I porod může být duchovní prožitek

1.11.2010 v Čtenáři 27

alue.cz

Pod článek o navrácení plodnosti se objevil jednoho krásného dne velmi zajímavý komentář:

,,A tak mě možná mimo téma napadá, jestli ta přeměna rokU 2012 bude trochu do duchovna, aby se ženkost dostala na povrch, aby se respektovala ženská síla a její tělo. Například to, že je schopna sama donosit dítě a sama ho porodit a že to vše může – ne, musí – být duchovní zážitek. Ten trans při porodu je úžasný…jen mě vždycky mrzelo, že mě z něj trhali a byl společensky nežádoucí…“

Zaujala mě zmínka o tranzu u porodu, proto jsem se dodatečně zeptala a odpověď mi přišla naservírovaná přímo do mailu. Ráda bych tímto tématem otevřela podnětnou diskuzi. O tom, že by porod měl být brán jako duchovní prožitek a mělo by se k němu přistupovat jinak než je tomu dnes v porodnicích, na tom se všichni shodneme.

linka

Milá Aluško,
na tvůj zvědavý dotaz ráda odpovím :)… ano, mám za to, že u porodu může (a ze své přirozenosti prostě musí) žena prožívat stav podobný příjemnému transu. Nejsem zastánce takových extrémních záležitostí jako je třeba orgasmický porod, to zase ne. I když… po dvou porodech jsem toužila zažít třetí, doma, v klidu…asi bych na to tedy neměla nervy a začala bych třeba panikařit, ale je to taková skrytá touha. Z čeho tato touha pramení? Asi nejen u mě, ale u všech žen, které se na porod chystají více „vnitřně“ pramení z přirozené potřeby nerušeného soukromí.
A jaká je realita?
K porodu přijedete většinou už pěkně vycvičená – kontroly v porodnici jsou stále častější, jednou za dva dny když přenášíte, monitory, věčné vyšetřování, vaše mezinoží zná už každý doktor a to ještě netušíte, že až porodíte, nebude to o nic lepší a tyhle ponižující okamžiky budou ještě častější v poporodních vizitách. Ale budiž. Je to problém jen té ženy, zdravotníkům je to jaksi jedno, jak mi kdysi řekla jedna ze sestřiček, musí se to tak brát, ony mají posunutý práh intimity… Nebudu teď spekulovat o tom, zda-li jsou všechna tato vyšetření nutná, za sebe myslím, že ne. Ale o to tady nejde.. Vraťme se k porodu.
Na příjmu vám odeberou krev, vyptají se na kdeco, třeba na to, kdy jste měla první menstruaci, zaměstnání… to jsou děsně fajn otázky, když máte pokročilé kontrakce a pak už to jede. Oslabená bolestí nejste schopna se bránit. Bolest unavuje, snižuje se vaše ochota se přesouvat, přecházet, dělat to, co po vás někdo chce – jít se osprchovat, vyčůrat, roztáhnout nohy kvůli vyšetření, které se navíc dělá ve chvíli kontrakcí – netuším proč, ale bolí to asi tak, jako by vás chtěl někdo roztrhnout. Porody jsem přežila tak, že jsem si nechala jen těch pár hezkých okamžiků, ty druhé jsem v paměti uzavřela. Vím o nich, ano… ale vzhledem k tomu, že zas až tak na mě nikdo neměl čas, podařilo se mi párkrát přejít při kontrakcích do zvláštního stavu ducha. Vnímala jsem jen své tělo, přesně každou jeho část, každou část břicha, bolest byla vlnová a strašně bolela, to nepopírám, ale pokud jsem se soustředila, dalo se s ní pracovat, usměrňovat ji a přijímat ji. A tím se stala snesitelnou. A ten duševní stav velmi příjemný, jakoby vás něco drželo, vedlo a hladilo zároveň.

