Aluška.org: Věděním ke svobodě

V ezoterickém universu kraluje velký společný evergreen, pokud se bavíme o duchovních schopnostech a vizích. Je to téma Aktivace třetího oka.
Téma je přitažlivé a populární, protože působí jednoduše. V podstatě ti říká, že když si třetí oko správně aktivuješ, objevíš v sobě doposud nepoznané vize a dary. Jenomže když vylezeš ven z této zjednodušující bublinky a nakoukneš do komplexnějších a starších duchovních učení, dozvíš se, že je to jinak. Duchovní schopnosti totiž nejsou o jednom senzoru, ale o nastavení celého člověka.

Co říkají tradiční nauky o duchovních schopnostech

V tradičních a starších duchovních systémech, to je konkrétně tantrická jóga, mystické křesťanství, buddhismus a šamanství, se duchovní schopnosti popisují jako:

◉ Projev čistého vědomí, ne psychické superschopnosti, které by bydlely v jedné čakře.
◉ Důsledek rovnováhy celého energetického těla. Tedy pokud není vyrovnané, duchovní schopnosti mohou být tlumené, nebo i pokřivené.
◉ Hlas duše, který přirozeně vystupuje do popředí, nebo naopak ustupuje, podle vnitřního stavu člověka a podle jeho životní situace.
◉ Je to cesta a projev zralosti, ne něco, co by šlo instantně zapnout.
◉ Staré nauky mluví o schopnostech spíš jako o vedlejším efektu hluboké vnitřní práce, ne jako o cíli.

To je dost velký rozdíl oproti zjednodušujícímu tvrzení, že si stačí aktivovat nebo odvápnit šišinku mozkovou. Zatímco zjednodušující přístup je mechanický a nebere ohled na kompletního člověka, tradiční duchovní nauky poukazují na mozaiku, ve které sehrává velkou roli naše duše, duchovní čistota a spojení s Božstvím, nebo Vyšším Já.

Základních principů, na kterých stojí duchovní schopnosti, je obecně pět:

Vědomí je šéf veškerého vnímání

V systémech jako buddhismus nebo advaita se říká: „Nevidíš, protože máš otevřené třetí oko. Vidíš, protože je tvoje vědomí čisté a mysl ztichlá.“
Když je mysl klidná jako jezírko, není co si projektovat. Vnímání je jasné, autentické a přímé.

Uzemnění, neboli ukotvení do reality

Kořenová čakra je spojena s pocitem bezpečí, stabilitou a přítomností. Ačkoli pocit bezpečí a uzemnění je rozhodně širší téma, v mé léčitelské praxi se ukazuje, že lidé, které trápí nedostatek těchto kvalit, mají skutečně mnoho blokád na kořenové čakře, která bývá i vysílená. Vyčištěním blokád a obnovením normálního toku v kořenové čakře, se u klientů dostavuje pocit míru.
Není to pouze čakra, co nám zprostředkovává vnitřní mír a pocit bezpečí, je to samozřejmě i náš životní styl, společnost a prostředí, ve kterém se pohybujeme. Avšak situace, kdy se člověku objektivně fyzicky nic neděje a přesto trpí na pocity rozlítanosti, nejistoty a nebezpečí, můžeme hledat v minulém traumatu a v blokádách jeho energetického systému, primárně v kořenové čakře.

Bez dobrého uzemnění jsou duchovní vize spíše fantazií promíchanou s úzkostí.
To jsou například případy (nyní vzpomínám na reálné situace a skutečnéopisy se kterými jsem se setkala, bez jmenováním konkrétních osob), kdy někdo tvrdí, že „v lese viděl posekané zabité víly“, nebo že „jeho anděla strážného zabili démoni ve smrtelném souboji o jeho duši“.
Tyto dramatické představy obsahující násilí, zabíjení, krev, trhání duchovního těla, drápy, řetězy a podobné děsivé výjevy, jsou důsledkem vnitřní úzkosti a neutěšeného psychického stavu, nejedná se o duchovní vize. Naopak je potřeba být v takovém případě ve střehu, protože hlásání takových představ může být předzvěstí nebezpečné epizody, nebo krize duševního zdraví, kterou není radno podceňovat… Byla jsem už dávno osobně svědkem jedné takové epizody, kdy se psychóza prezentovala okolí jako duchovní prozření a byly tam jasné varovné signály. Ještě zvážím, že se o ní také rozepíšu, protože to pro mě byla cenná zkušenost.

