Aluška.org: Věděním ke svobodě

Paradoxní je, že i když se s duchovním růstem méně staráme o své štěstí, jednou z výhod duchovního růstu je, že v životě získáváme přístup k většímu množství štěstí. Následující graf ukazuje nárůst štěstí v životě, který prožíváme jak kvalitativně, tak kvantitativně s tím, jak roste naše duchovní zralost.

Světec zažívá blaženost (Ánand), superlativní stav, který je daleko nad štěstím.

Duchovní praxe a duchovní úroveň
S rostoucí duchovní úrovní se zvyšuje naše schopnost vykonávat duchovní praxi jak kvalitativně, tak kvantitativně. Naše schopnost vykonávat více duchovní praxe je jako růst „duchovních svalů“. Čím více se při duchovní praxi namáháme, tím více nám rostou „duchovní svaly“.

Duchovní praxe skutečně začíná v pravém slova smyslu na duchovní úrovni 35 %. Tím máme na mysli, když člověk skutečně usiluje o duchovní růst a denně praktikuje spiritualitu podle základních principů spirituality. Jedním z kritérií duchovního růstu je překročení sektářské duchovní praxe (tj. příslušnosti k jednomu náboženství) a postupné osvojování si vyšší a jemnější duchovní praxe. Například člověk, který dříve uctíval Boha prostřednictvím svého těla – rituálním uctíváním, přechází k vyššímu a jemnějšímu prostředku, tedy k mentálnímu uctívání vesmírných principů a stvoření.

Zde je několik příkladů, které vysvětlují rozdíl v přístupu k duchovní praxi:

Na 20% duchovní úrovni je duchovní praxe velmi malá, nebo žádná. Pokud lidé chodí na místa uctívání, je to pouze z donucení, nebo pro zábavu.

Na 30 % duchovní úrovni má člověk obecný zájem chodit na poutní místa, nebo uctívat Božství rituálním způsobem.

Na 40% duchovní úrovni má člověk intenzivní zájem o získávání duchovního poznání a jeho uplatňování v praxi. Duchovním aktivitám věnuje poměrně velkou část svého volného času.

Na 50% duchovní úrovni člověk zpravidla překračuje hranice nějakého náboženství a věnuje se čistému duchovnu. Člověk se v životě zaměřuje především na duchovní růst, spíše než aby se oddával jakýmkoli světským vazbám a úspěchům. Většinu času proto věnuje duchovní praxi bez ohledu na svou životní situaci, tedy bez ohledu na to, zda je to podnikatel, či žena v domácnosti. Z toho automaticky nevyplývá, že by se lidé na 50 % duchovní úrovni vzdali hmotného nebo světského života či povolání, pouze se jejich pozornost přesouvá od dosahování světského pokroku k dosahování pokroku duchovního. Takže člověk, který se dříve velmi staral o to, co vydělal a co si o něm myslí ostatní, se nyní bude více zajímat o to, jestli žije podle duchovních principů.

pokračování: Duchovní úroveň 4. díl: Emoce
zpět na 1. díl: Duchovní úroveň 1. díl: Duchovnost a jak ji měřit

© aluska.org 2021