mimi :)Jenže když vás potom zase někdo vyruší, byť třeba tím, že přijde uklízečka vyklidit na porodní sál koš, je to v pytli. Zase to bolí ostře a nekoordinovaně a to jsou chvíle, kdy ženský začínají propadat panice, že to nezvládnou. Bolest je nad nimi.
Možná že lze při tom krásném stavu, kdy s bolestí pracujete vydávat i nějaké zvuky. To jsem nezkusila, protože ve chvíli, kdy jsem to vzdala kvůli rušení, kňučení jsem se neubránila.  Ne moc… přesto jsem byla okřiknuta. Chápu… ruší to ostatní a kdybych měla tohle řvaní a kňourání poslouchat celý dny, asi bych z toho jetá nebyla.
A tak mi dochází, že porod je děj natolik intimní a soukromý a svým rozměrem duchovní, že by měl probíhat jinak. Soukromě, za tichého dozoru odborníka (lékaře, porodníka) který se nevměšuje, jen kontroluje a dohlíží…
Dá se to přežít i v porodnici při technikách běžně užívaných, dá… Ale nedá vám to nic, jen negace, bolest.
Možná budu mít štěstí a v příštím životě budu zase žena a dám svému dítěti život tak nějak jinak – hezky.
Ne nadarmo se říká, že porod je malou smrtí, velkým přerodem. Narodí se dítě a přerodí se žena.
Ten duchovní obrat je neoddiskutovatelný.
Milá Aluško, jsem ráda, že jsem se mohla takhle vypsat…děkuji. Snad moje slova někoho osloví.

Komentáře

Ikona diskutujiciho katrin 2010-11-01 17:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No já jsem ještě nerodila, ale nedávno se mi zdál v noci sen, kde jsem reálně prožívala porod, trvalo to tak 8 hod možná o trochu víc a taky jsem byla jakoby v tranzu. Právě jsem ve snu pokračovala, ptž jsem byla zvědavá, jaký to je:) A bylo to jinak než jsem si do tý doby představovala, asi tak nějak jako to popisuješ ty. Jako duchovní prožitek jsem si vždy představovala jakýsi orgasmický porod bez bolesti, ale v tom snu to bylo s transem a s bolestí (než jsem se rozhodla prožívat bezbolestný sen – jsem si mohla vybrat, ptž to bylo něco jako LD).

Ikona diskutujiciho Lily Addams 2010-11-01 20:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Na děti mám ještě hodně hodně času…..ale to jak se tu zmiňují neustále nějaké kontroly a docela osobní, to mě upřímně řečeno děsí…ještě, že jsem zdravá a chodím leda tak na preventivní prohlídky, ale i tak, sotva vstoupím do té budovy, kde je plno doktorů, nejradši bych se otočila a zdrhla z tama….. podle mě je to hodně osobní věc a rozhodně není příjemné když někdo někomu zírá mezi nohy…..

Ikona diskutujiciho Verča 2010-11-01 21:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc krásný dopis. Já se teda na porod ještě nechystám, ale jak to tak bývá, než se člověk naděje, uběhne pár let a já budu s úsměvem pozorovat mé stále zvětšující se bříško. Navíc doufám, že budu mít mimčo co nejdřív to bude možné. Dát možnost jedné z mnoha duší žít v lidském těle a snažit se, aby jeji život byl pokud možno co nejsnadnější, to je jeden z hlavních cílů mého života. Doufám, že se mi to podaří a ta dušička nebude jenom jedna.:-)

Ikona diskutujiciho Radka 2010-11-02 12:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Paní, která psala článek to vystihla moc pěkně. Mám také 3 děti a přijde mi, že se stářím maminek a počtem dětí kontrol přibývá a tím i stresu, který musí maminy podstupovat. Vlastně nám od začátku vnucují představy co se může stát a tím vlastně do miminek vsévají zrníčka strachu, který maminky prožívají.

