Aluška.org: Věděním ke svobodě

Hmm, no nevim. Lidé se chodívali rádi bát do kin někdy před 30 či více lety. Dneska do kina se už pokud vím ani nechodívá, vše je na netu. (nebo pro lidi co mají morální či jiná traumata ze "stahování", v televizi, mnohdy již čtvrtroku po uvedení).

Co? Ah jak prosté! Kvalitní detektivní případ, kvalitní humor, kvalitní fantastický svět s klaďasy a záporáky nebo kvalitní blázen s motorovou pilou nebo kvalitní duchařská zápletka, je to zkrátka zábava jako každý jiný žánr. Horory jsou perfektní. Ale musí být dobře udělané. Mnohá béčka jsou o ničem.

Aluško díky za moudrý článek. Měli by jej povinně číst všichni psychologové a hlavně dětští. Slyšela jsem takového psychologa, který z vážnou tváří mluvil o tom, že sledování televize pro děti nemá žádný účinek, a už vůbec jim neubližuje.Škoda, že i mnoho rodičů si to myslí také. Ale je potěšitelné, že roste počet rodičů, kteří si myslítotéž co Ty. Je škoda, že jsi pod článek dala zákaz jeho rozšiřování. Přála bych mu aby byl vyvěšen na každém rohu Přeji vše dobré Vlaďka.

Toto je dost pravdivý článek, alespon podle mě. Ale v tom prvním videu, musím říct že já bych se bála taky, a to dotst, i dyž se na horory nedívám vůbec.. Kdyby mi najednou zhasl výtah (už tady bych umírala )  a ak se tam najednou ještě sama od sebe objeví nějaká holka? No, nic pro mě DD

v tom s tebou souhlasím. Už nemohu horory ani cítit. Díky nim se děsím chodit venku o tmě -až hystericky(dříve hlavně z práce v noci – doma jsem to musela několik minut rozdýchat) a jelikož jsem jich v pubertě viděla hodně, také by mě bohužel vyděsila taková holčička ve výtahu, kde zhasne. Je to naprd, už se toho nezbavím.

Pokud to na sebe kdosi přivolávat chce, tož proč ne? Ať si pak kálí v koutku… Ale jsou daleko horší prostředky, čím člověku vydrbat mozek, že…

Chmm, nikdy jsem o tom moc nepremyslela, ale mas pravdu.

Mno, podle mě to vidíš moc kategoricky, určitě nestojí horory a jen horory za tím jak bude člověk reagovat v reálných situacích. Násilník půjde vraždit, loupit a znásilňovat i bez hororů, za to může spíš celková životní situace ve které vyrostl a jeho geny. Normální zdravý dospělý člověk musí umět bez problémů toto odlišit. Mě osobně pokud bych se teď koukal na nějaké horory nezdvihne ze židle už nic, ani se mi o tom nebude zdát, protože mám v hlavě dost svých jiných problémů a věcí, které to bez problémů přehluší. Horory a jejich časté sledování se zapíšou do paměti těm kdo nemají co na práci, co řešit, čím zaměstnat tělo a mozek, když člověk strhanej po náročným dni padá do postele, v tvrdým spánku mu nezabrání ani nejhorší horor. Takže je to zase o tom co člověk chce. Když se bude chtít vědomě bát, ani si nemusí pouštět horor, stačí ta myšlenka. No ale dětem bych to nepouštěl, to je fakt.

[5]: Žádný z článků které píšu, není určený k volnému šíření, ale jelikož se neustále setkáváním s kradením článků, snažím se to čas od času připomenout. Je zajímavé, že lidé nechtějí použít odkaz a napsat vlastní doporučující komentář, raději vytrhnou celý článek a tím snižují jeho váhu, protože ani nepřipojuje zdroje: Čtenář si pak nedohledá autora, neví kdo to psal. To mi vadí. Pokud něco napíšu, chci mít přímou reakci od čtenářů a chci znát jejich dotazy.

[18]: Přečti si článek.

Nevím, ale na jednu stranu se mi ten článek zdá být trochu přehnaný, asi to záleží na člověku, jakým způsobem to bere. Přiznávám, že horory mám ráda, sice už se na ně nedívám tak často jako předtím, ale nikdy jsem ze žádného hororu neměla psycha, ani žádné noční můry. A opravdu nemám pocit, že by mě to podvědomě nějakým způsobem ovlivňovalo. Vždycky jsem se na to dívala jako na film, jako na určitou formu umění a nic víc jsem v tom neviděla. Nemám úplně ráda horory, kde stříká krev na všechny strany (to mi už kolikrát přijde moc úchylné, když se někteří lidi vyžívají jenom v tomhle). ale spíš takové, kde není moc krve a je to spíš takové tajemné, mysteriózní a na přemýšlení. Je taky hodně hororů, kde se řeší určité téma a vede tě to k hlubokému zamyšlení. Takže bych to tak černě neviděla 🙂

Já bych se lekla té tmy ve výtahu, holčičky ne (ten horor totiž neznám ). Maximálně bych se lekla, že je tu někdo, kdo tu před chvílí nebyl.

