Aluška.org: Věděním ke svobodě

Mnoho lidí, kteří u nás dělají duchovno, ve skutečnosti vůbec duchovní nejsou a dají se často na první pohled poznat. Obecně by se dalo říct, že čím je člověk více vnitřně nezajímavý a pustý, tím má větší potřebu si to kompenzovat navenek. Neříkám samozřejmě, že se muži mají přestat holit a používat deodorant, nebo že by se ženy měly přestat malovat a vonět. Mluvím o jiné formě povrchnosti. V podstatě čím větší schízák, tím divočejní o sobě šíří příběh a tím divočejšími doplňky a kresbami to podtrhuje.

Když otevřu youtube a najdu tam záznam z nějakého alternativně laděného povídání a v okně na mě vyskočí nějaká paní, co sedí v tureckém sedu, za sebou má mandalu a na čele na třetím oku má nalepené kamínky aby vypadala víc osvíceně nebo zajímavě, tak to prostě zavřu.
Podobné to je, když mi někdo začne vykládat, že je reinkarnovaná mořská víla, když na setkání, kde jsou jinak všichni oblečení normálně někdo dojde v sárí nebo hidžábu nebo v oranžovém hadru, když si na profilovku pomaluje obličej tak aby hlavně nevypadal jako normální člověk… Tímto vším dávají dotyční na první pohled najevo, že mě nemají co naučit.

Duchovní člověk nemusí být zarostlý a smrdět, rozhodně je to však člověk skromný, který nepotřebuje dělat co největší dojem výstředním zjevem, nebo příběhy o tom jak ho sem vysadili z UFO talíře. Skutečně duchovní člověk zaujme bohatstvím, které má v sobě. Zaujme vnitřní krásou, která září ven, která mu kouká z očí.
Naopak pozéři musí být hodně nazdobení a šířit kolem sebe mlhu záhadna a exkluzivity, aby je vůbec někdo poslouchal, protože jinak vůbec zajímaví nejsou. Jsou to vlastně šašci, kteří si před cirkusem berou převlek, aby pobavili publikum.
Víte proč to ti pozéři vlastně dělají? Protože to na obyčejné lidi, kteří také neví co je duchovno, často funguje.

Tím, že se hodně nazdobíte, hodíte na zem mandala koberec, začnete dělat asány nebo jiné hustě vypadající pózy a lepnete to na internet, se skutečně nestáváte duchovním člověkem.
Duchovno totiž není o tom na něco si hrát, předstírat, přetvařovat se, dělat se lepším, nebo potlačovat své skutečné já. Je pravým opakem. Duchovno je o návratu k přirozenosti. Má tendenci vést člověka směrem k jednoduchosti, protože ta přináší více svobody.

Mnozí z esotericky laděných pakošů, kteří se vydávají za duchovní učitele, mohou být i velmi nebezpeční. Někteří byli zavření a úředně zbaveni svéprávnosti, jiní bydleli v blázinci a mají papíry na hlavu, jiní jsou sexuální devianti, prostě úchylové.

Velmi důležité je upozornit na fakt, že psychické nemoci a psychiatrické diagnózy nejsou projev duchovnosti. Je to přesně naopak. Duchovno je o celkovém zdraví a harmonii. Když je v sobě člověk nemá, místo toho v záchvatech vzteku rozmlátí co může a pak jde na pár měsíců do blázince, troufat si lidi poučovat o duchovním rozvoji by pak byla z jeho strany velká troufalost.
Duchovní rozvoj ale může být velmi vhodnou a funkční cestou, jak se z psychické nemoci, nebo z těžkého traumatu, uzdravit. (pozor, duchovno… ne esoterika)  Duchovní rozvoj totiž může člověku pomoci najít v sobě mír a klid, které podpoří uzdravení.

Dokud se však psychicky nemocný jedinec nedá dopořádku, může díky nedostatečnému nebo špatnému vnímání reality nadělat mnoho škody a mnoho lidí zavést do slepé ulice. Jsou to právě duševní nemoci a charakterové vady, co vytváří ty nejhorší predátory, protože takoví lidé si pokrucují realitu podle svého, neštítí se lhát, manipulovat a poškozovat jiné lidi ve svůj prospěch. Velmi snadno se stávají zaslepenými fanatiky, kteří pak ženou věci do extrému.