Ikona diskutujiciho Alue 2010-11-02 18:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak tak.. nevím, co bych v dnešní době dělala já, kdybych měla chodit na prohlídky během těhotenství. Totiž doktorům nevěřím, vždycky všechno podělají, člověka vystresují, popřípadě ještě zabijí těmi svými léky. Čili pro mě je doktor absolutně nedůvěryhodná osoba po všech mých zkušenostech. Toho bych mezi nohy nepustila ani náhodou, takže fakt nevím, jak by to se mnou řešili :D Maximálně zatajit těhotenství, porodit někde potajmu bokem a pak se prostě jít někam s capartem zapsat. Normální cestu bych asi nepodstoupila, ti by se ze mě zbláznili :D Leda by mě tam někdo muset v deliriu dovézt, ale při smyslech bych nešla rodit do nemocnice ani náhodou :D

Ikona diskutujiciho Domácí čajovna 2010-11-03 13:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]: jestli tohle dokážeš, má milá, tak dej vědět…. jsi odvážná – nicméně tak nějak přirozeně normální – ovšem společensky nepřijatelná :-)

Ikona diskutujiciho Alue 2010-11-03 13:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Proč nepřijatelná? Znám lidi, kteří se na doktory při porodu vykašlali. Není to nemožné, jenom se člověk nesmí bát.

Ikona diskutujiciho am 2010-11-03 18:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc se mi líbí, jak je tam jasně a srozumitelně popsáno, proč je důležitá intimita vnější i vnitřní při porodu.

Ikona diskutujiciho Lucie 2010-11-03 20:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: je to reálné, je mnoho porodních asistentek, které pochopitelně nejsou zdravotními sestrami, ale certifikovaným lékařem k porodu, přítelkyní či porodní bábou, které zasvětily svůj život porodům v domácím prostředí. Já jednu takovou měla – u prvního. Druhé dítko jsem porodila sama a ona mi jen přijela napsat papíry a zeptat se, jak se cítím. Obě těhu jsem k ní docházela a neudělala jiné vyšetření miminka, než pohmatem na bříško – okamžitě věděla, kolik je plodové vody, jak je mimi uložené, jak je veliké a co zrovna dělá.. Nechápu, proč lékaři vyšetřují ženu spodem. Komunikaci s miminkem měla taktéž vynikající, prostě jsme si "sedly". Jde jen o to, mít informace (zkušenosti i praktické) a chtít vědomě přijmout možnost volby. Vše je dostupné. Navíc málokdo ví, že dětí umírá větší procento v nemocnici než doma nevědomým zasahováním a narušováním "práce" matky a miminka.

Ikona diskutujiciho Verča 2010-11-03 20:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]:Tomu se říká pořádná¨odvaha. Já teda nevím, jestli bych byla tak statečná, že bych dokázala rodit doma, ale ta možnost se mi rozhodně líbí. Říkám si proč ne? Když má člověk v okolí někoho, na koho se může před porodem spolehnout a když ví, že mu při porodu samotném pomůžou andělé kdykoliv si o to řekne, není to nemožné. Myslím, že na vyšetřeních je dobrý tak akorát jen ten ultrazvuk, kdy si člověk může užívat tlukotu srdíčka svýho miminka, ale jinak v tom žádnou výhodu nevidím. Navíc pokud dokážu dobře vnímat duši mimča, je to určo stokrát lepší než poslouchat jen ten tlukot srdíčka. Jo, na doktory je málokdy spoleh a to nejen na ty pro lidi. Na jaře tomu budou dva roky, co mi náš šiblý soused postřelil kočičku. Odvezli jsme ji tenkrát k veterináři a ten nám řekl, že kdyby ji operovali, stálo by to minimálně šest tisíc a čičinka by to nemusela přežít. Tak jsme ho nechali, ať jí dá jen nějaký antibiotika na ztišení bolestí a odvezli jsme ji zpátky domů. Bylo to pro mě hrozné muset smutně přihlížet, jak bezmocně leží na gauči a poslouchat její nářek. Tenkrát jsem totiž ještě nevěděla, že pro kočky není bolest tak nesnesitelná, jak pro většinu z nás a že se dokáži samy mnohdy účinně léčit. O to větší byl můj údiv, když jsem asi za čtyři dny po té, co jsme ji odvezli na veterinu, viděla toho mého miláčka, jak vesele pobíhá po baráku. Fakt nelituju toho, že jsme ji nenechali operovat. Kdo ví, jestli bychom ji teď ještě měli.

