Úspěšný duchovní život nemá stejná kritéria, jako úspěšný život v Matrixu. V Matrixu musíte být vzdělaní, bohatí, ženatí, dětní, jezdit alespoň jednou ročně na dovolenou, mít svůj dům, ideálně i víkendovou chatu, mít auto nebo ideálně víc, udělat kariéru. Jak říkává Jaroslav Dušek, musíte to prostě někam dotáhnout, aby z vás něco bylo! Musíte chodit do práce, být bohatí, hodně důležití, zaměstnaní, chodit k volbám a mít dobře posekaný trávník.
Jenomže skutečné duchovno je pro každého. Můžete doslova bydlet v popelnici a přitom můžete být obrovsky duchovní. Protože to, co je ve vás, vám nic venku nevezme ani nepřidá. Pokud to vy sami nedovolíte, nebo pokud se nenecháte. Duchovno je cesta k harmonii a štěstí.
Pokud jste šťastní a máte všeho dost, pak vám samozřejmě gratuluji. Pokud jste nešťastní a máte holý zadek, pak vám přeji více štěstí do budoucna, ale na rozdíl od matrixových kritérií, ani jeden takový extrém člověka nedělá více nebo méně duchovním. Ani čísla na kontě, ani počel přátel, absolvované školy, mezníky a jiné zářezy, nic z toho není pro duchovní život směrodatné.
Skutečně důležité je to, jestli jste dobrý člověk. Jestli máte v srdci dobro a jestli ho umíte rozdávat a přát druhým. Důležité je, jestli žijete užitečný život. Kolika lidem nebo jiným živým tvorům jste pomohli, poradili, zachránili život. Důležité je, kolik krásných činů jste vykonali nesobecky, z dobroty srdce. Ne pro peníze, ne proto abyste se mohli přestěhovat z popelnice do něčeho lepšího. Přesně jako v pohádce Mrazík, kdy Ivánek zlomil kletbu až ve chvíli, kdy soucitně pomyslel na slepou babušku a chtěl jí přinést hůl, aby mohla chodit. Vidím v té pohádce mnoho moudra.
Kolikrát jste někde uklízeli v krajině, kolikrát jste zachránili opuštěné zvíře, kolikrát jste se postavili na stranu slabšího a bránili ho před nespravedlností a nebezpečím? A děláte to přirozeně, od srdce? Tohle z vás dělá skutečně cenného, duchovně zralého člověka.
Jestli má někdo hubu plnou lásky a přitom kope do svého psa, nebo škodí lidem okolo sebe, tak to není dobrý člověk a duchovní už vůbec ne.
Mnoho lidí si duchovní rozvoj představuje jako způsob, jak rozvíjet mimosmyslové a paranormální schopnosti. Protože síla intuice (spojení se svým vyšším Já) se dá trénovat, učit, rozvíjet a je o tom kvalitní čtivo (najdete zejména na mém webu aluska.org nebo v knize Anděl strážný), někdy člověk propadne dojmu, že to je ono, že o to vlastně jde. Tak začne sbírat kurzy, knížky a intenzivně cvičit schopnosti.
Jenomže o tohle primárně nejde. I když seberozvoj a různé druhy tréninku k té cestě patří, nejsou cílem. Jsou to prostředky, které nám mají na naší cestě pomoci, zlehčit ji, nebo zpříjemnit, obohatit nás o nové znalosti. Ale pokud do toho někdo jde proto, že se chce naučit vidět třetím okem nebo astrálně cestovat, tak nepochopil co je duchovno a na cestu duchovního rozvoje se vůbec nevydal. Někdo shání prachy, někdo sbírá baby, někdo sbírá zážitky a kurzy – jaký je v tom vlastně rozdíl? Není. Motivem je hromadění, aby si člověk něco dokázal, ne aby se stal lepším člověkem.
Teprve až když skutečně niterně zakusíte touhu být lepší verzí sebe sama, být prospěšný lidstvu nebo svému okolí, žít lépe, zdravěji a přirozeněji, pak jste připraveni se duchovně rozvíjet. Protože to je jediný správný motiv. Paradoxně až v době, kdy začnete myslet na ty správné motivy a začnete na tom pracovat, vám ty duchovní zážitky a paranormální schopnosti začnou přicházet.
