,,Návyky své rodiny jsi nevymyslel ty. Tvá rodina je jako moje. Po tisíce a tisíce let naše rodiny přijímaly nefunkční životní styl a předávaly tyto zvyky jako evangelium dalším generacím. Nedělo se to ze zloby, zášti nebo z nenávisti. Dělo se to proto, že to neuměli lépe.“ ~ David W. Earle
Když uzdravujeme naše rodinné aspekty, mění se naše osobní energetické vzorce a chování. Jak se vyvíjíme, probouzíme a jsme více uvědomělí, naše minulá účast v destruktivních rodinných vzorcích se před námi stále výrazněji objevuje. Už nás to neláká, ani to nepěstujeme. Může se to dít zejména tehdy, jsou-li trauma a drama v naší rodině normou.
Díky propojení s naší biologickou rodinou, má naše duševní uzdravení dopad i na rodinné vzorce. Naše uzdravení může být prémiovou pozvánkou i pro naši rodinu, aby se podívala na své vlastní nezahojené a aktivní aspekty, zejména ty, které souvisejí s rodinou. Přesto se může objevit odpor vůči naší změně a vůči uzdravení, pokud budou zbytku rodiny tyto vzorce nadále sloužit. Naše rodiny mohou uvíznout ve známých vyjetých kolejích, cítit se pohodlně v současném stavu a mohou být neochotné učinit ten velký krok, jak se dostat ven z nefunkčnosti.
Může přijít doba, kdy již nejsme schopni snášet další destruktivitu ze strany našich blízkých, nebo ve svém životě udržovat opotřebované vzorce chování, či ty, kteří v nich pořád stagnují. V tuto chvíli je v pořádku odejít od své rodiny. Odchod může být přínosem nejen pro vás, ale i pro celou rodinu.
Černá ovce rodiny
Obecně existuje ,,správce“, nebo ,,držitel“ zastaralého rodinného dramatu a tato osoba je známá jako Černá ovce. To znamená, že energie rodinného sváru je pohlcována tímto jediným členem a jak se svár zveličuje, je tato osoba v dynamice vlastní rodiny stále více nevyzpytatelná a neklidná. Černá ovce, která se zásadně liší od zbytku stáda, je takto nominována na základě nevyslovené dohody a proměňuje se v člověka, který automaticky za všechno může. Cokoli, co postihne rodinu, ať už jako celek nebo jednotlivě, je vinou této černé ovce. Každý z nás zdědil spoustu dysfunkčních programů z rodokmenů našich obou biologických rodičů, takže černá ovce nejenže trpí oběma rodovými programy, ale také ji sužuje aktuální rodinné drama. Kdokoli, kdo se ocitne v této pozici, nebude mít v blízkosti své rodiny mnoho dobrých dní, pokud bychom to řekli velice mírně.
Zatímco černá ovce žije svůj život, prožívá vlastní výzvy a jedná za sebe, její rodina si zvykla na ni neustále útočit, soudit ji a obviňovat ji nejen za svůj vlastní nepořádek, ale také za všechno ostatní, co postupně přichází. I když černá ovce nemusí být zodpovědná za konkrétní události, rodina si nějak vytvoří ve svých hlavách scénář, kterým na ni tu vinu stejně hodí. Tyto obvyklé akce se časem mění v zakořeněný vzorec chování, kde každý kousek dokonale zapadá do jiného. Obvyklá a zpevněná řetězová reakce na jakoukoli nepříjemnou rodinnou událost směřuje přímo na černou ovci. A dokud bude fungovat tento řetězec, dokud bude černá ovce považována za zodpovědnou za všechny neduhy, které její rodinu postihnou, existuje jen velmi malá šance pro ostatní členy rodiny, že by se někdy podívali sami na sebe a uvědomili si co dělají. A to není dobře.
Když černá ovce odejde
Tehdy spadne ho*no na větrák. Když se černá ovce uzdraví, opustí rodinu a přestane se účastnit jejich disfunkce, rodina už nemá kam jít se svými traumatickými / dramatickými / obviňujícími hrami a je těžce vyvedena z rovnováhy. Energeticky ani emocionálně nemohou sejmout vinu z černé ovce, ani rozpoznat uzdravení, ke kterému došlo.