Ikona diskutujiciho Domácí čajovna 2010-11-03 21:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: právě to rebelantství je společensky nepřijatelné, nejsi ovce, jež bezhlavě poslouchá… a to je průšvih v dnešní společnosti. Snad se blýská na lepší časy a porod bude brán i jako intimní duchovní prožitek. Kéž by…

Ikona diskutujiciho Domácí čajovna 2010-11-03 21:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Na weby o porodech občas píšu, napsala jsem i knížku o těhotenství a tam jsem se těmito prožitky podrobně zabývala… ale už cítím, že to téma mi začíná být trošku vzdálené – holt těhule ze mě už nebude a miminka mi rostou v předškoláčky….

Ikona diskutujiciho 2010-11-03 21:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]: Otázka: když jsem se narodila klinicky mrtvá, přiškrcená o pupeční šňůru, a jediné, co mě zachránilo, byli nezodpovědní doktoři a jejich ďábelské přístroje, které mi nahodily zpátky tlukot srdce, kterému Bohu mám děkovat za to, že má matka pro svý pohodlí a dobrej pocit nerodila někde potaji bokem?

Ikona diskutujiciho Lucie 2010-11-03 22:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[13]:je to síla. Jen je možné se dívat na příčinu a řešit ji – omotaný pupečník znamená problém mezi matkou a dítětem. Kdo ví, jak postupovali lékaři, když jsi se rodila, jak moc matce zasahovali do jejího vlastního fyziologického porodu. Tělo to vše umí a nejen ono, jen mu dát prostor.. to se v nemocnicích mnohdy nestane. Lékaři říkají, kdy má žena tlačit, když jdou komplikace, které bohužel jsou také díky nim (je možné všechny informace dohledat a momentálně se zorientovat, jaká panuje morálka), ale často se jim to "diktování" vymkne z ruky a pak tu je problém – jéje, dítě se zaseklo, dítěti se nechce, vyhřeznutý pupečník, omotaná pupeční šňůra. Vše jde vidět už v těhotenství a profesionálka (porodní bába/asistentka) to pozná jen samotným pohmatem, pak by nedocházelo k nepříjemným a nebezpečným situacím. Na druhou stranu zde stojí i osud a věci, které máme prožít. Jen bych chtěla dodat, že když se rodí doma, není prioritou "dobrej pocit nebo svý pohodlí" – miminka si určují cestu na svět sama, otázkou je, dáme-li jim příležitost a tím pádem i sobě. Nejde tu o nějaký risk, je to vývoj, přirozená cesta.. realizace

Ikona diskutujiciho 2010-11-04 00:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[14]: Jistě, chápu. Možná máš pravdu a vážně se něco stalo špatně zrovna kvůli té nemocnici a zmatku. Určitě ti to nechci vyvracet, koukám, že s tím máš víc zkušeností a ostatně, i já sama bych mnohem raději rodila doma a v klidu, doktoři mě děsí :D. Také mi to přijde přirozenější. Na druhou stranu, co kdyby se to, co se stalo mě, stalo i při domácím porodu? Třeba by se něco špatně stalo i tam, třeba by to byla jen náhoda. To dítě by pak nemělo nejmenší šanci přežít. A toho se právě bojím.

