Aluška.org: Věděním ke svobodě

Na povrchu vašeho života je vlastně všechno v pořádku. Možná máte stabilní zaměstnání, jste relativně úspěšní, máte slušný příjem, pár dětí a domácích mazlíčků, manžela/manželku a žijete v dobré čtvrti. Jediný problém ale je, že to na vás všechno působí falešně. Milujete své děti a svého partnera, ale nemůžete popřít skutečnost, že pod tím vším cítíte vnitřní prázdnotu. Stěny kolem vás, které byly kdysi pevné, se nyní rozpadají. Něco ve vašich útrobách vás bolavě hlodá… Co to je? Možná prožíváte krizi středního věku.

Jste ve středním věku, už byste se měli cítit vyrovnaně a mít věci vypořádané, ale necítíte se tak. Tehdy přichází na scénu krize středního věku. Jakkoli může tento termín znít jako klišé, má velkou duševní hloubku a význam, který dnes prozkoumáme podrobněji.

Krize středního věku je náročné období v životě, které se obvykle vyskytuje mezi 45. až 65. rokem. Člověk se cítí být zásadně nespokojený se svým dosavadním životem a vydává se hledat větší smysl a více štěstí.
Pojem krize středního věku vytvořil psycholog Elliot Jacque v 60. letech a je v západním světě poměrně běžná. V psychologii je známá jako „vývojová krize“ nebo „existenciální krize“, v astrologii se jí říká „návrat Saturna“ a ve spiritualitě má označení „Temná noc duše“.

Příznaky krize středního věku
Zde jsou některé z hlavních myšlenek, pocitů a zkušeností, které doprovázejí krizi středního věku. S kolika z nich se můžete ztotožnit?

Strach ze smrtelnosti: Jakmile vaše tělo začne vykazovat známky stárnutí, uvědomíte si, že už nejste kuře. Když vám bylo 20, mohli jste předstírat, že je život nekonečný, ale teď už to nejde. Toto rostoucí uvědomění může vyvolat návazný symptom.

Kladení hlubokých otázek o svém životě: Začnete si klást otázky, kterým jste se předtím možná vyhýbali, když jste byli mladší. Například: „Jaký je smysl života? Existuje život po smrti? Jaký je můj osud, nebo duchovní poslání? Jde v životě o víc, než jen vydělávat peníze a živit rodinu?“

Pocit uvíznutí a stagnace: Cítíte téměř pocit klaustrofobie, nebo že jste „zavření v krabici“ a nemůžete se dostat ven. Uvízli jste v rutinách, ze kterých se nemůžete vymanit.

Toužíte po dobrodružství: Chcete se osvobodit, udělat něco nového, nebo být někým jiným. Prostě cokoli, abyste se vyhnuli obávanému pocitu stagnace.

Deprese a úzkost: Snažíte se cítit motivaci cokoli udělat, ale naplňuje vás apatie. Dělá vám starost otázka, co přesně je s vámi špatně, že už necítíte tu vášeň jako dřív. Už nevíte, co vám přinese ten správný pocit radosti a naplnění.

Pocit deziluze: Když se zamyslíte nad svým dosavadním životem, uvědomíte si, že vlastně nic z toho, co jste udělali, vám nepřineslo dlouhotrvající mír, štěstí nebo naplnění, které jste hledali.

Nevíte, jaký je váš účel:  Jaký je váš osud v tomto životě? Proč jste tady na zemi? Jaký to má všechno smysl?

Čas je vzácnější: Začnete jinak vnímat čas. Možná máte výčitky svědomí, když se ohlédnete za svou celoživotní honičkou, která vám nyní připadá zbytečná. Chcete začít trávit čas aktivitami a s lidmi, které považujete za skutečně hodnotné.

Přehodnotíte své vztahy: Jak se pro vás čas stává cennějším, začnete pečlivěji přemýšlet o svých blízkých vztazích. Přinášejí vám radost? Je tam ještě jiskřička lásky? Naplňují významní lidé ve vašem životě vaše mentální, emocionální, nebo duchovní potřeby?

Cítíte nutkání něco udělat… cokoliv! Ve strachu, že promarníte svůj život, s vědomím, že je ho už půlka pryč, chcete udělat něco, abyste se dostali z těchto nepříjemných pocitů. Možná se rozhodnete koupit drahé auto, prodat svůj dům, nebo se přestěhovat do jiné země. Něco z toho pocitu uvíznutí může zmizet, ale vnitřní hlubší touha stále zůstává.

