Aluška.org: Věděním ke svobodě

Změna klimatu, války, pandemie, krize duševního zdraví, finanční nerovnost, zvýšené životní náklady, bytová nouze, vzestup toxického individualismu, odlesňování, velkochovy zvířat, degradace půdy, znečištěná voda a geneticky modifikované potraviny, zběsilý konzumerismus, pozdní kapitalismus, zkorumpované vlády, ekosystém kolabuje, do toho sem tam „povzbudivé“ prohlášení nějakého odborníka o tom, že se v podstatě řítíme do záhuby. Pokud z takových témat necítíte nějakou úroveň existenciálního děsu, pak buď žijete pod kamenem, nebo v nějaké speciální sociální bublině, do které se to nedostává.

Existenciální strach je do určité míry normální
Být sociálně nepřizpůsobivý a cítit se zrovna teď na nějaké úrovni úzkostný, depresivní nebo znechucený z bytí na této planetě, je v podstatě normální reakce.
Slovy indického filozofa Jiddu Krishnamurtiho: „Není měřítkem zdraví, být dobře přizpůsoben hluboce nemocné společnosti.“

Co tedy máme dělat se vším tím existenciálním děsem, který v sobě nosíme? Měli bychom sestoupit do sebestředné anarchie a nihilismu? Měli bychom jít do opačného extrému a stát se bigotními fundamentalisty nebo tribalisty, kteří se snaží znovu vytvořit pocit iluzorního bezpečí? Měli bychom se zhroutit, rozhazovat ruce a brečet v zoufalství?
Zkuste přístup založený na starověké moudrosti, který prozkoumáme v tomto článku.

Co je existenciální strach?
Existenciální strach, také známý jako existenciální úzkost nebo existenciální hrůza, je pocit tísně a přemožení, které zažíváme, když čelíme silám, které jsou větší než naše schopnost je vyřešit nebo zmírnit. Existenciální děs může vyvolat pocity úzkosti, přetrvávající obavy, smutek a někdy hluboko zakořeněný děs. Tyto pocity mohou přicházet a odcházet poměrně rychle, nebo nás mohou provázet téměř všude a tvořit kulisu zážitků jako je existenciální krize nebo Temná noc duše.

Zde je několik příkladů existenciálního děsu pro lepší ilustraci:
– Pocit existenčního děsu při úvahách o klimatické krizi a o tom, jak budou budoucí generace prosperovat nebo přežívat.
– Pocit existenčního děsu, když se ráno probudíte do práce, kterou nesnášíte, jen proto, abyste vydělali minimální mzdu, a stěží vystačíte, takže přemýšlíte o smyslu svého života.
– Pocit existenciální hrůzy, když si uvědomíte, že vy nebo vaši blízcí můžete kdykoli z jakéhokoli důvodu zemřít.
– Pociťování existenčního děsu při vážné zdravotní diagnóze a přemýšlení o vlastní smrti, přehodnocení rozhodnutí, která jste v životě učinili, a sužování se pocity lítosti.
– Pociťovat existenciální děs při pozorování nenasytného konzumerismu lidstva, což ničí planetu, na které všichni závisíme a jsme. A vy s tím pramálo zmůžete.

Jak poznáte, že trpíte existenciální hrůzou
Nejste si jisti, zda vy sami zažíváte existenční strach? Zde je seznam typických projevů:

V každodenním životě vám chybí smysl pro motivaci a nemůžete se dokopat něco dělat nebo něčeho dosáhnout.

Často se cítíte emocionálně vyčerpaní nebo vyhořelí, a proto se ve společnosti ostatních cítíte příliš citliví, necitliví, nebo jinak otupělí.

Chybí vám pocit optimismu nebo naděje, místo toho se cítíte uvnitř cynicky a prázdně.

Cítíte se jako bezcílný tulák v životě bez smyslu života a smyslu pro svůj směr.

Když přemýšlíte o budoucnosti, není toho moc, co by vás vzrušovalo.

Když se zamyslíte nad stavem planety a společnosti, cítíte se impotentní a přemoženi emocemi, jako je strach nebo zoufalství.

Máte návykové sklony, jako je nadměrné používání sociálních sítí, přejídání, nadměrné utrácení, nadměrné pití atd., abyste se vyhnuli své existenciální hrůze.

Máte tendenci donekonečna scrollovat na sociálních sítích a nechat se vtáhnout do špatných komentářů a zpráv, což dále posiluje vaše bolestivé pocity a nalomený duševní stav.

Vaše mysl má tendenci rychle uhánět a často máte katastrofické myšlenky.

Špatně spíte a často se probouzíte s pocitem strachu nebo s návalem úzkosti.

Cítíte se intenzivně odděleni od ostatních, je pro vás těžké navázat vztah s lidmi kolem vás a uvízli jste v izolované bublině.