Zkušení Léčitelé a Šamani k tomuto tématu často říkají, že „duchovní zrak stojí na nohách, není na čele“. To znamená, že první je potřeba zajistit svou fyzickou realitu a duševní stabilitu, abychom mohli aspirovat na rozvoj duchovních schopností.
Léčba duchovního těla a duchovní cvičení prohlubující praxi, jsou důležité složky, nejsou však jediné kritérium, které je potřeba splňovat.

Srdce je náš kompas pravdy a cesty

Když se řeší téma intuice a vhledy, naše srdce sehrává naprosto zásadní roli:
Harmonické srdce = pravdivé vnímání
Blokované srdce = ego multiplex
Když není v pořádku srdce, třetí oko jede chaotické kino plné vlastního ega a strachů.

Ego multiplex je příměr ke stavu, při kterém se v hlavě člověka  přehrává spousta představ a filmů, které nejsou založené na duchovním poznání, ale na vlastní fantazii a potřebě být důležitý, výjimečný nebo uznaný. Na ctižádostivosti a cílevědomosti samozřejmě není nic špatného, ale v duchovní nauce je silné ego překážka pro skutečné duchovní poznání. Neznamená to, že je takový člověk špatný, znamená to, že pokud neumí ani dočasně odložit své sobecké potřeby, neuvidí přes jejich závěs skutečnou pravdu a tím mu duchovní poznání uniká.
Tyhle filmy založené na egu a úzkostech nejsou skutečné vhledy, ale projekce ega, nevyřešené strachy a očekávání, dramatické příběhy které se tváří jako „pravda“, potřeba být speciální, pochopený nebo potvrzený zvnějšku.

V tradičních duchovních učeních se často zdůrazňuje, že skutečné vnitřní vnímání (intuice, vhled, jasnocítění) vychází z otevřeného a čistého srdce, protože srdce je centrum pravdy a soucitu, ne projektor vlastních příběhů.
Když je cesta srdce zablokovaná, ztrácí se filtr pravdy, ego přebírá otěže a vnitřní zrak pak nefunguje jako kompas, ale jako kino, co zvýrazní všechno, co člověk nechce, čeho se bojí, nebo co neumí uzavřít.

Ego multiplex“ je vize s dramatem bez skutečného ukotvení. Jsou to vhledy s příchutí chaosu, příběhy místo vědění. To znamená, že mít silné vnitřní obrazy nemusí znamenat dar. Někdy to je spíš přehlcené, přebuzené nebo neuzavřené vnímání. Když se to zklidní, je to úspěch, nikoli ztráta.

Aby to bylo jasnější, uvedu téma na příkladu:
Takto vypadá ego multiplex: „Vidím andělského démona a tvůj karmický dluh v šedé mlze, je to určitě znamení, že jsi prokletá.“
Takto vypadá duchovní pravda: „Tohle je moje vnitřní zkušenost, tohle je moje cesta, toto mi dělá dobře a toto mi funguje.. a tamto se mnou nesouzní.“ Bez šílených obrazů, bez umělé drámy, bez potřeby být uznáván a uctíván.

Zdraví nervového systému

Tady už se duchovno potkává s moderní psychologií. Když žijeme v režimu přežití, naše vnímání je omezené a naše intuice je stažená, protože její jemný hlas přeřve krize, děs, nepohodlí, průšvih a úzkost.
Když jsme v klidu a naše tělo cítí že je v bezpečí, pak ustoupí psycho-drama-hrůzy a vzniká prostor pro poklidné naslouchání. A tehdy jsou naše duchovní kanály průchozí.

Trauma nebo přetížení způsobuje, že je náš vnitřní zrak zamlžený, nebo naopak chaoticky přebuzený. To, co lidi často nazývají „blokem ve třetím oku“, je ve skutečnosti stresová mlha v jejich nervové soustavě.