Ikona diskutujiciho Domácí čajovna 2010-11-04 07:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[15]: proto jsem pro porodní hotely, domy… prostě domácké prostředí, kde je veškeré lékařské vybavení pro případ pomoci v  nouzi, ale fyziologický porod probíhá jako na hotelu, jen v útulném prostředí za tichého a zbytečně nezasahujícího dohledu nějakého odborníka…

Ikona diskutujiciho Lucie 2010-11-04 10:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[15]:Jednak tyhle věci nejsou náhody, takže když žena rodí doma, rozhodne se k tomu na základě sebedůvěry, že je rozhodnutá dítě sama porodit (v nemocnici ho často z ženy vytáhnou, nebo jí do toho nesmírně mluví a ona je zmatená, nešťastná, chce vyhovět a neveří si), takže přirozeně k sobě přitáhneš ty informace, které jsou potřeba (hledáš knihy, zkušenosti, dnes už i filmy), roste sebevědomí v porodní proces i důvěra v miminko, které ví nejlíp, jak to chce udělat, kdy potřebuje čas a kdy naopak společnou práci s matkou (během porodu). Když se rodí hlavička, hned je možné zjistit, zda je tam pupeční šňůra a lze z ní hlavičku dostat, není to nic divného a nemožného. Porodní asistentky vědí velmi dobře a pomůžou, kdyby nastala tato situace. Hlavně porodní bába ženu sleduje velmi dlouho, už od počátku a ví, co si hlídat a pozná i psychiku ženy, která je mocná při porodu a taky ne každá z těch, co k ní dochází rodí skutečně doma. Je možné absolvovat přirozený porod i v nemocnici (Vrchlabí), ale už jsou tam vyšetření pro miminka a další věci, které doma v klidu nikdy nebudou. Jinak porodní bába má veškeré vybavení, kdyby došlo k zástavě dechu, může se stát díky plodové vodě, ale jednoduchým odsátím je vše v pořádku. To o čem mluvím, tomu předchází přirozené těhotenství bez komplikací, k tomu je potřeba brát zřetel, samozřejmě. Ale zase mnoho věcí ovlivníme sami, takže pokud usiluje žena o přirozené těhotenství a porod, stane se tak..

Ikona diskutujiciho Lucie 2010-11-04 10:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[16]: Ano, je to tak. Bohužel to tu u nás není potvrzené státem.. ačkoliv na západě toto běží normálně, ale porodní dům tu je, bylo možné si tam zaplatit jakoby pronájem místnosti k porodu a tím se vlasně obešly zákony a maminky zde mohly rodit a zároveň zde byly asistentky a vybavení (to si ale berou k porodům doma taktéž), jen je to pro někoho jistější.. Snad se to bude zlepšovat, při představě, že v Holandsku je 30% porodů doma, že tam dokonce stát dotuje duly maminkám k porodu, tak to je zatím velmi nesrovnatelné…

Ikona diskutujiciho Verča 2010-11-04 10:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kdyby moje mamka nechodila na kontroly ke ginekologovi, který ji na začátku sedmého měsíce vyšetřoval tak neopatrně, až jí kvůli němu praskla voda a ona tak musela předčasně rodit, nejspíš bych teď byla úplně zdravá. Když jsme se se ségrou vyklubaly na svět, byly jsme pochopitelně hodně malinké, takže nás museli dát do inkubátoru, kde my kyslík spálil sítnici. Bylo to navíc v devadesátým druhým, kdy lékaři neměli ještě tolik zkušeností jako třeba dneska, i když ani dnes to není žádná sláva. No a tak se stalo, že jsem teď skoro slepá. Nestěžuji si – je to pro mě úplně normální a myslím, že díky svýmu handicapu dokážu některý věci lip vnímat, ale porod doma mi mohl ušetřit starostí s dnešní společností, která ještě pořád bere handicapované lidi jako totálně neschopné, jako lidi, které by měli zavřít někam do ústavu. Neříkám, že to tak berou všichni, ale dost lidí ano a asi to hned tak nezmizí. Hold kdo se něčím odlišuje, kdo vybočuje z řady, ten je dobrým terčem pro odsuzování. A je v podstatě jedno, jestli se jedná o někoho postiženého, anebo třeba o lidi, kteří se na svět dívají jinak než většina ostatních.