Rodinná struktura musí být udržována za každou cenu, a pokud to nejde, přichází bod zoufalství. Rodinný vzorec vstoupí do boje za své zachování. Dokud existoval obětní beránek, do kterého mohl každý kopat a přenášet na něj odpovědnost za rodinné drama, mohli zavírat oči nad svým chováním. Když ale uzdravená černá ovce konečně odešla a opustila nefunkční pavučinu, zbytek rodiny teď sedí doma s čerstvou náloží nevyřešených věcí a nemá je na koho házet. Jejich tácy s ho*ny jsou horké, hnusně páchnou a nyní jsou nuceni si je ponechat. Také v jejich životech se proto začnou dít změny. Toto je okamžik, na který všichni, samozřejmě nevědomky, čekali.
Nyní konečně může začít i jejich vlastní cesta k uzdravení. Může to vést k popření. Často je to popření toho, že se černá ovce již uzdravila, popření vlastní nálože ho*en, kterou je nutno řešit, popření, že by někdo od nich skutečně odešel (no představte si to, jaká troufalost a nevděk!) a přestal se podílet na rodinném dramatu. To může být zpočátku naprosto ohromující.
Přenášení viny
Když se v rodině znovu vytvoří dramatický přetlak a obvyklý terč – černá ovce – již není k dispozici, aby tento tlak absorboval, stane se novým terčem další člen rodiny. Je to obvykle rodinný člen, který je stále v síti, ale nikdy nebyl vystaven extrémně drsnému zacházení, protože černá ovce byla vždy cílem. Nyní ale starý cíl zmizel. Nováček je zprvu z této krutosti a viny šokován, silně reaguje a soptí. Všechno se teď hroutí. Celá rodina se brzy obrátí proti sobě navzájem, protože někdo musí být správcem jejich společného bordelu a nikdo to teď nechce dělat!
Předchozí správce už odešel, takže po sobě zanechal vakuum. A příroda nesnáší vakuum. V rodině se může stát imploze, protože byla odstraněna fungující část mechanismu a přizpůsobení se novému stavu může trvat celé roky. Dokud rodina nedokončí léčebný cyklus, který zahájila černá ovce.
Držte se mimo zónu obviňování
Není absolutně nic špatného ani hříšného na odchodu ze situace, která je trvale škodlivá, bez ohledu na to, kdo je do toho zapojen. Když zůstaneme, ublížíme tak víc sami sobě a ostatním. Když zůstaneme, udělíme tiché svolení s prodloužením a sycením destruktivní agendy a zůstat krmivem pro supy.
Ve skutečnosti projevujeme své rodině medvědí službu, když s tím nic neuděláme. Aby se členové rodiny dostali do prostoru vážné sebereflexe a probuzení, musí být naše přítomnost odstraněna, jinak mohou mít po velmi dlouhou dobu zastavený vývoj.
Po cestě ven
Když jsme si při svém odchodu nechali dveřma narazit na zadek, může dojít k všemožným odporům, třeba ve formě emocionálního vydírání. Scéna může být ošklivá, ale vězte, že to je vše součást procesu. Nechej tam nepořádek a stáhni se.
V mnoha případech nemusí odcizení trvat navždy. Lidé se časem uzdravují a mění. Změna může chvíli trvat, nebo k ní může dojít mrknutím oka a nakonec se může naskytnout příležitost znovu se připojit k rodině, nebo nějaké lepší části své rodiny. Někdy však změna není možná a zůstat odcizen je proto v pořádku.
Pokud se rozhodneme odejít z naší biologické rodiny, pravděpodobně se časem spojíme s dalšími podobně smýšlejícími lidmi a založíme si vlastní a lepší rodiny. A tyto vztahy mohou být ještě silnější, než krev. Energetická a emocionální síla a soudržnost nahrazuje jakékoli 3D pouto.