Duše a karma

Schopnosti se podle tradičních duchovních nauk zapínají a stahují i podle zralosti duše a fáze karmické očisty. Když duše něco zpracovává, schopnosti se často stáhnou. Není to trest. Je to přestávka během evoluce vnitřního já.
Názory lidí na tento princip se různí. Někteří nevěří na karmu, jiní nevěří na reinkarnaci a to je v pořádku. Můj záměr je opsat téma, ne vám říkat, jaká má být vaše osobní víra. Mohli bychom se však všeobecně shodnout na tom, že duchovní dary souvisí se zralostí naší duše, nebo se zralostí našeho duchovního poznání a moudrosti.

A dovolím si sáhnout ještě hlouběji do úlohy duše v souvislosti s duchovními schopnostmi: Protože naše duše pochází ze společného Zdroje, z Vyššího Já, nebo od Boha (vyberte svůj termín který je vám sympatický, nechci vám diktovat v co přesně máte věřit, není to můj záměr), dává smysl i to, že jsou nám duchovní schopnosti a vhledy darovány tímto zdrojem a tudíž jsou i závislé na našem napojení a vztahu k tomuto zdroji.
Jestli mu říkáte Bůh, Zdroj, Vyšší Já nebo Otec, je na vás, ale princip zůstává stále stejný. Když ten osobní vřelý vztah nemáte, chybí důležitý základní prvek, který to vše umožňuje a hlavně vám chybí vlastní integrita, protože bez vlastního osobního vztahu se Zdrojem (nebo s Bohem) nemáte své vlastní ukotvení a bez něj jste závislí na vnějších tvrzeních.
Tato tvrzení bývají často protichůdná, často si vzájemně zcela odporují, nemusí být vhodná pro váš individuálně a mnohdy jsou doslova nebezpečná a škodlivá.
Pak se může stát, že s vámi jednou smýknou doleva, podruhé doprava a vy se nemůžete nikam dostat, protože nemáte stanovenou svou vlastní duchovní cestu a nechápete, co je naším cílem. Jenomže nalezení své vlastní kotvy, budování osobního vztahu se Zdrojem/Bohem, je jádro a absolutní základ. Musí být ale VAŠE. Když to není vaše, neorientujete se v tom a chybí vám souvislosti, propojení na váš osobní příběh.

Shrnutí

✨ Duchovní schopnosti nejsou ve třetím oku, ale v celém bytí.
✨ Čakry jsou centra, kudy proudí energie, umožňují vnitřní rovnováhu.
✨ Intuice není obraz, je to vnitřní tušení, nebo vědění.
✨ Bezpečné tělo a otevřené srdce umožňuje průchozí vnímání.
✨ Duchovní dary závisí na osobním vztahu s Božstvím, protože pochází od něj.

Současná ezoterika udělala okolo tématu třetího oka obrovský hype, po internetu kolují návody… Některé z nich mám odzkoušené a některé z nich skutečně fungují v rámci tréninku, pokud si člověk potřebuje něco pocvičit. Není to úplně liché, není to nula. Ale tyto postupy samy o sobě nepropůjčují a neaktivují duchovní dary jako takové, pokud člověk zároveň nesplňuje ostatní popsané parametry. A ty jsou takové, že je nejde jednorázově očurat, ani nikde nahonit.

Tradiční učení to říká jasně: Třetí oko není oko ve smyslu všechno vidím. Je to centrum intuice. A intuice není duchovní obraz, intuice je tiché tušení, že něco vím.
Teprve když je tělo v bezpečí, je osobní vztah s Bohem, mysl je klidná, srdce otevřené, a energie vyrovnané, může to začít fungovat. (Může, ale nemusí!)
Takže třetí oko není přeceňované ve své podstatě, je přeceňované v interpretaci moderní ezoteriky, která z něj udělala ultimátní portál vševidoucnosti.

Je důležité neztrácet kontakt s realitou. Neutéct do senzací, když je v nás chaos. Udržet si svoje zdravé hranice, když někdo vedle nás ujíždí do světa fantazie.