Když dlouho jdete správnou cestou, stane se to, že vaše spojení s Vyšším Já se zesiluje. Lépe chápete co a jak, jste lépe zorientovaní a proto k vám tato vlna může lépe promlouvat. Jste s ní sladění.
Poznala jsem třeba paní, která právě nesobeckou myšlenkou aktivovala úžasnou sílu. Říkala, že žila normální život a pak ji její dobrá kamarádka požádala o pomoc. Situace byla hodně zlá a ona nevěděla, jak to řešit. Říkala, že se pro ni moc trápila. V té době se zajímala o anděly, občas dělala automatickou kresbu a vykládala karty, ale tohle na ten problém nestačilo. A pak přišel večer, kdy začala anděly prosit, aby jí řekli, co má její kamarádka dělat. A tehdy je začala slyšet. Slyšela hlasy, které mluvily v rýmech a co řekly, to byla pravda. Kamarádka dostala radu, která jí skutečně pomohla situaci vyřešit. Jednu dobu jsem ji i doporučovala jako kontakt, když měl někdo zapeklitý problém. Zákazníci byli moc spokojení, rychle se to rozkřiklo a brzy jich bylo tolik, že hravě splatila dluhy, hypotéku a byla to prostě paráda.
Jenomže pak se něco pokazilo a ona je slyšet přestala. Napsala mi, že už to nedělá a nechtěla se dál bavit. Snažila jsem se zjistit proč, ale přesný důvod jsem se nedozvěděla. Bylo mi však připomenuto zprostředkovaně (někdo jiný, kdo do toho viděl, mi to trochu vysvětlil), ať si vzpomenu, že mi přece slíbila podíl. Že když jsem u ní byla a nabídla jsem jí, že jí budu posílat lidi když je tak skvělá (mám od ní schované písmo a pořád mi dokáže učarovat i po těch letech, opravdu byla skvělá), úplně se jí rozzářily oči, protože měla finanční problémy a slíbila mi, že mi za doporučené kontakty rozhodně bude určitý podíl dávat. Řekla i kolik procent mi dá a nebyla to zrovna zanedbatelná část.
(Tehdy jsem si ani neuvědomila, jak obrovskou hodnotu pro ni může mít moje reklama. Myslela jsem jenom na svoje čtenáře, aby se jim pomohlo a že mi to usnadní práci v poradně.)
Já jsem na tom netrvala, řekla jsem že to budu dělat ráda zadarmo, ať se hlavně pomůže lidem. Nikdy jsem se nepřipomenula a nikdy jsem za to žádné peníze nedostala… Pravděpodobně to právě bylo něco s penězi. Doufám, že to nebyl zrovna tento nesplněný slib, protože já se ošizeně necítím, ale mohlo to roli sehrát. Sloužila jsem roky zdarma někomu, kdo díky mně vydělal miliony a nedal mi zpět nic. Když se na to podíváte takhle, tak to vlastně nepůsobí dobře. Když vám někdo poskytne službu, je vhodné něco dát zpět. A když se takový výjimečný dar nepoužije čistě, nebo když urazíte Duchy Vesmíru neplněním svých slibů, mohou s vámi přestat mluvit. Něčím se znelíbila. Buď to bylo tohle, nebo něco jiného. Je to obrovská škoda, doporučovala bych ji zadarmo dál, ale nedá se nic dělat.
Chcete mít duchovní schopnosti? Pak musíte splňovat několik kritérií. Zaprvé je nutná hypersenzitivita – a ta je vrozená, je to dědičná predispozice (více v knize Život s vysokou inteligencí). Mozky a nervový systém hypersenzitivních lidí jinak pracují a jinak vedou data. Prakticky jste něco jako jiná odrůda. Kdyby lidi byli tulipány a všichni byli žlutí, vy jste bílí. Jste sice taky tulipán, ale lišíte se a nezapadnete mezi ně. Nejste biochemicky stejní.
Neznamená to, že pouze senzitivní rodiče rodí senzitivní děti, ale je tam zvýšený předpoklad. V této věci je to záležitost rodová, geneticky daná a pokud vám nebylo naděleno, tak máte smůlu. Předpoklady se dědí, z toho pochází i všelijaké speciální rody, máme to i v pohádkách – je to skutečnost.
