Aluška.org: Věděním ke svobodě

No já jsem ještě nerodila, ale nedávno se mi zdál v noci sen, kde jsem reálně prožívala porod, trvalo to tak 8 hod možná o trochu víc a taky jsem byla jakoby v tranzu. Právě jsem ve snu pokračovala, ptž jsem byla zvědavá, jaký to je:) A bylo to jinak než jsem si do tý doby představovala, asi tak nějak jako to popisuješ ty. Jako duchovní prožitek jsem si vždy představovala jakýsi orgasmický porod bez bolesti, ale v tom snu to bylo s transem a s bolestí (než jsem se rozhodla prožívat bezbolestný sen – jsem si mohla vybrat, ptž to bylo něco jako LD).

Moc krásný dopis. Já se teda na porod ještě nechystám, ale jak to tak bývá, než se člověk naděje, uběhne pár let a já budu s úsměvem pozorovat mé stále zvětšující se bříško. Navíc doufám, že budu mít mimčo co nejdřív to bude možné. Dát možnost jedné z mnoha duší žít v lidském těle a snažit se, aby jeji život byl pokud možno co nejsnadnější, to je jeden z hlavních cílů mého života. Doufám, že se mi to podaří a ta dušička nebude jenom jedna.

Tak tak.. nevím, co bych v dnešní době dělala já, kdybych měla chodit na prohlídky během těhotenství. Totiž doktorům nevěřím, vždycky všechno podělají, člověka vystresují, popřípadě ještě zabijí těmi svými léky. Čili pro mě je doktor absolutně nedůvěryhodná osoba po všech mých zkušenostech. Toho bych mezi nohy nepustila ani náhodou, takže fakt nevím, jak by to se mnou řešili Maximálně zatajit těhotenství, porodit někde potajmu bokem a pak se prostě jít někam s capartem zapsat. Normální cestu bych asi nepodstoupila, ti by se ze mě zbláznili Leda by mě tam někdo muset v deliriu dovézt, ale při smyslech bych nešla rodit do nemocnice ani náhodou

[6]: Proč nepřijatelná? Znám lidi, kteří se na doktory při porodu vykašlali. Není to nemožné, jenom se člověk nesmí bát.

[6]: je to reálné, je mnoho porodních asistentek, které pochopitelně nejsou zdravotními sestrami, ale certifikovaným lékařem k porodu, přítelkyní či porodní bábou, které zasvětily svůj život porodům v domácím prostředí. Já jednu takovou měla – u prvního. Druhé dítko jsem porodila sama a ona mi jen přijela napsat papíry a zeptat se, jak se cítím. Obě těhu jsem k ní docházela a neudělala jiné vyšetření miminka, než pohmatem na bříško – okamžitě věděla, kolik je plodové vody, jak je mimi uložené, jak je veliké a co zrovna dělá.. Nechápu, proč lékaři vyšetřují ženu spodem. Komunikaci s miminkem měla taktéž vynikající, prostě jsme si "sedly". Jde jen o to, mít informace (zkušenosti i praktické) a chtít vědomě přijmout možnost volby. Vše je dostupné. Navíc málokdo ví, že dětí umírá větší procento v nemocnici než doma nevědomým zasahováním a narušováním "práce" matky a miminka.

[7]: právě to rebelantství je společensky nepřijatelné, nejsi ovce, jež bezhlavě poslouchá… a to je průšvih v dnešní společnosti. Snad se blýská na lepší časy a porod bude brán i jako intimní duchovní prožitek. Kéž by…

[5]: Otázka: když jsem se narodila klinicky mrtvá, přiškrcená o pupeční šňůru, a jediné, co mě zachránilo, byli nezodpovědní doktoři a jejich ďábelské přístroje, které mi nahodily zpátky tlukot srdce, kterému Bohu mám děkovat za to, že má matka pro svý pohodlí a dobrej pocit nerodila někde potaji bokem?

[14]: Jistě, chápu. Možná máš pravdu a vážně se něco stalo špatně zrovna kvůli té nemocnici a zmatku. Určitě ti to nechci vyvracet, koukám, že s tím máš víc zkušeností a ostatně, i já sama bych mnohem raději rodila doma a v klidu, doktoři mě děsí . Také mi to přijde přirozenější. Na druhou stranu, co kdyby se to, co se stalo mě, stalo i při domácím porodu? Třeba by se něco špatně stalo i tam, třeba by to byla jen náhoda. To dítě by pak nemělo nejmenší šanci přežít. A toho se právě bojím.