Začátečník snadno podlehne líbivé fasádě a může dočasně podlehnout představě, že když někdo říká, že se zabývá duchovním rozvojem, tak je to dobrý člověk, jenomže to NENÍ PRAVDA. Tak jako nejsou zaručeně dobří lidé v kostele, nejsou zaručeně dobří lidé ani v duchovních kruzích. Dokonce uvěřit něčemu takovému je zaručený recept na vážný průšvih, protože se v tu ránu stanete obětí nějakého úlisného hada. Zejména pokud jste žena, držte se dál od (kromě odsouzených zločinců a papírových bláznů, tam je to snad jasné) čehokoli, co zavání tantrou. Probouzení kundalíny, mapování vagány, odháčkování a podobně.

O duchovních úchylech vám povím víc, protože určitou zkušenost také mám. Nebudu nikoho jmenovat, ale podle indicií byste se ke jménu mohli snadno dopídit. Kdysi jsem někoho poznala, kdo měl moc rád ženské. Milenky, podvádění partnerek, nedělalo mu to problém. Platil v té době za velké eso. Za českou „duchovní elitu“. Protože začínal v tomto odvětví po revoluci jako jeden z prvních. Ne proto, že by byl nějak mimořádně úžasný. Prostě obsadil chybějící místo na trhu.

Když na mě zkusil sahat poprvé, byla jsem ještě nezletilá. Bylo to stehno. Hned jsem ucukla a uhnula. Podíval se na mě, jakobych udělala něco zlého. Místo toho, aby se mi omluvil, že na mě nevhodným způsobem sáhnul, řekl mi, že mám problém sama se sebou, že se nemám ráda, když nechci dovolit, aby mě někdo pohladil.

Ano, takto vypadá manipulace. Já tě neosahávám, já jsem tě tam přece chtěl jenom pohladit.

Rok se s rokem sešel, nějak jsme to přešli, občas jsme se příležitostně viděli na pár hodin a nebyl s ním víceméně žádný větší problém. O pár let později, to už jsem byla plnoletá, mi on a jeho partnerka nabídli, ať přijedu na pár dnů na návštěvu. Jela jsem. Celkově by to byl fajn pobyt, protože jeho partnerka byla moc příjemná holka a byla tam krásná příroda. Chodila jsem pořád na hříbky, nebo brnkala na klavír.

Až na jednu věc. Dotyčné „duchovní eso“ mě začalo přemlouvat na masáž. Vykládal mi, že má léčivé ruce, že léčí klienty dotekem a že je fakt třída a že je škoda nechat si to ujít, že mě rád namasíruje zadarmo, když jsme kamarádi. A že to není žádný reiki, že mu to „chodí samo.“

Jak velkorysé, že? 😀 Jelikož jsem o něm věděla, že je starý obšourník, tak se mi do toho nechtělo. „Záda mě nebolí, nic léčit nepotřebuju, nechcu…“
Ale po několika dnech přemlouvání jsem tedy řekla ano, aby dal pokoj. Je to jenom blbá masáž zad, však o co jde. Hodinku mi bude patlat trapéz, pak půjdu na houby a bude to. Hm, ale to jsem ještě nevěděla, co mě čeká za kuriozitku.

Hned první požadavek rozepnout podprsenku se mi plnit nechtělo, ale ležím na břiše, nic nebude vidět, tak o co je. Chtěl to dát pryč úplně a trochu na mě tlačil. To mu neprošlo. „Řekli jsme si přece záda a nic jinýho,“  řekla jsem podrážděně. Byl viditelně zklamanej.

Uběhlo asi 10 minut, jenom mi tak patlal lehce prsty po zádech, nic extra se nedělo. Pak ale začal dost hlasitě funět a na levé straně na stehně jsem ucítila, jak mu tvrdne pelikán a jak ho na mě tiskne.

Zeptala jsem se ho, co dělá. On že jako nic, že energie proudí, že to se stalo samo. Fakt jsem si říkala, to si ze mě děláš srandu. Mladýho masíčka se ti zachtělo. Kolik let se známe a ty si dovoluješ toto na mě zkoušet? Co by mě sakra mělo přitahovat na starým kocourovi? Tohle je ta údajná úcta k ženám?

Být to veliký pelikán, asi bych se trochu bála. Ale protože to bylo pelikáně a on nebyl žádný násilník, tak jsem se mu rovnou vysmála. Řekla jsem, že nic nebude, ať to dá ode mě pryč a bylo po masáži. Nic mi neudělal. Nemám z toho trauma, ale urazil mě tím a naštval. Tím, že očekával, že se s ním budu pelešit zatímco jeho partnerka si odběhla do města. Za koho mě sakra má?!