Některé věci se samozřejmě naučit můžete (LD, AC, teorii, cvičit intuici), ale velká část vám nepůjde. Je to paradox, protože citlivost jako taková je pro Matrix hendikep. Vadí vám přelidněná místa, bolí vás stýkání s lidmi, zraňuje vás wifina, po éčkách, špatné stravě, nebo jídle které vařil naštvaný kuchař se hned poblijete (nebo druhou stranou… ). Není to prostě až taková hitparáda. Normálové se vám za to můžou smát, hlavně ti blbější z nich. Z pohledu duchovního rozvoje je ale citlivost ultimátní žolíček. Podáte nebývalé výkony tam, kde si normálové ani neškrtnou.
Když máte uši jako netopýr, sice vás vzbudí manža když začne večer chrupat, ale slyšíte díky tomu jak zvoní léčivá energie, nebo jak šustí andělská křídla.
Když jste citliví na energii, nemůžete sice chodit do prozářených měst, ale můžete prstama poznat, kde ze země vycházejí léčivé proudy.
Když jste emocionálně citliví, sice vás může rozhodit kdejaká pitomost, hlavně pokud jste ještě nedošli do fáze, kdy přestanete brát lidi okolo sebe vážně, ale máte díky tomu schopnost mít mimořádně bystrou intuici, protože její pokyny vnímáte a rozeznáte mnohem lépe, než kdokoli jiný.
Druhé kritérium je čistota charakteru a s ním spojená přirozená duchovnost. Je to z toho důvodu, že být biologicky nadaný jedinec nestačí. Možná budete umět AC, možná budete dobrý telepat, ale nedostanete se s tím daleko. Pokud jste totiž prevít a máte špatnou energii, tyto síly s vámi jednoduše nebudou chtít mít nic společného. Zrovna duchovní vedení je založeno na jejich milosti a náklonnosti. Když vás nebudou provázet a když vás nebudou chránit, pouhé nadání vás nespasí. Na co vám je funkční telefon, když na druhé straně do sluchátka nikdo neodpovídá, nebo úplně zavěsil?
A dají se urazit, odehnat, zablokovat – není to tak automatické a blbuvzdorné, jak se lidem říká. Někdy stačí i málo, abyste se znelíbili. Stačí zachovat se někde křivě. Nedodržet svůj slib. Něco prozradit, co jste slíbili, že si necháte pro sebe. Zpronevěřit se prachům na něčí úkor. Vrazit někomu kudlu, to tady snad ani nemusím zmiňovat.
Když tohle všechno máte, jsou vaše možnosti v podstatě neomezené a můžete dokázat úžasné věci… ale kdo tohle všechno dohromady dal… Málokdo.
Je to odpověď na otázku, proč se mnoha lidem nedaří rozvoj schopností a pak mají pocit, že to nefunguje. Ono to funguje, ale nesmíte na to jít blbě a s nesprávnými důvody. Ivánkovi z Mrazíka se taky medvědí hlava neodčarovala, dokud dělal dobré skutky jenom pro sobecké důvody.
Buď to nejsou dobré charaktery, nebo nemají správný motiv a místo rozvoje jdou jenom po senzaci, nebo nejsou z toho správného těsta. Asi to někoho zklame, ale na to abyste třeba uměli vidět do budoucnosti, nebo slyšeli mluvit strom, musíte být výjimečný jedinec. Jsou věci, které nacvičit nejde, musíte mít prostě požehnáno shora.
Ale to nevadí, protože tohle stejně není pro váš duchovní život směrodatný faktor, i když si spousta lidí myslí opak. Na to, abyste mohli být dobrý a prospěšný člověk, přece nemusíte umět cítit energie. To může dělat opravdu každý.
pokračování příště
© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2022
Poslední komentáře
-kiana Dobrý den, Alue. Ano, v minulosti mi bylo…
-Eliška Takto můžou pracovat i žijící černí mágové. Napadají…
-zuzi Mám neověřené info, že od určité doby se…
-Alue K. Loskotová já jsem ten seriál nakonec předělala a použila…
-Alue K. Loskotová