Aluška.org: Věděním ke svobodě

Duchovní guru ani weby za vás nemají zodpovědnost

Často se setkávám s tvrzením o přenášení zodpovědnosti, když přijde řeč například na nějakého podvodného léčitele, nebo člověka co dělal do duchovna či do náboženství a pak se třeba zjistilo, že sám nedělal co kázal jiným a ještě měl na triku nějaké průšvihy, či zločiny. Naposledy ta věta o přenesené zodpovědnosti zazněla, když jsme se bavili o metodě já jsem. O jedné paní, která tuto víru ,,propagovala“. Paní nějakou dobu hodně psala o daném systému víry, jak ho provádí a jak to mění její život a po nějaké době pochopila že je všechno jinak. Na web napsala, že nechce aby se jejím vlivem někdo dostal do problému tím, že něco blbě pochopí a blbě aplikuje. Že pochopila, že neví všechno na světě a že se raději vrátí do pozice žáka, že se v pozici učitele nějak necítí dobře. A web zrušila.

Do jaké míry se člověk, který jenom píše články o tom co ho zajímá na svoje stránky, může považovat za ,,duchovního učitele“ mi upřímně hlava nebere, protože v tom případě je duchovní učitel skoro každý s připojením k internetu 😀 😀 (dost blbin, toto je vážné téma)

A u nás v diskuzi, v souvislosti s tímto dějem, zaznělo tvrzení, že to je dobře, že má smysl pro zodpovědnost, že nebude mít na triku svoje čtenáře.

Copak jsme malé děti ve školce, aby za nás měli zodpovědnost cizí lidé?

Prosím, pokud si nejste jistí do jaké míry má za vás kdo zodpovědnost, napište si na čelo a na zrcadlo černou lihovou fixkou a pravidelně obtahujte: MŮJ ŽIVOT JE V MÝCH RUKÁCH. NESU VEŠKEROU ZODPOVĚDNOST ZA VŠECHNY SVÉ ČINY I MYŠLENKY.

A pak se tím prosím řiďte.

Většinová populace má vyloženě strach přijmout za sebe plnou zodpovědnost. Tedy spíše pocitově. Vy za sebe máte plnou zodpovědnost vždy a za všech okolností, ať už chcete nebo nechcete, ať tomu věříte, nebo nevěříte. Tento fakt je neměnný. Nesete plnou zodpovědnost za všechno co prohlásíte a za všechno co uděláte, nebo na co myslíte a nesete zodpovědnost za svoje úmysly a záměry.

Ale nenesete žádnou zodpovědnost za to, jak na vás zareaguje vaše okolí, protože to už je bublina daného okolí a ta není vaše, nemůžete za ni nést zodpovědnost, protože ji nemůžete nijak ovládat. Nemáte v rukách páky na to, abyste mohli ovládnout reakci a systém myšlení jiného člověka, to vám nenáleží.

Vědomí toho, že za sebe mám plnou zodpovědnost, některé lidi nepochopitelně děsí a připadá jim to těžké, nebo složité. Nejednou jsem se to dočetla i v poradně, když mi někdo napíše, že má nějaký problém a popisuje okolnosti, které ho v tom problému drží. A většinou čím je problém horší těžší a složitější, tím více je nutné přijmout plnou zodpovědnost za sebe, abychom z něj mohli vystoupit. A to se většinou lidem buď nechce, nebo z toho mají strach, nebo mají pocit, že je to až moc těžké. Občas se k tomu narovinu přiznají. Zůstat ve svém problému a věřit tomu, že naše okolí nese zodpovědnost za to jak se máme nebo cítíme, je jednoduše pohodlnější, než ukázzt prstem sám na sebe a říct si MŮJ ŽIVOT, MOJE ZODPOVĚDNOST, MOJE ROZHODNUTÍ.

Vždycky když se mi něco nelíbí na mém životě a cítím že chci změnu, určitě si neříkám, že za to můžou druzí lidé, ale vždycky se ptám sama sebe, co jsem doposud udělala pro změnu kterou chci, jak se jí věnuju aktuálně, jaký mám k tomu přístup a co hodlám dělat dál. Zeptám se sebe, jaké je a bude řešení, neptám se na to nikoho jiného.

Když zjistím, že jsem nedělala dost, nebo jsem se spíš vymlouvala nebo čekala až zahřmí, nezlobím se na své okolí, ale na sebe a to mě nakopne k aktivnímu kroku. A myslím si, že to je snad jediný správný systém, jak docílit svého konstantního rozvoje a sebezdokonalení. Jediný systém myšlení, který nedopustí, aby nás cokoliv zastavilo na naší cestě.

S aktivním přístupem, který přijímá plnou zodpovědnost za všechny své činy, jste na světě v mnohem větším bezpečí, jste mnohem mocnější a máte nesrovnatelně větší sílu, než lidé, kteří věří, že za ně někdo jiný nese zodpovědnost a marně se snaží tu zodpovědnost na druhé lidi přenášet. Marně a pořád marně, znova a znova budou zklamaní, znova a znova přijdou o svou sílu, protože nepochopili, že se vzdávají něčeho, čeho se vzdát nelze.

Jak do toho zapadají všelijaké postupy, jak si pomoct? Nebo ,,učitelé“?

Jednoduše. Když si něco vyberu a rozhodnu se že to chci a že tomu věřím, že to budu dělat nebo že si to koupím, je to moje rozhodnutí a také moje zodpovědnost. Pokud si vybereme nějaký postup a budeme ho praktikovat s tím že nám pomůže, děláme to vědomě, s vědomím si odpovědnosti za to co děláme. Pokud je daný postup dobrý, podpoří nás na naší cestě, avšak za předpokladu, že v synergii s daným postupem máme aktivní přístup k věci a dále pokračujeme v tom, o co se snažíme.

Modlitbou nepostavíte dům, meditací neotěhotníte a ležením v posteli nevyřešíte hádky v rodině. Chci tím říct, že když o něco usiluji, musím o to usilovat aktivně, s tím že cokoliv použiji jako prostředek a pomůcku, použiju v rámci své síly a svého rozhodnutí a zakomponuji to cíleně do své cesty.

Nemůžu se třeba jeden den energeticky čistit v lese u potoka a druhý den jít do kostela, znova si tam nabrat destruktivní energii a pak se zlobit na ten potok, že mě dost neochránil. Ten potok za mě nemá zodpovědnost a když něco chci, musím jít konstantně jedním směrem, nemůžu se během procesu otočit a udělat přesný opak. Takže pokud chci očistit a regenerovat své energie, musím to dělat konstatně a trvale, ne že jeden den se čistím, druhý den se na to vyprdnu a pak si stěžuju že to nefunguje.

Když za sebe přijímám zodpovědnost, tak tyhle věci vím a taky se podle toho chovám. Modlím se ke konstruktivní síle Vesmíru o ochranu a pomoc, ale nebudu si stoupat před rozjetý vlak s tím, že mě to ochrání, protože jsem této síle odevzdala zodpovědnost za svou bytost. Není to tak a nefunguje to tímto způsobem. Když si stoupnu před vlak, je to moje zodpovědnost, rozhodnutí a pak mě neochrání nic na světě. Mám si předem dobře rozmyslet co se sebou udělám, než to udělám. Stěžovat si pozdě, že mě ten vlak přejel, mi k ničemu nebude.

Pokud si tedy vyberu špatně, tak za svou špatnou volbu nesu zodpovědnost. Ale pouze za sebe. Nenesu ji za jiné. Co to znamená, když je i u nás v Česku hromada tak zvaných ,,léčitelů“, kteří nic neléčí ale naopak dělají černou magii a ubližují lidem? Mají tito černí mágové zodpovědnost za lidi, kteří k nim přijdou?

Pokud přijdu k léčiteli a on mi ublíží, nesu si za to zodpovědnost. Měla jsem se více zajímat, více myslet a lépe poslouchat svoji intuici, než jsem tam vlezla. Jsem přece svéprávná myslící bytost s mozkem a pokud ten mozek nepoužívám, za to přece nikdo druhý nemůže…

Znamená to, že mi může kdokoliv beztrestně ubližovat? Ne. Důležité je vědomí, záměr a intuice.

Pokud je někdo v pozici ,,léčitele“ a dělá to jenom pro peníze a je mu jedno že je to špatné, nebo co ti lidé s tím pak budou dělat, nese za toto zlo zodpovědnost a toto zlo se mu bude vracet v podobě životní smůly, nemocí a krachů. Pokud ,,léčí“ metodou které vlastně úplně nerozumí, intuice mu pocitem nejistoty říká, že to není tak úplně v pořádku. Pokud ji neposlechne, nese za tuto svou špatnou volbu zodpovědnost. A extrémní případ, pokud ubližuje lidem zcela vědomě a vědomě na nich provádí černou magii, nese za toto své zlo zodpovědnost a čeká ho velké životní neštěstí, těžká nemoc, nebo zlá smrt.

Ne proto, že by konstruktivní síla Vesmíru ,,trestala zlé lidi“, ale protože nám Vesmír vrací veškerou energii, kterou do něj vyšleme. Ve znásobené míře.

Pokud vysíláte zlo, dostanete zlo.

Pokud vysíláte dobro, dostanete dobro.

Fakticky tak posílá zlo nebo dobro každý sám na sebe tím, jak jedná s druhými!!!!!

Jednejte s druhými tak, jak chcete aby oni jednali s vámi.

Pokud vám ublíží černý mág, vrátí se mu zpět zlo, které na vás poslal. Pokud vám ublížil vědomě, je to velmi hrubý problém, který se mu o to hruběji vrátí. Ale pozor, tento člověk nenese zodpovědnost za to, že jste si ho vybrali, našli, navštívili, že jste se od něj nechali nějak zasáhnout /,,léčit“ a nenese zodpovědnost za to, co s tím budete dělat potom. To už je zcela ve vaší režii a na vaše triko.

Když někdo dělá zlo nevědomě, zlo se mu vrací do života. Když ho však dělá vědomě, následky pro něj jsou mnohonásobně horší. Záměr a systém myšlení jsou zásadně důležité. Když něco vím a když si to uvědomím, musím se podle toho chovat, nemůžu to potlačit, protože se s tím pojí následky.

V situacích kdy ani nedojde k osobnímu kontaktu s autoritou, je rozsah zodpovědnosti stále stejný, to znamená, že zodpovědnost vždy leží na vás.

Pokud si něco přečtu v knize nebo v novinách a uvěřím tomu nebo to chci praktikovat, dělám to s plným vědomím si své zodpovědnosti a pokud mi to nevyjde, nemůžu se zlobit na knihu, noviny, autora, ale pouze sama na sebe. Měla jsem lépe vybírat, více přemýšlet a lépe poslouchat svoji intuici.

To v překladu a v kostce znamená, že pokud propagátorka metody ,,já jsem“ zruší stránky, protože nechce nikoho přivést do problémů, pomůže tím sama sobě. Tím že nikoho nenavádí na nic špatného, se jí nebude toto špatné vracet do jejího života. Když si uvědomila, že radila špatně, musela to zarazit, jinak by její život začala plundrovat destrukce a smůla v ještě větší míře, než doposud. (tento článek není o konkrétní paní a metodě ,,já jsem“, uvádím to jako příklad, na kterém se téma dá pěkně ukázat a porovnat)

Ale tato paní nemá zodpovědnost za vás, pokud jste četli její stránky a používali její návody. To je vaše zodpovědnost.

Jak za vás může nést zodpovědnost nějaká paní, která vás nikdy v životě ani neviděla? – Nemůže. I kdyby na internet napsala návod, jak si léčit plešatost lejnem z cibetky, nemá zodpovědnost za vás, pokud to budete zkoušet.

Proč? – Protože nejste malé dítě pod 15 let, jste samostatně uvažující jednotka a svůj mozek v lebce máte na to, abyste zodpovědně zvážili každý svůj krok v životě, abyste dobře a moudře zacházeli se svou bytostí. Od toho jste uvažující bytost, abyste správně vybírali. Když vyberete špatně, je to váš čin, ne někoho jiného.

Druzí lidé vám mohou doporučit, mohou vám i přikázat, ale jestli poslechnete a vezmete to v úvahu, je na vás. Svobodnou volbu rozhodnutí vám nikdy nikdo nemůže vzít, ale nemůžete ji ani nikomu odevzdat, i kdybyste se o to mermomocí snažili.

A to platí pro všechny knížky, časopisy, weby, plakáty, billboardy, písně, básně a lidi tohoto světa. Všechno s čím se dy v životě setkáte, můžete přijmout nebo opustit. A když si vyberete jedno nebo druhé, máte za sebe zodpovědnost. To je neměnná věc a je úplně jedno, jestli tomu věříte, platí pro vás pořád stejně. Přijetí a aplikace tohoto systému vám dá sílu. Odmítnutí vás síly zbaví. Vaše vědomá volba je vaše moc.

To je taky, proč neuznávám žádná náboženství, systémy víry, nebo ,,duchovní autority“, ale uznávám sebe samu. Právě proto, že žádný systém víry na světě, který mi cokoliv přikazuje, za mě nemá a nemůže mít zodpovědnost, i když to třeba slibuje. Stejně tak žádný duchovní učitel ani guru, i kdyby byl nejmoudřejší a nejlepší na světě, za mě nemá zodpovědnost.

To já si musím každý den, každou hodinu a každou vteřinu zodpovědně rozmyslet, co budu dělat, čemu budu věřit a proč, protože následky si nesu já. Ne nějaký systém víry, nebo člověk co mě v životě ani neviděl.

Pravda je jen jedna a to jsou zákony Vesmíru, společné všem živým bytostem a jsou přirozené, lidské, mírumilovné, souzní s tradiční morální hodnotou. Podle zákonů Vesmíru nikoho nesmíme vědomě omezit, nesmíme mu ublížit. Nikomu nesmíme přát zlo, ani na něj nesmíme zlo v žádné formě vysílat, ani slovně. Zákony Vesmíru také říkají ŽIJ A NECH ŽÍT. V této jednoduché větě je zahrnuta absolutní úcta ke všem živým tvorům. A neodevzdatelné nepopiratelné právo svobodné volby, se kterým se pojí zodpovědnost za svůj čin, je součástí těchto zákonitostí.

Když to znáte a když se podle toho chováte, dobře pro vás a pro váš život. Pokud ne, sami jste si tím vinni a nezlobte se na nikoho druhého tam venku, že za vaše problémy může…. Nemůže.

Neukazujte prstem na druhé lidi a nesvalujte na ně vinu za své problémy. Hleďte si své morální a duševní čistoty, protože to je věc, na které opravdu záleží a za kterou nesete zodpovědnost. Za jiné lidi zodpovídají ti jiní lidé.

Moje babička mi říká, vždy když se s ní setkám: ,,Nehledej třísku v oku svého bližního. Nejprve si ze svého oka vytáhni trám.“

Protože nesnáší, když lidé, kteří sami mají máslo na hlavě, pořád ukazují na druhé jací jsou špatní, pomlouvají je a svalují na ně vinu za všechno na světě, od sucha po hlad v Africe, místo aby se první podívali sami na sebe.

Není to jen o hledání chyb, je to také o přijetí zodpovědnosti za sebe a obrácení pozornosti do sebe a zhodnocení svého nitra, než pořád hledat zástupný problém, chybu a důvod tam venku, u někoho jiného.

Do svého nitra se obracejte, nevěšte se na jiné lidi, na jejich názory, nebo nějaké systémy víry. Pravda a moc je ve vás, tak si ji chraňte a hýčkejte.

….. s láskou a úsměvem Alue ….