Marné, lidé se chtěli vždycky bát …proto si vyprávěli děsivé příběhy a historky (to, když ještě nebyla TV…ale i teď), proto lidé chodili  na veřejné popravy. Asi zvědavost nebo nevím co. Já bych tam nešla ani za milion.

S tímhle článkem naprosto souhlasím. Nikdy jsem žádný horor neviděla. Nesnáším pohled na krev, násilí a utrpení nepatří mezi věci, na které se chci dívat. Jednou nám pouštěli horor ve škole, po tom, co třída ukecala učitelku. No a já si zacpala uši sluchátky, zabodla pohled do země a odmítla to sledovat. Stačilo mi slyšet pár prvních vět, jen slyšet, a zvedl se mi žaludek. Ono řeči o tom "pozabíjej ostatní, dones mi jejich maso, jinak zemřeš" nejsou zrovna příjemné. Nechápu, proč se to někomu líbí. Je to hnusné. Lidé by měli držet pospolu ne sledovat filmy, které jim v zásadě vtlučou do hlavy věci jako "kdyby ti šlo o život, uděláš to taky, zmasakruješ ostatní". Máme zapotřebí něco takového dobrovolně sledovat? Řekla bych, že ty "komedie pro děti" dají lidem mnohem víc. Alespoň smích, který prodlužuje život. Já upřímně potřebuji naopak vidět, že je kolem taky něco hezkého s těmi všemi špatnými věcmi. Možná že na horory koukají lidé, kteří zlo kolem nevnímají a tak si ho pro jakousi "rovnováhu" musí dodávat uměle. Ale stejně… tolik negativní energie jako v místnosti kde se pouštěl ten horor jsem jinde nezažila…

S článkem naprosto souhlasím, horory nesnáším z celého srdce a opravdu se musím smát lidem, kteří tvrdí, že na děti i dospělé to nemá žádný účinek. Dobrý vtip.

S tímhle se nedá souhlasit. Já nevím, asi jsem nějaká "divná", ale já prostě horory beru jako "Film, kde je jen tajuplnější atmosféra". Jasně, když jsem byla menší a nevěděla co všechno okolo mě je, tak jsem se klepala pod peřinou, ale teď když vím jak to kolem mě chodí, tak je to pro mě neškodný žánr.

Tak není horor a horor. Jsou filmy o duchách, o paranormálních jevech a démonech, které částečně mohou člověka varovat před tím, co skutečně může v astrálu potkat. A lidi, kteří tyto věci nevnímají, může i přitáhnout k "nadpřirozenu". Krváky a násilí jsou lidské povaze tak nějak vlastní a sledovat cizí utrpení nás přiměje nemyslet na to, co zažíváme sami. Člověk si tak trochu oddechne a řekne si – uf, to se mě stát nemůže.

Milá Aluško,

Ale doporučuji horor Vesnice (on to ani moc horor není, nejsou tam moc vidět "bubáci", jen je to napínavé), je plný symboliky.

Já jsem se přestala dívat na horory, po tom, co jsem viděla kousek filmu Saw. Saw není horor ale spíš nechutný krvák. Před tím jsem žádný horor neviděla tedy až na nějaké ukázky na youtubku a kousek kruhu. Nevím jak to kdo cítí, většina má z Kruhu strach a já nejsem vyjímkou ale myslím si že to má svou podstatu. A nejen Kruh. Myslím si, že i když je Kruh hororem tak nás odrazuje na horory se dívat. Možná je myšlenka v tom, že se v televizi nemáme dívat na horory a já musím přiznat, že jsem se bála být sama doma kde je televize. Na mě to tedy zabralo

Já bych se teda lekla taky v tom výtahu a to jsem ten film neviděla…Jediný horor, který se mi kdy líbil je film MAYa taky se mi líbilo věřte nevěřte Zase jsem, ale těch filmu moc neviděla. Ale když jsem byla malá mohlo mi být tak 11-12 byla jsem s kamaradkou na hororech úplně ulitlá, hrozně nás to bavilo. Ani nevím proč, ale ten hezkej pocit si dokážu vybavit i te´d…Lepší jsou, ale takový knížky když už. Některé horory dobře znázorňují co se dnes ve světě opravdu děje, ale myslím, že nám stačí to pouhé vědomí, že se takové zvěrstva dělají…Mám kamarádku, která ty filmy chce videt, ale pak je uplne strachy podelana a kolikrat mi prijde ze ma uz i paranoidní představy…

Souhlasím s vaším článkem. Dříve jsem horory sledovala docela hojně, neboť mě pronásledovala zvědavost. Ale postupem času jsem si začala uvědomovat, jak moc mě ovlivňují. Najednou jsem pociťovala strach ze tmy, vyhýbala se panenkám nebo usínala se sluchátky v uších, protože mě znervózňovalo jakékoliv šustnutí v pokoji. Jakoby nestačily mé věštecké sny, skládají se z hrůzu nahánějících částí, jakmile tuším, že se stane něco špatného. Nyní se snažím obklopovat pozitivními věcmi, a věřím v uzdravení mé mysli.