Intenzivně si uvědomujete svou smrtelnost a křehkost života, která způsobuje pocity bezmoci a smutku.

Bojujete s pocitem existenciální osamělosti a odloučení od božského (tento stav je známý jako Ztráta duše).

Při delším trvání se může existenční strach často změnit v existenciální depresi, zvláště pokud jste ve svém životě zažili nějaký šok nebo trauma, jako je smrt milovaného člověka, rozpad vztahu, ztrátu zaměstnání, chudobu, válku, nebo nějakou jinou krizi.

Existenciální děs a duchovní probuzení: Skryté dary
Existenciální strach může být přestrojeným požehnáním, protože nás vytrhne z monotónní strnulosti každodenního života. Když se podíváme optikou příležitosti, bolest existenčního strachu námi otřese, aby nás probudila. Žádá nás, abychom věnovali pozornost svému životu a nitru, žili vědoměji a hledali to, co nejhlouběji volá do našich srdcí a duší.
Kdybyste měli existovat jen v průměrně „dobrém“ stavu nevědomosti, nebyli byste inspirováni k tomu, abyste opustili tu nenáviděnou práci která sžírala vaši duši, abyste dělali soucitnější rozhodnutí pro tuto planetu, nebo hledali hlubší vysvětlení a alternativní cesty.

Odklon od zavedené normy může konstruktivně změnit váš život. Existenciální děs je totiž často předzvěstí duchovního probuzení, kdy, stejně jako Neo v Matrixu, začneme cítit, že v našich životech něco není správně. Pak jsme inspirováni k tomu, abychom vyléčili svá hluboká zranění, znovu objevili své vnitřní dary a probudili se do mystické reality toho, kým skutečně jsme pod egem. Aby však došlo k jiskře uvědomění, musí se často nejprve objevit nějaká forma bolesti a musí být dostatečně velká, aby nás přiměla opustit naše pohodlné, ale svírající bubliny – a to je role, kterou hraje existenciální děs.

Jak znovu získat zdravý rozum a mír
Cítit existenciální strach je normální a zdravá lidská reakce na bolest a zkázu, které jsou všudypřítomné a ještě se na nás chrlí denně z médií, abychom neprožívali jen svoji, ale také tu vzdálenou. Každý, kdo se vás snaží přesvědčit o opaku, je buď oklamaný nějakou představou, emocionálně otupělý, psychopaticky lhostejný, nebo se vám snaží něco prodat.
Pokud zažíváte existenciální strach a chcete znovu získat určitou úroveň zdravého rozumu a míru, zde jsou nápady jak na to.

Logoterapie
Dívám se do minulosti a myslím na osvědčené filozofie, učení a duchovní praktiky, které obstály ve zkoušce času.
Jednou z nich je logoterapie, kterou vyvinul lékař a psychiatr Viktor Frankl, který přežil holokaust. Nebudu se pouštět do příběhu pana Frankla, to si můžete vyhledat sami. Ale v podstatě vyvinul školu psychoterapie, která byla podrobena zkoušce v pekelných plamenech (nacistické koncentrační tábory), a potvrdila, že ti, kteří se soustředili na naplnění smyslu života, měli větší šanci na přežití.
Logoterapie znamená v řečtině „léčení smyslem“ a povzbuzuje nás k nalezení hlubšího smyslu v našich bolestných životních zkušenostech – v tomto případě v našem existenciálním strachu.

Slovy Frankla, jak píše ve své knize Man’s Search For Meaning: „Ti, kteří mají PROČ žít, snesou téměř každé JAK.“
A také: „Člověku lze vzít všechno, až na jednu věc: poslední z lidských svobod – zvolit si svůj postoj za jakýchkoli okolností, zvolit si vlastní cestu.“

Smysl lze nalézt prostřednictvím tvoření (vytvoření něčeho a jeho odeslání do světa), zkušeností (sledování zkušeností jako pravda, krása, dobro, láska) a postojů (výběr toho, jak vidíme svět).

Některé otázky související s logoterapií, které si můžete položit, jsou:
Jaký větší účel je za touto (mojí) bolestí?
Jaká je skrytá příležitost v tomto utrpení?
Jak mohu tyto pocity transformovat a vytvořit z nich něco krásného, ​​co může pomoci ostatním?

Cesta bódhisattvy
Jedním ze základních principů buddhismu je, že „život je utrpení“. Pokud zažíváte existenciální hrůzu, bude to nyní zcela zřejmé. Naštěstí v rámci buddhismu – což může být buď sekulární filozofie, nebo náboženská cesta, v závislosti na tom, kterou cestu si vyberete – existuje krásný termín známý jako „bódhisattva“. Slovy buddhistického učitele a zenového mistra Thich Nhat Hanh, Bódhisattva je někdo, kdo má v sobě soucit a kdo je schopen přimět druhého k úsměvu nebo pomoci někomu méně trpět. Toho je schopen každý z nás. Nyní, více než kdy jindy, potřebujeme na této planetě více bódhisattvů.