Výsledek? Napsal o mně na svůj webík srdeční výlev, že jsem byla u něho na návštěvě a že jsem nevděčná, že nemám žádné vlohy, ani vrozené ani rodové a přesto jsem dostala vzdělání, které si ani nezasloužím… Prostě uražené mužské ego. (Asi nejsem nadaná, protože jsem nereagovala na ty jeho pelikání proudy.)

To, že se mi ve skutečnosti mstí za to, že jsem se zasmála jeho pelikánovi, samozřejmě do článku nenapsal. Naštěstí to byl předposlední den pobytu, ale nevím jestli si umíte představit jak mi bylo strašně divně, když pak přišla domů jeho partnerka a já jsem tu historku dusila v sobě, abych jim nepoškodila vztah. Skoro jsem se cítila provinile, jakobych něco provedla.

…. Tohle jsou ti údajní duchovní učitelé co milují ženy a mají je ve velké úctě. Prdy vody jahody. „Duchovní eso“, místo toho aby za mnou osobně přišel a poslal mě do řiti, nebo mě konfrontoval a řekl mi „je to můj pelikán, já ho mám rád a ty se mu nemáš co smát!“, mě srabsky pomluvíl na blogísku jak zoufalá puberťačka. Jak duchovní! 😀 A takhle to přátelství skončilo. Doma jsem to samozřejmě hned zatepla vyklopila, rozhodně jsem si to pro sebe nenechala.
Kdo víte jméno, nepište ho sem, jinak hrozí další přecitlivělý výlev. Měla jsem tehdy chuť mu to oplatit a napsat reakční článek. O tom jak ho na mě natisknul, jak mě kvůli tomu několik dnů odhodlaně otravoval, co ve skutečnosti znamená ta jeho proklamovaná láska k ženám, jak se snaží ošustit každou co je aspoň naživu a v dosahu, ale nestálo mi to za to.

Stalo se mi mockrát, že po mě jeli vdaní, opartnerkovaní, nebo staří kocouři. A kdybych ty situace měla shrnout, tak mě to dost pohoršuje. Jednou jsem se dozvěděla, když jsem řekla že nejsem volná, že „to přece není nemoc“.

Celkově z mých zkušeností vyplývá, že není horší nepřítel, než uražený chlap, kterého žena odmítne. Někteří jdou za pomstou i přes mrtvoly, většina si ale vystačí s pomlouváním a vyhrožováním o tom jak mě zničí. Tak teď máte alespoň představu o tom, jak vznikají pomluvy – píšou je úchyláci, které naštvalo, že mě nedostali do postele a certifikovaní blázni. Některé jsem třeba ani nikdy v životě neviděla, ale když jsou dost pošahaní, nijak jim to nepřekáží. Ono stačí napsat mailem, že se s nimi nesejdu, nebo neodepsat pro jistotu vůbec a už je zaděláno na motivovaného psychopata.
A tohle je zároveň i nahlédnutí za oponu. Tohle jsou věci, které se v těch duchovních skupinkách poblíž duchovních učitelů dějí. Je to samé bahno, intriky a oplzlosti.

Celkově je duchovní komunita hrozně toxická a naopak je větší riziko, že právě zde zarazíte na šmejdy, než kdekoli jinde. Protože populární duchovno přitahuje psychicky nemocné a morálně pokřivené lidi. Je to nepříjemná pravda, ale je to tak. Lidé, kteří nezapadají a kterým se nedaří, často dostanou dojem, že tohle je ta země zaslíbená, kde to, co je v normální společnosti vada charakteru a psychická nemoc, bude v duchovních kruzích vyzdvihováno, nebo alespoň strpěno. Proto jsem vždycky říkala, od lidí raději dál, rozvíjet se samostatně, doma v přírodě, nechodit do těch skupin. To nejsou plané řeči, to jsou zkušenosti.

Když na vás někdo bude sahat, pošlete ho k šípku, pokud se vám to nelíbí. Nenechte si nabourávat morálku a přirozený cit pro rozeznání dobra a zla – oni se to velice často pokoušejí překroutit. Takoví se jen pokoušejí zneužít příležitost a přiživovat se na lidech, kteří hledají pomoc. Od nikoho si nenechte namluvit, že je to ok a že si to musíte nechat líbit, jinak nejste dost duchovní. To jsou přesně jejich metody.

pokračování příště

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022