Objevilo se psychosomatické onemocnění: Se vším tím stresem, který zažíváte kvůli prodělávání krize, můžete zažít podivné nemoci, které nemají jasnou biologickou příčinu, ale jsou ovlivněny vaším duševním stavem. Příklady těchto psychosomatických onemocnění zahrnují chronickou únavu, chronickou bolest, nespavost, bolesti hlavy, migrény a gastrointestinální problémy.

Vaše životní hodnoty se mění, nebo se stávají důležitějšími: Pokud jste většinu svého života strávili honbou za úspěchem, finanční stabilitou nebo postavením, zjistíte, že se tyto vnitřní hodnoty rozpouštějí. Přemýšlíte o tom, že vám vlastně nikdy nepřinesly to, co jste skutečně chtěli. Pokud si vážíte rodiny, lásky, duchovního spojení a autentického života, tyto hodnoty se nyní stávají dominantnějšími, zvláště pokud jste nikdy neměli šanci se do nich plně ponořit.

Jaké poznatky se vám objevily v mysli při čtení výše uvedeného seznamu? Vaše myšlenky a pocity jsou důležité a neměly by být ignorovány.

Krize středního věku Z pohledu muže a Z pohledu ženy
Je rozdíl mezi tím, jak prožívá krizi středního věku muž a jak ji prožívá žena? Ano i ne.

Krize středního věku se u mužů často projevuje následujícími způsoby:
Ztráta chuti na s*x (někdy naopak)
Toxické srovnávání s jinými muži ohledně dosaženého postavení, úspěchu a štěstí
Nárůst impulzivního rozhodování kvůli pocitu že je muž v pasti
Pocity otupělosti

Krize středního věku se u žen často projevuje následujícími způsoby:
Je příliš zaujatá svým vzhledem, nebo naopak rezignuje a nestará se o sebe.
Pocity zesílené úzkosti
Vnitřní prázdnota (často kvůli odchodu odrostlých dětí z domova)
Krize identity, pokládání si otázky „Kdo jsem teď?“

Hlubší význam pod krizí středního věku
Existuje mnoho zdrojů, které radí, jak se vypořádat s krizí středního věku. Slýcháte rady typu: „Nebojte se, je to jen dočasné, stává se to, když opravdu potřebujete změnu… Promluvte si se svým terapeutem, může vám předepsat léky, pokud to snášíte moc špatně. Využijte to jako příležitost ozdravit svůj život. Udělej co potřebuješ, pokud se budeš cítit lépe.“
Avšak jen zřídkakdy najdete duchovní zdroje, které by zkoumaly hluboký význam krize středního věku.

Krize středního věku je archetypální výzvou k dobrodružství. Je duchovní bránou k hlubšímu spojení s vaším srdcem a duší.
Tato krize je příležitostí získat zpět spojení s vaší duší, které bylo všedním životem potlačeno.  Znovu se spojujete s tím, kým skutečně jste.

Když musíte čelit pravdě o své smrtelnosti, jste povoláni k tomu. abyste se nad to povznesli, překročili práh svého obvyklého života a vstoupili do nové etapy bytí.

V západní společnosti, potlačující hlas duše, mnoho z nás zažívá prastaré vnitřní volání duchovní divočiny, ale většina z nás je nikdy skutečně neslyší, ani neodpoví. Duchovní volání do našich životů přichází zejména ve zlomových obdobích života a když něčemu těžkému čelíme. Může ho spustit smrt milované osoby, sebevražedná deprese, nemoc, zážitek blízké smrti, rozvod a tak dále.

Ale jsou tři hlavní milníky, kdy se duchovní volání ozývá v člověku nejhlasitěji.
První volání je to, co moderně nazýváme „čtvrtletní krize“. Krize první čtvrtiny života nastává – jak název napovídá – v prvním čtvrtletí našeho života. Obvykle poté, co dokončíme střední, nebo vysokou školu. V tomto období intuitivně víme, že musíme „najít sami sebe“ tím, že opustíme svou rodinu, přátele a rodná města. Tito lidé a místa utvářeli naše mladistvé identity jako dětí a dospívajících. Rozloučit se se všemi a se vším, co máte rádi, je hluboce bolestivý úkol, ale je to důležitá fáze růstu a zrání osobnosti.

