Šungit z ruské Karélie je opět skladem v eshopu Alue.cz
Vstup do eshopu
Dobrovolné dary na provoz stránek můžete posílat na účet: 242302976/0300
Podrobnosti Zde Děkuji!
Sledujte Aluška.org na:
Po vydání předchozího příběhu jste mi hodně psali, abych povykládala také – původně jen okrajově zmíněný – zážitek z hřiště. Inu, tady ho máte. Samozřejmě, že s dobrým koncem 🙂
Kvůli přísným pravidlům, které youtube má, a jeho všudypřítomným botům, kteří čtou každé slovíčko, jsem video musela třikrát nahrávat a vymýšlet mu nové názvy. Původně se jmenoval ,,Jak mě málem ukradli z hřiště“ a o tom příběh skutečně je. Když si o něj diváci řekli, netušili však, že v něm hraje roli trocha tajemna.
mikuláš gera
2020-11-02 10:45:01
Ďakujem za príbeh a tiež všetkým, ktorí pomohli, že si nám ho teraz mohla porozprávať …..
romča
2020-11-02 12:32:22
Loading 😀 …btw teším sa na štvrtú knihu, dúfam, že keď si ju kúpim, bude veľa vecí na svete inak
Kallis
2020-11-02 12:45:53
Mám holčičku ve věku, který jsi popisovala v zážitku. Nějak si neumím představit, že bych ji pustila někam samotnou. Maximálně ji pustím před bytovku (máme tu uzavřenou bránu, přes kterou se nedostane a z druhé strany závoru, za kterou má zákaz jít). Ale stejně co nejrychleji dodělám to, co musím a utíkám za ní. Jinak jsem nervózní, všechno mi padá a nesoustredim se na nic.
Přitom jsem já v jejím věku jezdila na kole po celé vesnici, toulala se po lesích, vracela se domů večer a nikdo se nad tím ani nepozastavil.
Akorat v jednu dobu jsem měla zákaz kvůli tomu, že tam jezdilo auto a lákalo děti do auta. Zrovna se snažili nalákat holku, že jsou domluvený s její mámou, že ji má odvézt domů. Přestřelil se, protože ta holka stála už u domu.
Ale zákaz trval jen chvíli a já zase brouzdala od rána do večera někde venku…
lenka f
2020-11-02 14:07:30
Já mám taky podobnou zkušenost s pedofilem. Bylo mi tak 7 let a vyšla jsem z paneláku odpoledne na kroužek ve škole, který jsem měla. Před barákem stály báby z našeho paneláku v kroužku a povídaly si. Doma nikdo nebyl (už si nepamatuju, kde byla mamka se sestrou), ale ten chlap to moc dobře věděl, že nejsou doma. Vyjdu před barák, něco jsem si prozpěvovala a on na mě najednou spustil “ Ahoj holčičko, nevezmeš mě tam k tobě domů a neuvaříš mi tam čaj?“. Na to báby z baráku zbystřily a dívaly se na nás vyjeveně, protože já okolo něj proběhla a říkám mu, že teď jdu pryč a že čaj stejně neumím. Určitě mu ty babky nebyly příjemný, ale už se u nás nikdy neukázal. Dodnes toho chlapa vidím – vůbec to nebyl na pohled žádný hnusák. Byl čistě oblečený, měl takový ten světlý baloňák v pase přepásaný. Bílý krátký vlasy na stranu učesaný, byl opálený a měl brýle se slabými obroučkami. Vypadal inteligentně. Člověk prostě vůbec neví, kdo ho sleduje.
Šárka
2020-11-02 15:00:03
Těším se na další knihu,zížitky s tvou mámou.
Já taky říkám, nic není náhoda.
Co se týče těch aut.Kdysi jsem bydlela v Brně, jedna kolegyně z práce mi řekla.
Čekala jsem po práci na manžela ( po odpolední ) , byla jsem tam sama.Najednou zastavilo opodál auto, z něj vyšli tři muži ,a zamířily ke mně.Když v tom zastavil manžel s autem u mne. Nasedla jsem ,a jeli jsme pryč. A ty chlapi se vracely do auta.Nedokážu si představit co by po mne chtěli.
Alue K. Loskotová
2020-11-02 16:03:14
:O hrozný.
Vika
2020-11-02 16:18:23
Nám se stalo, že jsme byli celá rodina i s dětmi nakupovat v Albertu, poté jsme přišli přes celé parkoviště k autu
a najednou se tam objevila malinká holčička, asi tříletá, běžela za manželem a objala ho kolem nohou. Asi si myslela,
že je to její tatínek. Koukáme okolo sebe a neviděli jsme nikoho, kdo by to mrně sháněl.Tak jsem ji vzala za ruku, aby nevlítla pod projíždějící auta a začala si s ní povídat, kde má rodiče. Ale nevěděla, akorát nám řekla, jak se jmenuje. Tak jsme naše děti šoupli do auta, vzali jsme holčičku do náruče a šli ke vchodu obchodu, abychom byli na ráně a hledající rodiče nás hned viděli. Jo ale byl klid, asi 10 minut se nic nedělo a pak si v klidu vyšel její tatínek, ani nebyl překvapenej. Zmohla jsem se
jenom na to mu říct, aby si jí lépe hlídal, dyť je malinká a řidiči jí na parkovišti vůbec neuvidí, když budou couvat. Ani
myslím nepoděkoval, jen blbě čuměl. Šli jsme za našima dětma pryč. Radši nedomyslet, co se mohlo všechno stát.
Alue K. Loskotová
2020-11-02 17:39:57
no jo, všechno je sranda, free, nechme děti růst jak klacky v lese, dokud je někdo nesbalí u hřiště nebo na parkovišti… 🙁
Nirvana
2020-11-07 18:25:19
no né! čtvrtá knížka! to se těšim:)
a příběh super, díky. ztotožňuju se s mnoha věcmi, o kterých jsi mluvila, jako skoro vždycky 🙂
mimoto, stalo se mi skoro to samý. takhle jdu domů (byla jsem cca ve třetí třídě) a přímo před domem – přímo u mě – na malém parkovišti, které tam bylo, zastavilo starý červený auto a v něm nějaká blondýna. bylo vidět, že tam zastavila vyloženě kvůli mně, možná mě sledovala jak jdu ze školy, netušim. vykoukla na mě z okénka a ptala se, jestli mam doma mámu. a já si vzpomínám, jak jsem tam zůstala zaraženě stát a říkala si, že mě nejspíš chce unést a že musim zalhat, že doma mamku mam(mamka doma v tu chvíli nebyla). tak jsem odpověděla že jo a ona beze slov šlápla na plyn a ujela… a už nikdy jsem jí neviděla. máma mi tehdy říkala, že vůbec nevěděla, o koho šlo. děsivý. fakt nevim, co by bylo, kdyby mi to tehdy tak magicky nedošlo a já jí pověděla, že doma teď nikdo neni…
Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek
© 2006–2023 Aluska.org | Všechna práva vyhrazena.
Designed by Kubátko
Poslední komentáře
-housenka žíšmarjá uplne bulím u toho clanku, jak je…
-adri Děkuji za další inspirativní článek. Konec sice smutný…
-zuzi Myslím si že když tam bylo takové pouto…
-Ilíriel to je krásný příběh (i když na konci…
-kiana