Ikona diskutujiciho Lily Addams 2010-11-04 18:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]: Vím docela přesně, co bych dělala….zbláznila bych se….

Ikona diskutujiciho Dana 2010-11-06 15:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ještě jsem nerodila. Článek a komentáře jsou úžasné. Mluví se tady o dole, tak si dovolím vložit odkaz na Českou asociaci dul: http://www.duly.eu/

Ikona diskutujiciho kersee 2010-11-08 11:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

O přirozených porodech jsem se taky začala zajímat. Už proto, že intuitivně cítím, že porod v nemocnici, kdy na ženu pohlížejí jako na pacienta není správný. Moc se mi líbila knížka: Nová doba porodní od V. Marka, byla to moje první literatura s touto tématikou. Taky souhlasím s Danou o stránkách DUL. Jsem přesvědčena, že moje dítě se narodí "správně". Pokud to běžně funguje ve světě, tak to musí fungovat i v této zabedněné ČR.

Ikona diskutujiciho Básník 2011-02-13 18:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jedno z dětí jsme byli porodit ve Vrchlabí. Zabývají se tam alternativními metodami porodu. Jsou fakt dobří a pokud nemusí,do průběhu porodu nezasahují ani oxytocinem ani jinak, dá se předem domluvit, co si přejete a co ne. Na druhou stranu, pokud je to nutné, jsou vybaveni i všemi prostředky pro případný zásah. Jsme rádi, že tato alternativa je a vřele ji doporučujeme. U prvního dítěte nám to nevyšlo, protože porodnice byla zavřená z důvodu neustálých útoků lékařů zaslepenců. Později zase otevřená, znovu zavřená, otevřená. Inu kdo se postaví proti lobby a většině zastuzených konzumentů, nechť se připraví na tuhý odpor. Dokazuje to případ MUDr. Jana Hnízdila – lékaře s novým pohledem na člověka a nemoc. Více na

Ikona diskutujiciho banditka 2011-02-17 23:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Za Vrchlabi se, co se tyce porodu, primlouvam. Prvni syn si to tam take vybral 🙂 Ale novorozenecke oddeleni nas moc nenadchlo, prislo mi to "standardniL jako vsude jinde. Druhe ditko se rozhodlo narodit doma, tak jsem mu to tedy umoznila 🙂 🙂 A neda se to popsat. Porodni baba nestihala, takze jsme meli hodinu jen pro sebe s tatinkem. A ten klid potom – zadne vazeni a rezim….Oba porody byly moc krasne, rada na ne vzpominam!

Ikona diskutujiciho Martinka 2011-08-31 08:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

bomba 🙂

Ikona diskutujiciho Leila 2012-08-13 20:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5 Jsem šťastně těhotná podle mých propočtů 4. měsíc.Ještě jsem nebyla u lékaře a ani se k nim nechystám. Má intuice mne vede a cítím i navenek vidím a vnímám, že vše probíhá tak jak má. Vnitřně také cítím, že porod proběhne v klidném a tichém prostředí mého domova a až poté budu zařizovat matriku a podobné, hloupé a nesmyslné administrativní úkony. Cítím neskutečnou vnitřní sílu, jistotu, že vyšší moc řídí mé tělo, dává mi sílu, abych vše zvládla, tak jak to má být. Jsem za tento pocit neskutečně vděčná a děkuji svému vyššímu já, za vedení a podporu.

Ikona diskutujiciho Radka 2017-11-02 13:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hlavně ať jsou miminka zdravá :-)

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek