Aluška.org: Věděním ke svobodě

Některé jsou k zasmání, jiné u mě vyvolávají vzpomínky na vlastní otázky z dětství, ale některé jsou opravdu bolavé, bylo mi do breku obzvlášť když jsem si přečetla otázku toho chlapečka jestli je opravdický, když je adoptovaný 🙁

To napísali tebe, alebo to chodí po internete?

Ten kluk, co píše, že je adoptovaný je Jenda. Ale jinak souhlasím, potřeboval by to podrobněji vysvětlit a hlavně ukázat. Dětem musíme co nejčastěji ukazovat, že je máme rádi a myslíme to s nimi dobře, ony potom snáze akceptují i různé zákazy a omezení, případně tresty.

[7]: Jestli to bylo myšleno jako vtip, tak se ti povedl, zasmála jsem se

Bohužiaľ Alue má pravdu v tom nekompetentnom prístupe k výchove detí. V 80-tych rokoch robili v Nemecku výskum týkajúci sa vplyvu rodičov na výchovu detí. Deti mali na sebe malé mikrofóny a tie myslím jeden mesiac snímali a zaznamenávai vzájomnú komuikáciu rodičov a detí. Najzarážajúcejšou zistenou skutočnosťou bolo, že 80% rodičovskej komunikácie boli zákazy a príkazy !!!

Uchovat si v sobě dětské srdce je veliká vzácnost. Vzpomínám si, jak jsem pravidelně potkával v autobuse jedno dítě. Když bylo maličké mělo v sobě tolik čistoty a jak postupně stárlo, jeho oči se stávaly stále více a více zakalenými. Veškerá ta bezstarostnost a krása čistoty postupně u toho dítěte, který vyrostl v ženu vyprchala a přesto, když se podívám do hloubky její duše, stále tam vidím to dítě, kterým kdysi byla. Dětské otázky jsou hluboké a někdy ony samy bývají odpovědí na naše vlastní otázky. Z těch mnohých dětských otázek, které Alue uveřejnila, bych snad odpověděl na otázku Blanky:

Nepotřebují kostely, protože v nich Boží přítomnost necítí. Nepotřebují kněze aby se mu zpovídaly, jediné komu se zpovídají je jejich svědomí.  Kde se setkáváme s Bohem? V každém rybníku, potoku, louži či kapičce deště ho potkáváme. V kapce rosy, v korunách stromů, pod kamenem, v mracích na oboze, ve větru, v hudbě, tanci, v očích milovaného člověka, v úsměvu , doteku. Je všude a jsou mu lhostejná různá náboženství, protože nehodnotí člověka podle toho jestli se mu klaní, ale podle toho jaký je.

Tu knížku znám, bohužel jí nemám doma… některé dotazy jsou vážně nádherné, mně se líbilo tohle: "Milý Bože, netušil jsem, že oranžová a fialová jdou tak dobře k sobě, až dokud jsem neviděl ten západ slunce, co jsi udělal v úterý. To nemělo chybu! David "

Jen k tomu dětství:

Tak som sa nasmiala Až na toho chlapčeka, nechápem ľudí, ktorí si spravia dieťa a potom ho dajú adoptovať. Ale zase to mohlo byť nejaké nešťastie, kvôli ktorému sa chlapček dostal na adopciu…