Aluška.org: Věděním ke svobodě

Jedna z nejkontroverznějších konspiračních teorií popisuje misi Apollo 20 a hodně divné věci, které údajně našla na odvrácené straně Měsíce. Z této mise se dochovaly znepokojivé záznamy vesmírné lodi a těla ženy, která zde byla nalezena. Je to jenom hoax, nebo na tom je něco pravdy?

V roce 1972 NASA ukončila program Apollo. Oficiálním vysvětlením byly „rozpočtové škrty kvůli potřebě peněz jinde a ztráta zájmu veřejnosti“. Ne všichni však byli přesvědčeni o tom, že je to pravda.
Poslední misí na Měsíc a zpět byla mise Apollo 17. NASA však plánovala ještě tři další mise, Apollo 18, Apollo 19 a Apollo 20. Podle konspiračních teoretiků mise Apollo objevily na Měsíci starobylé umělé struktury a chtěly je prozkoumat bez vědomí veřejnosti.
Apollo 20 je považováno za jeden z nejkontroverznějších případů utajování UFO v historii. Mnozí zastánci konspiračních teorií nabyli přesvědčení, že vesmírný program tajně pokračoval a že Apolla 18 a 19 našla důkazy o mimozemské přítomnosti na Měsíci, ale Apollo 19 bylo ztraceno v důsledku katastrofické srážky.

Přestože se Apollo 20 rovněž potýkalo s problémy, podařilo se mu získat mimozemskou technologii a také humanoidní ženu ve stavu, který nelze úplně nazvat smrtí, ale ani nebyla živá.

Záběry mimozemšťanky, ze kterých mrazí
V roce 2007 bylo na YouTube zveřejněno několik videí od Williama Rutledge. William tvrdí, že byl jedním z astronautů Apolla 20 a že záběry pocházejí z této mise.
Na záběrech je UFO ve tvaru doutníku, které zaznamenali astronauti Apolla 20. Zrnitá videa byla zřejmě zachycena na 16mm film a ukazují vnitřek velitelského modulu Apolla 20 a také něco, co vypadá jako složitá architektura dávno opuštěného měsíčního města.
Zpočátku poskytl jen málo podrobností týkajících se kontroverzních videí, která ukazují dlouho opuštěné struktury na Měsíci a mimozemsky vypadající ženu uvnitř havarované obří kosmické lodi.

Zajímavé je, že youtubu tyto záběry kupodivu vadí a často je maže. Všimli si toho uživatelé, kteří tyto záběry vyhledávali. Původní url často mizí. Je na nich tedy opravdu něco, co elity nechtějí, abychom viděli? Pokud by to byl podvrh, proč taková cenzura?

Kontroverzní záběry z Expedice Apollo 20 a průzkum nalezeného těla mimozemšťanky:

Naštěstí se italskému badateli Lucovi Scantamburlovi podařilo Williama Rutledgeho kontaktovat a získat o něm více informací.

Na otázku, jak se dostal k NASA, Rutledge odpověděl:

„NASA mě nezaměstnala, ale USAF (U.S. Air Force, americké letectvo). Pracoval jsem na studiu zahraniční techniky, pouze ruské. Studoval jsem projekt N1, projekt letounu AJAX a MIG Foxbat 25. V té době jsem se věnoval projektu MIG. Měl jsem určité dovednosti pro používání počítačové navigace a byl jsem dobrovolníkem pro projekt MOL-Gemini.
USAF mě později povolalo, protože jsem byl vybrán pro Apollo 20. Byl jsem jedním z mála pilotů, kteří nevěřili v Boha (a to se od roku 1990 dost změnilo), ale v roce 1976 to bylo důležité kritérium. Neměl jsem status astronautů NASA. To, že jsem nevěřil v Boha, rozhodlo o tom, že s nimi pojedu. To je vše.“

Rutledge uvedl, že mise Apolla 14 prolétla nad jižní polární oblastí Měsíce a pozorovala četné opuštěné vesmírné lodě a města tvořená vysokými stavbami. Apollo 20 přistálo poblíž kráteru Delporte a jeho úkolem bylo prozkoumat mateřskou loď ve tvaru doutníku, která byla opuštěná 1,5 milionu let.

Podle Rutledgeho bylo Apollo 20 vypuštěno v roce 1976 a bylo výsledkem společné americko-sovětské spolupráce.

„Nevím jak, ale Sověti byli informováni o přítomnosti lodi na odvrácené straně měsíce. V červenci 1959 se na měsíci zřítila Luna 15, jižně od přídě této cizí lodi. Luna 15 byla sonda podobná Rangeru nebo Lunar Orbiteru.“

„Poskytli mapy, přesné mapy této oblasti. Rozhodovací centrum se nacházelo na Urale, ve městě Sverdlovsk. Šéfem programu byl profesor Valentin Alexejev, který se později stal prezidentem Uralské akademie věd.

„Leonov (Alexej Leonov, sovětský kosmonaut) byl vybrán především kvůli své popularitě ve vedoucím štábu komunistické strany a druhotně proto, že byl na Apollo-Sojuzu.“

Po úspěšném, ale ne zcela bezproblémovém startu zamířila posádka Apolla 20 ke svému cíli na odvrácené straně Měsíce, do malé oblasti v oblasti Delporte-Izsak, poblíž kráteru Ciolkovskij. Chtěli prozkoumat obrovský objekt, který spatřila mise Apollo 15. S údivem zjistili, že se jedná o obrovskou a starobylou mimozemskou loď, dlouhou asi 2,5 kilometru. Nedaleko od ní se nacházela další, menší loď a také něco, co vypadalo jako velmi staré město.

