená, že v přímé závislosti na tom může každý rok zemřít 19 lidí.

I když každý zdravotník ví, že rentgenové záření je nebezpečné, lékaři bezstarostně jeho rizika stále podceňují – možná oslněni dalším ze svých „zázraků“, možností „vidět“ do živých tkání, je to prostě styl Supermana – a při plánování souboru vyšetření se jen velmi málo snaží o snížení expozice na minimum, byť by šlo jen o zuby.

Většina všeobecných lékařů a ortopedů k rentgenu přistupuje automaticky

I prestižní lékařský časopis The Lancet přiznává, že většina rentgenových vyšetření hrudníku, provedených pacientům před operačními zákroky jinými než plicními nebo srdečními, má tak malý význam, že na záchranu jednoho jediného života by se musely udělat rentgenové snímky v ceně přes milion liber.

Společná pracovní skupina, vytvořená mezi britskou Královskou společností rentgenologů a Národním výborem radiologické ochrany (NRPB), v roce 1990 posoudila dostupný materiál a odhadla, že až pětina všech rentgenových vyšetření, provedených ve Velké Británii, byla nepotřebná nebo přímo zbytečná.

V jednom výzkumu, při kterém byla pacientům rentgenologicky vyšetřena bederní páteř, byla více než polovina snímků absolutně zbytečná.

Úřad pro potraviny a léky pokládá třetinu všech ozáření ve Spojených státech za nadbytečnou.

Nejrozšířenější ze všech zbytečných rentgenů jsou snímky hrudníku, končetin a kloubů.

Přesněji řečeno to znamená tak sedm milionů zbytečných rentgenových vyšetření, která stojí kolem 60 milionů liber za jediný rok. Ale to by si zbytek Západu měl dělat ještě větší starosti než Velká Británie, která je ve své marnotratnosti skromější, neboť Británie provede pouze poloviční počet rentgenových vyšetření na osobu než ostatní země, jako třeba Francie nebo Spojené státy, kde se každoročně podrobí nejméně jednomu rentgenu sedm lidí z deseti.

Kanadská čísla jsou ještě horší: skutečně každý má alespoň jednou ročně nějaký rentgen. (To ovšem není pro Británii důvod k sebeuspokojení, neboť britští lékaři ve srovnání se svými americkými protějšky ordinují dvakrát tolik speciálních rentgenů – baryovou kaši a klyzma.) NRPB nedávno oznámila, že celková radiace ve Velké Británii by mohla být poloviční, aniž by se snížila výtěžnost diagnostiky.

Lékaři si velkoryse pořizují obrázky, které jsou hotové již z dřívějška. Časopis Which uvedl v roce 1991 přehled reprezentativního vzorku 2 229 dospělých Britů, z nichž jen polovina byla před vyšetřením dotázána, jestli se příslušná část těla již někdy v minulosti rentgenovala.

Rozhodnutí, zda potřebujete rentgenové vyšetření či nikoli, závisí též na rozmaru jednotlivého lékaře.

Revize souboru téměř milionu ambulantních a hospitalizovaných pacientů ukázala, že počet doporučení na rentgen se různil 13násobně všeobecně a až 28násobně u snímků hrudníku v závislosti na tom, který lékař měl zrovna službu.

Protože rozmnožovací orgány jsou na poškození radiací citlivé, měly by být vždycky při vyšetření chráněny před expozicí rentgenovým paprskům olověným štítem

Přesto, jak se objevilo ve zprávě Asociace pacientů (Which), nebyla 40 procentům prohlížených mužů varlata zastíněna a ženy zůstaly nechráněny ve dvou třetinách z celkového počtu. (Ve třetině případů se nikdo nesnažil zjistit, zda jsou ženy těhotné.) V další studii nebyly třem čtvrtinám dětí olověné štíty, které se používají k ochraně rozmnožovacích orgánů, poskytnuty, nebo byly špatně umístěné.

A ačkoli se rentgenování těhotných žen prudce snížilo poté, co Oxfordská studie poprvé prokázala spojitost mezi ozařováním plodu a dětskou rakovinou, trval tento pokles celé desetiletí. Od roku 1970 lékaři pokračovali v rentgenování těhotných žen ve stejném množství, jaké bylo provedeno v padesátých letech – to znamená, že se tato vyšetření snížila asi na třetinu.

Rentgenové vyšetření je samozřejmě v mnoha případech neocenitelné – především ihned po zlomenině končetin (ač mnoho lékařů trvá na opakovaném snímkování, aby viděli, jak pokračuje hojeni).

I když je ale váš lékař zodpovědný a dodržuje „omezení dávek“ – nové zaklínadlo rentgenologů pro nejmenší množství radiace, které je nezbytné pro provedení jednoho snímku, budete stále dostávat více záření, než je nutné, protože se používá zastaralá technika.

V roce 1990 vydala NRPB zprávu, že pacienti v některých nemocnicích obdrželi dávky 20 až 30krát vyšší, než bylo nevyhnutelné pro stanovení diagnózy, a to díky přístrojům, které byly v některých případech 15 let staré.

„Před dvěma lety říkali fyzikové, že starý rentgenový přístroj vydává více záření než Čemobyl,“ . řekla Liz Francisová,

zpravodajka NRPB.

Zbytečným rizikům vás vystavuje i zubní rentgen, protože je často prováděn nezkušeným personálem, který neumí se zařízením dobře zacházet a musí buď opakovat výkon, nebo nastaví zbytečně vysoké dávkování. Dva zubaři z West Midlands unikli vyloučení ze své profesionální organizace za to, že jim rentgenování prováděli nezkušení absolventi, když vyšlo najevo, že totéž dělají zubaři po celé Británii.

Tak jako u většiny testů, je i zde vysoká pravděpodobnost lidského pochybení při vyhodnocování výsledků. Jedna studie rentgenologů z Harvardu zjistila, že se v polovině případů jejich nálezy rentgenů hrudníku neshodovaly. V jejich závěrech byly z 41 procent signifikantní (tj. statisticky významné) chyby.

Zdroj: Lynne McTaggartová: Co vám lékaři neřeknou