Zůstávat spolu za každou cenu
Na druhé straně jsou i lidé, kteří prožívají hluboké úrovně uzdravení a přitom nadále zůstávají v nefunkční rodinné struktuře, aniž by tím byli emocionálně strženi. Vyžaduje to hodně praxe a schopností, aby člověk dokázal být uprostřed silného dramatu, zůstat v nulovém bodě, udržovat se klidný, nezávislý, vstřícný, a energicky odvracet všechny bomby. Schopnost snadno a elegantně odrážet bomby je nesmírně užitečná vlastnost, která slouží všem aspektům života. Učení se této dovednosti v rodinném prostředí může být tím nejtěžším cvičištěm, jaké existuje. Toto nastavení však nedoporučuji, pokud to nemůžete vydržet a ničí vás to.
Schopnost udržovat si odstup, je součástí vstupu do našeho mistrovství. Jedná se o špičkový nástroj, který musíme všichni zvládnout, než můžeme postoupit na další úroveň. To je ale jiný příběh. V zásadě jdeme všichni svým vlastním tempem a děláme to nejlepší, co můžeme v daném okamžiku, i když se to tak vnějšímu pozorovateli nemusí zdát. Udělejte tedy to, co musíte udělat. A vězte, že i ostatní dělají to, co musí. Každý je dokonalý přesně tam, kde je.
Co dělat, když opouštíte rodinu:
Zůstaňte mimo, dokud si nebudete naprosto jisti tím, že zvládnete případný návrat. Pouze vy to můžete vědět. Nikdo kromě vás to nemá na starosti. A máte poslední slovo rozhodnout se, jestli se někdy vrátíte, nebo ne.
Nemusíte s nimi komunikovat. To znamená nevracet jim zlé telefonní hovory, jedovaté textové zprávy ani jinou formu kontaktu, zejména v počátečních fázích odchodu. Když započne v rodině kolaps, mohlo by se to tím zhoršit. Prostě řekněte NE verbálním nebo písemným výměnám názorů.
Nemusíte se už před nimi obhajovat ani se zpovídat, jste z toho venku! Nyní jste svobodní.
Neobviňujte se. Možná si nesete existující pocit viny za rodinné problémy a další bonusy díky odchodu. Pamatujte si, proč jste vlastně odešli.
(pozn. Alue: Je dobré si zdokumentovat svět, který opuštíte. Třeba na telefon, jako audio nahrávky dialogů. Pro případ, že byste někdy měli slabou chvilku a sentimentálně se chtěli vracet, nebo se z něčeho obvinit. Troška reality vás rychle vrátí zpátky na zem a utvrdí vás v tom, že jste v právu a udělali jste to správně.)
Zlomte staré vzorce. Pokud v rodině byl určitý zvyk, přestaňte s ním. Neberte si ho s sebou do nového života. Pokud zjistíte, že to děláte automaticky, všimněte si toho, zastavte se a nahraďte tento zvyk něčím jiným. Vytvořte si vlastní rituály a tradice. Nyní nadešel čas být konečně sám sebou. Když prolomíme destruktivní vzorce, změníme nejen náš svět, ale i svět kolem nás.
Řekněte si o pomoc. Pokud se v tom stále mentálně točíte a nedokážete se uchytit v novém životě, vyhledejte pomoc. Emocionální dekomprese z jakéhokoli druhu týrání ,,tréninku“ může chvíli trvat. Někdy může i malá pomoc udělat velký rozdíl.
MÁTE NA TO. Jste svůj vlastní šéf a od této chvíle je na vás, abyste si sami určili, co jste v rodině ochotní nebo neochotní přijmout. Nebo jestli se vůbec někdy rozhodnete vrátit.
překlad © Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2021 / podle Zdroje
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová No, pripomenulo mi to hudobný klip od Priessnitz…
-mariankosnac Teda ja neviem jak je to s tými…
-mariankosnac Otázka zda pomoci a nebo nechat chcípnout, tvrdě,…
-není Tak já jsem znal osobu, co měla takového…
-*****