Aluška.org: Věděním ke svobodě

To je hrozné. Dokonce by mi stačilo i jenom to oficiální vysvětlení pro ovce a nechtěla bych nic takového slavit. Kalendář pro satanisty mě teda dostal.

Ve vzduchu je opravdu cítit takové pochmurno i když je jinak letošní podzim moc hezký a teplý. A vesele zbarvené stromy jsou překrásné.

Má bývalá spolužačka ze ZŠ je úspěšnou manažerkou spolkoveho domu. Tam má různé akce. Bohužel i akce na halloween k nám do městského parku pro děti. Nesnáším halloween.

Po západu slunce z 31. října na 1. listopadu si anglo-saské země vytvořili moderní tradici slavení svátku, kterému dali jméno – Halloween. S úctou k zesnulým to má pramálo společného. Konají se bujaré večírky pro dospělé s alkoholem a drogama. Jejich děti převlečené za strašidla a čarodějnice klepou na dveře a žádají sladkosti. Zažil jsem to několik let v Anglii a Skotsku. Je to něco šílené. Co vám budu povídat. Oproti tomu křesťanská církev – pro změnu jen velice opatrně překryla tento slovanský svátek zlidovělým názvem dušičky nebo-li „Den památky zesnulých“. Pieta se jak rak udržela, konají se římskokatolické rituální bohoslužby a následně lidi šílí aby stihli oběhat a objezdit všechny hřbitovy v zemi a tam zapálili svíčku, nebo kahanec a položili věnec na hrob. Hlavně aby je sousedi a známí – nepomluvili! Samozřejmě povinná návštěva příbuzných je nutná!

A jak to bylo doopravdy? Jaká je podstata a význam svátku? Kde a kdy se tento svátek začal slavit?

V naší Slavjanské kultuře tento svátek nikdy nebyl ani karnevalem, ani bujarou párty a ani americkou reklamou na strašidla.

Dějiny jednoho z nejstarších svátků na světě totiž v Slavjanském a Ruském světě sahají stovky tisíc tisíc let do minulosti. U nás Slavjanů se této magické noci, kdy se uctívala „památka zesnulých“ předků rodu – říkalo „Velesova Noc“ a po ní následoval „Den Bohyně Morany“ ze kterého si žido-křesťanská církev udělal – dušičky.

„Noc Boha Velese“ byla pro naše předky a stále je i pro nás jejich potomky „nocí velké síly“. A především a v první řade je to – rodinný svátek!

Do dnes se věří, že o Velesově noci se k nám vracejí duchové našich zemřelých předků, aby požehnali celé rodině, spojili se s námi, promluvili si o tom, jestli se chováme tak, aby se za nás naši předkové nemuseli stydět. Když tomu není tak, zemřelí nám poskytnou pomoc, poradí nám – co – a jak, včetně „lekce“ z minulosti. To by nám mělo otevřít oči, aby jsme konali čestně, hrdě a lidi nás respektovali. Aby „na slávu rodu“ svýma skutkama jsme se jednou – když přijde náš čas – hrdě přidali k zástupu svých předků v Navném světě.

Noc Boha Velese, jak se kdysi říkalo „památce zesnulých“ a v anglo-saském světě Helloweenu, měla nejen své postupy, ale i rituály.

Před setměním naši předkové rozdělali v krbu (nebo na dvoře, na louce) oheň, kde prováděli rituály očisty a osvobození od zlých sil. Následně po západu slunce a v noci se před dom, nebo na ulici (na vyčleněné rituální místo – obětiště) dával talíře s jídlem a cukrovím ( amarantová nebo krupková kaše s medem, rozinkama, chléb s máslem, koláče, pečené maso, uzené ryby….dle kraje a zvyklostí), k tomu nápoje (medovina, pivo, mléko, později i víno, vodka…) všechno pro duše zesnulých příbuzných.

Svíčka byla zapálena a umístěna na parapet, jako maják pro duši, který je připraven pomoci. K tomu se zapalovali vonné svíce z bylin a živice na příjemné „hodování“ příchozích zesnulých předků rodu.

Dům musel být důkladně vyčištěn a v lázni kterou absolvovali všichni členové rodiny zůstal kbelík čisté vody, osuška a nové koště. Doma se vždy vyskládali ozdobné koše z podzimních květin, dýní, cuket, jablk, hrušek, hrozna a dašího regionálně dostupného ovoce a zeleniny.

Na slavnostní rodinný stůl byl položen samostatný talíř a sklenka na nápoje a lihovinu pro hosta – předka. Před položením jídla a pití na slavnostní tabule, byl pokaždé kousek odložen i pro domácího dědečka, nebo-li ducha – šotka. Aby chránil domácnost a všechny co tam žijí před nepohodou, chorobou a zlem.

V domě byly následně otevřeny všechny dveře a nejstarší člen z rodiny před jídlem „pozval předky na večeři“. Během stolování se vzpomínalo na ty nejlepší a nejslavnějši skutky svých příbuzných – na jejich úspěchy, vítězství a na to co bylo pro rodinu hrdostí v konání za života předků. Zároveň na talíř pro hosty ze světa Navi – předky rodu se podávalo jídlo, cukroví a do sklenic nalévali nápoje. O to se staral samotný nejstarší člen rodu, jeho žena nebo nejstarší syn.

Oslava se konala důstojně, v dobré náladě a vesele, aby se předkové co přišli na návštěvu rodu cítili v kruhu rodiny dobře, spokojeně a viděli, že se rodině daří. Vzpomínalo se na ně, jak žili, na rodinné tradice, moudré rady a pokyny předávané z generace na generaci a taky na to, že se i po jejich odchodu dobře rozrostl majetek rodiny.

Pozdě večer, když byly předkům předány „všechny pocty“, nejstarší potomek (děd, praděd) v domě vyprovodil předky s prosbou, aby s sebou vzal všechny potíže a nemoci a žehnali rodu. Zároveň předky pozval na příští rok na slavnost – Velesovou noc, s tím, že budou jako vždy vítáni a očekáváni celou rodinou.

Co pro nás dnes tento svátek znamená?

V tento den se s teplem v duši snažím vzpomenout na všechny své blízké příbuzné, kteří pro nás byli kdysi významní. Musíme si uvědomit, že hodně z nich prožilo nejen zajímavý život, ale i různé životní situace včetně těžkých revolučních, válečných a i poválečných let. Každá epocha a i dona měla nejen své dobré ale i zlé časy. Není tomu jinak ani dnes. Každý z předků měl svůj život. Každý z nich tvořil dějiny svého rodu. A to bez ohledu na to, jak daleko od nás byli a žili. Vždy jsem cítil a i cítíme do dnes naše silné duchovní spojení. A i spřízněnost duší, ducha, vědomí a svědomí.

Já osobně mám velmi dobrou a talentovanou rodinu. V naší rodině je nejen mnoho slavných lidí, ale i kreativních a nadaných, velkorysých i laskavých, silných i slabých zároveň. Každý z příbuzných vložil svůj díl genofondu do naší rodiny a pomohl tak utvářet svět, ve kterém nyní žijeme.

Takto se tvoří dějiny našeho světa. Skrze duše našich předků. Proto odjakživa naše „Svatá Rasa“ potomků „Bílých bohů z hvězd“ v Slavjanském a Ruském světě vždy posvátně ctila a do dnes i ctí – dny „památky svých předků“ a v oslavě „Velesovy noci“ byla a i je přikládána zvláštní důležitost.