Depresivních, nihilistických, cynických lidí je všude dost. Potřebujeme však lidi dostatečně odvážné, aby si vybrali cestu srdce, cestu aktivní laskavosti vůči druhým.
Slovy instruktorky jógy a meditace Sara-Mai Conway: „V mahájánovém buddhismu je bódhisattva někdo, kdo složil slib, že dá druhé na první místo. Obvykle jsme sebestředné bytosti. Máme tendenci myslet nejprve na sebe a primárně nám jde o naše vlastní štěstí, zisk a slávu… Ale s každodenní meditací rozvíjíme větší smysl pro soucit, který se rozšiřuje, jak se naše moudrost zvyšuje. Zjišťujeme, že skutečné štěstí pochází ze zajišťování štěstí druhých a že stejně jako my se každý chce pouze osvobodit od své bolesti. Když léčíme sami sebe, přirozeně tíhneme k tomu, že chceme léčit ostatní.“

Zažívání existenciálního děsu nám dává bezprostřední zkušenost s druhem bolesti, kterou podstupují i ​​ostatní – pomáhá nám být skutečně soucitnými a chápajícími a může být motivací k přijetí cesty bódhisattvy (která se překrývá s myšlenkou být „pracovníkem světla“ v moderním duchovním žargonu).

Stoicismus
Prozkoumejte filozofii stoicismu, která vám může pomoci získat větší vnitřní sílu, najít klid uprostřed emocionálního a duševního chaosu. Pěstujte ctnostné vlastnosti a zaměřte se na to, co můžete ovládat, a přijměte to, co nemůžete.
Pokud umíte anglicky, mnoho kvalitních materiálů najdete zdarma na youtube. Stoicismus vám opravdu může otevřít oči a vrhnout na vaši situaci nové světlo.

Ukliďte si v hlavě
Podívejte se z větší perspektivy sami na sebe a na svou mentalitu tím, že zpochybníte své mentální spirály, identifikací kognitivních zkreslení. Mezi běžné kognitivní deformace (a.k.a. překroucené a destruktivně zaujaté způsoby myšlení) patří ukvapené závěry, katastrofismus, mentální filtrování, polarizované myšlení a přílišná generalizace.

Mindfulness (všímavá pozornost)
Orientujte se na radost prostřednictvím cvičení všímavosti. Zde máme směs somatické psychologie a východní duchovní praxe. Orientace na radost všímavým způsobem, pomáhá uklidnit nervový systém, což vás vyvede z prudkého boje, útěku a zamrznutí do odpočinku, relaxace a trávení, do režimu klidného bytí.
Udělejte si zvyk, určit si každý den deset věcí, které vám přinášejí radost. I ty nejmenší věci mohou být zdrojem vděčnosti. Je vědecky dokázáno, že být vděčný má obrovský přínos pro vaše duševní zdraví.

Stanovte si hranice
Vytvořte si prostor ve svém životě, nastavte hranice pro sociálních sítě a přestaňte nekonečně scrollovat. Nekonečný scrolling na sockách nedělá nic dobrého pro vaše duševní ani emocionální zdraví, tak přestaňte.
Vytvořte si prostor a udělejte si čas na odpočinek, třeba uklidňujícím koníčkem, místo toho, abyste ztráceli čas plněním své hlavy senzacechtivými komentáři a zprávami. Pamatujte, že destrukce a hnus oslovují naše plazí mozky, které hledají hrozbu, a proto se to dobře prodává. Konstruktivní příběhy nejsou tak populární, a proto jsou ignorovány a z velké části vynechány ze zpráv… Ale existují. Musíte akorát víc hledat.

Vyjádřete se
Vyjádřete, jak se cítíte, a dejte to najevo. Udržovat v sobě všechen ten existenciální děs není dobré. Najděte si tedy způsob, jak to dát najevo, ať už prostřednictvím deníku, umělecké tvorby, zpěvu. Proveďte nějakou formu katarze celého těla nebo rozhovoru s někým, komu důvěřujete, pokud je to pro vás právě teď dostupné.
Ucítíte, že se ve vás něco změnilo a může vám to pomoci znovu získat postoj zdravého rozumu a míru, byť jen trochu.

Existenciální strach je něco, čím všichni v určité fázi života trpíme a čelíme tomu. Všichni jsme zde na jedné lodi a zkušenost existenciální úzkosti je sdílenou lidskou zkušeností. I když je toho mnoho, co nás zneklidňuje, je také mnoho, za co můžeme být vděční, a jak řekl Viktor Frankl, je to poslední z lidských svobod, zvolit si své myšlení a vlastní cestu vpřed.

© aluska.org 2024