Druhé velké volání divočiny se jmenuje „krize středního věku“. Tato krize může přijít po zažití milostné aféry, rozvodu, nemoci, těžkého pracovního neštěstí, prázdného hnízda, nezáživných vztahů, pokračující životní nespokojenosti, nebo smrti rodiče. Krize středního věku přichází ve chvíli, kdy už jste nasbírali dostatek moudrosti, abyste věděli, že nebudete žít věčně.
Většina lidí, kteří zažijí krizi středního věku, strávila celý svůj život prací a zabezpečováním rodiny. Neměli čas nebo kapacitu klást si důležité otázky o životě. Museli lítat a starat se. Nakonec v nich něco vyvolá otázku: „A to je jako všechno?“

Třetí a poslední volání často přichází jako krize na smrtelné posteli. Přichází, pokud jsme neodpověděli na předchozí dvě volání. Nevyhnutelnost blížící se smrti vytváří tak nesmírný zmatek a úzkost ega, že je konečně dovoleno, aby skrze nás zazářilo světlo hlubšího vědomí. Mnozí pracovníci hospiců to mohou potvrdit.
Přestože odpověď na krizi na smrtelné posteli je „lepší pozdě než nikdy“, je škoda, že tolik lidí čeká až do svých posledních okamžiků, aby okusili hluboký vhled, spojení s duší a vnitřní mír. Někteří lidé tuto svobodu nikdy nezažijí.

Všichni musíme jednou přijmout svou blížící se smrt, abychom mohli žít život naplno. Krize čtvrtletí života, středního věku a na smrtelné posteli, jsou brány, kterými můžeme přijít k hlubšímu naplnění, smyslu, radosti a zažít duchovní rozlet.

Prozkoumejte znovu svou krizi středního věku a pochopte, že se jedná o proces zrání. Pamatujte, že vše, co při ní cítíte, je platné.

Jak se stát duchovním alchymistou a odpovědět na duchovní volání
Švýcarský psychiatr a psychoanalytik Carl G. Jung je mocným příkladem „duchovního alchymisty“, který svou krizi středního věku proměnil ve zlato. Po sérii bizarních a děsivých snů a vizí začal přemýšlet nad tím, jestli se nezbláznil. Mnohé z jeho snů a vizí jsou k dispozici v posmrtně vydaných knihách The Red Book nebo Liber Novus.
Místo toho, aby před tím utíkal, nebo to odsuzoval jako psychotický zlom, dospěl Jung k závěru, že prochází jakousi krizí středního věku, a začal zkoumat svou nevědomou mysl. Výsledkem této inscenace, tohoto vnitřního putování, byla pro Junga duševní, emocionální a duchovní obnova a velká část práce, kterou od něj dnes máme.

Chcete-li přijmout volání krize středního věku, jít hledat svou duši, musíte být hlavně otevření. Musíte být ochotni čelit tomu, co je vám nepříjemné, pomalu a přitom vytrvale. Zde je několik rad, jak najít zlato ve vaší krizi:

Naučte se umění odevzdat se 
Pokud se nenaučíte necha věci jít a odevzdat se procesu smrti a znovuzrození, vaše krize středního věku bude nepřetržitá a hrozná zkouška. Mnohem výhodnější je pustit kormidlo. Může to znamenat odpočinout si od práce, vzdát se starých povinností, vytvořit si nový prostor péče o sebe.
Je to nesmírně důležité. Umožňuje to opustit své dřívější omezující já, např. všechna vaše nezdravá přesvědčení, ambice, role a vnímání toho, jací byste měli být.
Odevzdání vám také umožní nechat projevit svou Duši. To znamená všechny vaše nejhlubší touhy, sny a nejdivočejší vášně.

Vhodné techniky, které vám mohou pomoci se to naučit, jsou všímavost, meditace, psaní dopisů svému mladšímu já. Pamatujte, že krize přicházejí před důležitými průlomy.

Pište o vašich zkušenostech
Je to jednoduchý způsob, jak vnitřně zpracovat vše, čím nyní procházíte. Vyzkoušejte také metodu zápisu volného proudění myšlenek a pište, aniž byste cokoli hodnotili, nebo upravovali.
Možná budete chtít prozkoumat otázky jako: Kdy začala vaše krize středního věku  a co přišlo těsně před ní? Jak se právě teď cítíte? Jak praktikujete péči o sebe tváří v tvář této velké změně? Jaké jsou vaše nejhlubší životní hodnoty? Jaké neprožité části sebe sama byste chtěli nyní vyjádřit navenek? Jak můžete jít svou vlastní cestou? Skrývá se v této krizi i zlato?

Najděte si mentora
Když vstoupíte do srdce své krize středního věku, budete se možná chtít svěřit dalším lidem, kteří už podobnou zkušeností prošli. Takové spojení vám může přinést skvělý pocit emocionální úlevy, psychické podpory a spřízněnosti. Podpora se dá najít i přes internet a v online komunitách.
Nalezení vyškoleného poradce, životního kouče, nebo terapeuta, pro vás bude také velkou pomocí, zvláště pokud se potýkáte s pocitem vnitřní prázdnoty, úzkosti nebo deprese.

Samota je normální, spřátelte se
Buďte připraveni zažít osamělost, zatímco vaše staré kotvy, pohodlí a dokonce i rodina nebo přátelé odcházejí pryč. Léčivým balzámem na tuto situaci, je naučit se praktikovat sebelásku. Nyní je ideální čas, abyste se více poznali.
Co opravdu rádi jíte, pozorujete, nosíte a děláte?
Ignorujte, co od vás ostatní očekávají. Odhoďte staré vzorce, které vás drží zpátky, a dovolte si rozkvést. Pokud tento proces zahrnuje, že se každý týden vezmete na večeři, koupíte si květiny, nebo půjdete na místo, o kterém jste vždy snili, udělejte to a bez výčitek.

Najděte svou duchovní cestu
Mnoho lidí je podezřívavých vůči osobní a svobodné spiritualitě, zvláště pokud byli vychováni materialisty, nebo fanaticky věřícími. Ale spiritualita a náboženství nejsou totéž. Můžete být duchovní, ale ne zbožní. Kromě toho můžete být racionální člověk, ale také mít zdravý respekt k velkému tajemství života.

Mnoho lidí, kteří prožívají krizi středního věku, nechápe, že je to volání jejich duše. Ve snaze uspokojit touhu své Duše po větší hloubce, se uchylují k závislosti, nebo dělají nesmyslné kotrmelce. Třeba utrácejí za Ferrari, nabalují si mladší milence, nebo podlehnou svodům konzumní kultury.
Krize středního věku je období, kdy stínové já, potlačovaná část nás samých, vychází ven, aby bylo uviděno, uzdraveno a přeměněno. Může být snadné nechat ho, aby nás pohltilo, nebo ho úplně ignorovat a bojovat o udržení nějakého zdání naší normálnosti a nekrizovosti.

Chcete-li najít svou pravou duchovní cestu, jednoduše začněte zkoumat. Začněte meditovat, choďte na procházky, nakupte duchovní literaturu a studujte, jděte na workshop, na masáž, jděte do přírody. Existuje mnoho způsobů, jak se znovu spojit s vnějším životem a se sebou samým.

Závěrem
Ačkoli je krize středního věku skutečně bolestivá a může hodně otřást vaším životem i psychikou, je to zároveň i důležité volání vaší Duše, abyste zahájili vaši duchovní cestu a našli svou pravou identitu.
V druhé polovině života přicházejí otázky: „Kdo nyní, kromě rolí, které už hrajete, jste? Co od vás vaše duše žádá? Máte prostředky na změnu směru? Na dekonstrukci své bolestně dosažené identity? Riskujete selhání, marginalizaci a ztrátu kolektivního souhlasu? Pokud přijmete toto volání, jakkoli je bolestivé a náročné, čeká vás láska, radost a hlubší smysl života.

Nedívejte se na svou krizi jako na něco špatného, či patologického. Moderní společnost velmi podporuje ageismus  a krizi středního věku často i ve filmech ztvárňuje jako bláznivé lidi, kteří dělají nepřístojnosti, které se neslučují se slušným a normálním životem.  Takto v nás systém pěstuje představu, že je to vlastně něco špatného, co se spořádaným lidem nestává. Přece se nemůžeme začít hledat ve středním věku, to už máme mít dávno najito… V takové představě, pokud tomu uvěříte, pak už nezbývá moc místa pro duchovní hledání, sebepřijetí a svobodné objevování své duchovní cesty. Taková představa člověka vede k tomu, aby s krizí bojoval a snažil se ji skrývat, což je nejen nezdravé, ale také naprosto kontraproduktivní. Dokud jste naživu, stále procházíte procesem změny, zrání a růstu. Nikdy nejste hotoví, ani statičtí. Je proto normální a zdravé, že se uprostřed života, nebo i kdykoli jindy, duchovně probudíte.

© aluska.org 2024