Dostalo název „Měsíční město“, označováno bylo jako Stanice 1, ale zdálo se, že je to vlastně vesmírný odpad, plný šrotu, zlatých součástek a jen jedna konstrukce se zdála být neporušená. Pojmenovali jsme ji Katedrála.

„Pořídili jsme záběry kusů kovu, každé části opatřené kaligrafií, vystavené slunci. Zdálo se, že město je stejně staré jako loď, ale je to velmi malé místo. Na videu z roveru se díky teleobjektivu zdají být artefakty větší.“

Jejich dalším cílem byla opuštěná vesmírná loď:
„Vstoupili jsme do velké vesmírné lodi, také do trojúhelníkové. Hlavní závěry průzkumu byly: byla to mateřská loď, velmi stará, která křižovala vesmír nejméně před miliardou let.
Uvnitř bylo mnoho známek biologie, staré zbytky vegetace v motorové části, zvláštní trojúhelníkové skály, které vypouštěly ‚slzy‘ žluté kapaliny se zvláštními vlastnostmi, a samozřejmě známky mimozemských tvorů.
Našli jsme pozůstatky malých těl (dlouhých 10,16 cm), která žila a umírala v síti skleněných trubic po celé lodi, ale hlavním objevem byla dvě humanoidní těla, z nichž jedno bylo neporušené.“

Byla připevněna k pilotnímu řízení vesmírné lodi, do jejího těla vedlo několik trubek a byla pokryta látkou podobnou vosku.

Neporušené humanoidní tělo bylo nazváno Mona Lisa a Rutledge ji popsal jako tělo ve stavu pozastavené animace, ani mrtvé, ani živé. Mimozemská žena byla přenesena zpět do lunárního modulu k předběžné prohlídce.

„Mona Lisa? Už si nepamatuji, kdo ji tak pojmenoval, Leonov nebo já – byla to neporušená EBE (mimozemská biologická entita). Humanoid, žena, 165 centimetrů vysoká. Genitalizovaná, vlasatá, na končetinách měla šest prstů.

Její předpokládaná funkce na lodi byla pravděpodobně pilot. Měla na prstech a očích připojené pilotní zařízení. Byla bez oblečení. Museli jsme přeříznout dva kabely, které měla připojené k nosu. Avšak neměla žádné nosní dírky. Leonov jí odstranil zařízení z očí.
Z úst, nosu, očí a některých částí těla jí vytryskly a pak hned zmrzly konkrementy krve, nebo jiné biologické tekutiny. Jiné části těla byly v neobvykle dobrém stavu, vlasy byly zachované a její kůže byla chráněna tenkou průhlednou vrstvou.

Jak jsme později oznámili řídícímu středisku mise, její stav se zdál být ne mrtvý, ne živý. Neměli jsme žádné lékařské vzdělání ani zkušenosti, ale s Leonovem jsme vymysleli test: Upevnili jsme na EBE naše biologické zařízení a telemetrie, kterou obdrželi medici z velení mise, byla pozitivní. (Telemetrie je technologie umožňující měření na dálku a dálkový přenos dat. )
Ale to už je jiný příběh. Některé části by se teď mohly zdát neuvěřitelné, a tak raději povyprávím celý příběh, až budou na internetu další videa.

Na lodi bylo nalezeno také tělo dalšího EBE, který podle všeho zemřel už dávno:
„Našli jsme i druhé tělo, bylo zničené, ale jeho hlavu jsme vzali na palubu. Barva jeho kůže byla modrošedá, pastelově modrá. Kůže měla nad očima nějaké zvláštní detaily a vpředu kolem hlavy vedl řemínek, který na sobě neměl žádný nápis.“

Rutledge se nezmínil o jejich návratu na Zemi, ani o tom, co se potom stalo s EBE, neboli Monou Lisou.

„Je na Zemi a není mrtvá.“ Řekl italskému badateli Scantamburlovi.
Na otázku, zda se neobává, že by jeho výroky mohly mít následky, Rutledge odpověděl: „Jsem informátor. Co mi teď může NASA nebo USAF udělat? Zablokování nebo žaloba na mě by byly uznáním pravdivosti mé výpovědi. Mohou leda prohlásit, že je to hoax a fikce“.

Jiné zdroje o této události tvrdí, že ve skutečnosti bylo z lodi vyzvednuto i celé druhé mužské tělo, ne pouze jeho hlava. Zajisté však již bylo mrtvé. Existuje podezření, že žena byla oživena a dodnes je držena někde v utajení. U muže byla pouze provedena pitva.

Williamu Rutledgeovi je 78 let a v současné době žije ve Rwandě. Vzhledem ke svému věku říká, že se již necítí být ohrožen slibem mlčenlivosti, k níž byl v době mise zavázán. Rovněž prohlásil, že není na NASA ani na nikom jiném, aby věci takového rozsahu utajoval před zbytkem světa.

Snahy o označení tohoto příběhu jako hoax a konspirační teorie samozřejmě proběhly, vesměs jsou například založeny na tom, že insiderem udaná jména jsou neexistující osoby, jenomže z jiných kauz víme, že velké firmy nechávají své zaměstnance mizet mazáním a propouštěním, aby se vyhnuly potížím a pak tvrdí, že u nich nikdo takový nikdy nepracoval. Nebo vyvracující materiály poukazují na to, že jsou některé záběry fotomontáže. Problém ale je, že z jiných kauz už víme, že NASA zpětně cenzuruje a upravuje vlastní snímky, které pak vydává za originály. Mnohá další vyvracující tvrzení jsou pouze nedoložitelné dohady a prohlášení bez důkazů, proto mi takový obsah nestál za zpracování. Dobrat se na internetu pravdy o této věci v podstatě nejde. Pokud vás však vyvrácení této teorie přesto zajímá, podívejte se na toto video (angličtina).

© aluska.org 2023