[15]:Jednak tyhle věci nejsou náhody, takže když žena rodí doma, rozhodne se k tomu na základě sebedůvěry, že je rozhodnutá dítě sama porodit (v nemocnici ho často z ženy vytáhnou, nebo jí do toho nesmírně mluví a ona je zmatená, nešťastná, chce vyhovět a neveří si), takže přirozeně k sobě přitáhneš ty informace, které jsou potřeba (hledáš knihy, zkušenosti, dnes už i filmy), roste sebevědomí v porodní proces i důvěra v miminko, které ví nejlíp, jak to chce udělat, kdy potřebuje čas a kdy naopak společnou práci s matkou (během porodu). Když se rodí hlavička, hned je možné zjistit, zda je tam pupeční šňůra a lze z ní hlavičku dostat, není to nic divného a nemožného. Porodní asistentky vědí velmi dobře a pomůžou, kdyby nastala tato situace. Hlavně porodní bába ženu sleduje velmi dlouho, už od počátku a ví, co si hlídat a pozná i psychiku ženy, která je mocná při porodu a taky ne každá z těch, co k ní dochází rodí skutečně doma. Je možné absolvovat přirozený porod i v nemocnici (Vrchlabí), ale už jsou tam vyšetření pro miminka a další věci, které doma v klidu nikdy nebudou. Jinak porodní bába má veškeré vybavení, kdyby došlo k zástavě dechu, může se stát díky plodové vodě, ale jednoduchým odsátím je vše v pořádku. To o čem mluvím, tomu předchází přirozené těhotenství bez komplikací, k tomu je potřeba brát zřetel, samozřejmě. Ale zase mnoho věcí ovlivníme sami, takže pokud usiluje žena o přirozené těhotenství a porod, stane se tak..

Kdyby moje mamka nechodila na kontroly ke ginekologovi, který ji na začátku sedmého měsíce vyšetřoval tak neopatrně, až jí kvůli němu praskla voda a ona tak musela předčasně rodit, nejspíš bych teď byla úplně zdravá. Když jsme se se ségrou vyklubaly na svět, byly jsme pochopitelně hodně malinké, takže nás museli dát do inkubátoru, kde my kyslík spálil sítnici. Bylo to navíc v devadesátým druhým, kdy lékaři neměli ještě tolik zkušeností jako třeba dneska, i když ani dnes to není žádná sláva. No a tak se stalo, že jsem teď skoro slepá. Nestěžuji si – je to pro mě úplně normální a myslím, že díky svýmu handicapu dokážu některý věci lip vnímat, ale porod doma mi mohl ušetřit starostí s dnešní společností, která ještě pořád bere handicapované lidi jako totálně neschopné, jako lidi, které by měli zavřít někam do ústavu. Neříkám, že to tak berou všichni, ale dost lidí ano a asi to hned tak nezmizí. Hold kdo se něčím odlišuje, kdo vybočuje z řady, ten je dobrým terčem pro odsuzování. A je v podstatě jedno, jestli se jedná o někoho postiženého, anebo třeba o lidi, kteří se na svět dívají jinak než většina ostatních.

Ještě jsem nerodila. Článek a komentáře jsou úžasné. Mluví se tady o dole, tak si dovolím vložit odkaz na Českou asociaci dul: http://www.duly.eu/

Jedno z dětí jsme byli porodit ve Vrchlabí. Zabývají se tam alternativními metodami porodu. Jsou fakt dobří a pokud nemusí,do průběhu porodu nezasahují ani oxytocinem ani jinak, dá se předem domluvit, co si přejete a co ne. Na druhou stranu, pokud je to nutné, jsou vybaveni i všemi prostředky pro případný zásah. Jsme rádi, že tato alternativa je a vřele ji doporučujeme. U prvního dítěte nám to nevyšlo, protože porodnice byla zavřená z důvodu neustálých útoků lékařů zaslepenců. Později zase otevřená, znovu zavřená, otevřená. Inu kdo se postaví proti lobby a většině zastuzených konzumentů, nechť se připraví na tuhý odpor. Dokazuje to případ MUDr. Jana Hnízdila – lékaře s novým pohledem na člověka a nemoc. Více na

bomba 🙂

Hlavně ať jsou miminka zdravá