Aluška.org: Věděním ke svobodě

Následující text je poněkud netradiční. Jedná se o obsáhlý e-mail, který mi Petr napsal. Jeho slova a názory jsou dle mého uvážení velmi inspirující, už proto, že on sám popisuje zkušenosti, které jsou pro materialistu prakticky nevysvětlitelné. S jeho dovolením jsem se rozhodla vám jeho e-mail nabídnou k přečtení. Možná vás inspiruje, možná potěší, možná vám dá důvod k zamyšlení.

Ahoj Alue,

velice mě zaujal Tvůj web. Dostal jsem se na něj z Osudu, přes článek o ztrátě jasnozřivosti (ikonky dole jsem si nevšiml).

Zatím jsem přelouskal slabou polovinu, až přelouskám i tu druhou, na pár věcí bych se Tě zeptal – tedy pokud to mezitím nepochopím sám.
Mám při čtení Tvých článečků takový zvláštní pocit, který občas při nasávání informací z knížek a z netu mívám a který mi signalizuje:,,Teď narazils na něco podstatného, to si dobře zapamatuj, protože o tom to je.“ Tento pocit mívám, když čtu daný text poprvé, max. podruhé a potom ještě někdy, když se k němu třeba po roce vrátím.

Z vlastní zkušenosti vím, že některé věci o kterých píšeš opravdu fungují a o dalších se to důvodně domnívám – ještě jsem v tom nenašel zákonitost, ale daná věc se mi už stala tolikrát, že to prostě nemůže být shoda okolností.
Slovu náhoda se vyhýbám, protože žádná skutečná náhoda neexistuje, to čemu říkáme náhoda jsou jenom jevy jejichž zákonitosti neznáme anebo jsme líní si je spočítat.

Konkrétně:
Pravidelně nepravidelně (jednou za 2-4 týdny) se mi ve spánku zdá krátká sekvence z mého budoucího života viděná mýma očima, včetně zvuku. Zpravidla bývá dlouhá okolo 10 sekund a nebývá to žádný významný okamžik – prostě kousek budoucnosti. Ráno si to nepamatuju, ale až se to potom stane (cca za měsíc až dva), tak si uvědomím, že už jsem to viděl. Je to s přesností ukázky z filmu – jako když v televizi běží upoutávky na filmy, které půjdou večer a když se potom člověk na film dívá, tak si na tom místě v duchu řekne ,,Jo, tenhle záběr byl v upoutávce“.
Už se mi to stalo mnohokrát – více než 50x.
Když jsem to vyprávěl kámošům, z jednoho vylezlo, že jemu se to stává taky.
Nedokážu tuto schopnost nijak řídit, ale stačí mi jako důkaz, že existuje morfické informační pole, které je mimo čas a že je možné se do něj nabourat a ty informace si z něj přečíst, stačí to umět.
Lze důvodně předpokládat, že existují lidé kteří tuto schopnost mají lépe rozvinutou a dovedou si informace vytahovat cíleně a i z cizích informačních polí, protože těžko by se u člověka vytvářela nějaká schopnost, která je mu nanic jako mě – v jednom Tvém článku je dokonce uvedeno, že mozek sám žádné informace neobsahuje, ale jenom si je do tohoto pole ukládá a zase je vytahuje, zřejmě to většina lidí umí hlavně směrem do minulosti. Na to se zkusím zaměřit.

Dále se mi dvakrát, třikrát do týdne stane, že na někoho intenzivně myslím (třeba jsem mu slíbil, že pro něj něco udělám, nebo mu chci zavolat) a on mezitím zavolá mě. Tento jev na sobě pozoruju asi tři čtvrtě roku – předtím se to nestávalo tak často, abych tomu přikládal význam, ale už dlouho se mi stává, že když se na někoho soustředěně dívám a prohlížím si ho (zpravidla na nějakou holku, chlapy si takhle prohlížím méně často) ten člověk se na mě podívá, ačkoliv jsem mimo jeho zorný úhel, nebo přímo za ním a nemá žádný jiný důvod se otočit mým směrem.

Další jev, který na sobě pozoruju by se dal vyjádřit větou: ,,Se mnou je vždy Bůh a řídí moje cesty“, protože situací v mém životě, které dopadly naprosto nelogicky (nebo pro mě neobvykle dobře) už bylo taky tolik, že to nejde odbýt jako shodu okolností.

S tím souvisí další věc: Jako kluk vychovávaný spíše ateisticky jsem párkrát víceméně z legrace požádal Boha o pomoc v nějaké pro mě obtížné situaci a protože to vždycky dobře dopadlo (pokud jsem požádal s dostatečným předstihem před kritickým okamžikem) tak v tom pokračuju, když se občas něco semele tak blbě, že už nevím kudy kam. Snažím se to nezneužívat a žádám o pomoc až když už se mi to opravdu vymyká z rukou.

Bůh musí existovat minimálně ve smyslu Stvořitele, protože tak složitá věc jako je život nemohla vzniknout náhodou – dobře je to vidět např. na fungování lidského těla – tak komplexní systém nemůže být dílem nahodilé shody okolností. Oficiální (pa)věda si je toho dávno vědoma, akorát se jí to nechce přiznat.
Už A. Einstein ve 30.-tých letech posměšně prohlásil, že pravděpodobnost, že život na Zemi vznikl podle Darwinovy teorie je asi taková, jako kdyby se následkem výbuchu v britské tiskárně vysázela a vytiskla Ecyklopedia Brittanica.
Celkově oficiální (pa)věda spíš než touhu po vědění stále víc připomíná náboženskou sektu.

Musím končit, zbytek Ti dopíšu příště.

Zatím se měj jak chceš, jsem rád že o Tobě vím, protože mi můžeš hodně pomoct, možná i já Tobě.

Petr

Další díla od Gilberta Williamse – ZDE